Pro seniory Pro seniory Fotogalerie Napište nám Diář starosty Dění v obci

Vyhledat v textu

Drobečková navigace

Úvod > Kalendář akcí > Události od 13. 10. 2017

Kalendář akcí

Seznam událostí od 13. 10. 2017 do 26. 10. 2017


Pátek

ČEZ Distribuce - upozornění

Datum: 26. 9. 2017 - 31. 10. 2017

Předplatné - Kruh přátel hudby Štěpánov

Datum: 27. 9. 2017 - 31. 10. 2017

Informace: Nábor Policie ČR

Datum: 11. 10. 2017 - 31. 10. 2017

Oznámení Olomouckého kraje - MEGAFON

Datum: 11. 10. 2017 - 31. 10. 2017

Ondřej Michálek - Z hloubky

Datum: 3. 10. 2017 - 27. 10. 2017

Ondřej Michálek Narozen 18. prosince 1947 v Brně. Grafik, kreslíř, grafický designer, výtvarný pedagog. 1962–1965 studoval na Střední všeobecně vzdělávací škole v Litovli a v letech 1965–1970 na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci (obor výtvarná teorie a výchova a český jazyk a literatura). Vystřídal několik zaměstnání; byl pomocným dělníkem v Moravských tiskařských závodech v Olomouci, vedoucím propagace výstavnické organizace Flora Olomouc, později výtvarníkem propagace v téže organizaci. Po krátkém působení v trikovém oddělení Armádního filmu v Praze se vrátil do Flory Olomouc a od roku 1979 působil jako výtvarník „na volné noze”. V roce 1990 přijal nabídku učit grafiku na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde působí dodnes. Z HLOUBKY Název výstavy – Z hloubky – evokuje řadu výkladů. V hloubce lze nalézt odkazy k dřívější tvorbě, je možné spojovat si ji s vnitřními prožitky, stejně jako s grafickou technikou vycházející z tradičního hlubotisku, tedy postupu, kdy se barva vtírá do reliéfu matrice a pak z jeho hloubek, ovšem naprosto nepatrných, otiskuje na papír. Stejně provokativní jako toto cíleně otevřené označení je i tvorba Ondřeje Michálka, neboť je mnohotvárná, mnohoznačná a často iritující. V průběhu času prošla řadou uvážených proměn; od zájmu o vyčlenění se z životních stereotypů k návratům do snových rovin. Posléze u autora převážila role pozorovatele lidského hemžení, které se odehrává ve fantaskním světě podivných budov a složitě konstruovaných objektů, aby se následně pozastavila v odcizených a syrových domech a umělých zahradách. Michálkovo dílo je tak tvořeno řadou cyklů, v nichž si autor pohrává s tématem, které jej zaujalo a jež touží poznat, ztvárnit, objevit jeho výrazové i technické dimenze, aby je posléze odsunul a nahradil další oblastí zkoumání. Tematické celky se ale vzájemně prostupují, třeba i napříč použitými grafickými technikami. Inspirací se stává konzumní svět, stejně jako písemné znaky, tajemné objekty, skryté tváře, stopy lidské přítomnosti. Příznačným rysem autorovy kreativity je rovněž schopnost vyvolat napětí, v minulosti mimo jiné např. vrstvením bílých přetisků, které vytvářejí podivuhodný světelný zdroj prohlubující záhadnost nočních temnot. Pro umělce se grafická plocha stává pobídkou k permanentní cestě za novým prostorem, kterou vnímá jako svébytné obsazování omšelého terénu velmi osobním, snad příznivějším světem. Ale ani zde nelze přesně určit pravou povahu autorovy vize. Jeho pohled je distancovaný i empatický, ironický i hravý, nikoliv však jednoznačně uchopitelný. Jednotícím výrazovým prvkem grafických listů Ondřeje Michálka je matoucí poklidná harmonie, probouzející jistou nostalgii, jež je však vzápětí ukotvena drobnými vetřelci – figurkami, lavičkami, barevnými elementy. Tyto subtilní akcenty vznikají často otiskem šablon a násobí napětí mezi reálným a snovým. Současně svou významovou ambivalencí nabízejí prostor pro imaginaci a stávají se pobídkou k neohraničenému pohybu ve virtuálním světě. Ondřej Michálek rozhodně nehodlá ustrnout ani v té nejnosnější tvůrčí fázi. Zlehka překračuje časové horizonty různými návraty, průniky a novým ověřováním předchozích postupů. Lze konstatovat, že jeho výchozím tvůrčím principem je zvídavost a stálý experiment. Bravurním zvládnutím technologií je osvobozen od lopotného hledání a vnímá tak vlastní tvorbu jako vzrušující hru s tvary, barvami, s prostorem i významy. Každý posun je pro něho výzvou k rozkrytí dalších překvapivých poloh. Michálkovy listy, charakteristické jistým spekulativním lyrismem, odrážejí destabilizaci společnosti, jejíž proměnlivost se stala jedním z výchozích zdrojů postmoderního uvažování. Zisk jako princip existence i svět „jakoby” vedou umělce k ironické distanci a také k přesvědčení, že skrytý humor a hravost může být protiváhou narůstající surovosti a emocionální vyprahlosti. Přiznaným záměrem autora je tedy nikoliv šokovat, ale promýšlet a překročit svět agrese směrem k intelektuálnímu prožitku. Ondřej Michálek ve své pozoruhodné publikaci věnované grafickým technikám Magie otisku (2016) vnímá grafiku na pozadí současného uměleckého provozu jako umělecké „sdělení, pronesené tichým hlasem, které se v tomto dnes všudypřítomném křiku snadno přeslechne.” Věřím, že mi nebude mít za zlé, když s ním, pokud jde o jeho vlastní tvorbu, nebudu souhlasit. Olga Badalíková

Sobota

ČEZ Distribuce - upozornění

Datum: 26. 9. 2017 - 31. 10. 2017

Předplatné - Kruh přátel hudby Štěpánov

Datum: 27. 9. 2017 - 31. 10. 2017

Informace: Nábor Policie ČR

Datum: 11. 10. 2017 - 31. 10. 2017

Oznámení Olomouckého kraje - MEGAFON

Datum: 11. 10. 2017 - 31. 10. 2017

Ondřej Michálek - Z hloubky

Datum: 3. 10. 2017 - 27. 10. 2017

Ondřej Michálek Narozen 18. prosince 1947 v Brně. Grafik, kreslíř, grafický designer, výtvarný pedagog. 1962–1965 studoval na Střední všeobecně vzdělávací škole v Litovli a v letech 1965–1970 na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci (obor výtvarná teorie a výchova a český jazyk a literatura). Vystřídal několik zaměstnání; byl pomocným dělníkem v Moravských tiskařských závodech v Olomouci, vedoucím propagace výstavnické organizace Flora Olomouc, později výtvarníkem propagace v téže organizaci. Po krátkém působení v trikovém oddělení Armádního filmu v Praze se vrátil do Flory Olomouc a od roku 1979 působil jako výtvarník „na volné noze”. V roce 1990 přijal nabídku učit grafiku na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde působí dodnes. Z HLOUBKY Název výstavy – Z hloubky – evokuje řadu výkladů. V hloubce lze nalézt odkazy k dřívější tvorbě, je možné spojovat si ji s vnitřními prožitky, stejně jako s grafickou technikou vycházející z tradičního hlubotisku, tedy postupu, kdy se barva vtírá do reliéfu matrice a pak z jeho hloubek, ovšem naprosto nepatrných, otiskuje na papír. Stejně provokativní jako toto cíleně otevřené označení je i tvorba Ondřeje Michálka, neboť je mnohotvárná, mnohoznačná a často iritující. V průběhu času prošla řadou uvážených proměn; od zájmu o vyčlenění se z životních stereotypů k návratům do snových rovin. Posléze u autora převážila role pozorovatele lidského hemžení, které se odehrává ve fantaskním světě podivných budov a složitě konstruovaných objektů, aby se následně pozastavila v odcizených a syrových domech a umělých zahradách. Michálkovo dílo je tak tvořeno řadou cyklů, v nichž si autor pohrává s tématem, které jej zaujalo a jež touží poznat, ztvárnit, objevit jeho výrazové i technické dimenze, aby je posléze odsunul a nahradil další oblastí zkoumání. Tematické celky se ale vzájemně prostupují, třeba i napříč použitými grafickými technikami. Inspirací se stává konzumní svět, stejně jako písemné znaky, tajemné objekty, skryté tváře, stopy lidské přítomnosti. Příznačným rysem autorovy kreativity je rovněž schopnost vyvolat napětí, v minulosti mimo jiné např. vrstvením bílých přetisků, které vytvářejí podivuhodný světelný zdroj prohlubující záhadnost nočních temnot. Pro umělce se grafická plocha stává pobídkou k permanentní cestě za novým prostorem, kterou vnímá jako svébytné obsazování omšelého terénu velmi osobním, snad příznivějším světem. Ale ani zde nelze přesně určit pravou povahu autorovy vize. Jeho pohled je distancovaný i empatický, ironický i hravý, nikoliv však jednoznačně uchopitelný. Jednotícím výrazovým prvkem grafických listů Ondřeje Michálka je matoucí poklidná harmonie, probouzející jistou nostalgii, jež je však vzápětí ukotvena drobnými vetřelci – figurkami, lavičkami, barevnými elementy. Tyto subtilní akcenty vznikají často otiskem šablon a násobí napětí mezi reálným a snovým. Současně svou významovou ambivalencí nabízejí prostor pro imaginaci a stávají se pobídkou k neohraničenému pohybu ve virtuálním světě. Ondřej Michálek rozhodně nehodlá ustrnout ani v té nejnosnější tvůrčí fázi. Zlehka překračuje časové horizonty různými návraty, průniky a novým ověřováním předchozích postupů. Lze konstatovat, že jeho výchozím tvůrčím principem je zvídavost a stálý experiment. Bravurním zvládnutím technologií je osvobozen od lopotného hledání a vnímá tak vlastní tvorbu jako vzrušující hru s tvary, barvami, s prostorem i významy. Každý posun je pro něho výzvou k rozkrytí dalších překvapivých poloh. Michálkovy listy, charakteristické jistým spekulativním lyrismem, odrážejí destabilizaci společnosti, jejíž proměnlivost se stala jedním z výchozích zdrojů postmoderního uvažování. Zisk jako princip existence i svět „jakoby” vedou umělce k ironické distanci a také k přesvědčení, že skrytý humor a hravost může být protiváhou narůstající surovosti a emocionální vyprahlosti. Přiznaným záměrem autora je tedy nikoliv šokovat, ale promýšlet a překročit svět agrese směrem k intelektuálnímu prožitku. Ondřej Michálek ve své pozoruhodné publikaci věnované grafickým technikám Magie otisku (2016) vnímá grafiku na pozadí současného uměleckého provozu jako umělecké „sdělení, pronesené tichým hlasem, které se v tomto dnes všudypřítomném křiku snadno přeslechne.” Věřím, že mi nebude mít za zlé, když s ním, pokud jde o jeho vlastní tvorbu, nebudu souhlasit. Olga Badalíková

