Pro seniory Pro seniory Fotogalerie Napište nám Diář starosty Dění v obci

Vyhledat v textu

Drobečková navigace

Úvod > Kalendář akcí > Události od 12. 11. 2017

Kalendář akcí

Seznam událostí od 12. 11. 2017 do 25. 11. 2017


Neděle

Upozornění - nebezpečí požáru

Datum: 1. 11. 2017 - 31. 12. 2017

Doma – výběr ze sbírky Roberta Runtáka

Datum: 1. 11. 2017 - 30. 11. 2017

Doma – výběr ze sbírky Roberta Runtáka Galerie Caesar Olomouc / 1. 11.–30. 11. 2017 Vernisáž 1. 11. 2017 / 18:00 Vystavující umělci: Tomáš Bárta, Michal Cimala, Vladimír Houdek, Jan Kaláb, Matúš Lelovský, Michaela Maupicová, Marek Meduna, Josef Mladějovský, Alice Nikitinová, Jaromír Novotný, Jan Poupě, Robert Šalanda, Vladimír Véla. Jak jednou výstižně řekl Simon de Pury, jeden z nejbrilantnějších licitátorů a znalců trhu (dříve chairman u Sotheby‘s, dnes spoluvlastník třetí největší aukční síně Phillips de Pury & Co.), „…existuje tolik sbírek, kolik je sběratelů. I když dva sběratelé sbírají stejného umělce nebo stejnou epochu, vypadá každá sbírka naprosto odlišně. Nejdůležitější kritérium sbírky je bezpochyby kvalita.“ Soukromé sbírky a sběratelé mají v zahraničí rozdílné postavení a prestiž než u nás. Není to ale poprvé, kdy česká galerie vystavuje reprezentativní výběr, nebo dokonce celou privátní sbírku. Zrovna takové prezentace mohou napomoci změnit tento stav a současně poskytnout návod a inspirovat další potencionální sběratele, jak svoji kolekci budovat. Nezřídka taková výstava napomůže i umělcům k jejich většímu zviditelnění. Sbírání umění je svého druhu tvůrčí činnost – každá sbírka je nejen sdělením o samotném sběrateli, a chcete-li, rovněž i o jeho vnímavosti, charakteru a možných očekáváních. Zároveň je i zprávou o situaci a stavu umění určitého období a případně místa. Sbírky umění byly za první republiky prestižní záležitostí. Největšími sběrateli té doby byli průmyslník Jindřich Waldes a bankéř Jaroslav Preiss. Uplynulo mnoho let. Za minulého režimu se zajisté nepřestalo sbírky budovat,ale až po otevření západních hranic po roce 1989 se objevil větší prostor pro první soukromé galerie a příležitost pro privátní sběratelství. O současných sběratelích umění se toho fakticky až do nedávné doby moc nevědělo. Svého času privátní sbírky představoval časopis Art+Antiques nebo Revue Art, ale nezřídka bez uvedení konkrétního majitele. Bylo (nebo stále je) mnoho důvodů, proč vlastníky spíše utajovat. Poměrně nedávno se někteří soukromí sběratelé rozhodli, že přes všechna rizika, které zveřejnění sbírky (tedy i části majetku) přináší, své kolekce představovat veřejnosti. V České republice je několik jedinečných privátních sbírek výtvarného umění. Čeští sběratelé se ale věnují převážně místnímu uměnía s ohledem na finance nakupují díla zahraničních umělců jen výjimečně. Díky mediální známosti poměrně široká veřejnost zná Vladimíra Železného, o kterém se všeobecně tvrdí, že má největší a nejkvalitnější sbírku současného umění. V současnosti zde ale vzniká až deset dalších sbírek, které jsou velmi kvalitní a rozsáhlé. V průběhu několika let jsme měli možnost seznámit se s několika sbírkami, eventuálně jejich výběry – například Richarda Adama, Jiřího Valocha, bratří