Pro seniory Pro seniory Fotogalerie Napište nám Diář starosty Dění v obci

Vyhledat v textu

Drobečková navigace

Úvod > Kalendář akcí > Události od 17. 8. 2017

Kalendář akcí

Seznam událostí od 17. 8. 2017 do 30. 8. 2017


Čtvrtek

Letní kino Štěpánov 2017

Datum: 1. 7. 2017 - 31. 8. 2017

Upozornění - MUDr. Gastová

Datum: 17. 7. 2017 - 1. 1. 2018

Provozní doba koupaliště Žerotín

Datum: 19. 7. 2017 - 1. 9. 2017

Tina Buchholtz: obrazy

Datum: 29. 7. 2017 - 28. 9. 2017

Tina Buchholtz je německá umělkyně, jejímž uměleckým zájmem je současná společnost, její stresy a mechanismy jeho zvládnutí. Nejprve zabývala grafikou a kreslením. Konec devadesátých let pro ni znamenal odklon od původního tradičního vyobrazení krajin a přechod k neformálním barevným kombinacím. Obrazy z fúzujících vrstev barev vytvářejí struktury v barvě moře s hlubokou intenzitou výrazu. Tina Buchholtz vytváří abstraktní umělecká díla v akrylu na plátně pomocí techniky broušení, která odhaluje zajímavé barvy, tvary a textury. Práce se provádí pouze s použitím špachtle, proces se opakuje znovu a znovu až ke vzniku jemných čar a vyvolává dojem velké hloubky a trojrozměrnosti z hlediska pozorovatele. Jemné, reliéfní struktury vytvářejí vzory stínu při pohybu světla, takže se obraz mění podle osvětlení. Její obrazy jsou charakterizovány vlastní, autorskou technikou, která je jedinečná pro umělecký svět a nikdo jiný ji nepoužívá. Její práce lze nalézt ve sbírkách německého parlamentu i ve významných soukromých a korporátních sbírkách po celém světě.Vernisáž výstavy se uskuteční v sobotu 29. 7. 2017 v 17 hod.

Miroslav SYCHRA / Jiří PELCL - BROOKLYN

Datum: 3. 8. 2017 - 31. 8. 2017

BROOKLYN Měli jsme štěstí, Jiří Pelcl, Miroslav Sychra a Iva Knobloch, že jsme mohli část roku prožít v Brooklynu a evropskýma očima skenovat zdejší život. Výstava v Galerii Caesar je vizuální zprávou o této neobyčejné čtvrti, kam se z Manhattanu přestěhovala autentická pestrost New Yorku. Fotografie Miroslava Sychry a objekty Jiřího Pelcla ukazují uhranutost všedním, obyčejným Brooklynem odpadků a bouraček, stavenišť, zapadlých zákoutí, spotřebních předmětů, prostředí, kde dochází k interakci člověka s primitivností, neurvalostí a hrubostí ulice, a přece se v tomto nemalebném prostředí žije, sportuje, hraje, běhá, pokračuje kupředu v životaplné důvěře v život. Brooklynská ulice, tam Evropan asi zahlédne to podstatné z Ameriky. V Americe se zrodil Pop Art – tady má všední spotřební předmět auru neobyčejnosti, i kdybychom byli jakkoliv protikonzumní, přece naše oči svede blýskavý a zářivý obal a excentrický tvar. Jiří Pelcl sám komentoval svoje objekty z plechovek jako kritiku amerického konzumerismu. Ano, pro nás Evropany je spousta věcí nepřijatelných a nepřirozených – a přece jsme tím fascinováni. O tomto paradoxu píše výstižně Jean Baudrillard ve svém dlouhém eseji Amerika. Banální zboží a každodenní předmět mají až myticky mystický rozměr, což vysvětluje absencí věkovité kultury. V Evropě byly odedávna navrstveny hromady věcí na metr čtvereční, některé poztráceny a zničeny, některé muzealizovány pro svou estetiku či technický vtip, nebo jako historický svědek. Kdo ví, jestli se Evropu podařilo v hustotě předmětů na metr čtvereční Ameriku dohnat. Předmětný svět, výsledek lidské práce, tu stojí proti bujnému a drsnému světu přírody, ať jsou to neprostupné vegetativní nálety, agresivní množení švábů, nehorázně přejedení holubi a další městské ptactvo obřích rozměrů, vždyť na chodníku se povalují zbytky hamburgrů a pečených kuřat z podivné hmoty; Dunkin Donut a Mc Donald´s jako výspa civilizovaného světa proti zdivočelé přírodě. I v Brooklynu, jako v celé Americe vnímáme město jako zkrocenou, člověku nepřátelskou přírodu, jako pokoření jejího svrchovaného bytí. Použité předměty, plechovky, večeře, boty, oblečení, nádobí, cokoliv, povyhazované na ulici, vyznačují stopu člověka v cihlové a asfaltové poušti, v krajině města i za ním. Fotografie Miroslava Sychry tuto atmosféru výstižně zachycují. V Salingerově povídce ukazuje otec desetiletému synovi předměty kolem sebe, dává je na stůl jako na sokl v galerii, aby si je chlapec mohl soustředěně prohlížet. Běžnou, všední věc na stole vytrženou z obvyklého provozu vnímá jako pozoruhodný úkaz s posvátným posláním. Předmět jako fetiš. Dva bratry z Michiganu, teenagery Aya a Tea, výborné rap-hiphopové performery, zaujaly v nákupním centru luxusní hodinky zn. Rolex (cena od 80 tisíc do tři čtvrti milionu korun) a zatoužili po nich. Složili píseň a nahráli video, které se stalo globálním hitem. Text neříká téměř nic jiného než: All I ever wanted was a rolly, rolly, rolly. Naléhavý hlas z té písničky snad dělá jemný protest song, youtube performance s černošskými dětmi a vrstevníky jako by v tomto kontextu říkala, že i černošský výrostek má právo toužit po nepředstavitelně drahých hodinkách patřících na zápěstí boháčů, byznysmenů, úspěšných a majetných. Nakonec si hoši díky hitu mohli rolexky dopřát, I feel well, říká Ayo v interview, cítí se s nimi dobře. Spotřební předmět se stal fetišem a takový je komentář Jiřího Pelcla k jeho objektům. Neodhaluje ale toto nábožné uctívání předmětu něco víc? Dívám- li se na video Aya a Tea, mám neodbytný pocit, že jdou ve své touze po rolexkách a radosti z jejich užívání, někam hlouběji, k podstatě unikavé existence nás samotných. Nevlastníme naši existenci, protože jsme ji bez zásluhy dostali – a tak snad vlastníme-li předmět, který nám je bytostně blízký, jako bychom se dotkli, sice iluzorně, své identity…. Že toužení po věcech je nicotné mámení a šalba profánního, zcestná touha po umělém ráji a falešné náboženství, to si uvědomovaly četné puritánské sekty s asketickými pravidly soužití. Jednu z nich, Shakers, Jiří Pelcl v USA studoval; jeho objekty mají tvar kříže. Brooklyn protíná dlouhá tepna Church avenue, kde každých padesát metrů narazíte na kostel, mormonský, katolický, moravských bratří, pravoslavný a bezpočet dalších křesťanských denominací, v okolí jsou rozesety modlitebny v parteru ulice, v bývalých garážích, obchodech, skladech, každou neděli dopoledne potkáte celé rodiny v těch nejsvátečnějších šatech, z modliteben se ozývá elektrická kytara a extatický křik, doprovázený halasným mručením. Nelze nespojit náboženskou citlivost Brooklyňanů s dávným vykořeněním a nevyhojenou jizvou otroctví. Předmětný svět, jako třeba kostelní uniforma v katolickém svatostánku, může být znakem sebeuvědomělé společenské důstojnosti. Předmět, člověk a prostředí do sebe ve Spojených státech zapadají jinak než v Evropě, a tato souvztažnost se vyjeví teprve po delší době, pokud člověk žije déle a ve čtvrti, která je autentická a záhadná jako BRKLN. Mohli jsme být na chvilku součástí té pestré brooklynské mozaiky a upřímně řečeno se nám stýská tady odtud, z našeho českého, pohodlně útulného obývacího pokoje, který má pro jistotu zavřená dveře i okna. PhDr. Iva Knobloch, kurátorka sbírky grafiky Uměleckoprůmyslového musea v Praze.

Mlýnky a mašinky, pomocníci v domácnosti v letech minulých

Datum: 3. 5. 2017 - 30. 9. 2017

Přijměte, prosím, pozvání od pořadatelů expozice Úsovského muzea na výstavu "Mlýnky a mašinky, pomocníci v domácnosti v letech minulých". Muzeum otevřeno od 3. května 2017 do 30. září 2017, úterý až neděle a to od 9:00 do 16:00 hodin.

Pátek

Letní kino Štěpánov 2017

Datum: 1. 7. 2017 - 31. 8. 2017

Upozornění - MUDr. Gastová

Datum: 17. 7. 2017 - 1. 1. 2018

Provozní doba koupaliště Žerotín

Datum: 19. 7. 2017 - 1. 9. 2017

Nabídka práce - Pňovice

Datum: 18. 8. 2017 - 1. 9. 2017

Tina Buchholtz: obrazy

Datum: 29. 7. 2017 - 28. 9. 2017

Tina Buchholtz je německá umělkyně, jejímž uměleckým zájmem je současná společnost, její stresy a mechanismy jeho zvládnutí. Nejprve zabývala grafikou a kreslením. Konec devadesátých let pro ni znamenal odklon od původního tradičního vyobrazení krajin a přechod k neformálním barevným kombinacím. Obrazy z fúzujících vrstev barev vytvářejí struktury v barvě moře s hlubokou intenzitou výrazu. Tina Buchholtz vytváří abstraktní umělecká díla v akrylu na plátně pomocí techniky broušení, která odhaluje zajímavé barvy, tvary a textury. Práce se provádí pouze s použitím špachtle, proces se opakuje znovu a znovu až ke vzniku jemných čar a vyvolává dojem velké hloubky a trojrozměrnosti z hlediska pozorovatele. Jemné, reliéfní struktury vytvářejí vzory stínu při pohybu světla, takže se obraz mění podle osvětlení. Její obrazy jsou charakterizovány vlastní, autorskou technikou, která je jedinečná pro umělecký svět a nikdo jiný ji nepoužívá. Její práce lze nalézt ve sbírkách německého parlamentu i ve významných soukromých a korporátních sbírkách po celém světě.Vernisáž výstavy se uskuteční v sobotu 29. 7. 2017 v 17 hod.

Miroslav SYCHRA / Jiří PELCL - BROOKLYN

Datum: 3. 8. 2017 - 31. 8. 2017

BROOKLYN Měli jsme štěstí, Jiří Pelcl, Miroslav Sychra a Iva Knobloch, že jsme mohli část roku prožít v Brooklynu a evropskýma očima skenovat zdejší život. Výstava v Galerii Caesar je vizuální zprávou o této neobyčejné čtvrti, kam se z Manhattanu přestěhovala autentická pestrost New Yorku. Fotografie Miroslava Sychry a objekty Jiřího Pelcla ukazují uhranutost všedním, obyčejným Brooklynem odpadků a bouraček, stavenišť, zapadlých zákoutí, spotřebních předmětů, prostředí, kde dochází k interakci člověka s primitivností, neurvalostí a hrubostí ulice, a přece se v tomto nemalebném prostředí žije, sportuje, hraje, běhá, pokračuje kupředu v životaplné důvěře v život. Brooklynská ulice, tam Evropan asi zahlédne to podstatné z Ameriky. V Americe se zrodil Pop Art – tady má všední spotřební předmět auru neobyčejnosti, i kdybychom byli jakkoliv protikonzumní, přece naše oči svede blýskavý a zářivý obal a excentrický tvar. Jiří Pelcl sám komentoval svoje objekty z plechovek jako kritiku amerického konzumerismu. Ano, pro nás Evropany je spousta věcí nepřijatelných a nepřirozených – a přece jsme tím fascinováni. O tomto paradoxu píše výstižně Jean Baudrillard ve svém dlouhém eseji Amerika. Banální zboží a každodenní předmět mají až myticky mystický rozměr, což vysvětluje absencí věkovité kultury. V Evropě byly odedávna navrstveny hromady věcí na metr čtvereční, některé poztráceny a zničeny, některé muzealizovány pro svou estetiku či technický vtip, nebo jako historický svědek. Kdo ví, jestli se Evropu podařilo v hustotě předmětů na metr čtvereční Ameriku dohnat. Předmětný svět, výsledek lidské práce, tu stojí proti bujnému a drsnému světu přírody, ať jsou to neprostupné vegetativní nálety, agresivní množení švábů, nehorázně přejedení holubi a další městské ptactvo obřích rozměrů, vždyť na chodníku se povalují zbytky hamburgrů a pečených kuřat z podivné hmoty; Dunkin Donut a Mc Donald´s jako výspa civilizovaného světa proti zdivočelé přírodě. I v Brooklynu, jako v celé Americe vnímáme město jako zkrocenou, člověku nepřátelskou přírodu, jako pokoření jejího svrchovaného bytí. Použité předměty, plechovky, večeře, boty, oblečení, nádobí, cokoliv, povyhazované na ulici, vyznačují stopu člověka v cihlové a asfaltové poušti, v krajině města i za ním. Fotografie Miroslava Sychry tuto atmosféru výstižně zachycují. V Salingerově povídce ukazuje otec desetiletému synovi předměty kolem sebe, dává je na stůl jako na sokl v galerii, aby si je chlapec mohl soustředěně prohlížet. Běžnou, všední věc na stole vytrženou z obvyklého provozu vnímá jako pozoruhodný úkaz s posvátným posláním. Předmět jako fetiš. Dva bratry z Michiganu, teenagery Aya a Tea, výborné rap-hiphopové performery, zaujaly v nákupním centru luxusní hodinky zn. Rolex (cena od 80 tisíc do tři čtvrti milionu korun) a zatoužili po nich. Složili píseň a nahráli video, které se stalo globálním hitem. Text neříká téměř nic jiného než: All I ever wanted was a rolly, rolly, rolly. Naléhavý hlas z té písničky snad dělá jemný protest song, youtube performance s černošskými dětmi a vrstevníky jako by v tomto kontextu říkala, že i černošský výrostek má právo toužit po nepředstavitelně drahých hodinkách patřících na zápěstí boháčů, byznysmenů, úspěšných a majetných. Nakonec si hoši díky hitu mohli rolexky dopřát, I feel well, říká Ayo v interview, cítí se s nimi dobře. Spotřební předmět se stal fetišem a takový je komentář Jiřího Pelcla k jeho objektům. Neodhaluje ale toto nábožné uctívání předmětu něco víc? Dívám- li se na video Aya a Tea, mám neodbytný pocit, že jdou ve své touze po rolexkách a radosti z jejich užívání, někam hlouběji, k podstatě unikavé existence nás samotných. Nevlastníme naši existenci, protože jsme ji bez zásluhy dostali – a tak snad vlastníme-li předmět, který nám je bytostně blízký, jako bychom se dotkli, sice iluzorně, své identity…. Že toužení po věcech je nicotné mámení a šalba profánního, zcestná touha po umělém ráji a falešné náboženství, to si uvědomovaly četné puritánské sekty s asketickými pravidly soužití. Jednu z nich, Shakers, Jiří Pelcl v USA studoval; jeho objekty mají tvar kříže. Brooklyn protíná dlouhá tepna Church avenue, kde každých padesát metrů narazíte na kostel, mormonský, katolický, moravských bratří, pravoslavný a bezpočet dalších křesťanských denominací, v okolí jsou rozesety modlitebny v parteru ulice, v bývalých garážích, obchodech, skladech, každou neděli dopoledne potkáte celé rodiny v těch nejsvátečnějších šatech, z modliteben se ozývá elektrická kytara a extatický křik, doprovázený halasným mručením. Nelze nespojit náboženskou citlivost Brooklyňanů s dávným vykořeněním a nevyhojenou jizvou otroctví. Předmětný svět, jako třeba kostelní uniforma v katolickém svatostánku, může být znakem sebeuvědomělé společenské důstojnosti. Předmět, člověk a prostředí do sebe ve Spojených státech zapadají jinak než v Evropě, a tato souvztažnost se vyjeví teprve po delší době, pokud člověk žije déle a ve čtvrti, která je autentická a záhadná jako BRKLN. Mohli jsme být na chvilku součástí té pestré brooklynské mozaiky a upřímně řečeno se nám stýská tady odtud, z našeho českého, pohodlně útulného obývacího pokoje, který má pro jistotu zavřená dveře i okna. PhDr. Iva Knobloch, kurátorka sbírky grafiky Uměleckoprůmyslového musea v Praze.