Neděle

ČEZ Distribuce - upozornění

Datum: 26. 9. 2017 - 31. 10. 2017

Předplatné - Kruh přátel hudby Štěpánov

Datum: 27. 9. 2017 - 31. 10. 2017

Informace: Nábor Policie ČR

Datum: 11. 10. 2017 - 31. 10. 2017

Oznámení Olomouckého kraje - MEGAFON

Datum: 11. 10. 2017 - 31. 10. 2017

Ondřej Michálek - Z hloubky

Datum: 3. 10. 2017 - 27. 10. 2017

Ondřej Michálek Narozen 18. prosince 1947 v Brně. Grafik, kreslíř, grafický designer, výtvarný pedagog. 1962–1965 studoval na Střední všeobecně vzdělávací škole v Litovli a v letech 1965–1970 na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci (obor výtvarná teorie a výchova a český jazyk a literatura). Vystřídal několik zaměstnání; byl pomocným dělníkem v Moravských tiskařských závodech v Olomouci, vedoucím propagace výstavnické organizace Flora Olomouc, později výtvarníkem propagace v téže organizaci. Po krátkém působení v trikovém oddělení Armádního filmu v Praze se vrátil do Flory Olomouc a od roku 1979 působil jako výtvarník „na volné noze”. V roce 1990 přijal nabídku učit grafiku na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde působí dodnes. Z HLOUBKY Název výstavy – Z hloubky – evokuje řadu výkladů. V hloubce lze nalézt odkazy k dřívější tvorbě, je možné spojovat si ji s vnitřními prožitky, stejně jako s grafickou technikou vycházející z tradičního hlubotisku, tedy postupu, kdy se barva vtírá do reliéfu matrice a pak z jeho hloubek, ovšem naprosto nepatrných, otiskuje na papír. Stejně provokativní jako toto cíleně otevřené označení je i tvorba Ondřeje Michálka, neboť je mnohotvárná, mnohoznačná a často iritující. V průběhu času prošla řadou uvážených proměn; od zájmu o vyčlenění se z životních stereotypů k návratům do snových rovin. Posléze u autora převážila role pozorovatele lidského hemžení, které se odehrává ve fantaskním světě podivných budov a složitě konstruovaných objektů, aby se následně pozastavila v odcizených a syrových domech a umělých zahradách. Michálkovo dílo je tak tvořeno řadou cyklů, v nichž si autor pohrává s tématem, které jej zaujalo a jež touží poznat, ztvárnit, objevit jeho výrazové i technické dimenze, aby je posléze odsunul a nahradil další oblastí zkoumání. Tematické celky se ale vzájemně prostupují, třeba i napříč použitými grafickými technikami. Inspirací se stává konzumní svět, stejně jako písemné znaky, tajemné objekty, skryté tváře, stopy lidské přítomnosti. Příznačným rysem autorovy kreativity je rovněž schopnost vyvolat napětí, v minulosti mimo jiné např. vrstvením bílých přetisků, které vytvářejí podivuhodný světelný zdroj prohlubující záhadnost nočních temnot. Pro umělce se grafická plocha stává pobídkou k permanentní cestě za novým prostorem, kterou vnímá jako svébytné obsazování omšelého terénu velmi osobním, snad příznivějším světem. Ale ani zde nelze přesně určit pravou povahu autorovy vize. Jeho pohled je distancovaný i empatický, ironický i hravý, nikoliv však jednoznačně uchopitelný. Jednotícím výrazovým prvkem grafických listů Ondřeje Michálka je matoucí poklidná harmonie, probouzející jistou nostalgii, jež je však vzápětí ukotvena drobnými vetřelci – figurkami, lavičkami, barevnými elementy. Tyto subtilní akcenty vznikají často otiskem šablon a násobí napětí mezi reálným a snovým. Současně svou významovou ambivalencí nabízejí prostor pro imaginaci a stávají se pobídkou k neohraničenému pohybu ve virtuálním světě. Ondřej Michálek rozhodně nehodlá ustrnout ani v té nejnosnější tvůrčí fázi. Zlehka překračuje časové horizonty různými návraty, průniky a novým ověřováním předchozích postupů. Lze konstatovat, že jeho výchozím tvůrčím principem je zvídavost a stálý experiment. Bravurním zvládnutím technologií je osvobozen od lopotného hledání a vnímá tak vlastní tvorbu jako vzrušující hru s tvary, barvami, s prostorem i významy. Každý posun je pro něho výzvou k rozkrytí dalších překvapivých poloh. Michálkovy listy, charakteristické jistým spekulativním lyrismem, odrážejí destabilizaci společnosti, jejíž proměnlivost se stala jedním z výchozích zdrojů postmoderního uvažování. Zisk jako princip existence i svět „jakoby” vedou umělce k ironické distanci a také k přesvědčení, že skrytý humor a hravost může být protiváhou narůstající surovosti a emocionální vyprahlosti. Přiznaným záměrem autora je tedy nikoliv šokovat, ale promýšlet a překročit svět agrese směrem k intelektuálnímu prožitku. Ondřej Michálek ve své pozoruhodné publikaci věnované grafickým technikám Magie otisku (2016) vnímá grafiku na pozadí současného uměleckého provozu jako umělecké „sdělení, pronesené tichým hlasem, které se v tomto dnes všudypřítomném křiku snadno přeslechne.” Věřím, že mi nebude mít za zlé, když s ním, pokud jde o jeho vlastní tvorbu, nebudu souhlasit. Olga Badalíková