Marků, Jaroslava Krbůška nebo Pavla Konečného (sbírka Art brut) a dalších. Teprve nedávno, ale hned na několika výstavách (Tohle není poesie! (Zhroucení citů). Figurální umění ze sbírky Roberta Runtáka. Litomyšl; Narušená imaginace. Dům umění v Ostravě s rozšířenou reprízou v Galerii Art Mill, Szentendre, Maďarko) byly představeny výběry ze sbírky olomouckého právníka a sběratele umění Roberta Runtáka, který svoji uměleckou sbírku začal intenzivně a systematicky budovat vlastně nedávno, v roce 2007. Sbírka je rozdělena na české a zahraniční umění. V současnosti kolekce sestává ze 100 zahraničních děl a 1400 uměleckých artefaktů od české moderny až po současnost. Samozřejmě převažují díla datovaná po roce 2000 od současných umělců starší, ale převážně střední a nejmladší výtvarné generace. Runták se nechal slyšet: „… začal jsem sbírat výtvarné umění proto, abych si jím vyzdobil bydlení, když jsem v roce 2007 dokončil rekonstrukci domu v Olomouci. Architekt mi navrhl, abych na schodiště umístil nějakou sochu nebo objekt. To byl právě ten okamžik, kdy jsem se o umění začal více zajímat“. Postupně se ze sbírání stává „nádherná posedlost“ (původní, pracovní název výstavy), sběratel stále více, hlouběji a komplexněji poznává tuto oblast a dnes je opravdovým znalcem. Dosvědčuje to i skutečnost, že byl odborníky navržen a nyní již několik let působí na pozici poradce pro akvizice východní Evropy a Ruska s londýnskou Tate Modern. Robert Runták patří mezi ty sběratele, který se snaží navazovat s umělci osobní vztahy, jež velmi často přecházejí do přátelských vazeb. Navštěvuje ateliery, výstavy a vernisáže. Jeho sběratelství se mu stalo vášní, neustále hledá, objevuje a nachází nové, zajímavé autory. Snaží se umělce podporovat nejen nákupem děl, ale například i při přípravě a vydávání katalogů. Právě podpora umělců nastupující generace, kteří jsou v určité době nepříliš známí, je pro jejich další umělecký vývoj velmi důležitá. K Runtákovi se vztahuje i další role. Na přípravě výstavy Doma se podílel rovněž jako kurátor. Navrhl svůj výběr a koncept expozice se realizoval z myšlenky prezentovat klasické závěsné obrazy doplněné sochami a objekty. Společně, po několika konzultacích a menších úpravách, jsme dospěli k názoru, že představíme díla 13 umělců, kteří nebyli na předešlých výstavách prezentováni, ale tvoří nedílnou a důležitou součást sbírky a zároveň přináší další vhled do kolekce, která v současnosti zaujímá svou kvalitou a rozsáhlostí výjimečné místo nejen na české scéně. Celá řada sběratelů, a taktéž i Robert Runták, často přemýšlí o vlastní galerii, prostoru, kde se může s veřejností podělit o svoji sbírku a současně vyvíjet další činnosti nebo realizovat rezidenční programy. Díky tomu, hlavně v zahraničí, vznikl poměrně velký počet znamenitých, veřejnosti přístupných sbírek a olomoucký sběratel plánuje v blízkém čase otevřít galerii, kde bude mít prostor nejen pro prezentaci své sbírky, ale i možnost uvádět výstavy českých i zahraničních umělců. Naše výstava si jistě zaslouží pozornost zvláště proto, že zčásti navazuje, a tedy doplňuje předešlé prezentace a pečlivě vybraná vystavená díla reprezentativně dokumentují a doplňují pohled na kvalitu sbírky.