Mlýnky a mašinky, pomocníci v domácnosti v letech minulých

Datum: 3. 5. 2017 - 30. 9. 2017

Přijměte, prosím, pozvání od pořadatelů expozice Úsovského muzea na výstavu "Mlýnky a mašinky, pomocníci v domácnosti v letech minulých". Muzeum otevřeno od 3. května 2017 do 30. září 2017, úterý až neděle a to od 9:00 do 16:00 hodin.

Sobota

Letní kino Štěpánov 2017

Datum: 1. 7. 2017 - 31. 8. 2017

Upozornění - MUDr. Gastová

Datum: 17. 7. 2017 - 1. 1. 2018

Provozní doba koupaliště Žerotín

Datum: 19. 7. 2017 - 1. 9. 2017

Nabídka práce - Pňovice

Datum: 18. 8. 2017 - 1. 9. 2017

Tina Buchholtz: obrazy

Datum: 29. 7. 2017 - 28. 9. 2017

Tina Buchholtz je německá umělkyně, jejímž uměleckým zájmem je současná společnost, její stresy a mechanismy jeho zvládnutí. Nejprve zabývala grafikou a kreslením. Konec devadesátých let pro ni znamenal odklon od původního tradičního vyobrazení krajin a přechod k neformálním barevným kombinacím. Obrazy z fúzujících vrstev barev vytvářejí struktury v barvě moře s hlubokou intenzitou výrazu. Tina Buchholtz vytváří abstraktní umělecká díla v akrylu na plátně pomocí techniky broušení, která odhaluje zajímavé barvy, tvary a textury. Práce se provádí pouze s použitím špachtle, proces se opakuje znovu a znovu až ke vzniku jemných čar a vyvolává dojem velké hloubky a trojrozměrnosti z hlediska pozorovatele. Jemné, reliéfní struktury vytvářejí vzory stínu při pohybu světla, takže se obraz mění podle osvětlení. Její obrazy jsou charakterizovány vlastní, autorskou technikou, která je jedinečná pro umělecký svět a nikdo jiný ji nepoužívá. Její práce lze nalézt ve sbírkách německého parlamentu i ve významných soukromých a korporátních sbírkách po celém světě.Vernisáž výstavy se uskuteční v sobotu 29. 7. 2017 v 17 hod.

Miroslav SYCHRA / Jiří PELCL - BROOKLYN

Datum: 3. 8. 2017 - 31. 8. 2017

BROOKLYN Měli jsme štěstí, Jiří Pelcl, Miroslav Sychra a Iva Knobloch, že jsme mohli část roku prožít v Brooklynu a evropskýma očima skenovat zdejší život. Výstava v Galerii Caesar je vizuální zprávou o této neobyčejné čtvrti, kam se z Manhattanu přestěhovala autentická pestrost New Yorku. Fotografie Miroslava Sychry a objekty Jiřího Pelcla ukazují uhranutost všedním, obyčejným Brooklynem odpadků a bouraček, stavenišť, zapadlých zákoutí, spotřebních předmětů, prostředí, kde dochází k interakci člověka s primitivností, neurvalostí a hrubostí ulice, a přece se v tomto nemalebném prostředí žije, sportuje, hraje, běhá, pokračuje kupředu v životaplné důvěře v život. Brooklynská ulice, tam Evropan asi zahlédne to podstatné z Ameriky. V Americe se zrodil Pop Art – tady má všední spotřební předmět auru neobyčejnosti, i kdybychom byli jakkoliv protikonzumní, přece naše oči svede blýskavý a zářivý obal a excentrický tvar. Jiří Pelcl sám komentoval svoje objekty z plechovek jako kritiku amerického konzumerismu. Ano, pro nás Evropany je spousta věcí nepřijatelných a nepřirozených – a přece jsme tím fascinováni. O tomto paradoxu píše výstižně Jean Baudrillard ve svém dlouhém eseji Amerika. Banální zboží a každodenní předmět mají až myticky mystický rozměr, což vysvětluje absencí věkovité kultury. V Evropě byly odedávna navrstveny hromady věcí na metr čtvereční, některé poztráceny a zničeny, některé muzealizovány pro svou estetiku či technický vtip, nebo jako historický svědek. Kdo ví, jestli se Evropu podařilo v hustotě předmětů na metr čtvereční Ameriku dohnat. Předmětný svět, výsledek lidské práce, tu stojí proti bujnému a drsnému světu přírody, ať jsou to neprostupné vegetativní nálety, agresivní množení švábů, nehorázně přejedení holubi a další městské ptactvo obřích rozměrů, vždyť na chodníku se povalují zbytky hamburgrů a pečených kuřat z podivné hmoty; Dunkin Donut a Mc Donald´s jako výspa civilizovaného světa proti zdivočelé přírodě. I v Brooklynu, jako v celé Americe vnímáme město jako zkrocenou, člověku nepřátelskou přírodu, jako pokoření jejího svrchovaného bytí. Použité předměty, plechovky, večeře, boty, oblečení, nádobí, cokoliv, povyhazované na ulici, vyznačují stopu člověka v cihlové a asfaltové poušti, v krajině města i za ním. Fotografie Miroslava Sychry tuto atmosféru výstižně zachycují. V Salingerově povídce ukazuje otec desetiletému synovi předměty kolem sebe, dává je na stůl jako na sokl v galerii, aby si je chlapec mohl soustředěně prohlížet. Běžnou, všední věc na stole vytrženou z obvyklého provozu vnímá jako pozoruhodný úkaz s posvátným posláním. Předmět jako fetiš. Dva bratry z Michiganu, teenagery Aya a Tea, výborné rap-hiphopové performery, zaujaly v nákupním centru luxusní hodinky zn. Rolex (cena od 80 tisíc do tři čtvrti milionu korun) a zatoužili po nich. Složili píseň a nahráli video, které se stalo globálním hitem. Text neříká téměř nic jiného než: All I ever wanted was a rolly, rolly, rolly. Naléhavý hlas z té písničky snad dělá jemný protest song, youtube performance s černošskými dětmi a vrstevníky jako by v tomto kontextu říkala, že i černošský výrostek má právo toužit po nepředstavitelně drahých hodinkách patřících na zápěstí boháčů, byznysmenů, úspěšných a majetných. Nakonec si hoši díky hitu mohli rolexky dopřát, I feel well, říká Ayo v interview, cítí se s nimi dobře. Spotřební předmět se stal fetišem a takový je komentář Jiřího Pelcla k jeho objektům. Neodhaluje ale toto nábožné uctívání předmětu něco víc? Dívám- li se na video Aya a Tea, mám neodbytný pocit, že jdou ve své touze po rolexkách a radosti z jejich užívání, někam hlouběji, k podstatě unikavé existence nás samotných. Nevlastníme naši existenci, protože jsme ji bez zásluhy dostali – a tak snad vlastníme-li předmět, který nám je bytostně blízký, jako bychom se dotkli, sice iluzorně, své identity…. Že toužení po věcech je nicotné mámení a šalba profánního, zcestná touha po umělém ráji a falešné náboženství, to si uvědomovaly četné puritánské sekty s asketickými pravidly soužití. Jednu z nich, Shakers, Jiří Pelcl v USA studoval; jeho objekty mají tvar kříže. Brooklyn protíná dlouhá tepna Church avenue, kde každých padesát metrů narazíte na kostel, mormonský, katolický, moravských bratří, pravoslavný a bezpočet dalších křesťanských denominací, v okolí jsou rozesety modlitebny v parteru ulice, v bývalých garážích, obchodech, skladech, každou neděli dopoledne potkáte celé rodiny v těch nejsvátečnějších šatech, z modliteben se ozývá elektrická kytara a extatický křik, doprovázený halasným mručením. Nelze nespojit náboženskou citlivost Brooklyňanů s dávným vykořeněním a nevyhojenou jizvou otroctví. Předmětný svět, jako třeba kostelní uniforma v katolickém svatostánku, může být znakem sebeuvědomělé společenské důstojnosti. Předmět, člověk a prostředí do sebe ve Spojených státech zapadají jinak než v Evropě, a tato souvztažnost se vyjeví teprve po delší době, pokud člověk žije déle a ve čtvrti, která je autentická a záhadná jako BRKLN. Mohli jsme být na chvilku součástí té pestré brooklynské mozaiky a upřímně řečeno se nám stýská tady odtud, z našeho českého, pohodlně útulného obývacího pokoje, který má pro jistotu zavřená dveře i okna. PhDr. Iva Knobloch, kurátorka sbírky grafiky Uměleckoprůmyslového musea v Praze.

Mlýnky a mašinky, pomocníci v domácnosti v letech minulých

Datum: 3. 5. 2017 - 30. 9. 2017

Přijměte, prosím, pozvání od pořadatelů expozice Úsovského muzea na výstavu "Mlýnky a mašinky, pomocníci v domácnosti v letech minulých". Muzeum otevřeno od 3. května 2017 do 30. září 2017, úterý až neděle a to od 9:00 do 16:00 hodin.

Neděle

Letní kino Štěpánov 2017

Datum: 1. 7. 2017 - 31. 8. 2017

Upozornění - MUDr. Gastová

Datum: 17. 7. 2017 - 1. 1. 2018

Provozní doba koupaliště Žerotín

Datum: 19. 7. 2017 - 1. 9. 2017

Nabídka práce - Pňovice

Datum: 18. 8. 2017 - 1. 9. 2017

Tina Buchholtz: obrazy

Datum: 29. 7. 2017 - 28. 9. 2017

Tina Buchholtz je německá umělkyně, jejímž uměleckým zájmem je současná společnost, její stresy a mechanismy jeho zvládnutí. Nejprve zabývala grafikou a kreslením. Konec devadesátých let pro ni znamenal odklon od původního tradičního vyobrazení krajin a přechod k neformálním barevným kombinacím. Obrazy z fúzujících vrstev barev vytvářejí struktury v barvě moře s hlubokou intenzitou výrazu. Tina Buchholtz vytváří abstraktní umělecká díla v akrylu na plátně pomocí techniky broušení, která odhaluje zajímavé barvy, tvary a textury. Práce se provádí pouze s použitím špachtle, proces se opakuje znovu a znovu až ke vzniku jemných čar a vyvolává dojem velké hloubky a trojrozměrnosti z hlediska pozorovatele. Jemné, reliéfní struktury vytvářejí vzory stínu při pohybu světla, takže se obraz mění podle osvětlení. Její obrazy jsou charakterizovány vlastní, autorskou technikou, která je jedinečná pro umělecký svět a nikdo jiný ji nepoužívá. Její práce lze nalézt ve sbírkách německého parlamentu i ve významných soukromých a korporátních sbírkách po celém světě.Vernisáž výstavy se uskuteční v sobotu 29. 7. 2017 v 17 hod.