Pondělí

ČEZ Distribuce - upozornění

Datum: 26. 9. 2017 - 31. 10. 2017

Předplatné - Kruh přátel hudby Štěpánov

Datum: 27. 9. 2017 - 31. 10. 2017

Informace: Nábor Policie ČR

Datum: 11. 10. 2017 - 31. 10. 2017

Oznámení Olomouckého kraje - MEGAFON

Datum: 11. 10. 2017 - 31. 10. 2017

Ondřej Michálek - Z hloubky

Datum: 3. 10. 2017 - 27. 10. 2017

Ondřej Michálek Narozen 18. prosince 1947 v Brně. Grafik, kreslíř, grafický designer, výtvarný pedagog. 1962–1965 studoval na Střední všeobecně vzdělávací škole v Litovli a v letech 1965–1970 na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci (obor výtvarná teorie a výchova a český jazyk a literatura). Vystřídal několik zaměstnání; byl pomocným dělníkem v Moravských tiskařských závodech v Olomouci, vedoucím propagace výstavnické organizace Flora Olomouc, později výtvarníkem propagace v téže organizaci. Po krátkém působení v trikovém oddělení Armádního filmu v Praze se vrátil do Flory Olomouc a od roku 1979 působil jako výtvarník „na volné noze”. V roce 1990 přijal nabídku učit grafiku na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde působí dodnes. Z HLOUBKY Název výstavy – Z hloubky – evokuje řadu výkladů. V hloubce lze nalézt odkazy k dřívější tvorbě, je možné spojovat si ji s vnitřními prožitky, stejně jako s grafickou technikou vycházející z tradičního hlubotisku, tedy postupu, kdy se barva vtírá do reliéfu matrice a pak z jeho hloubek, ovšem naprosto nepatrných, otiskuje na papír. Stejně provokativní jako toto cíleně otevřené označení je i tvorba Ondřeje Michálka, neboť je mnohotvárná, mnohoznačná a často iritující. V průběhu času prošla řadou uvážených proměn; od zájmu o vyčlenění se z životních stereotypů k návratům do snových rovin. Posléze u autora převážila role pozorovatele lidského hemžení, které se odehrává ve fantaskním světě podivných budov a složitě konstruovaných objektů, aby se následně pozastavila v odcizených a syrových domech a umělých zahradách. Michálkovo dílo je tak tvořeno řadou cyklů, v nichž si autor pohrává s tématem, které jej zaujalo a jež touží poznat, ztvárnit, objevit jeho výrazové i technické dimenze, aby je posléze odsunul a nahradil další oblastí zkoumání. Tematické celky se ale vzájemně prostupují, třeba i napříč použitými grafickými technikami. Inspirací se stává konzumní svět, stejně jako písemné znaky, tajemné objekty, skryté tváře, stopy lidské přítomnosti. Příznačným rysem autorovy kreativity je rovněž schopnost vyvolat napětí, v minulosti mimo jiné např. vrstvením bílých přetisků, které vytvářejí podivuhodný světelný zdroj prohlubující záhadnost nočních temnot. Pro umělce se grafická plocha stává pobídkou k permanentní cestě za novým prostorem, kterou vnímá jako svébytné obsazování omšelého terénu velmi osobním, snad příznivějším světem. Ale ani zde nelze přesně určit pravou povahu autorovy vize. Jeho pohled je distancovaný i empatický, ironický i hravý, nikoliv však jednoznačně uchopitelný. Jednotícím výrazovým prvkem grafických listů Ondřeje Michálka je matoucí poklidná harmonie, probouzející jistou nostalgii, jež je však vzápětí ukotvena drobnými vetřelci – figurkami, lavičkami, barevnými elementy. Tyto subtilní akcenty vznikají často otiskem šablon a násobí napětí mezi reálným a snovým. Současně svou významovou ambivalencí nabízejí prostor pro imaginaci a stávají se pobídkou k neohraničenému pohybu ve virtuálním světě. Ondřej Michálek rozhodně nehodlá ustrnout ani v té nejnosnější tvůrčí fázi. Zlehka překračuje časové horizonty různými návraty, průniky a novým ověřováním předchozích postupů. Lze konstatovat, že jeho výchozím tvůrčím principem je zvídavost a stálý experiment. Bravurním zvládnutím technologií je osvobozen od lopotného hledání a vnímá tak vlastní tvorbu jako vzrušující hru s tvary, barvami, s prostorem i významy. Každý posun je pro něho výzvou k rozkrytí dalších překvapivých poloh. Michálkovy listy, charakteristické jistým spekulativním lyrismem, odrážejí destabilizaci společnosti, jejíž proměnlivost se stala jedním z výchozích zdrojů postmoderního uvažování. Zisk jako princip existence i svět „jakoby” vedou umělce k ironické distanci a také k přesvědčení, že skrytý humor a hravost může být protiváhou narůstající surovosti a emocionální vyprahlosti. Přiznaným záměrem autora je tedy nikoliv šokovat, ale promýšlet a překročit svět agrese směrem k intelektuálnímu prožitku. Ondřej Michálek ve své pozoruhodné publikaci věnované grafickým technikám Magie otisku (2016) vnímá grafiku na pozadí současného uměleckého provozu jako umělecké „sdělení, pronesené tichým hlasem, které se v tomto dnes všudypřítomném křiku snadno přeslechne.” Věřím, že mi nebude mít za zlé, když s ním, pokud jde o jeho vlastní tvorbu, nebudu souhlasit. Olga Badalíková

Úterý

ČEZ Distribuce - upozornění

Datum: 26. 9. 2017 - 31. 10. 2017

Předplatné - Kruh přátel hudby Štěpánov

Datum: 27. 9. 2017 - 31. 10. 2017

Informace: Nábor Policie ČR

Datum: 11. 10. 2017 - 31. 10. 2017

Oznámení Olomouckého kraje - MEGAFON

Datum: 11. 10. 2017 - 31. 10. 2017

Ondřej Michálek - Z hloubky

Datum: 3. 10. 2017 - 27. 10. 2017

Ondřej Michálek Narozen 18. prosince 1947 v Brně. Grafik, kreslíř, grafický designer, výtvarný pedagog. 1962–1965 studoval na Střední všeobecně vzdělávací škole v Litovli a v letech 1965–1970 na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci (obor výtvarná teorie a výchova a český jazyk a literatura). Vystřídal několik zaměstnání; byl pomocným dělníkem v Moravských tiskařských závodech v Olomouci, vedoucím propagace výstavnické organizace Flora Olomouc, později výtvarníkem propagace v téže organizaci. Po krátkém působení v trikovém oddělení Armádního filmu v Praze se vrátil do Flory Olomouc a od roku 1979 působil jako výtvarník „na volné noze”. V roce 1990 přijal nabídku učit grafiku na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde působí dodnes. Z HLOUBKY Název výstavy – Z hloubky – evokuje řadu výkladů. V hloubce lze nalézt odkazy k dřívější tvorbě, je možné spojovat si ji s vnitřními prožitky, stejně jako s grafickou technikou vycházející z tradičního hlubotisku, tedy postupu, kdy se barva vtírá do reliéfu matrice a pak z jeho hloubek, ovšem naprosto nepatrných, otiskuje na papír. Stejně provokativní jako toto cíleně otevřené označení je i tvorba Ondřeje Michálka, neboť je mnohotvárná, mnohoznačná a často iritující. V průběhu času prošla řadou uvážených proměn; od zájmu o vyčlenění se z životních stereotypů k návratům do snových rovin. Posléze u autora převážila role pozorovatele lidského hemžení, které se odehrává ve fantaskním světě podivných budov a složitě konstruovaných objektů, aby se následně pozastavila v odcizených a syrových domech a umělých zahradách. Michálkovo dílo je tak tvořeno řadou cyklů, v nichž si autor pohrává s tématem, které jej zaujalo a jež touží poznat, ztvárnit, objevit jeho výrazové i technické dimenze, aby je posléze odsunul a nahradil další oblastí zkoumání. Tematické celky se ale vzájemně prostupují, třeba i napříč použitými grafickými technikami. Inspirací se stává konzumní svět, stejně jako písemné znaky, tajemné objekty, skryté tváře, stopy lidské přítomnosti. Příznačným rysem autorovy kreativity je rovněž schopnost vyvolat napětí, v minulosti mimo jiné např. vrstvením bílých přetisků, které vytvářejí podivuhodný světelný zdroj prohlubující záhadnost nočních temnot. Pro umělce se grafická plocha stává pobídkou k permanentní cestě za novým prostorem, kterou vnímá jako svébytné obsazování omšelého terénu velmi osobním, snad příznivějším světem. Ale ani zde nelze přesně určit pravou povahu autorovy vize. Jeho pohled je distancovaný i empatický, ironický i hravý, nikoliv však jednoznačně uchopitelný. Jednotícím výrazovým prvkem grafických listů Ondřeje Michálka je matoucí poklidná harmonie, probouzející jistou nostalgii, jež je však vzápětí ukotvena drobnými vetřelci – figurkami, lavičkami, barevnými elementy. Tyto subtilní akcenty vznikají často otiskem šablon a násobí napětí mezi reálným a snovým. Současně svou významovou ambivalencí nabízejí prostor pro imaginaci a stávají se pobídkou k neohraničenému pohybu ve virtuálním světě. Ondřej Michálek rozhodně nehodlá ustrnout ani v té nejnosnější tvůrčí fázi. Zlehka překračuje časové horizonty různými návraty, průniky a novým ověřováním předchozích postupů. Lze konstatovat, že jeho výchozím tvůrčím principem je zvídavost a stálý experiment. Bravurním zvládnutím technologií je osvobozen od lopotného hledání a vnímá tak vlastní tvorbu jako vzrušující hru s tvary, barvami, s prostorem i významy. Každý posun je pro něho výzvou k rozkrytí dalších překvapivých poloh. Michálkovy listy, charakteristické jistým spekulativním lyrismem, odrážejí destabilizaci společnosti, jejíž proměnlivost se stala jedním z výchozích zdrojů postmoderního uvažování. Zisk jako princip existence i svět „jakoby” vedou umělce k ironické distanci a také k přesvědčení, že skrytý humor a hravost může být protiváhou narůstající surovosti a emocionální vyprahlosti. Přiznaným záměrem autora je tedy nikoliv šokovat, ale promýšlet a překročit svět agrese směrem k intelektuálnímu prožitku. Ondřej Michálek ve své pozoruhodné publikaci věnované grafickým technikám Magie otisku (2016) vnímá grafiku na pozadí současného uměleckého provozu jako umělecké „sdělení, pronesené tichým hlasem, které se v tomto dnes všudypřítomném křiku snadno přeslechne.” Věřím, že mi nebude mít za zlé, když s ním, pokud jde o jeho vlastní tvorbu, nebudu souhlasit. Olga Badalíková