Pondělí

Upozornění - nebezpečí požáru

Datum: 1. 11. 2017 - 31. 12. 2017

Doma – výběr ze sbírky Roberta Runtáka

Datum: 1. 11. 2017 - 30. 11. 2017

Doma – výběr ze sbírky Roberta Runtáka Galerie Caesar Olomouc / 1. 11.–30. 11. 2017 Vernisáž 1. 11. 2017 / 18:00 Vystavující umělci: Tomáš Bárta, Michal Cimala, Vladimír Houdek, Jan Kaláb, Matúš Lelovský, Michaela Maupicová, Marek Meduna, Josef Mladějovský, Alice Nikitinová, Jaromír Novotný, Jan Poupě, Robert Šalanda, Vladimír Véla. Jak jednou výstižně řekl Simon de Pury, jeden z nejbrilantnějších licitátorů a znalců trhu (dříve chairman u Sotheby‘s, dnes spoluvlastník třetí největší aukční síně Phillips de Pury & Co.), „…existuje tolik sbírek, kolik je sběratelů. I když dva sběratelé sbírají stejného umělce nebo stejnou epochu, vypadá každá sbírka naprosto odlišně. Nejdůležitější kritérium sbírky je bezpochyby kvalita.“ Soukromé sbírky a sběratelé mají v zahraničí rozdílné postavení a prestiž než u nás. Není to ale poprvé, kdy česká galerie vystavuje reprezentativní výběr, nebo dokonce celou privátní sbírku. Zrovna takové prezentace mohou napomoci změnit tento stav a současně poskytnout návod a inspirovat další potencionální sběratele, jak svoji kolekci budovat. Nezřídka taková výstava napomůže i umělcům k jejich většímu zviditelnění. Sbírání umění je svého druhu tvůrčí činnost – každá sbírka je nejen sdělením o samotném sběrateli, a chcete-li, rovněž i o jeho vnímavosti, charakteru a možných očekáváních. Zároveň je i zprávou o situaci a stavu umění určitého období a případně místa. Sbírky umění byly za první republiky prestižní záležitostí. Největšími sběrateli té doby byli průmyslník Jindřich Waldes a bankéř Jaroslav Preiss. Uplynulo mnoho let. Za minulého režimu se zajisté nepřestalo sbírky budovat,ale až po otevření západních hranic po roce 1989 se objevil větší prostor pro první soukromé galerie a příležitost pro privátní sběratelství. O současných sběratelích umění se toho fakticky až do nedávné doby moc nevědělo. Svého času privátní sbírky představoval časopis Art+Antiques nebo Revue Art, ale nezřídka bez uvedení konkrétního majitele. Bylo (nebo stále je) mnoho důvodů, proč vlastníky spíše utajovat. Poměrně nedávno se někteří soukromí sběratelé rozhodli, že přes všechna rizika, které zveřejnění sbírky (tedy i části majetku) přináší, své kolekce představovat veřejnosti. V České republice je několik jedinečných privátních sbírek výtvarného umění. Čeští sběratelé se ale věnují převážně místnímu uměnía s ohledem na finance nakupují díla zahraničních umělců jen výjimečně. Díky mediální známosti poměrně široká veřejnost zná Vladimíra Železného, o kterém se všeobecně tvrdí, že má největší a nejkvalitnější sbírku současného umění. V současnosti zde ale vzniká až deset dalších sbírek, které jsou velmi kvalitní a rozsáhlé. V průběhu několika let jsme měli možnost seznámit se s několika sbírkami, eventuálně jejich výběry – například Richarda Adama, Jiřího Valocha, bratří Marků, Jaroslava Krbůška nebo Pavla Konečného (sbírka Art brut) a dalších. Teprve nedávno, ale hned na několika výstavách (Tohle není poesie! (Zhroucení citů). Figurální umění ze sbírky Roberta Runtáka. Litomyšl; Narušená imaginace. Dům umění v Ostravě s rozšířenou reprízou v Galerii Art Mill, Szentendre, Maďarko) byly představeny výběry ze sbírky olomouckého právníka a sběratele umění Roberta Runtáka, který svoji uměleckou sbírku začal intenzivně a systematicky budovat vlastně nedávno, v roce 2007. Sbírka je rozdělena na české a zahraniční umění. V současnosti kolekce sestává ze 100 zahraničních děl a 1400 uměleckých artefaktů od české moderny až po současnost. Samozřejmě převažují díla datovaná po roce 2000 od současných umělců starší, ale převážně střední a nejmladší výtvarné generace. Runták se nechal slyšet: „… začal jsem sbírat výtvarné umění proto, abych si jím vyzdobil bydlení, když jsem v roce 2007 dokončil rekonstrukci domu v Olomouci. Architekt mi navrhl, abych na schodiště umístil nějakou sochu nebo objekt. To byl právě ten okamžik, kdy jsem se o umění začal více zajímat“. Postupně se ze sbírání stává „nádherná posedlost“ (původní, pracovní název výstavy), sběratel stále více, hlouběji a komplexněji poznává tuto oblast a dnes je opravdovým znalcem. Dosvědčuje to i skutečnost, že byl odborníky navržen a nyní již několik let působí na pozici poradce pro akvizice východní Evropy a Ruska s londýnskou Tate Modern. Robert Runták patří mezi ty sběratele, který se snaží navazovat s umělci osobní vztahy, jež velmi často přecházejí do přátelských vazeb. Navštěvuje ateliery, výstavy a vernisáže. Jeho sběratelství se mu stalo vášní, neustále hledá, objevuje a nachází nové, zajímavé autory. Snaží se umělce podporovat nejen nákupem děl, ale například i při přípravě a vydávání katalogů. Právě podpora umělců nastupující generace, kteří jsou v určité době nepříliš známí, je pro jejich další umělecký vývoj velmi důležitá. K Runtákovi se vztahuje i další role. Na přípravě výstavy Doma se podílel rovněž jako kurátor. Navrhl svůj výběr a koncept expozice se realizoval z myšlenky prezentovat klasické závěsné obrazy doplněné sochami a objekty. Společně, po několika konzultacích a menších úpravách, jsme dospěli k názoru, že představíme díla 13 umělců, kteří nebyli na předešlých výstavách prezentováni, ale tvoří nedílnou a důležitou součást sbírky a zároveň přináší další vhled do kolekce, která v současnosti zaujímá svou kvalitou a rozsáhlostí výjimečné místo nejen na české scéně. Celá řada sběratelů, a taktéž i Robert Runták, často přemýšlí o vlastní galerii, prostoru, kde se může s veřejností podělit o svoji sbírku a současně vyvíjet další činnosti nebo realizovat rezidenční programy. Díky tomu, hlavně v zahraničí, vznikl poměrně velký počet znamenitých, veřejnosti přístupných sbírek a olomoucký sběratel plánuje v blízkém čase otevřít galerii, kde bude mít prostor nejen pro prezentaci své sbírky, ale i možnost uvádět výstavy českých i zahraničních umělců. Naše výstava si jistě zaslouží pozornost zvláště proto, že zčásti navazuje, a tedy doplňuje předešlé prezentace a pečlivě vybraná vystavená díla reprezentativně dokumentují a doplňují pohled na kvalitu sbírky.