Miroslav SYCHRA / Jiří PELCL - BROOKLYN

Datum: 3. 8. 2017 - 31. 8. 2017

BROOKLYN Měli jsme štěstí, Jiří Pelcl, Miroslav Sychra a Iva Knobloch, že jsme mohli část roku prožít v Brooklynu a evropskýma očima skenovat zdejší život. Výstava v Galerii Caesar je vizuální zprávou o této neobyčejné čtvrti, kam se z Manhattanu přestěhovala autentická pestrost New Yorku. Fotografie Miroslava Sychry a objekty Jiřího Pelcla ukazují uhranutost všedním, obyčejným Brooklynem odpadků a bouraček, stavenišť, zapadlých zákoutí, spotřebních předmětů, prostředí, kde dochází k interakci člověka s primitivností, neurvalostí a hrubostí ulice, a přece se v tomto nemalebném prostředí žije, sportuje, hraje, běhá, pokračuje kupředu v životaplné důvěře v život. Brooklynská ulice, tam Evropan asi zahlédne to podstatné z Ameriky. V Americe se zrodil Pop Art – tady má všední spotřební předmět auru neobyčejnosti, i kdybychom byli jakkoliv protikonzumní, přece naše oči svede blýskavý a zářivý obal a excentrický tvar. Jiří Pelcl sám komentoval svoje objekty z plechovek jako kritiku amerického konzumerismu. Ano, pro nás Evropany je spousta věcí nepřijatelných a nepřirozených – a přece jsme tím fascinováni. O tomto paradoxu píše výstižně Jean Baudrillard ve svém dlouhém eseji Amerika. Banální zboží a každodenní předmět mají až myticky mystický rozměr, což vysvětluje absencí věkovité kultury. V Evropě byly odedávna navrstveny hromady věcí na metr čtvereční, některé poztráceny a zničeny, některé muzealizovány pro svou estetiku či technický vtip, nebo jako historický svědek. Kdo ví, jestli se Evropu podařilo v hustotě předmětů na metr čtvereční Ameriku dohnat. Předmětný svět, výsledek lidské práce, tu stojí proti bujnému a drsnému světu přírody, ať jsou to neprostupné vegetativní nálety, agresivní množení švábů, nehorázně přejedení holubi a další městské ptactvo obřích rozměrů, vždyť na chodníku se povalují zbytky hamburgrů a pečených kuřat z podivné hmoty; Dunkin Donut a Mc Donald´s jako výspa civilizovaného světa proti zdivočelé přírodě. I v Brooklynu, jako v celé Americe vnímáme město jako zkrocenou, člověku nepřátelskou přírodu, jako pokoření jejího svrchovaného bytí. Použité předměty, plechovky, večeře, boty, oblečení, nádobí, cokoliv, povyhazované na ulici, vyznačují stopu člověka v cihlové a asfaltové poušti, v krajině města i za ním. Fotografie Miroslava Sychry tuto atmosféru výstižně zachycují. V Salingerově povídce ukazuje otec desetiletému synovi předměty kolem sebe, dává je na stůl jako na sokl v galerii, aby si je chlapec mohl soustředěně prohlížet. Běžnou, všední věc na stole vytrženou z obvyklého provozu vnímá jako pozoruhodný úkaz s posvátným posláním. Předmět jako fetiš. Dva bratry z Michiganu, teenagery Aya a Tea, výborné rap-hiphopové performery, zaujaly v nákupním centru luxusní hodinky zn. Rolex (cena od 80 tisíc do tři čtvrti milionu korun) a zatoužili po nich. Složili píseň a nahráli video, které se stalo globálním hitem. Text neříká téměř nic jiného než: All I ever wanted was a rolly, rolly, rolly. Naléhavý hlas z té písničky snad dělá jemný protest song, youtube performance s černošskými dětmi a vrstevníky jako by v tomto kontextu říkala, že i černošský výrostek má právo toužit po nepředstavitelně drahých hodinkách patřících na zápěstí boháčů, byznysmenů, úspěšných a majetných. Nakonec si hoši díky hitu mohli rolexky dopřát, I feel well, říká Ayo v interview, cítí se s nimi dobře. Spotřební předmět se stal fetišem a takový je komentář Jiřího Pelcla k jeho objektům. Neodhaluje ale toto nábožné uctívání předmětu něco víc? Dívám- li se na video Aya a Tea, mám neodbytný pocit, že jdou ve své touze po rolexkách a radosti z jejich užívání, někam hlouběji, k podstatě unikavé existence nás samotných. Nevlastníme naši existenci, protože jsme ji bez zásluhy dostali – a tak snad vlastníme-li předmět, který nám je bytostně blízký, jako bychom se dotkli, sice iluzorně, své identity…. Že toužení po věcech je nicotné mámení a šalba profánního, zcestná touha po umělém ráji a falešné náboženství, to si uvědomovaly četné puritánské sekty s asketickými pravidly soužití. Jednu z nich, Shakers, Jiří Pelcl v USA studoval; jeho objekty mají tvar kříže. Brooklyn protíná dlouhá tepna Church avenue, kde každých padesát metrů narazíte na kostel, mormonský, katolický, moravských bratří, pravoslavný a bezpočet dalších křesťanských denominací, v okolí jsou rozesety modlitebny v parteru ulice, v bývalých garážích, obchodech, skladech, každou neděli dopoledne potkáte celé rodiny v těch nejsvátečnějších šatech, z modliteben se ozývá elektrická kytara a extatický křik, doprovázený halasným mručením. Nelze nespojit náboženskou citlivost Brooklyňanů s dávným vykořeněním a nevyhojenou jizvou otroctví. Předmětný svět, jako třeba kostelní uniforma v katolickém svatostánku, může být znakem sebeuvědomělé společenské důstojnosti. Předmět, člověk a prostředí do sebe ve Spojených státech zapadají jinak než v Evropě, a tato souvztažnost se vyjeví teprve po delší době, pokud člověk žije déle a ve čtvrti, která je autentická a záhadná jako BRKLN. Mohli jsme být na chvilku součástí té pestré brooklynské mozaiky a upřímně řečeno se nám stýská tady odtud, z našeho českého, pohodlně útulného obývacího pokoje, který má pro jistotu zavřená dveře i okna. PhDr. Iva Knobloch, kurátorka sbírky grafiky Uměleckoprůmyslového musea v Praze.

Mlýnky a mašinky, pomocníci v domácnosti v letech minulých

Datum: 3. 5. 2017 - 30. 9. 2017

Přijměte, prosím, pozvání od pořadatelů expozice Úsovského muzea na výstavu "Mlýnky a mašinky, pomocníci v domácnosti v letech minulých". Muzeum otevřeno od 3. května 2017 do 30. září 2017, úterý až neděle a to od 9:00 do 16:00 hodin.

Pondělí

Letní kino Štěpánov 2017

Datum: 1. 7. 2017 - 31. 8. 2017

Upozornění - MUDr. Gastová

Datum: 17. 7. 2017 - 1. 1. 2018

Provozní doba koupaliště Žerotín

Datum: 19. 7. 2017 - 1. 9. 2017

Nabídka práce - Pňovice

Datum: 18. 8. 2017 - 1. 9. 2017

Anatomie pavouka

Film představuje vizi pochmurného města. Hlavní hrdina,Pan Pavouk je úředník pracující v obrovské kanceláři, dobrovolný otrok, člověk osamělý a ztracený v labyrintu ulic, chodeb a vlastní mysli nasáklé alkoholem. Avšak kdesi mnohem hlouběji, v místech, kde se rozum rozpadá a začínají sny, se otevírá nekonečný prostor, ve kterém září křehká síla...

Tina Buchholtz: obrazy

Datum: 29. 7. 2017 - 28. 9. 2017

Tina Buchholtz je německá umělkyně, jejímž uměleckým zájmem je současná společnost, její stresy a mechanismy jeho zvládnutí. Nejprve zabývala grafikou a kreslením. Konec devadesátých let pro ni znamenal odklon od původního tradičního vyobrazení krajin a přechod k neformálním barevným kombinacím. Obrazy z fúzujících vrstev barev vytvářejí struktury v barvě moře s hlubokou intenzitou výrazu. Tina Buchholtz vytváří abstraktní umělecká díla v akrylu na plátně pomocí techniky broušení, která odhaluje zajímavé barvy, tvary a textury. Práce se provádí pouze s použitím špachtle, proces se opakuje znovu a znovu až ke vzniku jemných čar a vyvolává dojem velké hloubky a trojrozměrnosti z hlediska pozorovatele. Jemné, reliéfní struktury vytvářejí vzory stínu při pohybu světla, takže se obraz mění podle osvětlení. Její obrazy jsou charakterizovány vlastní, autorskou technikou, která je jedinečná pro umělecký svět a nikdo jiný ji nepoužívá. Její práce lze nalézt ve sbírkách německého parlamentu i ve významných soukromých a korporátních sbírkách po celém světě.Vernisáž výstavy se uskuteční v sobotu 29. 7. 2017 v 17 hod.

Praktická rétorika

Kurz proběhne v termínech 21., 22. a 24. srpna, vždy od 17 do 20 hod. • 3 x 3 hodiny přednášek a cvičení • Technika řeči • Práce s emocemi • Neverbální komunikace • Trénink řečnických dovedností Přihlášku a další informace naleznete na níže uvedeném odkazu. Přihlásit se můžete rovněž e-mailem na olomouc@akropolis.cz nebo telefonicky na čísle 737 488 287.

Miroslav SYCHRA / Jiří PELCL - BROOKLYN

Datum: 3. 8. 2017 - 31. 8. 2017

BROOKLYN Měli jsme štěstí, Jiří Pelcl, Miroslav Sychra a Iva Knobloch, že jsme mohli část roku prožít v Brooklynu a evropskýma očima skenovat zdejší život. Výstava v Galerii Caesar je vizuální zprávou o této neobyčejné čtvrti, kam se z Manhattanu přestěhovala autentická pestrost New Yorku. Fotografie Miroslava Sychry a objekty Jiřího Pelcla ukazují uhranutost všedním, obyčejným Brooklynem odpadků a bouraček, stavenišť, zapadlých zákoutí, spotřebních předmětů, prostředí, kde dochází k interakci člověka s primitivností, neurvalostí a hrubostí ulice, a přece se v tomto nemalebném prostředí žije, sportuje, hraje, běhá, pokračuje kupředu v životaplné důvěře v život. Brooklynská ulice, tam Evropan asi zahlédne to podstatné z Ameriky. V Americe se zrodil Pop Art – tady má všední spotřební předmět auru neobyčejnosti, i kdybychom byli jakkoliv protikonzumní, přece naše oči svede blýskavý a zářivý obal a excentrický tvar. Jiří Pelcl sám komentoval svoje objekty z plechovek jako kritiku amerického konzumerismu. Ano, pro nás Evropany je spousta věcí nepřijatelných a nepřirozených – a přece jsme tím fascinováni. O tomto paradoxu píše výstižně Jean Baudrillard ve svém dlouhém eseji Amerika. Banální zboží a každodenní předmět mají až myticky mystický rozměr, což vysvětluje absencí věkovité kultury. V Evropě byly odedávna navrstveny hromady věcí na metr čtvereční, některé poztráceny a zničeny, některé muzealizovány pro svou estetiku či technický vtip, nebo jako historický svědek. Kdo ví, jestli se Evropu podařilo v hustotě předmětů na metr čtvereční Ameriku dohnat. Předmětný svět, výsledek lidské práce, tu stojí proti bujnému a drsnému světu přírody, ať jsou to neprostupné vegetativní nálety, agresivní množení švábů, nehorázně přejedení holubi a další městské ptactvo obřích rozměrů, vždyť na chodníku se povalují zbytky hamburgrů a pečených kuřat z podivné hmoty; Dunkin Donut a Mc Donald´s jako výspa civilizovaného světa proti zdivočelé přírodě. I v Brooklynu, jako v celé Americe vnímáme město jako zkrocenou, člověku nepřátelskou přírodu, jako pokoření jejího svrchovaného bytí. Použité předměty, plechovky, večeře, boty, oblečení, nádobí, cokoliv, povyhazované na ulici, vyznačují stopu člověka v cihlové a asfaltové poušti, v krajině města i za ním. Fotografie Miroslava Sychry tuto atmosféru výstižně zachycují. V Salingerově povídce ukazuje otec desetiletému synovi předměty kolem sebe, dává je na stůl jako na sokl v galerii, aby si je chlapec mohl soustředěně prohlížet. Běžnou, všední věc na stole vytrženou z obvyklého provozu vnímá jako pozoruhodný úkaz s posvátným posláním. Předmět jako fetiš. Dva bratry z Michiganu, teenagery Aya a Tea, výborné rap-hiphopové performery, zaujaly v nákupním centru luxusní hodinky zn. Rolex (cena od 80 tisíc do tři čtvrti milionu korun) a zatoužili po nich. Složili píseň a nahráli video, které se stalo globálním hitem. Text neříká téměř nic jiného než: All I ever wanted was a rolly, rolly, rolly. Naléhavý hlas z té písničky snad dělá jemný protest song, youtube performance s černošskými dětmi a vrstevníky jako by v tomto kontextu říkala, že i černošský výrostek má právo toužit po nepředstavitelně drahých hodinkách patřících na zápěstí boháčů, byznysmenů, úspěšných a majetných. Nakonec si hoši díky hitu mohli rolexky dopřát, I feel well, říká Ayo v interview, cítí se s nimi dobře. Spotřební předmět se stal fetišem a takový je komentář Jiřího Pelcla k jeho objektům. Neodhaluje ale toto nábožné uctívání předmětu něco víc? Dívám- li se na video Aya a Tea, mám neodbytný pocit, že jdou ve své touze po rolexkách a radosti z jejich užívání, někam hlouběji, k podstatě unikavé existence nás samotných. Nevlastníme naši existenci, protože jsme ji bez zásluhy dostali – a tak snad vlastníme-li předmět, který nám je bytostně blízký, jako bychom se dotkli, sice iluzorně, své identity…. Že toužení po věcech je nicotné mámení a šalba profánního, zcestná touha po umělém ráji a falešné náboženství, to si uvědomovaly četné puritánské sekty s asketickými pravidly soužití. Jednu z nich, Shakers, Jiří Pelcl v USA studoval; jeho objekty mají tvar kříže. Brooklyn protíná dlouhá tepna Church avenue, kde každých padesát metrů narazíte na kostel, mormonský, katolický, moravských bratří, pravoslavný a bezpočet dalších křesťanských denominací, v okolí jsou rozesety modlitebny v parteru ulice, v bývalých garážích, obchodech, skladech, každou neděli dopoledne potkáte celé rodiny v těch nejsvátečnějších šatech, z modliteben se ozývá elektrická kytara a extatický křik, doprovázený halasným mručením. Nelze nespojit náboženskou citlivost Brooklyňanů s dávným vykořeněním a nevyhojenou jizvou otroctví. Předmětný svět, jako třeba kostelní uniforma v katolickém svatostánku, může být znakem sebeuvědomělé společenské důstojnosti. Předmět, člověk a prostředí do sebe ve Spojených státech zapadají jinak než v Evropě, a tato souvztažnost se vyjeví teprve po delší době, pokud člověk žije déle a ve čtvrti, která je autentická a záhadná jako BRKLN. Mohli jsme být na chvilku součástí té pestré brooklynské mozaiky a upřímně řečeno se nám stýská tady odtud, z našeho českého, pohodlně útulného obývacího pokoje, který má pro jistotu zavřená dveře i okna. PhDr. Iva Knobloch, kurátorka sbírky grafiky Uměleckoprůmyslového musea v Praze.

Mlýnky a mašinky, pomocníci v domácnosti v letech minulých

Datum: 3. 5. 2017 - 30. 9. 2017

Přijměte, prosím, pozvání od pořadatelů expozice Úsovského muzea na výstavu "Mlýnky a mašinky, pomocníci v domácnosti v letech minulých". Muzeum otevřeno od 3. května 2017 do 30. září 2017, úterý až neděle a to od 9:00 do 16:00 hodin.