Středa

ČEZ Distribuce - upozornění

Datum: 26. 9. 2017 - 31. 10. 2017

Předplatné - Kruh přátel hudby Štěpánov

Datum: 27. 9. 2017 - 31. 10. 2017

Informace: Nábor Policie ČR

Datum: 11. 10. 2017 - 31. 10. 2017

Oznámení Olomouckého kraje - MEGAFON

Datum: 11. 10. 2017 - 31. 10. 2017

Ondřej Michálek - Z hloubky

Datum: 3. 10. 2017 - 27. 10. 2017

Ondřej Michálek Narozen 18. prosince 1947 v Brně. Grafik, kreslíř, grafický designer, výtvarný pedagog. 1962–1965 studoval na Střední všeobecně vzdělávací škole v Litovli a v letech 1965–1970 na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci (obor výtvarná teorie a výchova a český jazyk a literatura). Vystřídal několik zaměstnání; byl pomocným dělníkem v Moravských tiskařských závodech v Olomouci, vedoucím propagace výstavnické organizace Flora Olomouc, později výtvarníkem propagace v téže organizaci. Po krátkém působení v trikovém oddělení Armádního filmu v Praze se vrátil do Flory Olomouc a od roku 1979 působil jako výtvarník „na volné noze”. V roce 1990 přijal nabídku učit grafiku na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde působí dodnes. Z HLOUBKY Název výstavy – Z hloubky – evokuje řadu výkladů. V hloubce lze nalézt odkazy k dřívější tvorbě, je možné spojovat si ji s vnitřními prožitky, stejně jako s grafickou technikou vycházející z tradičního hlubotisku, tedy postupu, kdy se barva vtírá do reliéfu matrice a pak z jeho hloubek, ovšem naprosto nepatrných, otiskuje na papír. Stejně provokativní jako toto cíleně otevřené označení je i tvorba Ondřeje Michálka, neboť je mnohotvárná, mnohoznačná a často iritující. V průběhu času prošla řadou uvážených proměn; od zájmu o vyčlenění se z životních stereotypů k návratům do snových rovin. Posléze u autora převážila role pozorovatele lidského hemžení, které se odehrává ve fantaskním světě podivných budov a složitě konstruovaných objektů, aby se následně pozastavila v odcizených a syrových domech a umělých zahradách. Michálkovo dílo je tak tvořeno řadou cyklů, v nichž si autor pohrává s tématem, které jej zaujalo a jež touží poznat, ztvárnit, objevit jeho výrazové i technické dimenze, aby je posléze odsunul a nahradil další oblastí zkoumání. Tematické celky se ale vzájemně prostupují, třeba i napříč použitými grafickými technikami. Inspirací se stává konzumní svět, stejně jako písemné znaky, tajemné objekty, skryté tváře, stopy lidské přítomnosti. Příznačným rysem autorovy kreativity je rovněž schopnost vyvolat napětí, v minulosti mimo jiné např. vrstvením bílých přetisků, které vytvářejí podivuhodný světelný zdroj prohlubující záhadnost nočních temnot. Pro umělce se grafická plocha stává pobídkou k permanentní cestě za novým prostorem, kterou vnímá jako svébytné obsazování omšelého terénu velmi osobním, snad příznivějším světem. Ale ani zde nelze přesně určit pravou povahu autorovy vize. Jeho pohled je distancovaný i empatický, ironický i hravý, nikoliv však jednoznačně uchopitelný. Jednotícím výrazovým prvkem grafických listů Ondřeje Michálka je matoucí poklidná harmonie, probouzející jistou nostalgii, jež je však vzápětí ukotvena drobnými vetřelci – figurkami, lavičkami, barevnými elementy. Tyto subtilní akcenty vznikají často otiskem šablon a násobí napětí mezi reálným a snovým. Současně svou významovou ambivalencí nabízejí prostor pro imaginaci a stávají se pobídkou k neohraničenému pohybu ve virtuálním světě. Ondřej Michálek rozhodně nehodlá ustrnout ani v té nejnosnější tvůrčí fázi. Zlehka překračuje časové horizonty různými návraty, průniky a novým ověřováním předchozích postupů. Lze konstatovat, že jeho výchozím tvůrčím principem je zvídavost a stálý experiment. Bravurním zvládnutím technologií je osvobozen od lopotného hledání a vnímá tak vlastní tvorbu jako vzrušující hru s tvary, barvami, s prostorem i významy. Každý posun je pro něho výzvou k rozkrytí dalších překvapivých poloh. Michálkovy listy, charakteristické jistým spekulativním lyrismem, odrážejí destabilizaci společnosti, jejíž proměnlivost se stala jedním z výchozích zdrojů postmoderního uvažování. Zisk jako princip existence i svět „jakoby” vedou umělce k ironické distanci a také k přesvědčení, že skrytý humor a hravost může být protiváhou narůstající surovosti a emocionální vyprahlosti. Přiznaným záměrem autora je tedy nikoliv šokovat, ale promýšlet a překročit svět agrese směrem k intelektuálnímu prožitku. Ondřej Michálek ve své pozoruhodné publikaci věnované grafickým technikám Magie otisku (2016) vnímá grafiku na pozadí současného uměleckého provozu jako umělecké „sdělení, pronesené tichým hlasem, které se v tomto dnes všudypřítomném křiku snadno přeslechne.” Věřím, že mi nebude mít za zlé, když s ním, pokud jde o jeho vlastní tvorbu, nebudu souhlasit. Olga Badalíková

Čtvrtek

ČEZ Distribuce - upozornění

Datum: 26. 9. 2017 - 31. 10. 2017

Předplatné - Kruh přátel hudby Štěpánov

Datum: 27. 9. 2017 - 31. 10. 2017

Informace: Nábor Policie ČR

Datum: 11. 10. 2017 - 31. 10. 2017

Oznámení Olomouckého kraje - MEGAFON

Datum: 11. 10. 2017 - 31. 10. 2017

Webový portál rodinné politiky Olomouckého kraje

Datum: 19. 10. 2017 - 31. 10. 2017

Ondřej Michálek - Z hloubky

Datum: 3. 10. 2017 - 27. 10. 2017

Ondřej Michálek Narozen 18. prosince 1947 v Brně. Grafik, kreslíř, grafický designer, výtvarný pedagog. 1962–1965 studoval na Střední všeobecně vzdělávací škole v Litovli a v letech 1965–1970 na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci (obor výtvarná teorie a výchova a český jazyk a literatura). Vystřídal několik zaměstnání; byl pomocným dělníkem v Moravských tiskařských závodech v Olomouci, vedoucím propagace výstavnické organizace Flora Olomouc, později výtvarníkem propagace v téže organizaci. Po krátkém působení v trikovém oddělení Armádního filmu v Praze se vrátil do Flory Olomouc a od roku 1979 působil jako výtvarník „na volné noze”. V roce 1990 přijal nabídku učit grafiku na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde působí dodnes. Z HLOUBKY Název výstavy – Z hloubky – evokuje řadu výkladů. V hloubce lze nalézt odkazy k dřívější tvorbě, je možné spojovat si ji s vnitřními prožitky, stejně jako s grafickou technikou vycházející z tradičního hlubotisku, tedy postupu, kdy se barva vtírá do reliéfu matrice a pak z jeho hloubek, ovšem naprosto nepatrných, otiskuje na papír. Stejně provokativní jako toto cíleně otevřené označení je i tvorba Ondřeje Michálka, neboť je mnohotvárná, mnohoznačná a často iritující. V průběhu času prošla řadou uvážených proměn; od zájmu o vyčlenění se z životních stereotypů k návratům do snových rovin. Posléze u autora převážila role pozorovatele lidského hemžení, které se odehrává ve fantaskním světě podivných budov a složitě konstruovaných objektů, aby se následně pozastavila v odcizených a syrových domech a umělých zahradách. Michálkovo dílo je tak tvořeno řadou cyklů, v nichž si autor pohrává s tématem, které jej zaujalo a jež touží poznat, ztvárnit, objevit jeho výrazové i technické dimenze, aby je posléze odsunul a nahradil další oblastí zkoumání. Tematické celky se ale vzájemně prostupují, třeba i napříč použitými grafickými technikami. Inspirací se stává konzumní svět, stejně jako písemné znaky, tajemné objekty, skryté tváře, stopy lidské přítomnosti. Příznačným rysem autorovy kreativity je rovněž schopnost vyvolat napětí, v minulosti mimo jiné např. vrstvením bílých přetisků, které vytvářejí podivuhodný světelný zdroj prohlubující záhadnost nočních temnot. Pro umělce se grafická plocha stává pobídkou k permanentní cestě za novým prostorem, kterou vnímá jako svébytné obsazování omšelého terénu velmi osobním, snad příznivějším světem. Ale ani zde nelze přesně určit pravou povahu autorovy vize. Jeho pohled je distancovaný i empatický, ironický i hravý, nikoliv však jednoznačně uchopitelný. Jednotícím výrazovým prvkem grafických listů Ondřeje Michálka je matoucí poklidná harmonie, probouzející jistou nostalgii, jež je však vzápětí ukotvena drobnými vetřelci – figurkami, lavičkami, barevnými elementy. Tyto subtilní akcenty vznikají často otiskem šablon a násobí napětí mezi reálným a snovým. Současně svou významovou ambivalencí nabízejí prostor pro imaginaci a stávají se pobídkou k neohraničenému pohybu ve virtuálním světě. Ondřej Michálek rozhodně nehodlá ustrnout ani v té nejnosnější tvůrčí fázi. Zlehka překračuje časové horizonty různými návraty, průniky a novým ověřováním předchozích postupů. Lze konstatovat, že jeho výchozím tvůrčím principem je zvídavost a stálý experiment. Bravurním zvládnutím technologií je osvobozen od lopotného hledání a vnímá tak vlastní tvorbu jako vzrušující hru s tvary, barvami, s prostorem i významy. Každý posun je pro něho výzvou k rozkrytí dalších překvapivých poloh. Michálkovy listy, charakteristické jistým spekulativním lyrismem, odrážejí destabilizaci společnosti, jejíž proměnlivost se stala jedním z výchozích zdrojů postmoderního uvažování. Zisk jako princip existence i svět „jakoby” vedou umělce k ironické distanci a také k přesvědčení, že skrytý humor a hravost může být protiváhou narůstající surovosti a emocionální vyprahlosti. Přiznaným záměrem autora je tedy nikoliv šokovat, ale promýšlet a překročit svět agrese směrem k intelektuálnímu prožitku. Ondřej Michálek ve své pozoruhodné publikaci věnované grafickým technikám Magie otisku (2016) vnímá grafiku na pozadí současného uměleckého provozu jako umělecké „sdělení, pronesené tichým hlasem, které se v tomto dnes všudypřítomném křiku snadno přeslechne.” Věřím, že mi nebude mít za zlé, když s ním, pokud jde o jeho vlastní tvorbu, nebudu souhlasit. Olga Badalíková