Úterý

Upozornění - nebezpečí požáru

Datum: 1. 11. 2017 - 31. 12. 2017

Doma – výběr ze sbírky Roberta Runtáka

Datum: 1. 11. 2017 - 30. 11. 2017

Doma – výběr ze sbírky Roberta Runtáka Galerie Caesar Olomouc / 1. 11.–30. 11. 2017 Vernisáž 1. 11. 2017 / 18:00 Vystavující umělci: Tomáš Bárta, Michal Cimala, Vladimír Houdek, Jan Kaláb, Matúš Lelovský, Michaela Maupicová, Marek Meduna, Josef Mladějovský, Alice Nikitinová, Jaromír Novotný, Jan Poupě, Robert Šalanda, Vladimír Véla. Jak jednou výstižně řekl Simon de Pury, jeden z nejbrilantnějších licitátorů a znalců trhu (dříve chairman u Sotheby‘s, dnes spoluvlastník třetí největší aukční síně Phillips de Pury & Co.), „…existuje tolik sbírek, kolik je sběratelů. I když dva sběratelé sbírají stejného umělce nebo stejnou epochu, vypadá každá sbírka naprosto odlišně. Nejdůležitější kritérium sbírky je bezpochyby kvalita.“ Soukromé sbírky a sběratelé mají v zahraničí rozdílné postavení a prestiž než u nás. Není to ale poprvé, kdy česká galerie vystavuje reprezentativní výběr, nebo dokonce celou privátní sbírku. Zrovna takové prezentace mohou napomoci změnit tento stav a současně poskytnout návod a inspirovat další potencionální sběratele, jak svoji kolekci budovat. Nezřídka taková výstava napomůže i umělcům k jejich většímu zviditelnění. Sbírání umění je svého druhu tvůrčí činnost – každá sbírka je nejen sdělením o samotném sběrateli, a chcete-li, rovněž i o jeho vnímavosti, charakteru a možných očekáváních. Zároveň je i zprávou o situaci a stavu umění určitého období a případně místa. Sbírky umění byly za první republiky prestižní záležitostí. Největšími sběrateli té doby byli průmyslník Jindřich Waldes a bankéř Jaroslav Preiss. Uplynulo mnoho let. Za minulého režimu se zajisté nepřestalo sbírky budovat,ale až po otevření západních hranic po roce 1989 se objevil větší prostor pro první soukromé galerie a příležitost pro privátní sběratelství. O současných sběratelích umění se toho fakticky až do nedávné doby moc nevědělo. Svého času privátní sbírky představoval časopis Art+Antiques nebo Revue Art, ale nezřídka bez uvedení konkrétního majitele. Bylo (nebo stále je) mnoho důvodů, proč vlastníky spíše utajovat. Poměrně nedávno se někteří soukromí sběratelé rozhodli, že přes všechna rizika, které zveřejnění sbírky (tedy i části majetku) přináší, své kolekce představovat veřejnosti. V České republice je několik jedinečných privátních sbírek výtvarného umění. Čeští sběratelé se ale věnují převážně místnímu uměnía s ohledem na finance nakupují díla zahraničních umělců jen výjimečně. Díky mediální známosti poměrně široká veřejnost zná Vladimíra Železného, o kterém se všeobecně tvrdí, že má největší a nejkvalitnější sbírku současného umění. V současnosti zde ale vzniká až deset dalších sbírek, které jsou velmi kvalitní a rozsáhlé. V průběhu několika let jsme měli možnost seznámit se s několika sbírkami, eventuálně jejich výběry – například Richarda Adama, Jiřího Valocha, bratří Marků, Jaroslava Krbůška nebo Pavla Konečného (sbírka Art brut) a dalších. Teprve nedávno, ale hned na několika výstavách (Tohle není poesie! (Zhroucení citů). Figurální umění ze sbírky Roberta Runtáka. Litomyšl; Narušená imaginace. Dům umění v Ostravě s rozšířenou reprízou v Galerii Art Mill, Szentendre, Maďarko) byly představeny výběry ze sbírky olomouckého právníka a sběratele umění Roberta Runtáka, který svoji uměleckou sbírku začal intenzivně a systematicky budovat vlastně nedávno, v roce 2007. Sbírka je rozdělena na české a zahraniční umění. V současnosti kolekce sestává ze 100 zahraničních děl a 1400 uměleckých artefaktů od české moderny až po současnost. Samozřejmě převažují díla datovaná po roce 2000 od současných umělců starší, ale převážně střední a nejmladší výtvarné generace. Runták se nechal slyšet: „… začal jsem sbírat výtvarné umění proto, abych si jím vyzdobil bydlení, když jsem v roce 2007 dokončil rekonstrukci domu v Olomouci. Architekt mi navrhl, abych na schodiště umístil nějakou sochu nebo objekt. To byl právě ten okamžik, kdy jsem se o umění začal více zajímat“. Postupně se ze sbírání stává „nádherná posedlost“ (původní, pracovní název výstavy), sběratel stále více, hlouběji a komplexněji poznává tuto oblast a dnes je opravdovým znalcem. Dosvědčuje to i skutečnost, že byl odborníky navržen a nyní již několik let působí na pozici poradce pro akvizice východní Evropy a Ruska s londýnskou Tate Modern. Robert Runták patří mezi ty sběratele, který se snaží navazovat s umělci osobní vztahy, jež velmi často přecházejí do přátelských vazeb. Navštěvuje ateliery, výstavy a vernisáže. Jeho sběratelství se mu stalo vášní, neustále hledá, objevuje a nachází nové, zajímavé autory. Snaží se umělce podporovat nejen nákupem děl, ale například i při přípravě a vydávání katalogů. Právě podpora umělců nastupující generace, kteří jsou v určité době nepříliš známí, je pro jejich další umělecký vývoj velmi důležitá. K Runtákovi se vztahuje i další role. Na přípravě výstavy Doma se podílel rovněž jako kurátor. Navrhl svůj výběr a koncept expozice se realizoval z myšlenky prezentovat klasické závěsné obrazy doplněné sochami a objekty. Společně, po několika konzultacích a menších úpravách, jsme dospěli k názoru, že představíme díla 13 umělců, kteří nebyli na předešlých výstavách prezentováni, ale tvoří nedílnou a důležitou součást sbírky a zároveň přináší další vhled do kolekce, která v současnosti zaujímá svou kvalitou a rozsáhlostí výjimečné místo nejen na české scéně. Celá řada sběratelů, a taktéž i Robert Runták, často přemýšlí o vlastní galerii, prostoru, kde se může s veřejností podělit o svoji sbírku a současně vyvíjet další činnosti nebo realizovat rezidenční programy. Díky tomu, hlavně v zahraničí, vznikl poměrně velký počet znamenitých, veřejnosti přístupných sbírek a olomoucký sběratel plánuje v blízkém čase otevřít galerii, kde bude mít prostor nejen pro prezentaci své sbírky, ale i možnost uvádět výstavy českých i zahraničních umělců. Naše výstava si jistě zaslouží pozornost zvláště proto, že zčásti navazuje, a tedy doplňuje předešlé prezentace a pečlivě vybraná vystavená díla reprezentativně dokumentují a doplňují pohled na kvalitu sbírky.