Úterý

Letní kino Štěpánov 2017

Datum: 1. 7. 2017 - 31. 8. 2017

Upozornění - MUDr. Gastová

Datum: 17. 7. 2017 - 1. 1. 2018

Provozní doba koupaliště Žerotín

Datum: 19. 7. 2017 - 1. 9. 2017

Nabídka práce - Pňovice

Datum: 18. 8. 2017 - 1. 9. 2017

Teorie tygra

Veterinář Jan (Jiří Bartoška) už toho má dost. Poslední kapkou je smrt tchána, kterému taky došly síly a trpělivost. Babička (Iva Janžurová) totiž vždy rozhodovala o jeho životě, stáří, a nakonec i o tom, jak a kde bude pohřbený. Nerespektovala žádné jeho přání a touhu, v dobré víře, že ona sama vždy a lépe než on ví, co je pro něj dobré a správné. A tak se k jeho neštěstí o něj starala podle své představy o jeho štěstí. A Janovi začíná být jasné, že je na té samé cestě. Jeho žena Olga (Eliška Balzerová) se totiž řídí stejnou teorií malého dvorku a dlouhého biče a přesvědčením, že za štěstí svého muže je zodpovědná výhradně ona. Janovi dojde, že už takto dál nemůže, nechce, neumí. Když nic neudělá, skončí jako tchán. Jednoho dne jej napadne způsob, jak se osvobodit a získat zpět vládu nad svým životem. Tato revolta je ale hodně netradiční. Už jen tím, že prvotní inspirací mu byl jeden z jeho pacientů, papoušek s podezřením na Alzheimera. Jan se tak i díky němu vydává na cestu za naplněním toho, o čem se domnívá, že jsou jeho sny. A protože tato cesta nemůže být snadná, stává se její součástí také stádo koz a později i krav, psychiatrický ústav, plavba na voru a život na lodi. Janova cesta za svobodou ovlivní i životy jeho dětí a jejich partnerů. Dcera Olga (Táňa Vilhelmová) totiž převzala matčinu metodu, zatímco snacha Alena (Pavla Beretová) zatím dokázala tlaku rodové tradice odolat a volí vlastní cestu, liberálnější, modernější, lidštější. Důsledky jsou pro jejich protějšky (Jiří Havelka a Jakub Kohák), v obou případech odpovídající. Jiří Bartoška ke své postavě a tématu filmu prozrazuje: „Ženy si berou tygra, aby z něj postupem času udělaly králíka, kterému se nasype trochu toho krmiva, ale hned se mu zavřou vrátka, aby ho náhodou nenapadlo hrát si mimo králikárnu na tygra. A o tom se snažíme vyprávět náš film.“

Tina Buchholtz: obrazy

Datum: 29. 7. 2017 - 28. 9. 2017

Tina Buchholtz je německá umělkyně, jejímž uměleckým zájmem je současná společnost, její stresy a mechanismy jeho zvládnutí. Nejprve zabývala grafikou a kreslením. Konec devadesátých let pro ni znamenal odklon od původního tradičního vyobrazení krajin a přechod k neformálním barevným kombinacím. Obrazy z fúzujících vrstev barev vytvářejí struktury v barvě moře s hlubokou intenzitou výrazu. Tina Buchholtz vytváří abstraktní umělecká díla v akrylu na plátně pomocí techniky broušení, která odhaluje zajímavé barvy, tvary a textury. Práce se provádí pouze s použitím špachtle, proces se opakuje znovu a znovu až ke vzniku jemných čar a vyvolává dojem velké hloubky a trojrozměrnosti z hlediska pozorovatele. Jemné, reliéfní struktury vytvářejí vzory stínu při pohybu světla, takže se obraz mění podle osvětlení. Její obrazy jsou charakterizovány vlastní, autorskou technikou, která je jedinečná pro umělecký svět a nikdo jiný ji nepoužívá. Její práce lze nalézt ve sbírkách německého parlamentu i ve významných soukromých a korporátních sbírkách po celém světě.Vernisáž výstavy se uskuteční v sobotu 29. 7. 2017 v 17 hod.

Miroslav SYCHRA / Jiří PELCL - BROOKLYN

Datum: 3. 8. 2017 - 31. 8. 2017

BROOKLYN Měli jsme štěstí, Jiří Pelcl, Miroslav Sychra a Iva Knobloch, že jsme mohli část roku prožít v Brooklynu a evropskýma očima skenovat zdejší život. Výstava v Galerii Caesar je vizuální zprávou o této neobyčejné čtvrti, kam se z Manhattanu přestěhovala autentická pestrost New Yorku. Fotografie Miroslava Sychry a objekty Jiřího Pelcla ukazují uhranutost všedním, obyčejným Brooklynem odpadků a bouraček, stavenišť, zapadlých zákoutí, spotřebních předmětů, prostředí, kde dochází k interakci člověka s primitivností, neurvalostí a hrubostí ulice, a přece se v tomto nemalebném prostředí žije, sportuje, hraje, běhá, pokračuje kupředu v životaplné důvěře v život. Brooklynská ulice, tam Evropan asi zahlédne to podstatné z Ameriky. V Americe se zrodil Pop Art – tady má všední spotřební předmět auru neobyčejnosti, i kdybychom byli jakkoliv protikonzumní, přece naše oči svede blýskavý a zářivý obal a excentrický tvar. Jiří Pelcl sám komentoval svoje objekty z plechovek jako kritiku amerického konzumerismu. Ano, pro nás Evropany je spousta věcí nepřijatelných a nepřirozených – a přece jsme tím fascinováni. O tomto paradoxu píše výstižně Jean Baudrillard ve svém dlouhém eseji Amerika. Banální zboží a každodenní předmět mají až myticky mystický rozměr, což vysvětluje absencí věkovité kultury. V Evropě byly odedávna navrstveny hromady věcí na metr čtvereční, některé poztráceny a zničeny, některé muzealizovány pro svou estetiku či technický vtip, nebo jako historický svědek. Kdo ví, jestli se Evropu podařilo v hustotě předmětů na metr čtvereční Ameriku dohnat. Předmětný svět, výsledek lidské práce, tu stojí proti bujnému a drsnému světu přírody, ať jsou to neprostupné vegetativní nálety, agresivní množení švábů, nehorázně přejedení holubi a další městské ptactvo obřích rozměrů, vždyť na chodníku se povalují zbytky hamburgrů a pečených kuřat z podivné hmoty; Dunkin Donut a Mc Donald´s jako výspa civilizovaného světa proti zdivočelé přírodě. I v Brooklynu, jako v celé Americe vnímáme město jako zkrocenou, člověku nepřátelskou přírodu, jako pokoření jejího svrchovaného bytí. Použité předměty, plechovky, večeře, boty, oblečení, nádobí, cokoliv, povyhazované na ulici, vyznačují stopu člověka v cihlové a asfaltové poušti, v krajině města i za ním. Fotografie Miroslava Sychry tuto atmosféru výstižně zachycují. V Salingerově povídce ukazuje otec desetiletému synovi předměty kolem sebe, dává je na stůl jako na sokl v galerii, aby si je chlapec mohl soustředěně prohlížet. Běžnou, všední věc na stole vytrženou z obvyklého provozu vnímá jako pozoruhodný úkaz s posvátným posláním. Předmět jako fetiš. Dva bratry z Michiganu, teenagery Aya a Tea, výborné rap-hiphopové performery, zaujaly v nákupním centru luxusní hodinky zn. Rolex (cena od 80 tisíc do tři čtvrti milionu korun) a zatoužili po nich. Složili píseň a nahráli video, které se stalo globálním hitem. Text neříká téměř nic jiného než: All I ever wanted was a rolly, rolly, rolly. Naléhavý hlas z té písničky snad dělá jemný protest song, youtube performance s černošskými dětmi a vrstevníky jako by v tomto kontextu říkala, že i černošský výrostek má právo toužit po nepředstavitelně drahých hodinkách patřících na zápěstí boháčů, byznysmenů, úspěšných a majetných. Nakonec si hoši díky hitu mohli rolexky dopřát, I feel well, říká Ayo v interview, cítí se s nimi dobře. Spotřební předmět se stal fetišem a takový je komentář Jiřího Pelcla k jeho objektům. Neodhaluje ale toto nábožné uctívání předmětu něco víc? Dívám- li se na video Aya a Tea, mám neodbytný pocit, že jdou ve své touze po rolexkách a radosti z jejich užívání, někam hlouběji, k podstatě unikavé existence nás samotných. Nevlastníme naši existenci, protože jsme ji bez zásluhy dostali – a tak snad vlastníme-li předmět, který nám je bytostně blízký, jako bychom se dotkli, sice iluzorně, své identity…. Že toužení po věcech je nicotné mámení a šalba profánního, zcestná touha po umělém ráji a falešné náboženství, to si uvědomovaly četné puritánské sekty s asketickými pravidly soužití. Jednu z nich, Shakers, Jiří Pelcl v USA studoval; jeho objekty mají tvar kříže. Brooklyn protíná dlouhá tepna Church avenue, kde každých padesát metrů narazíte na kostel, mormonský, katolický, moravských bratří, pravoslavný a bezpočet dalších křesťanských denominací, v okolí jsou rozesety modlitebny v parteru ulice, v bývalých garážích, obchodech, skladech, každou neděli dopoledne potkáte celé rodiny v těch nejsvátečnějších šatech, z modliteben se ozývá elektrická kytara a extatický křik, doprovázený halasným mručením. Nelze nespojit náboženskou citlivost Brooklyňanů s dávným vykořeněním a nevyhojenou jizvou otroctví. Předmětný svět, jako třeba kostelní uniforma v katolickém svatostánku, může být znakem sebeuvědomělé společenské důstojnosti. Předmět, člověk a prostředí do sebe ve Spojených státech zapadají jinak než v Evropě, a tato souvztažnost se vyjeví teprve po delší době, pokud člověk žije déle a ve čtvrti, která je autentická a záhadná jako BRKLN. Mohli jsme být na chvilku součástí té pestré brooklynské mozaiky a upřímně řečeno se nám stýská tady odtud, z našeho českého, pohodlně útulného obývacího pokoje, který má pro jistotu zavřená dveře i okna. PhDr. Iva Knobloch, kurátorka sbírky grafiky Uměleckoprůmyslového musea v Praze.

Mlýnky a mašinky, pomocníci v domácnosti v letech minulých

Datum: 3. 5. 2017 - 30. 9. 2017

Přijměte, prosím, pozvání od pořadatelů expozice Úsovského muzea na výstavu "Mlýnky a mašinky, pomocníci v domácnosti v letech minulých". Muzeum otevřeno od 3. května 2017 do 30. září 2017, úterý až neděle a to od 9:00 do 16:00 hodin.

Středa

Letní kino Štěpánov 2017

Datum: 1. 7. 2017 - 31. 8. 2017

Upozornění - MUDr. Gastová

Datum: 17. 7. 2017 - 1. 1. 2018

Provozní doba koupaliště Žerotín

Datum: 19. 7. 2017 - 1. 9. 2017

Nabídka práce - Pňovice

Datum: 18. 8. 2017 - 1. 9. 2017

Tina Buchholtz: obrazy

Datum: 29. 7. 2017 - 28. 9. 2017

Tina Buchholtz je německá umělkyně, jejímž uměleckým zájmem je současná společnost, její stresy a mechanismy jeho zvládnutí. Nejprve zabývala grafikou a kreslením. Konec devadesátých let pro ni znamenal odklon od původního tradičního vyobrazení krajin a přechod k neformálním barevným kombinacím. Obrazy z fúzujících vrstev barev vytvářejí struktury v barvě moře s hlubokou intenzitou výrazu. Tina Buchholtz vytváří abstraktní umělecká díla v akrylu na plátně pomocí techniky broušení, která odhaluje zajímavé barvy, tvary a textury. Práce se provádí pouze s použitím špachtle, proces se opakuje znovu a znovu až ke vzniku jemných čar a vyvolává dojem velké hloubky a trojrozměrnosti z hlediska pozorovatele. Jemné, reliéfní struktury vytvářejí vzory stínu při pohybu světla, takže se obraz mění podle osvětlení. Její obrazy jsou charakterizovány vlastní, autorskou technikou, která je jedinečná pro umělecký svět a nikdo jiný ji nepoužívá. Její práce lze nalézt ve sbírkách německého parlamentu i ve významných soukromých a korporátních sbírkách po celém světě.Vernisáž výstavy se uskuteční v sobotu 29. 7. 2017 v 17 hod.