Pátek

ČEZ Distribuce - upozornění

Datum: 26. 9. 2017 - 31. 10. 2017

Předplatné - Kruh přátel hudby Štěpánov

Datum: 27. 9. 2017 - 31. 10. 2017

Informace: Nábor Policie ČR

Datum: 11. 10. 2017 - 31. 10. 2017

Oznámení Olomouckého kraje - MEGAFON

Datum: 11. 10. 2017 - 31. 10. 2017

Webový portál rodinné politiky Olomouckého kraje

Datum: 19. 10. 2017 - 31. 10. 2017

Ondřej Michálek - Z hloubky

Datum: 3. 10. 2017 - 27. 10. 2017

Ondřej Michálek Narozen 18. prosince 1947 v Brně. Grafik, kreslíř, grafický designer, výtvarný pedagog. 1962–1965 studoval na Střední všeobecně vzdělávací škole v Litovli a v letech 1965–1970 na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci (obor výtvarná teorie a výchova a český jazyk a literatura). Vystřídal několik zaměstnání; byl pomocným dělníkem v Moravských tiskařských závodech v Olomouci, vedoucím propagace výstavnické organizace Flora Olomouc, později výtvarníkem propagace v téže organizaci. Po krátkém působení v trikovém oddělení Armádního filmu v Praze se vrátil do Flory Olomouc a od roku 1979 působil jako výtvarník „na volné noze”. V roce 1990 přijal nabídku učit grafiku na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde působí dodnes. Z HLOUBKY Název výstavy – Z hloubky – evokuje řadu výkladů. V hloubce lze nalézt odkazy k dřívější tvorbě, je možné spojovat si ji s vnitřními prožitky, stejně jako s grafickou technikou vycházející z tradičního hlubotisku, tedy postupu, kdy se barva vtírá do reliéfu matrice a pak z jeho hloubek, ovšem naprosto nepatrných, otiskuje na papír. Stejně provokativní jako toto cíleně otevřené označení je i tvorba Ondřeje Michálka, neboť je mnohotvárná, mnohoznačná a často iritující. V průběhu času prošla řadou uvážených proměn; od zájmu o vyčlenění se z životních stereotypů k návratům do snových rovin. Posléze u autora převážila role pozorovatele lidského hemžení, které se odehrává ve fantaskním světě podivných budov a složitě konstruovaných objektů, aby se následně pozastavila v odcizených a syrových domech a umělých zahradách. Michálkovo dílo je tak tvořeno řadou cyklů, v nichž si autor pohrává s tématem, které jej zaujalo a jež touží poznat, ztvárnit, objevit jeho výrazové i technické dimenze, aby je posléze odsunul a nahradil další oblastí zkoumání. Tematické celky se ale vzájemně prostupují, třeba i napříč použitými grafickými technikami. Inspirací se stává konzumní svět, stejně jako písemné znaky, tajemné objekty, skryté tváře, stopy lidské přítomnosti. Příznačným rysem autorovy kreativity je rovněž schopnost vyvolat napětí, v minulosti mimo jiné např. vrstvením bílých přetisků, které vytvářejí podivuhodný světelný zdroj prohlubující záhadnost nočních temnot. Pro umělce se grafická plocha stává pobídkou k permanentní cestě za novým prostorem, kterou vnímá jako svébytné obsazování omšelého terénu velmi osobním, snad příznivějším světem. Ale ani zde nelze přesně určit pravou povahu autorovy vize. Jeho pohled je distancovaný i empatický, ironický i hravý, nikoliv však jednoznačně uchopitelný. Jednotícím výrazovým prvkem grafických listů Ondřeje Michálka je matoucí poklidná harmonie, probouzející jistou nostalgii, jež je však vzápětí ukotvena drobnými vetřelci – figurkami, lavičkami, barevnými elementy. Tyto subtilní akcenty vznikají často otiskem šablon a násobí napětí mezi reálným a snovým. Současně svou významovou ambivalencí nabízejí prostor pro imaginaci a stávají se pobídkou k neohraničenému pohybu ve virtuálním světě. Ondřej Michálek rozhodně nehodlá ustrnout ani v té nejnosnější tvůrčí fázi. Zlehka překračuje časové horizonty různými návraty, průniky a novým ověřováním předchozích postupů. Lze konstatovat, že jeho výchozím tvůrčím principem je zvídavost a stálý experiment. Bravurním zvládnutím technologií je osvobozen od lopotného hledání a vnímá tak vlastní tvorbu jako vzrušující hru s tvary, barvami, s prostorem i významy. Každý posun je pro něho výzvou k rozkrytí dalších překvapivých poloh. Michálkovy listy, charakteristické jistým spekulativním lyrismem, odrážejí destabilizaci společnosti, jejíž proměnlivost se stala jedním z výchozích zdrojů postmoderního uvažování. Zisk jako princip existence i svět „jakoby” vedou umělce k ironické distanci a také k přesvědčení, že skrytý humor a hravost může být protiváhou narůstající surovosti a emocionální vyprahlosti. Přiznaným záměrem autora je tedy nikoliv šokovat, ale promýšlet a překročit svět agrese směrem k intelektuálnímu prožitku. Ondřej Michálek ve své pozoruhodné publikaci věnované grafickým technikám Magie otisku (2016) vnímá grafiku na pozadí současného uměleckého provozu jako umělecké „sdělení, pronesené tichým hlasem, které se v tomto dnes všudypřítomném křiku snadno přeslechne.” Věřím, že mi nebude mít za zlé, když s ním, pokud jde o jeho vlastní tvorbu, nebudu souhlasit. Olga Badalíková

Sobota

ČEZ Distribuce - upozornění

Datum: 26. 9. 2017 - 31. 10. 2017

Předplatné - Kruh přátel hudby Štěpánov

Datum: 27. 9. 2017 - 31. 10. 2017

Informace: Nábor Policie ČR

Datum: 11. 10. 2017 - 31. 10. 2017

Oznámení Olomouckého kraje - MEGAFON

Datum: 11. 10. 2017 - 31. 10. 2017

Webový portál rodinné politiky Olomouckého kraje

Datum: 19. 10. 2017 - 31. 10. 2017

Ondřej Michálek - Z hloubky

Datum: 3. 10. 2017 - 27. 10. 2017

Ondřej Michálek Narozen 18. prosince 1947 v Brně. Grafik, kreslíř, grafický designer, výtvarný pedagog. 1962–1965 studoval na Střední všeobecně vzdělávací škole v Litovli a v letech 1965–1970 na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci (obor výtvarná teorie a výchova a český jazyk a literatura). Vystřídal několik zaměstnání; byl pomocným dělníkem v Moravských tiskařských závodech v Olomouci, vedoucím propagace výstavnické organizace Flora Olomouc, později výtvarníkem propagace v téže organizaci. Po krátkém působení v trikovém oddělení Armádního filmu v Praze se vrátil do Flory Olomouc a od roku 1979 působil jako výtvarník „na volné noze”. V roce 1990 přijal nabídku učit grafiku na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde působí dodnes. Z HLOUBKY Název výstavy – Z hloubky – evokuje řadu výkladů. V hloubce lze nalézt odkazy k dřívější tvorbě, je možné spojovat si ji s vnitřními prožitky, stejně jako s grafickou technikou vycházející z tradičního hlubotisku, tedy postupu, kdy se barva vtírá do reliéfu matrice a pak z jeho hloubek, ovšem naprosto nepatrných, otiskuje na papír. Stejně provokativní jako toto cíleně otevřené označení je i tvorba Ondřeje Michálka, neboť je mnohotvárná, mnohoznačná a často iritující. V průběhu času prošla řadou uvážených proměn; od zájmu o vyčlenění se z životních stereotypů k návratům do snových rovin. Posléze u autora převážila role pozorovatele lidského hemžení, které se odehrává ve fantaskním světě podivných budov a složitě konstruovaných objektů, aby se následně pozastavila v odcizených a syrových domech a umělých zahradách. Michálkovo dílo je tak tvořeno řadou cyklů, v nichž si autor pohrává s tématem, které jej zaujalo a jež touží poznat, ztvárnit, objevit jeho výrazové i technické dimenze, aby je posléze odsunul a nahradil další oblastí zkoumání. Tematické celky se ale vzájemně prostupují, třeba i napříč použitými grafickými technikami. Inspirací se stává konzumní svět, stejně jako písemné znaky, tajemné objekty, skryté tváře, stopy lidské přítomnosti. Příznačným rysem autorovy kreativity je rovněž schopnost vyvolat napětí, v minulosti mimo jiné např. vrstvením bílých přetisků, které vytvářejí podivuhodný světelný zdroj prohlubující záhadnost nočních temnot. Pro umělce se grafická plocha stává pobídkou k permanentní cestě za novým prostorem, kterou vnímá jako svébytné obsazování omšelého terénu velmi osobním, snad příznivějším světem. Ale ani zde nelze přesně určit pravou povahu autorovy vize. Jeho pohled je distancovaný i empatický, ironický i hravý, nikoliv však jednoznačně uchopitelný. Jednotícím výrazovým prvkem grafických listů Ondřeje Michálka je matoucí poklidná harmonie, probouzející jistou nostalgii, jež je však vzápětí ukotvena drobnými vetřelci – figurkami, lavičkami, barevnými elementy. Tyto subtilní akcenty vznikají často otiskem šablon a násobí napětí mezi reálným a snovým. Současně svou významovou ambivalencí nabízejí prostor pro imaginaci a stávají se pobídkou k neohraničenému pohybu ve virtuálním světě. Ondřej Michálek rozhodně nehodlá ustrnout ani v té nejnosnější tvůrčí fázi. Zlehka překračuje časové horizonty různými návraty, průniky a novým ověřováním předchozích postupů. Lze konstatovat, že jeho výchozím tvůrčím principem je zvídavost a stálý experiment. Bravurním zvládnutím technologií je osvobozen od lopotného hledání a vnímá tak vlastní tvorbu jako vzrušující hru s tvary, barvami, s prostorem i významy. Každý posun je pro něho výzvou k rozkrytí dalších překvapivých poloh. Michálkovy listy, charakteristické jistým spekulativním lyrismem, odrážejí destabilizaci společnosti, jejíž proměnlivost se stala jedním z výchozích zdrojů postmoderního uvažování. Zisk jako princip existence i svět „jakoby” vedou umělce k ironické distanci a také k přesvědčení, že skrytý humor a hravost může být protiváhou narůstající surovosti a emocionální vyprahlosti. Přiznaným záměrem autora je tedy nikoliv šokovat, ale promýšlet a překročit svět agrese směrem k intelektuálnímu prožitku. Ondřej Michálek ve své pozoruhodné publikaci věnované grafickým technikám Magie otisku (2016) vnímá grafiku na pozadí současného uměleckého provozu jako umělecké „sdělení, pronesené tichým hlasem, které se v tomto dnes všudypřítomném křiku snadno přeslechne.” Věřím, že mi nebude mít za zlé, když s ním, pokud jde o jeho vlastní tvorbu, nebudu souhlasit. Olga Badalíková

Neděle

ČEZ Distribuce - upozornění

Datum: 26. 9. 2017 - 31. 10. 2017

Předplatné - Kruh přátel hudby Štěpánov

Datum: 27. 9. 2017 - 31. 10. 2017

Informace: Nábor Policie ČR

Datum: 11. 10. 2017 - 31. 10. 2017

Oznámení Olomouckého kraje - MEGAFON

Datum: 11. 10. 2017 - 31. 10. 2017

Webový portál rodinné politiky Olomouckého kraje

Datum: 19. 10. 2017 - 31. 10. 2017

Ondřej Michálek - Z hloubky

Datum: 3. 10. 2017 - 27. 10. 2017

Ondřej Michálek Narozen 18. prosince 1947 v Brně. Grafik, kreslíř, grafický designer, výtvarný pedagog. 1962–1965 studoval na Střední všeobecně vzdělávací škole v Litovli a v letech 1965–1970 na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci (obor výtvarná teorie a výchova a český jazyk a literatura). Vystřídal několik zaměstnání; byl pomocným dělníkem v Moravských tiskařských závodech v Olomouci, vedoucím propagace výstavnické organizace Flora Olomouc, později výtvarníkem propagace v téže organizaci. Po krátkém působení v trikovém oddělení Armádního filmu v Praze se vrátil do Flory Olomouc a od roku 1979 působil jako výtvarník „na volné noze”. V roce 1990 přijal nabídku učit grafiku na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde působí dodnes. Z HLOUBKY Název výstavy – Z hloubky – evokuje řadu výkladů. V hloubce lze nalézt odkazy k dřívější tvorbě, je možné spojovat si ji s vnitřními prožitky, stejně jako s grafickou technikou vycházející z tradičního hlubotisku, tedy postupu, kdy se barva vtírá do reliéfu matrice a pak z jeho hloubek, ovšem naprosto nepatrných, otiskuje na papír. Stejně provokativní jako toto cíleně otevřené označení je i tvorba Ondřeje Michálka, neboť je mnohotvárná, mnohoznačná a často iritující. V průběhu času prošla řadou uvážených proměn; od zájmu o vyčlenění se z životních stereotypů k návratům do snových rovin. Posléze u autora převážila role pozorovatele lidského hemžení, které se odehrává ve fantaskním světě podivných budov a složitě konstruovaných objektů, aby se následně pozastavila v odcizených a syrových domech a umělých zahradách. Michálkovo dílo je tak tvořeno řadou cyklů, v nichž si autor pohrává s tématem, které jej zaujalo a jež touží poznat, ztvárnit, objevit jeho výrazové i technické dimenze, aby je posléze odsunul a nahradil další oblastí zkoumání. Tematické celky se ale vzájemně prostupují, třeba i napříč použitými grafickými technikami. Inspirací se stává konzumní svět, stejně jako písemné znaky, tajemné objekty, skryté tváře, stopy lidské přítomnosti. Příznačným rysem autorovy kreativity je rovněž schopnost vyvolat napětí, v minulosti mimo jiné např. vrstvením bílých přetisků, které vytvářejí podivuhodný světelný zdroj prohlubující záhadnost nočních temnot. Pro umělce se grafická plocha stává pobídkou k permanentní cestě za novým prostorem, kterou vnímá jako svébytné obsazování omšelého terénu velmi osobním, snad příznivějším světem. Ale ani zde nelze přesně určit pravou povahu autorovy vize. Jeho pohled je distancovaný i empatický, ironický i hravý, nikoliv však jednoznačně uchopitelný. Jednotícím výrazovým prvkem grafických listů Ondřeje Michálka je matoucí poklidná harmonie, probouzející jistou nostalgii, jež je však vzápětí ukotvena drobnými vetřelci – figurkami, lavičkami, barevnými elementy. Tyto subtilní akcenty vznikají často otiskem šablon a násobí napětí mezi reálným a snovým. Současně svou významovou ambivalencí nabízejí prostor pro imaginaci a stávají se pobídkou k neohraničenému pohybu ve virtuálním světě. Ondřej Michálek rozhodně nehodlá ustrnout ani v té nejnosnější tvůrčí fázi. Zlehka překračuje časové horizonty různými návraty, průniky a novým ověřováním předchozích postupů. Lze konstatovat, že jeho výchozím tvůrčím principem je zvídavost a stálý experiment. Bravurním zvládnutím technologií je osvobozen od lopotného hledání a vnímá tak vlastní tvorbu jako vzrušující hru s tvary, barvami, s prostorem i významy. Každý posun je pro něho výzvou k rozkrytí dalších překvapivých poloh. Michálkovy listy, charakteristické jistým spekulativním lyrismem, odrážejí destabilizaci společnosti, jejíž proměnlivost se stala jedním z výchozích zdrojů postmoderního uvažování. Zisk jako princip existence i svět „jakoby” vedou umělce k ironické distanci a také k přesvědčení, že skrytý humor a hravost může být protiváhou narůstající surovosti a emocionální vyprahlosti. Přiznaným záměrem autora je tedy nikoliv šokovat, ale promýšlet a překročit svět agrese směrem k intelektuálnímu prožitku. Ondřej Michálek ve své pozoruhodné publikaci věnované grafickým technikám Magie otisku (2016) vnímá grafiku na pozadí současného uměleckého provozu jako umělecké „sdělení, pronesené tichým hlasem, které se v tomto dnes všudypřítomném křiku snadno přeslechne.” Věřím, že mi nebude mít za zlé, když s ním, pokud jde o jeho vlastní tvorbu, nebudu souhlasit. Olga Badalíková

Monday

ČEZ Distribuce - upozornění

Datum: 26. 9. 2017 - 31. 10. 2017

Předplatné - Kruh přátel hudby Štěpánov

Datum: 27. 9. 2017 - 31. 10. 2017

Informace: Nábor Policie ČR

Datum: 11. 10. 2017 - 31. 10. 2017

Oznámení Olomouckého kraje - MEGAFON

Datum: 11. 10. 2017 - 31. 10. 2017

Webový portál rodinné politiky Olomouckého kraje

Datum: 19. 10. 2017 - 31. 10. 2017

Česká pošta Štěpánov - nové telefonní číslo

Datum: 23. 10. 2017 - 30. 11. 2017

Mimoni

Zamysleli jste se někdy nad tím, proč vlastně ti žluťoučcí a k sežrání roztomilí Mimoni dobrovolně slouží Gruovi, padouchovi s velkým P? Odpověď přináší animovaná komedie Mimoni, která z nich konečně a především zcela zaslouženě dělá hlavní postavy jejich vlastního příběhu. Odpověď na výše uvedenou otázku najdete hned úvodu, který mapuje historický vývoj Mimoňů. Představte si, že tihleti dobráci od kosti vidí odnepaměti smysl své existence v posluhování tomu největšímu darebákovi široko daleko. Kdykoliv shodou náhod, ke kterým často přispívali oni sami, o svého pána přišli, hned si hledali dalšího. A tak to šlo celá staletí, od Tyranosaura Rexe, přes hraběte Drákulu a císaře Napoleona až do okamžiku, kdy žádného nového nadřízeného najít nedokázali a upadli do hluboké deprese. Tu zvýraznila i skutečnost, že se v onen tragický moment nalézali v zemi věčného sněhu a ledu. Naštěstí se v jejich středu zjevili tři hrdinové – hrdý Kevin, hladový Stuart a lehce vystresovaný Bob. Ti vyrazili do světa, aby všem svým mimoňským kamarádům vrátili smysl života. Štěstěna je zavedla až do Ameriky, na floridský festival zločinců všeho typu, jehož se měla zúčastnit i absolutní královna světového zločinu, Scarlett Odkráglová. „Ta a žádná jiná!“ řekli si Kevin, Stuart a Bob a okamžitě zahořeli touhou začít pro Scarlett pracovat. Sympatie rozhodně nebyly oboustranné, přesto se zlodcera s trefným příjmením rozhodla vyzkoušet jejich schopnosti. Co takhle šlohnout britské korunovační klenoty? A tak se Kevin, Stuart a Bob vydávají do staré dobré Anglie, přičemž zdaleka netuší, že v příštích dnech není v sázce jen to, co bude Alžběta nosit na hlavě, ale také samotná existence jejich živočišného druhu.