Miroslav SYCHRA / Jiří PELCL - BROOKLYN

Datum: 3. 8. 2017 - 31. 8. 2017

BROOKLYN Měli jsme štěstí, Jiří Pelcl, Miroslav Sychra a Iva Knobloch, že jsme mohli část roku prožít v Brooklynu a evropskýma očima skenovat zdejší život. Výstava v Galerii Caesar je vizuální zprávou o této neobyčejné čtvrti, kam se z Manhattanu přestěhovala autentická pestrost New Yorku. Fotografie Miroslava Sychry a objekty Jiřího Pelcla ukazují uhranutost všedním, obyčejným Brooklynem odpadků a bouraček, stavenišť, zapadlých zákoutí, spotřebních předmětů, prostředí, kde dochází k interakci člověka s primitivností, neurvalostí a hrubostí ulice, a přece se v tomto nemalebném prostředí žije, sportuje, hraje, běhá, pokračuje kupředu v životaplné důvěře v život. Brooklynská ulice, tam Evropan asi zahlédne to podstatné z Ameriky. V Americe se zrodil Pop Art – tady má všední spotřební předmět auru neobyčejnosti, i kdybychom byli jakkoliv protikonzumní, přece naše oči svede blýskavý a zářivý obal a excentrický tvar. Jiří Pelcl sám komentoval svoje objekty z plechovek jako kritiku amerického konzumerismu. Ano, pro nás Evropany je spousta věcí nepřijatelných a nepřirozených – a přece jsme tím fascinováni. O tomto paradoxu píše výstižně Jean Baudrillard ve svém dlouhém eseji Amerika. Banální zboží a každodenní předmět mají až myticky mystický rozměr, což vysvětluje absencí věkovité kultury. V Evropě byly odedávna navrstveny hromady věcí na metr čtvereční, některé poztráceny a zničeny, některé muzealizovány pro svou estetiku či technický vtip, nebo jako historický svědek. Kdo ví, jestli se Evropu podařilo v hustotě předmětů na metr čtvereční Ameriku dohnat. Předmětný svět, výsledek lidské práce, tu stojí proti bujnému a drsnému světu přírody, ať jsou to neprostupné vegetativní nálety, agresivní množení švábů, nehorázně přejedení holubi a další městské ptactvo obřích rozměrů, vždyť na chodníku se povalují zbytky hamburgrů a pečených kuřat z podivné hmoty; Dunkin Donut a Mc Donald´s jako výspa civilizovaného světa proti zdivočelé přírodě. I v Brooklynu, jako v celé Americe vnímáme město jako zkrocenou, člověku nepřátelskou přírodu, jako pokoření jejího svrchovaného bytí. Použité předměty, plechovky, večeře, boty, oblečení, nádobí, cokoliv, povyhazované na ulici, vyznačují stopu člověka v cihlové a asfaltové poušti, v krajině města i za ním. Fotografie Miroslava Sychry tuto atmosféru výstižně zachycují. V Salingerově povídce ukazuje otec desetiletému synovi předměty kolem sebe, dává je na stůl jako na sokl v galerii, aby si je chlapec mohl soustředěně prohlížet. Běžnou, všední věc na stole vytrženou z obvyklého provozu vnímá jako pozoruhodný úkaz s posvátným posláním. Předmět jako fetiš. Dva bratry z Michiganu, teenagery Aya a Tea, výborné rap-hiphopové performery, zaujaly v nákupním centru luxusní hodinky zn. Rolex (cena od 80 tisíc do tři čtvrti milionu korun) a zatoužili po nich. Složili píseň a nahráli video, které se stalo globálním hitem. Text neříká téměř nic jiného než: All I ever wanted was a rolly, rolly, rolly. Naléhavý hlas z té písničky snad dělá jemný protest song, youtube performance s černošskými dětmi a vrstevníky jako by v tomto kontextu říkala, že i černošský výrostek má právo toužit po nepředstavitelně drahých hodinkách patřících na zápěstí boháčů, byznysmenů, úspěšných a majetných. Nakonec si hoši díky hitu mohli rolexky dopřát, I feel well, říká Ayo v interview, cítí se s nimi dobře. Spotřební předmět se stal fetišem a takový je komentář Jiřího Pelcla k jeho objektům. Neodhaluje ale toto nábožné uctívání předmětu něco víc? Dívám- li se na video Aya a Tea, mám neodbytný pocit, že jdou ve své touze po rolexkách a radosti z jejich užívání, někam hlouběji, k podstatě unikavé existence nás samotných. Nevlastníme naši existenci, protože jsme ji bez zásluhy dostali – a tak snad vlastníme-li předmět, který nám je bytostně blízký, jako bychom se dotkli, sice iluzorně, své identity…. Že toužení po věcech je nicotné mámení a šalba profánního, zcestná touha po umělém ráji a falešné náboženství, to si uvědomovaly četné puritánské sekty s asketickými pravidly soužití. Jednu z nich, Shakers, Jiří Pelcl v USA studoval; jeho objekty mají tvar kříže. Brooklyn protíná dlouhá tepna Church avenue, kde každých padesát metrů narazíte na kostel, mormonský, katolický, moravských bratří, pravoslavný a bezpočet dalších křesťanských denominací, v okolí jsou rozesety modlitebny v parteru ulice, v bývalých garážích, obchodech, skladech, každou neděli dopoledne potkáte celé rodiny v těch nejsvátečnějších šatech, z modliteben se ozývá elektrická kytara a extatický křik, doprovázený halasným mručením. Nelze nespojit náboženskou citlivost Brooklyňanů s dávným vykořeněním a nevyhojenou jizvou otroctví. Předmětný svět, jako třeba kostelní uniforma v katolickém svatostánku, může být znakem sebeuvědomělé společenské důstojnosti. Předmět, člověk a prostředí do sebe ve Spojených státech zapadají jinak než v Evropě, a tato souvztažnost se vyjeví teprve po delší době, pokud člověk žije déle a ve čtvrti, která je autentická a záhadná jako BRKLN. Mohli jsme být na chvilku součástí té pestré brooklynské mozaiky a upřímně řečeno se nám stýská tady odtud, z našeho českého, pohodlně útulného obývacího pokoje, který má pro jistotu zavřená dveře i okna. PhDr. Iva Knobloch, kurátorka sbírky grafiky Uměleckoprůmyslového musea v Praze.

Mlýnky a mašinky, pomocníci v domácnosti v letech minulých

Datum: 3. 5. 2017 - 30. 9. 2017

Přijměte, prosím, pozvání od pořadatelů expozice Úsovského muzea na výstavu "Mlýnky a mašinky, pomocníci v domácnosti v letech minulých". Muzeum otevřeno od 3. května 2017 do 30. září 2017, úterý až neděle a to od 9:00 do 16:00 hodin.

Čtvrtek

Letní kino Štěpánov 2017

Datum: 1. 7. 2017 - 31. 8. 2017

Upozornění - MUDr. Gastová

Datum: 17. 7. 2017 - 1. 1. 2018

Provozní doba koupaliště Žerotín

Datum: 19. 7. 2017 - 1. 9. 2017

Nabídka práce - Pňovice

Datum: 18. 8. 2017 - 1. 9. 2017

Tina Buchholtz: obrazy

Datum: 29. 7. 2017 - 28. 9. 2017

Tina Buchholtz je německá umělkyně, jejímž uměleckým zájmem je současná společnost, její stresy a mechanismy jeho zvládnutí. Nejprve zabývala grafikou a kreslením. Konec devadesátých let pro ni znamenal odklon od původního tradičního vyobrazení krajin a přechod k neformálním barevným kombinacím. Obrazy z fúzujících vrstev barev vytvářejí struktury v barvě moře s hlubokou intenzitou výrazu. Tina Buchholtz vytváří abstraktní umělecká díla v akrylu na plátně pomocí techniky broušení, která odhaluje zajímavé barvy, tvary a textury. Práce se provádí pouze s použitím špachtle, proces se opakuje znovu a znovu až ke vzniku jemných čar a vyvolává dojem velké hloubky a trojrozměrnosti z hlediska pozorovatele. Jemné, reliéfní struktury vytvářejí vzory stínu při pohybu světla, takže se obraz mění podle osvětlení. Její obrazy jsou charakterizovány vlastní, autorskou technikou, která je jedinečná pro umělecký svět a nikdo jiný ji nepoužívá. Její práce lze nalézt ve sbírkách německého parlamentu i ve významných soukromých a korporátních sbírkách po celém světě.Vernisáž výstavy se uskuteční v sobotu 29. 7. 2017 v 17 hod.

Miroslav SYCHRA / Jiří PELCL - BROOKLYN

Datum: 3. 8. 2017 - 31. 8. 2017

BROOKLYN Měli jsme štěstí, Jiří Pelcl, Miroslav Sychra a Iva Knobloch, že jsme mohli část roku prožít v Brooklynu a evropskýma očima skenovat zdejší život. Výstava v Galerii Caesar je vizuální zprávou o této neobyčejné čtvrti, kam se z Manhattanu přestěhovala autentická pestrost New Yorku. Fotografie Miroslava Sychry a objekty Jiřího Pelcla ukazují uhranutost všedním, obyčejným Brooklynem odpadků a bouraček, stavenišť, zapadlých zákoutí, spotřebních předmětů, prostředí, kde dochází k interakci člověka s primitivností, neurvalostí a hrubostí ulice, a přece se v tomto nemalebném prostředí žije, sportuje, hraje, běhá, pokračuje kupředu v životaplné důvěře v život. Brooklynská ulice, tam Evropan asi zahlédne to podstatné z Ameriky. V Americe se zrodil Pop Art – tady má všední spotřební předmět auru neobyčejnosti, i kdybychom byli jakkoliv protikonzumní, přece naše oči svede blýskavý a zářivý obal a excentrický tvar. Jiří Pelcl sám komentoval svoje objekty z plechovek jako kritiku amerického konzumerismu. Ano, pro nás Evropany je spousta věcí nepřijatelných a nepřirozených – a přece jsme tím fascinováni. O tomto paradoxu píše výstižně Jean Baudrillard ve svém dlouhém eseji Amerika. Banální zboží a každodenní předmět mají až myticky mystický rozměr, což vysvětluje absencí věkovité kultury. V Evropě byly odedávna navrstveny hromady věcí na metr čtvereční, některé poztráceny a zničeny, některé muzealizovány pro svou estetiku či technický vtip, nebo jako historický svědek. Kdo ví, jestli se Evropu podařilo v hustotě předmětů na metr čtvereční Ameriku dohnat. Předmětný svět, výsledek lidské práce, tu stojí proti bujnému a drsnému světu přírody, ať jsou to neprostupné vegetativní nálety, agresivní množení švábů, nehorázně přejedení holubi a další městské ptactvo obřích rozměrů, vždyť na chodníku se povalují zbytky hamburgrů a pečených kuřat z podivné hmoty; Dunkin Donut a Mc Donald´s jako výspa civilizovaného světa proti zdivočelé přírodě. I v Brooklynu, jako v celé Americe vnímáme město jako zkrocenou, člověku nepřátelskou přírodu, jako pokoření jejího svrchovaného bytí. Použité předměty, plechovky, večeře, boty, oblečení, nádobí, cokoliv, povyhazované na ulici, vyznačují stopu člověka v cihlové a asfaltové poušti, v krajině města i za ním. Fotografie Miroslava Sychry tuto atmosféru výstižně zachycují. V Salingerově povídce ukazuje otec desetiletému synovi předměty kolem sebe, dává je na stůl jako na sokl v galerii, aby si je chlapec mohl soustředěně prohlížet. Běžnou, všední věc na stole vytrženou z obvyklého provozu vnímá jako pozoruhodný úkaz s posvátným posláním. Předmět jako fetiš. Dva bratry z Michiganu, teenagery Aya a Tea, výborné rap-hiphopové performery, zaujaly v nákupním centru luxusní hodinky zn. Rolex (cena od 80 tisíc do tři čtvrti milionu korun) a zatoužili po nich. Složili píseň a nahráli video, které se stalo globálním hitem. Text neříká téměř nic jiného než: All I ever wanted was a rolly, rolly, rolly. Naléhavý hlas z té písničky snad dělá jemný protest song, youtube performance s černošskými dětmi a vrstevníky jako by v tomto kontextu říkala, že i černošský výrostek má právo toužit po nepředstavitelně drahých hodinkách patřících na zápěstí boháčů, byznysmenů, úspěšných a majetných. Nakonec si hoši díky hitu mohli rolexky dopřát, I feel well, říká Ayo v interview, cítí se s nimi dobře. Spotřební předmět se stal fetišem a takový je komentář Jiřího Pelcla k jeho objektům. Neodhaluje ale toto nábožné uctívání předmětu něco víc? Dívám- li se na video Aya a Tea, mám neodbytný pocit, že jdou ve své touze po rolexkách a radosti z jejich užívání, někam hlouběji, k podstatě unikavé existence nás samotných. Nevlastníme naši existenci, protože jsme ji bez zásluhy dostali – a tak snad vlastníme-li předmět, který nám je bytostně blízký, jako bychom se dotkli, sice iluzorně, své identity…. Že toužení po věcech je nicotné mámení a šalba profánního, zcestná touha po umělém ráji a falešné náboženství, to si uvědomovaly četné puritánské sekty s asketickými pravidly soužití. Jednu z nich, Shakers, Jiří Pelcl v USA studoval; jeho objekty mají tvar kříže. Brooklyn protíná dlouhá tepna Church avenue, kde každých padesát metrů narazíte na kostel, mormonský, katolický, moravských bratří, pravoslavný a bezpočet dalších křesťanských denominací, v okolí jsou rozesety modlitebny v parteru ulice, v bývalých garážích, obchodech, skladech, každou neděli dopoledne potkáte celé rodiny v těch nejsvátečnějších šatech, z modliteben se ozývá elektrická kytara a extatický křik, doprovázený halasným mručením. Nelze nespojit náboženskou citlivost Brooklyňanů s dávným vykořeněním a nevyhojenou jizvou otroctví. Předmětný svět, jako třeba kostelní uniforma v katolickém svatostánku, může být znakem sebeuvědomělé společenské důstojnosti. Předmět, člověk a prostředí do sebe ve Spojených státech zapadají jinak než v Evropě, a tato souvztažnost se vyjeví teprve po delší době, pokud člověk žije déle a ve čtvrti, která je autentická a záhadná jako BRKLN. Mohli jsme být na chvilku součástí té pestré brooklynské mozaiky a upřímně řečeno se nám stýská tady odtud, z našeho českého, pohodlně útulného obývacího pokoje, který má pro jistotu zavřená dveře i okna. PhDr. Iva Knobloch, kurátorka sbírky grafiky Uměleckoprůmyslového musea v Praze.

Mlýnky a mašinky, pomocníci v domácnosti v letech minulých

Datum: 3. 5. 2017 - 30. 9. 2017

Přijměte, prosím, pozvání od pořadatelů expozice Úsovského muzea na výstavu "Mlýnky a mašinky, pomocníci v domácnosti v letech minulých". Muzeum otevřeno od 3. května 2017 do 30. září 2017, úterý až neděle a to od 9:00 do 16:00 hodin.

Pátek

Letní kino Štěpánov 2017

Datum: 1. 7. 2017 - 31. 8. 2017

Upozornění - MUDr. Gastová

Datum: 17. 7. 2017 - 1. 1. 2018

Provozní doba koupaliště Žerotín

Datum: 19. 7. 2017 - 1. 9. 2017

Nabídka práce - Pňovice

Datum: 18. 8. 2017 - 1. 9. 2017

Tina Buchholtz: obrazy

Datum: 29. 7. 2017 - 28. 9. 2017

Tina Buchholtz je německá umělkyně, jejímž uměleckým zájmem je současná společnost, její stresy a mechanismy jeho zvládnutí. Nejprve zabývala grafikou a kreslením. Konec devadesátých let pro ni znamenal odklon od původního tradičního vyobrazení krajin a přechod k neformálním barevným kombinacím. Obrazy z fúzujících vrstev barev vytvářejí struktury v barvě moře s hlubokou intenzitou výrazu. Tina Buchholtz vytváří abstraktní umělecká díla v akrylu na plátně pomocí techniky broušení, která odhaluje zajímavé barvy, tvary a textury. Práce se provádí pouze s použitím špachtle, proces se opakuje znovu a znovu až ke vzniku jemných čar a vyvolává dojem velké hloubky a trojrozměrnosti z hlediska pozorovatele. Jemné, reliéfní struktury vytvářejí vzory stínu při pohybu světla, takže se obraz mění podle osvětlení. Její obrazy jsou charakterizovány vlastní, autorskou technikou, která je jedinečná pro umělecký svět a nikdo jiný ji nepoužívá. Její práce lze nalézt ve sbírkách německého parlamentu i ve významných soukromých a korporátních sbírkách po celém světě.Vernisáž výstavy se uskuteční v sobotu 29. 7. 2017 v 17 hod.