Ondřej Michálek - Z hloubky

Datum: 3. 10. 2017 - 27. 10. 2017

Ondřej Michálek Narozen 18. prosince 1947 v Brně. Grafik, kreslíř, grafický designer, výtvarný pedagog. 1962–1965 studoval na Střední všeobecně vzdělávací škole v Litovli a v letech 1965–1970 na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci (obor výtvarná teorie a výchova a český jazyk a literatura). Vystřídal několik zaměstnání; byl pomocným dělníkem v Moravských tiskařských závodech v Olomouci, vedoucím propagace výstavnické organizace Flora Olomouc, později výtvarníkem propagace v téže organizaci. Po krátkém působení v trikovém oddělení Armádního filmu v Praze se vrátil do Flory Olomouc a od roku 1979 působil jako výtvarník „na volné noze”. V roce 1990 přijal nabídku učit grafiku na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde působí dodnes. Z HLOUBKY Název výstavy – Z hloubky – evokuje řadu výkladů. V hloubce lze nalézt odkazy k dřívější tvorbě, je možné spojovat si ji s vnitřními prožitky, stejně jako s grafickou technikou vycházející z tradičního hlubotisku, tedy postupu, kdy se barva vtírá do reliéfu matrice a pak z jeho hloubek, ovšem naprosto nepatrných, otiskuje na papír. Stejně provokativní jako toto cíleně otevřené označení je i tvorba Ondřeje Michálka, neboť je mnohotvárná, mnohoznačná a často iritující. V průběhu času prošla řadou uvážených proměn; od zájmu o vyčlenění se z životních stereotypů k návratům do snových rovin. Posléze u autora převážila role pozorovatele lidského hemžení, které se odehrává ve fantaskním světě podivných budov a složitě konstruovaných objektů, aby se následně pozastavila v odcizených a syrových domech a umělých zahradách. Michálkovo dílo je tak tvořeno řadou cyklů, v nichž si autor pohrává s tématem, které jej zaujalo a jež touží poznat, ztvárnit, objevit jeho výrazové i technické dimenze, aby je posléze odsunul a nahradil další oblastí zkoumání. Tematické celky se ale vzájemně prostupují, třeba i napříč použitými grafickými technikami. Inspirací se stává konzumní svět, stejně jako písemné znaky, tajemné objekty, skryté tváře, stopy lidské přítomnosti. Příznačným rysem autorovy kreativity je rovněž schopnost vyvolat napětí, v minulosti mimo jiné např. vrstvením bílých přetisků, které vytvářejí podivuhodný světelný zdroj prohlubující záhadnost nočních temnot. Pro umělce se grafická plocha stává pobídkou k permanentní cestě za novým prostorem, kterou vnímá jako svébytné obsazování omšelého terénu velmi osobním, snad příznivějším světem. Ale ani zde nelze přesně určit pravou povahu autorovy vize. Jeho pohled je distancovaný i empatický, ironický i hravý, nikoliv však jednoznačně uchopitelný. Jednotícím výrazovým prvkem grafických listů Ondřeje Michálka je matoucí poklidná harmonie, probouzející jistou nostalgii, jež je však vzápětí ukotvena drobnými vetřelci – figurkami, lavičkami, barevnými elementy. Tyto subtilní akcenty vznikají často otiskem šablon a násobí napětí mezi reálným a snovým. Současně svou významovou ambivalencí nabízejí prostor pro imaginaci a stávají se pobídkou k neohraničenému pohybu ve virtuálním světě. Ondřej Michálek rozhodně nehodlá ustrnout ani v té nejnosnější tvůrčí fázi. Zlehka překračuje časové horizonty různými návraty, průniky a novým ověřováním předchozích postupů. Lze konstatovat, že jeho výchozím tvůrčím principem je zvídavost a stálý experiment. Bravurním zvládnutím technologií je osvobozen od lopotného hledání a vnímá tak vlastní tvorbu jako vzrušující hru s tvary, barvami, s prostorem i významy. Každý posun je pro něho výzvou k rozkrytí dalších překvapivých poloh. Michálkovy listy, charakteristické jistým spekulativním lyrismem, odrážejí destabilizaci společnosti, jejíž proměnlivost se stala jedním z výchozích zdrojů postmoderního uvažování. Zisk jako princip existence i svět „jakoby” vedou umělce k ironické distanci a také k přesvědčení, že skrytý humor a hravost může být protiváhou narůstající surovosti a emocionální vyprahlosti. Přiznaným záměrem autora je tedy nikoliv šokovat, ale promýšlet a překročit svět agrese směrem k intelektuálnímu prožitku. Ondřej Michálek ve své pozoruhodné publikaci věnované grafickým technikám Magie otisku (2016) vnímá grafiku na pozadí současného uměleckého provozu jako umělecké „sdělení, pronesené tichým hlasem, které se v tomto dnes všudypřítomném křiku snadno přeslechne.” Věřím, že mi nebude mít za zlé, když s ním, pokud jde o jeho vlastní tvorbu, nebudu souhlasit. Olga Badalíková

Tuesday

ČEZ Distribuce - upozornění

Datum: 26. 9. 2017 - 31. 10. 2017

Předplatné - Kruh přátel hudby Štěpánov

Datum: 27. 9. 2017 - 31. 10. 2017

Informace: Nábor Policie ČR

Datum: 11. 10. 2017 - 31. 10. 2017

Oznámení Olomouckého kraje - MEGAFON

Datum: 11. 10. 2017 - 31. 10. 2017

Webový portál rodinné politiky Olomouckého kraje

Datum: 19. 10. 2017 - 31. 10. 2017

Česká pošta Štěpánov - nové telefonní číslo

Datum: 23. 10. 2017 - 30. 11. 2017

Mimoni

Zamysleli jste se někdy nad tím, proč vlastně ti žluťoučcí a k sežrání roztomilí Mimoni dobrovolně slouží Gruovi, padouchovi s velkým P? Odpověď přináší animovaná komedie Mimoni, která z nich konečně a především zcela zaslouženě dělá hlavní postavy jejich vlastního příběhu. Odpověď na výše uvedenou otázku najdete hned úvodu, který mapuje historický vývoj Mimoňů. Představte si, že tihleti dobráci od kosti vidí odnepaměti smysl své existence v posluhování tomu největšímu darebákovi široko daleko. Kdykoliv shodou náhod, ke kterým často přispívali oni sami, o svého pána přišli, hned si hledali dalšího. A tak to šlo celá staletí, od Tyranosaura Rexe, přes hraběte Drákulu a císaře Napoleona až do okamžiku, kdy žádného nového nadřízeného najít nedokázali a upadli do hluboké deprese. Tu zvýraznila i skutečnost, že se v onen tragický moment nalézali v zemi věčného sněhu a ledu. Naštěstí se v jejich středu zjevili tři hrdinové – hrdý Kevin, hladový Stuart a lehce vystresovaný Bob. Ti vyrazili do světa, aby všem svým mimoňským kamarádům vrátili smysl života. Štěstěna je zavedla až do Ameriky, na floridský festival zločinců všeho typu, jehož se měla zúčastnit i absolutní královna světového zločinu, Scarlett Odkráglová. „Ta a žádná jiná!“ řekli si Kevin, Stuart a Bob a okamžitě zahořeli touhou začít pro Scarlett pracovat. Sympatie rozhodně nebyly oboustranné, přesto se zlodcera s trefným příjmením rozhodla vyzkoušet jejich schopnosti. Co takhle šlohnout britské korunovační klenoty? A tak se Kevin, Stuart a Bob vydávají do staré dobré Anglie, přičemž zdaleka netuší, že v příštích dnech není v sázce jen to, co bude Alžběta nosit na hlavě, ale také samotná existence jejich živočišného druhu.

Ondřej Michálek - Z hloubky

Datum: 3. 10. 2017 - 27. 10. 2017

Ondřej Michálek Narozen 18. prosince 1947 v Brně. Grafik, kreslíř, grafický designer, výtvarný pedagog. 1962–1965 studoval na Střední všeobecně vzdělávací škole v Litovli a v letech 1965–1970 na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci (obor výtvarná teorie a výchova a český jazyk a literatura). Vystřídal několik zaměstnání; byl pomocným dělníkem v Moravských tiskařských závodech v Olomouci, vedoucím propagace výstavnické organizace Flora Olomouc, později výtvarníkem propagace v téže organizaci. Po krátkém působení v trikovém oddělení Armádního filmu v Praze se vrátil do Flory Olomouc a od roku 1979 působil jako výtvarník „na volné noze”. V roce 1990 přijal nabídku učit grafiku na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde působí dodnes. Z HLOUBKY Název výstavy – Z hloubky – evokuje řadu výkladů. V hloubce lze nalézt odkazy k dřívější tvorbě, je možné spojovat si ji s vnitřními prožitky, stejně jako s grafickou technikou vycházející z tradičního hlubotisku, tedy postupu, kdy se barva vtírá do reliéfu matrice a pak z jeho hloubek, ovšem naprosto nepatrných, otiskuje na papír. Stejně provokativní jako toto cíleně otevřené označení je i tvorba Ondřeje Michálka, neboť je mnohotvárná, mnohoznačná a často iritující. V průběhu času prošla řadou uvážených proměn; od zájmu o vyčlenění se z životních stereotypů k návratům do snových rovin. Posléze u autora převážila role pozorovatele lidského hemžení, které se odehrává ve fantaskním světě podivných budov a složitě konstruovaných objektů, aby se následně pozastavila v odcizených a syrových domech a umělých zahradách. Michálkovo dílo je tak tvořeno řadou cyklů, v nichž si autor pohrává s tématem, které jej zaujalo a jež touží poznat, ztvárnit, objevit jeho výrazové i technické dimenze, aby je posléze odsunul a nahradil další oblastí zkoumání. Tematické celky se ale vzájemně prostupují, třeba i napříč použitými grafickými technikami. Inspirací se stává konzumní svět, stejně jako písemné znaky, tajemné objekty, skryté tváře, stopy lidské přítomnosti. Příznačným rysem autorovy kreativity je rovněž schopnost vyvolat napětí, v minulosti mimo jiné např. vrstvením bílých přetisků, které vytvářejí podivuhodný světelný zdroj prohlubující záhadnost nočních temnot. Pro umělce se grafická plocha stává pobídkou k permanentní cestě za novým prostorem, kterou vnímá jako svébytné obsazování omšelého terénu velmi osobním, snad příznivějším světem. Ale ani zde nelze přesně určit pravou povahu autorovy vize. Jeho pohled je distancovaný i empatický, ironický i hravý, nikoliv však jednoznačně uchopitelný. Jednotícím výrazovým prvkem grafických listů Ondřeje Michálka je matoucí poklidná harmonie, probouzející jistou nostalgii, jež je však vzápětí ukotvena drobnými vetřelci – figurkami, lavičkami, barevnými elementy. Tyto subtilní akcenty vznikají často otiskem šablon a násobí napětí mezi reálným a snovým. Současně svou významovou ambivalencí nabízejí prostor pro imaginaci a stávají se pobídkou k neohraničenému pohybu ve virtuálním světě. Ondřej Michálek rozhodně nehodlá ustrnout ani v té nejnosnější tvůrčí fázi. Zlehka překračuje časové horizonty různými návraty, průniky a novým ověřováním předchozích postupů. Lze konstatovat, že jeho výchozím tvůrčím principem je zvídavost a stálý experiment. Bravurním zvládnutím technologií je osvobozen od lopotného hledání a vnímá tak vlastní tvorbu jako vzrušující hru s tvary, barvami, s prostorem i významy. Každý posun je pro něho výzvou k rozkrytí dalších překvapivých poloh. Michálkovy listy, charakteristické jistým spekulativním lyrismem, odrážejí destabilizaci společnosti, jejíž proměnlivost se stala jedním z výchozích zdrojů postmoderního uvažování. Zisk jako princip existence i svět „jakoby” vedou umělce k ironické distanci a také k přesvědčení, že skrytý humor a hravost může být protiváhou narůstající surovosti a emocionální vyprahlosti. Přiznaným záměrem autora je tedy nikoliv šokovat, ale promýšlet a překročit svět agrese směrem k intelektuálnímu prožitku. Ondřej Michálek ve své pozoruhodné publikaci věnované grafickým technikám Magie otisku (2016) vnímá grafiku na pozadí současného uměleckého provozu jako umělecké „sdělení, pronesené tichým hlasem, které se v tomto dnes všudypřítomném křiku snadno přeslechne.” Věřím, že mi nebude mít za zlé, když s ním, pokud jde o jeho vlastní tvorbu, nebudu souhlasit. Olga Badalíková

Geroy

Sestřih z extrémního závodu Geroy konaného v Přerově.

Wednesday

ČEZ Distribuce - upozornění

Datum: 26. 9. 2017 - 31. 10. 2017

Předplatné - Kruh přátel hudby Štěpánov

Datum: 27. 9. 2017 - 31. 10. 2017

Informace: Nábor Policie ČR

Datum: 11. 10. 2017 - 31. 10. 2017

Oznámení Olomouckého kraje - MEGAFON

Datum: 11. 10. 2017 - 31. 10. 2017

Webový portál rodinné politiky Olomouckého kraje

Datum: 19. 10. 2017 - 31. 10. 2017

Česká pošta Štěpánov - nové telefonní číslo

Datum: 23. 10. 2017 - 30. 11. 2017

Ondřej Michálek - Z hloubky

Datum: 3. 10. 2017 - 27. 10. 2017

Ondřej Michálek Narozen 18. prosince 1947 v Brně. Grafik, kreslíř, grafický designer, výtvarný pedagog. 1962–1965 studoval na Střední všeobecně vzdělávací škole v Litovli a v letech 1965–1970 na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci (obor výtvarná teorie a výchova a český jazyk a literatura). Vystřídal několik zaměstnání; byl pomocným dělníkem v Moravských tiskařských závodech v Olomouci, vedoucím propagace výstavnické organizace Flora Olomouc, později výtvarníkem propagace v téže organizaci. Po krátkém působení v trikovém oddělení Armádního filmu v Praze se vrátil do Flory Olomouc a od roku 1979 působil jako výtvarník „na volné noze”. V roce 1990 přijal nabídku učit grafiku na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde působí dodnes. Z HLOUBKY Název výstavy – Z hloubky – evokuje řadu výkladů. V hloubce lze nalézt odkazy k dřívější tvorbě, je možné spojovat si ji s vnitřními prožitky, stejně jako s grafickou technikou vycházející z tradičního hlubotisku, tedy postupu, kdy se barva vtírá do reliéfu matrice a pak z jeho hloubek, ovšem naprosto nepatrných, otiskuje na papír. Stejně provokativní jako toto cíleně otevřené označení je i tvorba Ondřeje Michálka, neboť je mnohotvárná, mnohoznačná a často iritující. V průběhu času prošla řadou uvážených proměn; od zájmu o vyčlenění se z životních stereotypů k návratům do snových rovin. Posléze u autora převážila role pozorovatele lidského hemžení, které se odehrává ve fantaskním světě podivných budov a složitě konstruovaných objektů, aby se následně pozastavila v odcizených a syrových domech a umělých zahradách. Michálkovo dílo je tak tvořeno řadou cyklů, v nichž si autor pohrává s tématem, které jej zaujalo a jež touží poznat, ztvárnit, objevit jeho výrazové i technické dimenze, aby je posléze odsunul a nahradil další oblastí zkoumání. Tematické celky se ale vzájemně prostupují, třeba i napříč použitými grafickými technikami. Inspirací se stává konzumní svět, stejně jako písemné znaky, tajemné objekty, skryté tváře, stopy lidské přítomnosti. Příznačným rysem autorovy kreativity je rovněž schopnost vyvolat napětí, v minulosti mimo jiné např. vrstvením bílých přetisků, které vytvářejí podivuhodný světelný zdroj prohlubující záhadnost nočních temnot. Pro umělce se grafická plocha stává pobídkou k permanentní cestě za novým prostorem, kterou vnímá jako svébytné obsazování omšelého terénu velmi osobním, snad příznivějším světem. Ale ani zde nelze přesně určit pravou povahu autorovy vize. Jeho pohled je distancovaný i empatický, ironický i hravý, nikoliv však jednoznačně uchopitelný. Jednotícím výrazovým prvkem grafických listů Ondřeje Michálka je matoucí poklidná harmonie, probouzející jistou nostalgii, jež je však vzápětí ukotvena drobnými vetřelci – figurkami, lavičkami, barevnými elementy. Tyto subtilní akcenty vznikají často otiskem šablon a násobí napětí mezi reálným a snovým. Současně svou významovou ambivalencí nabízejí prostor pro imaginaci a stávají se pobídkou k neohraničenému pohybu ve virtuálním světě. Ondřej Michálek rozhodně nehodlá ustrnout ani v té nejnosnější tvůrčí fázi. Zlehka překračuje časové horizonty různými návraty, průniky a novým ověřováním předchozích postupů. Lze konstatovat, že jeho výchozím tvůrčím principem je zvídavost a stálý experiment. Bravurním zvládnutím technologií je osvobozen od lopotného hledání a vnímá tak vlastní tvorbu jako vzrušující hru s tvary, barvami, s prostorem i významy. Každý posun je pro něho výzvou k rozkrytí dalších překvapivých poloh. Michálkovy listy, charakteristické jistým spekulativním lyrismem, odrážejí destabilizaci společnosti, jejíž proměnlivost se stala jedním z výchozích zdrojů postmoderního uvažování. Zisk jako princip existence i svět „jakoby” vedou umělce k ironické distanci a také k přesvědčení, že skrytý humor a hravost může být protiváhou narůstající surovosti a emocionální vyprahlosti. Přiznaným záměrem autora je tedy nikoliv šokovat, ale promýšlet a překročit svět agrese směrem k intelektuálnímu prožitku. Ondřej Michálek ve své pozoruhodné publikaci věnované grafickým technikám Magie otisku (2016) vnímá grafiku na pozadí současného uměleckého provozu jako umělecké „sdělení, pronesené tichým hlasem, které se v tomto dnes všudypřítomném křiku snadno přeslechne.” Věřím, že mi nebude mít za zlé, když s ním, pokud jde o jeho vlastní tvorbu, nebudu souhlasit. Olga Badalíková

Thursday

ČEZ Distribuce - upozornění

Datum: 26. 9. 2017 - 31. 10. 2017

Předplatné - Kruh přátel hudby Štěpánov

Datum: 27. 9. 2017 - 31. 10. 2017

Informace: Nábor Policie ČR

Datum: 11. 10. 2017 - 31. 10. 2017

Oznámení Olomouckého kraje - MEGAFON

Datum: 11. 10. 2017 - 31. 10. 2017

Webový portál rodinné politiky Olomouckého kraje

Datum: 19. 10. 2017 - 31. 10. 2017

Česká pošta Štěpánov - nové telefonní číslo

Datum: 23. 10. 2017 - 30. 11. 2017

Tajemství zrození a smrti

Přednáška • Cykly v životě člověka • Rituály zrození a smrti • Existuje něco před zrozením a po smrti?


Stránky zdarma

Vytvořte si vlastní webové stránky zdarma na doméně www.stepanov.cz

Registrujte se zde

 

 

23. 10. Teodor

Zítra: Nina
Přivítali byste hlášení obecního rozhlasu vícekrát denně?
a) stačí 1x
  
 212
b) alespoň 2x (dopoledne a odpoledne či večer)
  
 137
c) 3x (dopoledne, odpoledne a večer)
  
 63

Kalendář akcí

Návštěvnost stránek

541202