Miroslav SYCHRA / Jiří PELCL - BROOKLYN

Datum: 3. 8. 2017 - 31. 8. 2017

BROOKLYN Měli jsme štěstí, Jiří Pelcl, Miroslav Sychra a Iva Knobloch, že jsme mohli část roku prožít v Brooklynu a evropskýma očima skenovat zdejší život. Výstava v Galerii Caesar je vizuální zprávou o této neobyčejné čtvrti, kam se z Manhattanu přestěhovala autentická pestrost New Yorku. Fotografie Miroslava Sychry a objekty Jiřího Pelcla ukazují uhranutost všedním, obyčejným Brooklynem odpadků a bouraček, stavenišť, zapadlých zákoutí, spotřebních předmětů, prostředí, kde dochází k interakci člověka s primitivností, neurvalostí a hrubostí ulice, a přece se v tomto nemalebném prostředí žije, sportuje, hraje, běhá, pokračuje kupředu v životaplné důvěře v život. Brooklynská ulice, tam Evropan asi zahlédne to podstatné z Ameriky. V Americe se zrodil Pop Art – tady má všední spotřební předmět auru neobyčejnosti, i kdybychom byli jakkoliv protikonzumní, přece naše oči svede blýskavý a zářivý obal a excentrický tvar. Jiří Pelcl sám komentoval svoje objekty z plechovek jako kritiku amerického konzumerismu. Ano, pro nás Evropany je spousta věcí nepřijatelných a nepřirozených – a přece jsme tím fascinováni. O tomto paradoxu píše výstižně Jean Baudrillard ve svém dlouhém eseji Amerika. Banální zboží a každodenní předmět mají až myticky mystický rozměr, což vysvětluje absencí věkovité kultury. V Evropě byly odedávna navrstveny hromady věcí na metr čtvereční, některé poztráceny a zničeny, některé muzealizovány pro svou estetiku či technický vtip, nebo jako historický svědek. Kdo ví, jestli se Evropu podařilo v hustotě předmětů na metr čtvereční Ameriku dohnat. Předmětný svět, výsledek lidské práce, tu stojí proti bujnému a drsnému světu přírody, ať jsou to neprostupné vegetativní nálety, agresivní množení švábů, nehorázně přejedení holubi a další městské ptactvo obřích rozměrů, vždyť na chodníku se povalují zbytky hamburgrů a pečených kuřat z podivné hmoty; Dunkin Donut a Mc Donald´s jako výspa civilizovaného světa proti zdivočelé přírodě. I v Brooklynu, jako v celé Americe vnímáme město jako zkrocenou, člověku nepřátelskou přírodu, jako pokoření jejího svrchovaného bytí. Použité předměty, plechovky, večeře, boty, oblečení, nádobí, cokoliv, povyhazované na ulici, vyznačují stopu člověka v cihlové a asfaltové poušti, v krajině města i za ním. Fotografie Miroslava Sychry tuto atmosféru výstižně zachycují. V Salingerově povídce ukazuje otec desetiletému synovi předměty kolem sebe, dává je na stůl jako na sokl v galerii, aby si je chlapec mohl soustředěně prohlížet. Běžnou, všední věc na stole vytrženou z obvyklého provozu vnímá jako pozoruhodný úkaz s posvátným posláním. Předmět jako fetiš. Dva bratry z Michiganu, teenagery Aya a Tea, výborné rap-hiphopové performery, zaujaly v nákupním centru luxusní hodinky zn. Rolex (cena od 80 tisíc do tři čtvrti milionu korun) a zatoužili po nich. Složili píseň a nahráli video, které se stalo globálním hitem. Text neříká téměř nic jiného než: All I ever wanted was a rolly, rolly, rolly. Naléhavý hlas z té písničky snad dělá jemný protest song, youtube performance s černošskými dětmi a vrstevníky jako by v tomto kontextu říkala, že i černošský výrostek má právo toužit po nepředstavitelně drahých hodinkách patřících na zápěstí boháčů, byznysmenů, úspěšných a majetných. Nakonec si hoši díky hitu mohli rolexky dopřát, I feel well, říká Ayo v interview, cítí se s nimi dobře. Spotřební předmět se stal fetišem a takový je komentář Jiřího Pelcla k jeho objektům. Neodhaluje ale toto nábožné uctívání předmětu něco víc? Dívám- li se na video Aya a Tea, mám neodbytný pocit, že jdou ve své touze po rolexkách a radosti z jejich užívání, někam hlouběji, k podstatě unikavé existence nás samotných. Nevlastníme naši existenci, protože jsme ji bez zásluhy dostali – a tak snad vlastníme-li předmět, který nám je bytostně blízký, jako bychom se dotkli, sice iluzorně, své identity…. Že toužení po věcech je nicotné mámení a šalba profánního, zcestná touha po umělém ráji a falešné náboženství, to si uvědomovaly četné puritánské sekty s asketickými pravidly soužití. Jednu z nich, Shakers, Jiří Pelcl v USA studoval; jeho objekty mají tvar kříže. Brooklyn protíná dlouhá tepna Church avenue, kde každých padesát metrů narazíte na kostel, mormonský, katolický, moravských bratří, pravoslavný a bezpočet dalších křesťanských denominací, v okolí jsou rozesety modlitebny v parteru ulice, v bývalých garážích, obchodech, skladech, každou neděli dopoledne potkáte celé rodiny v těch nejsvátečnějších šatech, z modliteben se ozývá elektrická kytara a extatický křik, doprovázený halasným mručením. Nelze nespojit náboženskou citlivost Brooklyňanů s dávným vykořeněním a nevyhojenou jizvou otroctví. Předmětný svět, jako třeba kostelní uniforma v katolickém svatostánku, může být znakem sebeuvědomělé společenské důstojnosti. Předmět, člověk a prostředí do sebe ve Spojených státech zapadají jinak než v Evropě, a tato souvztažnost se vyjeví teprve po delší době, pokud člověk žije déle a ve čtvrti, která je autentická a záhadná jako BRKLN. Mohli jsme být na chvilku součástí té pestré brooklynské mozaiky a upřímně řečeno se nám stýská tady odtud, z našeho českého, pohodlně útulného obývacího pokoje, který má pro jistotu zavřená dveře i okna. PhDr. Iva Knobloch, kurátorka sbírky grafiky Uměleckoprůmyslového musea v Praze.

Život je život

Hlava rodiny, morousovitý a přísný František (Ondřej Vetchý) by po boku svých tří dcer rád viděl schopné a úspěšné muže. Jenže všechny mají vynikající talent nacházet si pravý opak. Nejstarší dcera se musí i se svým neúspěšným mužem nastěhovat zpět k rodičům a v rámci možností se dál snaží otěhotnět. Té prostřední se zas neomylně lepí na paty jenom naprostí exoti a mimoňové. A nejmladší dcera? Tak ta je zase milostně úspěšná až moc. Je jí šestnáct, je těhotná a neví s kým. Navíc se začíná hroutit tradiční oáza a pevný bod manželské dvojice – dovolená. Každý rok se jezdí „na Mácháč", ale Jana (Simona Stašová) začíná snít o moři. Pak se v jejím životě zjeví bohémský spisovatel s lehce sebevražednými sklony, v tom Františkově zase krásná kolegyně se španělskými předky . . začnou se dít věci. Všechny malé příběhy dávají dohromady jeden velký a zábavný život se situacemi, které zná každý z nás. Ovšem ne každý vede ještě druhý a o poznání dobrodružnější život jako neohrožený agent. František ano.

Pán prstenů: Společensvo prstenů

Hlavním hrdinou je hobit Frodo Pytlík, který se ve své vlastní domovině zvané Středozemě dostal do samotného centra bitvy mytických proporcí. Bude muset během svého putování prokázat, že moc přátelství a individuální odvahy dokáže úspěšně čelit i těm nejničivějším silám temnoty. Frodova dobrodružství odstartuje dar jeho příbuzného Bilba. Od něj získá magický prsten, který Froda postaví do soboje se silami zla reprezentovanými krutovládcem Sauronem. Ten touží za každou cenu získat prsten, protože je pro něj zdrojem neomezené moci, jedině s jeho pomocí se mu může podařit zotročit lid Středozemě a stát se jeho neomezeným pánem. Ve snaze čelit Sauronovým temným plánům, se musí Frodo spojit se několika dalšími bytostmi. Vytvoří s nimi takzvané Společenstvo složené z jeho přátel, čaroděje, elfa, trpaslíka a dalších pomocníků, se kterými se vydá na cestu na jejímž konci doufají, že se jim podaří prsten jednou provždy zničit. Jejich cesta však prokáže, že nejenom magické prsteny, ale také sounáležitost všech živých bytostí mohou dokázat netušené věci. Musí však čelit nejen nebezpečím, která na ně číhají na územích ovládaných Sauronem, ale i rozkladné moci samotného prstenu.

Mlýnky a mašinky, pomocníci v domácnosti v letech minulých

Datum: 3. 5. 2017 - 30. 9. 2017

Přijměte, prosím, pozvání od pořadatelů expozice Úsovského muzea na výstavu "Mlýnky a mašinky, pomocníci v domácnosti v letech minulých". Muzeum otevřeno od 3. května 2017 do 30. září 2017, úterý až neděle a to od 9:00 do 16:00 hodin.

Sobota

Letní kino Štěpánov 2017

Datum: 1. 7. 2017 - 31. 8. 2017

Upozornění - MUDr. Gastová

Datum: 17. 7. 2017 - 1. 1. 2018

Provozní doba koupaliště Žerotín

Datum: 19. 7. 2017 - 1. 9. 2017

Nabídka práce - Pňovice

Datum: 18. 8. 2017 - 1. 9. 2017

Tina Buchholtz: obrazy

Datum: 29. 7. 2017 - 28. 9. 2017

Tina Buchholtz je německá umělkyně, jejímž uměleckým zájmem je současná společnost, její stresy a mechanismy jeho zvládnutí. Nejprve zabývala grafikou a kreslením. Konec devadesátých let pro ni znamenal odklon od původního tradičního vyobrazení krajin a přechod k neformálním barevným kombinacím. Obrazy z fúzujících vrstev barev vytvářejí struktury v barvě moře s hlubokou intenzitou výrazu. Tina Buchholtz vytváří abstraktní umělecká díla v akrylu na plátně pomocí techniky broušení, která odhaluje zajímavé barvy, tvary a textury. Práce se provádí pouze s použitím špachtle, proces se opakuje znovu a znovu až ke vzniku jemných čar a vyvolává dojem velké hloubky a trojrozměrnosti z hlediska pozorovatele. Jemné, reliéfní struktury vytvářejí vzory stínu při pohybu světla, takže se obraz mění podle osvětlení. Její obrazy jsou charakterizovány vlastní, autorskou technikou, která je jedinečná pro umělecký svět a nikdo jiný ji nepoužívá. Její práce lze nalézt ve sbírkách německého parlamentu i ve významných soukromých a korporátních sbírkách po celém světě.Vernisáž výstavy se uskuteční v sobotu 29. 7. 2017 v 17 hod.

Miroslav SYCHRA / Jiří PELCL - BROOKLYN

Datum: 3. 8. 2017 - 31. 8. 2017

BROOKLYN Měli jsme štěstí, Jiří Pelcl, Miroslav Sychra a Iva Knobloch, že jsme mohli část roku prožít v Brooklynu a evropskýma očima skenovat zdejší život. Výstava v Galerii Caesar je vizuální zprávou o této neobyčejné čtvrti, kam se z Manhattanu přestěhovala autentická pestrost New Yorku. Fotografie Miroslava Sychry a objekty Jiřího Pelcla ukazují uhranutost všedním, obyčejným Brooklynem odpadků a bouraček, stavenišť, zapadlých zákoutí, spotřebních předmětů, prostředí, kde dochází k interakci člověka s primitivností, neurvalostí a hrubostí ulice, a přece se v tomto nemalebném prostředí žije, sportuje, hraje, běhá, pokračuje kupředu v životaplné důvěře v život. Brooklynská ulice, tam Evropan asi zahlédne to podstatné z Ameriky. V Americe se zrodil Pop Art – tady má všední spotřební předmět auru neobyčejnosti, i kdybychom byli jakkoliv protikonzumní, přece naše oči svede blýskavý a zářivý obal a excentrický tvar. Jiří Pelcl sám komentoval svoje objekty z plechovek jako kritiku amerického konzumerismu. Ano, pro nás Evropany je spousta věcí nepřijatelných a nepřirozených – a přece jsme tím fascinováni. O tomto paradoxu píše výstižně Jean Baudrillard ve svém dlouhém eseji Amerika. Banální zboží a každodenní předmět mají až myticky mystický rozměr, což vysvětluje absencí věkovité kultury. V Evropě byly odedávna navrstveny hromady věcí na metr čtvereční, některé poztráceny a zničeny, některé muzealizovány pro svou estetiku či technický vtip, nebo jako historický svědek. Kdo ví, jestli se Evropu podařilo v hustotě předmětů na metr čtvereční Ameriku dohnat. Předmětný svět, výsledek lidské práce, tu stojí proti bujnému a drsnému světu přírody, ať jsou to neprostupné vegetativní nálety, agresivní množení švábů, nehorázně přejedení holubi a další městské ptactvo obřích rozměrů, vždyť na chodníku se povalují zbytky hamburgrů a pečených kuřat z podivné hmoty; Dunkin Donut a Mc Donald´s jako výspa civilizovaného světa proti zdivočelé přírodě. I v Brooklynu, jako v celé Americe vnímáme město jako zkrocenou, člověku nepřátelskou přírodu, jako pokoření jejího svrchovaného bytí. Použité předměty, plechovky, večeře, boty, oblečení, nádobí, cokoliv, povyhazované na ulici, vyznačují stopu člověka v cihlové a asfaltové poušti, v krajině města i za ním. Fotografie Miroslava Sychry tuto atmosféru výstižně zachycují. V Salingerově povídce ukazuje otec desetiletému synovi předměty kolem sebe, dává je na stůl jako na sokl v galerii, aby si je chlapec mohl soustředěně prohlížet. Běžnou, všední věc na stole vytrženou z obvyklého provozu vnímá jako pozoruhodný úkaz s posvátným posláním. Předmět jako fetiš. Dva bratry z Michiganu, teenagery Aya a Tea, výborné rap-hiphopové performery, zaujaly v nákupním centru luxusní hodinky zn. Rolex (cena od 80 tisíc do tři čtvrti milionu korun) a zatoužili po nich. Složili píseň a nahráli video, které se stalo globálním hitem. Text neříká téměř nic jiného než: All I ever wanted was a rolly, rolly, rolly. Naléhavý hlas z té písničky snad dělá jemný protest song, youtube performance s černošskými dětmi a vrstevníky jako by v tomto kontextu říkala, že i černošský výrostek má právo toužit po nepředstavitelně drahých hodinkách patřících na zápěstí boháčů, byznysmenů, úspěšných a majetných. Nakonec si hoši díky hitu mohli rolexky dopřát, I feel well, říká Ayo v interview, cítí se s nimi dobře. Spotřební předmět se stal fetišem a takový je komentář Jiřího Pelcla k jeho objektům. Neodhaluje ale toto nábožné uctívání předmětu něco víc? Dívám- li se na video Aya a Tea, mám neodbytný pocit, že jdou ve své touze po rolexkách a radosti z jejich užívání, někam hlouběji, k podstatě unikavé existence nás samotných. Nevlastníme naši existenci, protože jsme ji bez zásluhy dostali – a tak snad vlastníme-li předmět, který nám je bytostně blízký, jako bychom se dotkli, sice iluzorně, své identity…. Že toužení po věcech je nicotné mámení a šalba profánního, zcestná touha po umělém ráji a falešné náboženství, to si uvědomovaly četné puritánské sekty s asketickými pravidly soužití. Jednu z nich, Shakers, Jiří Pelcl v USA studoval; jeho objekty mají tvar kříže. Brooklyn protíná dlouhá tepna Church avenue, kde každých padesát metrů narazíte na kostel, mormonský, katolický, moravských bratří, pravoslavný a bezpočet dalších křesťanských denominací, v okolí jsou rozesety modlitebny v parteru ulice, v bývalých garážích, obchodech, skladech, každou neděli dopoledne potkáte celé rodiny v těch nejsvátečnějších šatech, z modliteben se ozývá elektrická kytara a extatický křik, doprovázený halasným mručením. Nelze nespojit náboženskou citlivost Brooklyňanů s dávným vykořeněním a nevyhojenou jizvou otroctví. Předmětný svět, jako třeba kostelní uniforma v katolickém svatostánku, může být znakem sebeuvědomělé společenské důstojnosti. Předmět, člověk a prostředí do sebe ve Spojených státech zapadají jinak než v Evropě, a tato souvztažnost se vyjeví teprve po delší době, pokud člověk žije déle a ve čtvrti, která je autentická a záhadná jako BRKLN. Mohli jsme být na chvilku součástí té pestré brooklynské mozaiky a upřímně řečeno se nám stýská tady odtud, z našeho českého, pohodlně útulného obývacího pokoje, který má pro jistotu zavřená dveře i okna. PhDr. Iva Knobloch, kurátorka sbírky grafiky Uměleckoprůmyslového musea v Praze.

Mlýnky a mašinky, pomocníci v domácnosti v letech minulých

Datum: 3. 5. 2017 - 30. 9. 2017

Přijměte, prosím, pozvání od pořadatelů expozice Úsovského muzea na výstavu "Mlýnky a mašinky, pomocníci v domácnosti v letech minulých". Muzeum otevřeno od 3. května 2017 do 30. září 2017, úterý až neděle a to od 9:00 do 16:00 hodin.

Králický Sněžník

Pravidelné historické výletní vlaky „Králický Sněžník“ v turisticky atraktivní oblasti Pardubického kraje.

Neděle

Letní kino Štěpánov 2017

Datum: 1. 7. 2017 - 31. 8. 2017

Upozornění - MUDr. Gastová

Datum: 17. 7. 2017 - 1. 1. 2018

Provozní doba koupaliště Žerotín

Datum: 19. 7. 2017 - 1. 9. 2017

Nabídka práce - Pňovice

Datum: 18. 8. 2017 - 1. 9. 2017

Tina Buchholtz: obrazy

Datum: 29. 7. 2017 - 28. 9. 2017

Tina Buchholtz je německá umělkyně, jejímž uměleckým zájmem je současná společnost, její stresy a mechanismy jeho zvládnutí. Nejprve zabývala grafikou a kreslením. Konec devadesátých let pro ni znamenal odklon od původního tradičního vyobrazení krajin a přechod k neformálním barevným kombinacím. Obrazy z fúzujících vrstev barev vytvářejí struktury v barvě moře s hlubokou intenzitou výrazu. Tina Buchholtz vytváří abstraktní umělecká díla v akrylu na plátně pomocí techniky broušení, která odhaluje zajímavé barvy, tvary a textury. Práce se provádí pouze s použitím špachtle, proces se opakuje znovu a znovu až ke vzniku jemných čar a vyvolává dojem velké hloubky a trojrozměrnosti z hlediska pozorovatele. Jemné, reliéfní struktury vytvářejí vzory stínu při pohybu světla, takže se obraz mění podle osvětlení. Její obrazy jsou charakterizovány vlastní, autorskou technikou, která je jedinečná pro umělecký svět a nikdo jiný ji nepoužívá. Její práce lze nalézt ve sbírkách německého parlamentu i ve významných soukromých a korporátních sbírkách po celém světě.Vernisáž výstavy se uskuteční v sobotu 29. 7. 2017 v 17 hod.

Miroslav SYCHRA / Jiří PELCL - BROOKLYN

Datum: 3. 8. 2017 - 31. 8. 2017

BROOKLYN Měli jsme štěstí, Jiří Pelcl, Miroslav Sychra a Iva Knobloch, že jsme mohli část roku prožít v Brooklynu a evropskýma očima skenovat zdejší život. Výstava v Galerii Caesar je vizuální zprávou o této neobyčejné čtvrti, kam se z Manhattanu přestěhovala autentická pestrost New Yorku. Fotografie Miroslava Sychry a objekty Jiřího Pelcla ukazují uhranutost všedním, obyčejným Brooklynem odpadků a bouraček, stavenišť, zapadlých zákoutí, spotřebních předmětů, prostředí, kde dochází k interakci člověka s primitivností, neurvalostí a hrubostí ulice, a přece se v tomto nemalebném prostředí žije, sportuje, hraje, běhá, pokračuje kupředu v životaplné důvěře v život. Brooklynská ulice, tam Evropan asi zahlédne to podstatné z Ameriky. V Americe se zrodil Pop Art – tady má všední spotřební předmět auru neobyčejnosti, i kdybychom byli jakkoliv protikonzumní, přece naše oči svede blýskavý a zářivý obal a excentrický tvar. Jiří Pelcl sám komentoval svoje objekty z plechovek jako kritiku amerického konzumerismu. Ano, pro nás Evropany je spousta věcí nepřijatelných a nepřirozených – a přece jsme tím fascinováni. O tomto paradoxu píše výstižně Jean Baudrillard ve svém dlouhém eseji Amerika. Banální zboží a každodenní předmět mají až myticky mystický rozměr, což vysvětluje absencí věkovité kultury. V Evropě byly odedávna navrstveny hromady věcí na metr čtvereční, některé poztráceny a zničeny, některé muzealizovány pro svou estetiku či technický vtip, nebo jako historický svědek. Kdo ví, jestli se Evropu podařilo v hustotě předmětů na metr čtvereční Ameriku dohnat. Předmětný svět, výsledek lidské práce, tu stojí proti bujnému a drsnému světu přírody, ať jsou to neprostupné vegetativní nálety, agresivní množení švábů, nehorázně přejedení holubi a další městské ptactvo obřích rozměrů, vždyť na chodníku se povalují zbytky hamburgrů a pečených kuřat z podivné hmoty; Dunkin Donut a Mc Donald´s jako výspa civilizovaného světa proti zdivočelé přírodě. I v Brooklynu, jako v celé Americe vnímáme město jako zkrocenou, člověku nepřátelskou přírodu, jako pokoření jejího svrchovaného bytí. Použité předměty, plechovky, večeře, boty, oblečení, nádobí, cokoliv, povyhazované na ulici, vyznačují stopu člověka v cihlové a asfaltové poušti, v krajině města i za ním. Fotografie Miroslava Sychry tuto atmosféru výstižně zachycují. V Salingerově povídce ukazuje otec desetiletému synovi předměty kolem sebe, dává je na stůl jako na sokl v galerii, aby si je chlapec mohl soustředěně prohlížet. Běžnou, všední věc na stole vytrženou z obvyklého provozu vnímá jako pozoruhodný úkaz s posvátným posláním. Předmět jako fetiš. Dva bratry z Michiganu, teenagery Aya a Tea, výborné rap-hiphopové performery, zaujaly v nákupním centru luxusní hodinky zn. Rolex (cena od 80 tisíc do tři čtvrti milionu korun) a zatoužili po nich. Složili píseň a nahráli video, které se stalo globálním hitem. Text neříká téměř nic jiného než: All I ever wanted was a rolly, rolly, rolly. Naléhavý hlas z té písničky snad dělá jemný protest song, youtube performance s černošskými dětmi a vrstevníky jako by v tomto kontextu říkala, že i černošský výrostek má právo toužit po nepředstavitelně drahých hodinkách patřících na zápěstí boháčů, byznysmenů, úspěšných a majetných. Nakonec si hoši díky hitu mohli rolexky dopřát, I feel well, říká Ayo v interview, cítí se s nimi dobře. Spotřební předmět se stal fetišem a takový je komentář Jiřího Pelcla k jeho objektům. Neodhaluje ale toto nábožné uctívání předmětu něco víc? Dívám- li se na video Aya a Tea, mám neodbytný pocit, že jdou ve své touze po rolexkách a radosti z jejich užívání, někam hlouběji, k podstatě unikavé existence nás samotných. Nevlastníme naši existenci, protože jsme ji bez zásluhy dostali – a tak snad vlastníme-li předmět, který nám je bytostně blízký, jako bychom se dotkli, sice iluzorně, své identity…. Že toužení po věcech je nicotné mámení a šalba profánního, zcestná touha po umělém ráji a falešné náboženství, to si uvědomovaly četné puritánské sekty s asketickými pravidly soužití. Jednu z nich, Shakers, Jiří Pelcl v USA studoval; jeho objekty mají tvar kříže. Brooklyn protíná dlouhá tepna Church avenue, kde každých padesát metrů narazíte na kostel, mormonský, katolický, moravských bratří, pravoslavný a bezpočet dalších křesťanských denominací, v okolí jsou rozesety modlitebny v parteru ulice, v bývalých garážích, obchodech, skladech, každou neděli dopoledne potkáte celé rodiny v těch nejsvátečnějších šatech, z modliteben se ozývá elektrická kytara a extatický křik, doprovázený halasným mručením. Nelze nespojit náboženskou citlivost Brooklyňanů s dávným vykořeněním a nevyhojenou jizvou otroctví. Předmětný svět, jako třeba kostelní uniforma v katolickém svatostánku, může být znakem sebeuvědomělé společenské důstojnosti. Předmět, člověk a prostředí do sebe ve Spojených státech zapadají jinak než v Evropě, a tato souvztažnost se vyjeví teprve po delší době, pokud člověk žije déle a ve čtvrti, která je autentická a záhadná jako BRKLN. Mohli jsme být na chvilku součástí té pestré brooklynské mozaiky a upřímně řečeno se nám stýská tady odtud, z našeho českého, pohodlně útulného obývacího pokoje, který má pro jistotu zavřená dveře i okna. PhDr. Iva Knobloch, kurátorka sbírky grafiky Uměleckoprůmyslového musea v Praze.

Mlýnky a mašinky, pomocníci v domácnosti v letech minulých

Datum: 3. 5. 2017 - 30. 9. 2017

Přijměte, prosím, pozvání od pořadatelů expozice Úsovského muzea na výstavu "Mlýnky a mašinky, pomocníci v domácnosti v letech minulých". Muzeum otevřeno od 3. května 2017 do 30. září 2017, úterý až neděle a to od 9:00 do 16:00 hodin.

Pondělí

Letní kino Štěpánov 2017

Datum: 1. 7. 2017 - 31. 8. 2017

Upozornění - MUDr. Gastová

Datum: 17. 7. 2017 - 1. 1. 2018

Provozní doba koupaliště Žerotín

Datum: 19. 7. 2017 - 1. 9. 2017

Nabídka práce - Pňovice

Datum: 18. 8. 2017 - 1. 9. 2017

Tina Buchholtz: obrazy

Datum: 29. 7. 2017 - 28. 9. 2017

Tina Buchholtz je německá umělkyně, jejímž uměleckým zájmem je současná společnost, její stresy a mechanismy jeho zvládnutí. Nejprve zabývala grafikou a kreslením. Konec devadesátých let pro ni znamenal odklon od původního tradičního vyobrazení krajin a přechod k neformálním barevným kombinacím. Obrazy z fúzujících vrstev barev vytvářejí struktury v barvě moře s hlubokou intenzitou výrazu. Tina Buchholtz vytváří abstraktní umělecká díla v akrylu na plátně pomocí techniky broušení, která odhaluje zajímavé barvy, tvary a textury. Práce se provádí pouze s použitím špachtle, proces se opakuje znovu a znovu až ke vzniku jemných čar a vyvolává dojem velké hloubky a trojrozměrnosti z hlediska pozorovatele. Jemné, reliéfní struktury vytvářejí vzory stínu při pohybu světla, takže se obraz mění podle osvětlení. Její obrazy jsou charakterizovány vlastní, autorskou technikou, která je jedinečná pro umělecký svět a nikdo jiný ji nepoužívá. Její práce lze nalézt ve sbírkách německého parlamentu i ve významných soukromých a korporátních sbírkách po celém světě.Vernisáž výstavy se uskuteční v sobotu 29. 7. 2017 v 17 hod.

Miroslav SYCHRA / Jiří PELCL - BROOKLYN

Datum: 3. 8. 2017 - 31. 8. 2017

BROOKLYN Měli jsme štěstí, Jiří Pelcl, Miroslav Sychra a Iva Knobloch, že jsme mohli část roku prožít v Brooklynu a evropskýma očima skenovat zdejší život. Výstava v Galerii Caesar je vizuální zprávou o této neobyčejné čtvrti, kam se z Manhattanu přestěhovala autentická pestrost New Yorku. Fotografie Miroslava Sychry a objekty Jiřího Pelcla ukazují uhranutost všedním, obyčejným Brooklynem odpadků a bouraček, stavenišť, zapadlých zákoutí, spotřebních předmětů, prostředí, kde dochází k interakci člověka s primitivností, neurvalostí a hrubostí ulice, a přece se v tomto nemalebném prostředí žije, sportuje, hraje, běhá, pokračuje kupředu v životaplné důvěře v život. Brooklynská ulice, tam Evropan asi zahlédne to podstatné z Ameriky. V Americe se zrodil Pop Art – tady má všední spotřební předmět auru neobyčejnosti, i kdybychom byli jakkoliv protikonzumní, přece naše oči svede blýskavý a zářivý obal a excentrický tvar. Jiří Pelcl sám komentoval svoje objekty z plechovek jako kritiku amerického konzumerismu. Ano, pro nás Evropany je spousta věcí nepřijatelných a nepřirozených – a přece jsme tím fascinováni. O tomto paradoxu píše výstižně Jean Baudrillard ve svém dlouhém eseji Amerika. Banální zboží a každodenní předmět mají až myticky mystický rozměr, což vysvětluje absencí věkovité kultury. V Evropě byly odedávna navrstveny hromady věcí na metr čtvereční, některé poztráceny a zničeny, některé muzealizovány pro svou estetiku či technický vtip, nebo jako historický svědek. Kdo ví, jestli se Evropu podařilo v hustotě předmětů na metr čtvereční Ameriku dohnat. Předmětný svět, výsledek lidské práce, tu stojí proti bujnému a drsnému světu přírody, ať jsou to neprostupné vegetativní nálety, agresivní množení švábů, nehorázně přejedení holubi a další městské ptactvo obřích rozměrů, vždyť na chodníku se povalují zbytky hamburgrů a pečených kuřat z podivné hmoty; Dunkin Donut a Mc Donald´s jako výspa civilizovaného světa proti zdivočelé přírodě. I v Brooklynu, jako v celé Americe vnímáme město jako zkrocenou, člověku nepřátelskou přírodu, jako pokoření jejího svrchovaného bytí. Použité předměty, plechovky, večeře, boty, oblečení, nádobí, cokoliv, povyhazované na ulici, vyznačují stopu člověka v cihlové a asfaltové poušti, v krajině města i za ním. Fotografie Miroslava Sychry tuto atmosféru výstižně zachycují. V Salingerově povídce ukazuje otec desetiletému synovi předměty kolem sebe, dává je na stůl jako na sokl v galerii, aby si je chlapec mohl soustředěně prohlížet. Běžnou, všední věc na stole vytrženou z obvyklého provozu vnímá jako pozoruhodný úkaz s posvátným posláním. Předmět jako fetiš. Dva bratry z Michiganu, teenagery Aya a Tea, výborné rap-hiphopové performery, zaujaly v nákupním centru luxusní hodinky zn. Rolex (cena od 80 tisíc do tři čtvrti milionu korun) a zatoužili po nich. Složili píseň a nahráli video, které se stalo globálním hitem. Text neříká téměř nic jiného než: All I ever wanted was a rolly, rolly, rolly. Naléhavý hlas z té písničky snad dělá jemný protest song, youtube performance s černošskými dětmi a vrstevníky jako by v tomto kontextu říkala, že i černošský výrostek má právo toužit po nepředstavitelně drahých hodinkách patřících na zápěstí boháčů, byznysmenů, úspěšných a majetných. Nakonec si hoši díky hitu mohli rolexky dopřát, I feel well, říká Ayo v interview, cítí se s nimi dobře. Spotřební předmět se stal fetišem a takový je komentář Jiřího Pelcla k jeho objektům. Neodhaluje ale toto nábožné uctívání předmětu něco víc? Dívám- li se na video Aya a Tea, mám neodbytný pocit, že jdou ve své touze po rolexkách a radosti z jejich užívání, někam hlouběji, k podstatě unikavé existence nás samotných. Nevlastníme naši existenci, protože jsme ji bez zásluhy dostali – a tak snad vlastníme-li předmět, který nám je bytostně blízký, jako bychom se dotkli, sice iluzorně, své identity…. Že toužení po věcech je nicotné mámení a šalba profánního, zcestná touha po umělém ráji a falešné náboženství, to si uvědomovaly četné puritánské sekty s asketickými pravidly soužití. Jednu z nich, Shakers, Jiří Pelcl v USA studoval; jeho objekty mají tvar kříže. Brooklyn protíná dlouhá tepna Church avenue, kde každých padesát metrů narazíte na kostel, mormonský, katolický, moravských bratří, pravoslavný a bezpočet dalších křesťanských denominací, v okolí jsou rozesety modlitebny v parteru ulice, v bývalých garážích, obchodech, skladech, každou neděli dopoledne potkáte celé rodiny v těch nejsvátečnějších šatech, z modliteben se ozývá elektrická kytara a extatický křik, doprovázený halasným mručením. Nelze nespojit náboženskou citlivost Brooklyňanů s dávným vykořeněním a nevyhojenou jizvou otroctví. Předmětný svět, jako třeba kostelní uniforma v katolickém svatostánku, může být znakem sebeuvědomělé společenské důstojnosti. Předmět, člověk a prostředí do sebe ve Spojených státech zapadají jinak než v Evropě, a tato souvztažnost se vyjeví teprve po delší době, pokud člověk žije déle a ve čtvrti, která je autentická a záhadná jako BRKLN. Mohli jsme být na chvilku součástí té pestré brooklynské mozaiky a upřímně řečeno se nám stýská tady odtud, z našeho českého, pohodlně útulného obývacího pokoje, který má pro jistotu zavřená dveře i okna. PhDr. Iva Knobloch, kurátorka sbírky grafiky Uměleckoprůmyslového musea v Praze.

Mlýnky a mašinky, pomocníci v domácnosti v letech minulých

Datum: 3. 5. 2017 - 30. 9. 2017

Přijměte, prosím, pozvání od pořadatelů expozice Úsovského muzea na výstavu "Mlýnky a mašinky, pomocníci v domácnosti v letech minulých". Muzeum otevřeno od 3. května 2017 do 30. září 2017, úterý až neděle a to od 9:00 do 16:00 hodin.

Úterý

Letní kino Štěpánov 2017

Datum: 1. 7. 2017 - 31. 8. 2017

Upozornění - MUDr. Gastová

Datum: 17. 7. 2017 - 1. 1. 2018

Provozní doba koupaliště Žerotín

Datum: 19. 7. 2017 - 1. 9. 2017

Nabídka práce - Pňovice

Datum: 18. 8. 2017 - 1. 9. 2017

Tina Buchholtz: obrazy

Datum: 29. 7. 2017 - 28. 9. 2017

Tina Buchholtz je německá umělkyně, jejímž uměleckým zájmem je současná společnost, její stresy a mechanismy jeho zvládnutí. Nejprve zabývala grafikou a kreslením. Konec devadesátých let pro ni znamenal odklon od původního tradičního vyobrazení krajin a přechod k neformálním barevným kombinacím. Obrazy z fúzujících vrstev barev vytvářejí struktury v barvě moře s hlubokou intenzitou výrazu. Tina Buchholtz vytváří abstraktní umělecká díla v akrylu na plátně pomocí techniky broušení, která odhaluje zajímavé barvy, tvary a textury. Práce se provádí pouze s použitím špachtle, proces se opakuje znovu a znovu až ke vzniku jemných čar a vyvolává dojem velké hloubky a trojrozměrnosti z hlediska pozorovatele. Jemné, reliéfní struktury vytvářejí vzory stínu při pohybu světla, takže se obraz mění podle osvětlení. Její obrazy jsou charakterizovány vlastní, autorskou technikou, která je jedinečná pro umělecký svět a nikdo jiný ji nepoužívá. Její práce lze nalézt ve sbírkách německého parlamentu i ve významných soukromých a korporátních sbírkách po celém světě.Vernisáž výstavy se uskuteční v sobotu 29. 7. 2017 v 17 hod.

Miroslav SYCHRA / Jiří PELCL - BROOKLYN

Datum: 3. 8. 2017 - 31. 8. 2017

BROOKLYN Měli jsme štěstí, Jiří Pelcl, Miroslav Sychra a Iva Knobloch, že jsme mohli část roku prožít v Brooklynu a evropskýma očima skenovat zdejší život. Výstava v Galerii Caesar je vizuální zprávou o této neobyčejné čtvrti, kam se z Manhattanu přestěhovala autentická pestrost New Yorku. Fotografie Miroslava Sychry a objekty Jiřího Pelcla ukazují uhranutost všedním, obyčejným Brooklynem odpadků a bouraček, stavenišť, zapadlých zákoutí, spotřebních předmětů, prostředí, kde dochází k interakci člověka s primitivností, neurvalostí a hrubostí ulice, a přece se v tomto nemalebném prostředí žije, sportuje, hraje, běhá, pokračuje kupředu v životaplné důvěře v život. Brooklynská ulice, tam Evropan asi zahlédne to podstatné z Ameriky. V Americe se zrodil Pop Art – tady má všední spotřební předmět auru neobyčejnosti, i kdybychom byli jakkoliv protikonzumní, přece naše oči svede blýskavý a zářivý obal a excentrický tvar. Jiří Pelcl sám komentoval svoje objekty z plechovek jako kritiku amerického konzumerismu. Ano, pro nás Evropany je spousta věcí nepřijatelných a nepřirozených – a přece jsme tím fascinováni. O tomto paradoxu píše výstižně Jean Baudrillard ve svém dlouhém eseji Amerika. Banální zboží a každodenní předmět mají až myticky mystický rozměr, což vysvětluje absencí věkovité kultury. V Evropě byly odedávna navrstveny hromady věcí na metr čtvereční, některé poztráceny a zničeny, některé muzealizovány pro svou estetiku či technický vtip, nebo jako historický svědek. Kdo ví, jestli se Evropu podařilo v hustotě předmětů na metr čtvereční Ameriku dohnat. Předmětný svět, výsledek lidské práce, tu stojí proti bujnému a drsnému světu přírody, ať jsou to neprostupné vegetativní nálety, agresivní množení švábů, nehorázně přejedení holubi a další městské ptactvo obřích rozměrů, vždyť na chodníku se povalují zbytky hamburgrů a pečených kuřat z podivné hmoty; Dunkin Donut a Mc Donald´s jako výspa civilizovaného světa proti zdivočelé přírodě. I v Brooklynu, jako v celé Americe vnímáme město jako zkrocenou, člověku nepřátelskou přírodu, jako pokoření jejího svrchovaného bytí. Použité předměty, plechovky, večeře, boty, oblečení, nádobí, cokoliv, povyhazované na ulici, vyznačují stopu člověka v cihlové a asfaltové poušti, v krajině města i za ním. Fotografie Miroslava Sychry tuto atmosféru výstižně zachycují. V Salingerově povídce ukazuje otec desetiletému synovi předměty kolem sebe, dává je na stůl jako na sokl v galerii, aby si je chlapec mohl soustředěně prohlížet. Běžnou, všední věc na stole vytrženou z obvyklého provozu vnímá jako pozoruhodný úkaz s posvátným posláním. Předmět jako fetiš. Dva bratry z Michiganu, teenagery Aya a Tea, výborné rap-hiphopové performery, zaujaly v nákupním centru luxusní hodinky zn. Rolex (cena od 80 tisíc do tři čtvrti milionu korun) a zatoužili po nich. Složili píseň a nahráli video, které se stalo globálním hitem. Text neříká téměř nic jiného než: All I ever wanted was a rolly, rolly, rolly. Naléhavý hlas z té písničky snad dělá jemný protest song, youtube performance s černošskými dětmi a vrstevníky jako by v tomto kontextu říkala, že i černošský výrostek má právo toužit po nepředstavitelně drahých hodinkách patřících na zápěstí boháčů, byznysmenů, úspěšných a majetných. Nakonec si hoši díky hitu mohli rolexky dopřát, I feel well, říká Ayo v interview, cítí se s nimi dobře. Spotřební předmět se stal fetišem a takový je komentář Jiřího Pelcla k jeho objektům. Neodhaluje ale toto nábožné uctívání předmětu něco víc? Dívám- li se na video Aya a Tea, mám neodbytný pocit, že jdou ve své touze po rolexkách a radosti z jejich užívání, někam hlouběji, k podstatě unikavé existence nás samotných. Nevlastníme naši existenci, protože jsme ji bez zásluhy dostali – a tak snad vlastníme-li předmět, který nám je bytostně blízký, jako bychom se dotkli, sice iluzorně, své identity…. Že toužení po věcech je nicotné mámení a šalba profánního, zcestná touha po umělém ráji a falešné náboženství, to si uvědomovaly četné puritánské sekty s asketickými pravidly soužití. Jednu z nich, Shakers, Jiří Pelcl v USA studoval; jeho objekty mají tvar kříže. Brooklyn protíná dlouhá tepna Church avenue, kde každých padesát metrů narazíte na kostel, mormonský, katolický, moravských bratří, pravoslavný a bezpočet dalších křesťanských denominací, v okolí jsou rozesety modlitebny v parteru ulice, v bývalých garážích, obchodech, skladech, každou neděli dopoledne potkáte celé rodiny v těch nejsvátečnějších šatech, z modliteben se ozývá elektrická kytara a extatický křik, doprovázený halasným mručením. Nelze nespojit náboženskou citlivost Brooklyňanů s dávným vykořeněním a nevyhojenou jizvou otroctví. Předmětný svět, jako třeba kostelní uniforma v katolickém svatostánku, může být znakem sebeuvědomělé společenské důstojnosti. Předmět, člověk a prostředí do sebe ve Spojených státech zapadají jinak než v Evropě, a tato souvztažnost se vyjeví teprve po delší době, pokud člověk žije déle a ve čtvrti, která je autentická a záhadná jako BRKLN. Mohli jsme být na chvilku součástí té pestré brooklynské mozaiky a upřímně řečeno se nám stýská tady odtud, z našeho českého, pohodlně útulného obývacího pokoje, který má pro jistotu zavřená dveře i okna. PhDr. Iva Knobloch, kurátorka sbírky grafiky Uměleckoprůmyslového musea v Praze.

Mlýnky a mašinky, pomocníci v domácnosti v letech minulých

Datum: 3. 5. 2017 - 30. 9. 2017

Přijměte, prosím, pozvání od pořadatelů expozice Úsovského muzea na výstavu "Mlýnky a mašinky, pomocníci v domácnosti v letech minulých". Muzeum otevřeno od 3. května 2017 do 30. září 2017, úterý až neděle a to od 9:00 do 16:00 hodin.

Středa

Letní kino Štěpánov 2017

Datum: 1. 7. 2017 - 31. 8. 2017

Upozornění - MUDr. Gastová

Datum: 17. 7. 2017 - 1. 1. 2018

Provozní doba koupaliště Žerotín

Datum: 19. 7. 2017 - 1. 9. 2017

Nabídka práce - Pňovice

Datum: 18. 8. 2017 - 1. 9. 2017

Mlýnky a mašinky, pomocníci v domácnosti v letech minulých

Datum: 3. 5. 2017 - 30. 9. 2017

Přijměte, prosím, pozvání od pořadatelů expozice Úsovského muzea na výstavu "Mlýnky a mašinky, pomocníci v domácnosti v letech minulých". Muzeum otevřeno od 3. května 2017 do 30. září 2017, úterý až neděle a to od 9:00 do 16:00 hodin.


Stránky zdarma

Vytvořte si vlastní webové stránky zdarma na doméně www.stepanov.cz

Registrujte se zde

 

 

21. 8. Johana

Zítra: Bohuslav

Hlášení rozhlasu

Přivítali byste hlášení obecního rozhlasu vícekrát denně?
a) stačí 1x
  
 155
b) alespoň 2x (dopoledne a odpoledne či večer)
  
 121
c) 3x (dopoledne, odpoledne a večer)
  
 46

Kalendář akcí

Návštěvnost stránek

519749