Středa

Upozornění - nebezpečí požáru

Datum: 1. 11. 2017 - 31. 12. 2017

Doma – výběr ze sbírky Roberta Runtáka

Datum: 1. 11. 2017 - 30. 11. 2017

Doma – výběr ze sbírky Roberta Runtáka Galerie Caesar Olomouc / 1. 11.–30. 11. 2017 Vernisáž 1. 11. 2017 / 18:00 Vystavující umělci: Tomáš Bárta, Michal Cimala, Vladimír Houdek, Jan Kaláb, Matúš Lelovský, Michaela Maupicová, Marek Meduna, Josef Mladějovský, Alice Nikitinová, Jaromír Novotný, Jan Poupě, Robert Šalanda, Vladimír Véla. Jak jednou výstižně řekl Simon de Pury, jeden z nejbrilantnějších licitátorů a znalců trhu (dříve chairman u Sotheby‘s, dnes spoluvlastník třetí největší aukční síně Phillips de Pury & Co.), „…existuje tolik sbírek, kolik je sběratelů. I když dva sběratelé sbírají stejného umělce nebo stejnou epochu, vypadá každá sbírka naprosto odlišně. Nejdůležitější kritérium sbírky je bezpochyby kvalita.“ Soukromé sbírky a sběratelé mají v zahraničí rozdílné postavení a prestiž než u nás. Není to ale poprvé, kdy česká galerie vystavuje reprezentativní výběr, nebo dokonce celou privátní sbírku. Zrovna takové prezentace mohou napomoci změnit tento stav a současně poskytnout návod a inspirovat další potencionální sběratele, jak svoji kolekci budovat. Nezřídka taková výstava napomůže i umělcům k jejich většímu zviditelnění. Sbírání umění je svého druhu tvůrčí činnost – každá sbírka je nejen sdělením o samotném sběrateli, a chcete-li, rovněž i o jeho vnímavosti, charakteru a možných očekáváních. Zároveň je i zprávou o situaci a stavu umění určitého období a případně místa. Sbírky umění byly za první republiky prestižní záležitostí. Největšími sběrateli té doby byli průmyslník Jindřich Waldes a bankéř Jaroslav Preiss. Uplynulo mnoho let. Za minulého režimu se zajisté nepřestalo sbírky budovat,ale až po otevření západních hranic po roce 1989 se objevil větší prostor pro první soukromé galerie a příležitost pro privátní sběratelství. O současných sběratelích umění se toho fakticky až do nedávné doby moc nevědělo. Svého času privátní sbírky představoval časopis Art+Antiques nebo Revue Art, ale nezřídka bez uvedení konkrétního majitele. Bylo (nebo stále je) mnoho důvodů, proč vlastníky spíše utajovat. Poměrně nedávno se někteří soukromí sběratelé rozhodli, že přes všechna rizika, které zveřejnění sbírky (tedy i části majetku) přináší, své kolekce představovat veřejnosti. V České republice je několik jedinečných privátních sbírek výtvarného umění. Čeští sběratelé se ale věnují převážně místnímu uměnía s ohledem na finance nakupují díla zahraničních umělců jen výjimečně. Díky mediální známosti poměrně široká veřejnost zná Vladimíra Železného, o kterém se všeobecně tvrdí, že má největší a nejkvalitnější sbírku současného umění. V současnosti zde ale vzniká až deset dalších sbírek, které jsou velmi kvalitní a rozsáhlé. V průběhu několika let jsme měli možnost seznámit se s několika sbírkami, eventuálně jejich výběry – například Richarda Adama, Jiřího Valocha, bratří Marků, Jaroslava Krbůška nebo Pavla Konečného (sbírka Art brut) a dalších. Teprve nedávno, ale hned na několika výstavách (Tohle není poesie! (Zhroucení citů). Figurální umění ze sbírky Roberta Runtáka. Litomyšl; Narušená imaginace. Dům umění v Ostravě s rozšířenou reprízou v Galerii Art Mill, Szentendre, Maďarko) byly představeny výběry ze sbírky olomouckého právníka a sběratele umění Roberta Runtáka, který svoji uměleckou sbírku začal intenzivně a systematicky budovat vlastně nedávno, v roce 2007. Sbírka je rozdělena na české a zahraniční umění. V současnosti kolekce sestává ze 100 zahraničních děl a 1400 uměleckých artefaktů od české moderny až po současnost. Samozřejmě převažují díla datovaná po roce 2000 od současných umělců starší, ale převážně střední a nejmladší výtvarné generace. Runták se nechal slyšet: „… začal jsem sbírat výtvarné umění proto, abych si jím vyzdobil bydlení, když jsem v roce 2007 dokončil rekonstrukci domu v Olomouci. Architekt mi navrhl, abych na schodiště umístil nějakou sochu nebo objekt. To byl právě ten okamžik, kdy jsem se o umění začal více zajímat“. Postupně se ze sbírání stává „nádherná posedlost“ (původní, pracovní název výstavy), sběratel stále více, hlouběji a komplexněji poznává tuto oblast a dnes je opravdovým znalcem. Dosvědčuje to i skutečnost, že byl odborníky navržen a nyní již několik let působí na pozici poradce pro akvizice východní Evropy a Ruska s londýnskou Tate Modern. Robert Runták patří mezi ty sběratele, který se snaží navazovat s umělci osobní vztahy, jež velmi často přecházejí do přátelských vazeb. Navštěvuje ateliery, výstavy a vernisáže. Jeho sběratelství se mu stalo vášní, neustále hledá, objevuje a nachází nové, zajímavé autory. Snaží se umělce podporovat nejen nákupem děl, ale například i při přípravě a vydávání katalogů. Právě podpora umělců nastupující generace, kteří jsou v určité době nepříliš známí, je pro jejich další umělecký vývoj velmi důležitá. K Runtákovi se vztahuje i další role. Na přípravě výstavy Doma se podílel rovněž jako kurátor. Navrhl svůj výběr a koncept expozice se realizoval z myšlenky prezentovat klasické závěsné obrazy doplněné sochami a objekty. Společně, po několika konzultacích a menších úpravách, jsme dospěli k názoru, že představíme díla 13 umělců, kteří nebyli na předešlých výstavách prezentováni, ale tvoří nedílnou a důležitou součást sbírky a zároveň přináší další vhled do kolekce, která v současnosti zaujímá svou kvalitou a rozsáhlostí výjimečné místo nejen na české scéně. Celá řada sběratelů, a taktéž i Robert Runták, často přemýšlí o vlastní galerii, prostoru, kde se může s veřejností podělit o svoji sbírku a současně vyvíjet další činnosti nebo realizovat rezidenční programy. Díky tomu, hlavně v zahraničí, vznikl poměrně velký počet znamenitých, veřejnosti přístupných sbírek a olomoucký sběratel plánuje v blízkém čase otevřít galerii, kde bude mít prostor nejen pro prezentaci své sbírky, ale i možnost uvádět výstavy českých i zahraničních umělců. Naše výstava si jistě zaslouží pozornost zvláště proto, že zčásti navazuje, a tedy doplňuje předešlé prezentace a pečlivě vybraná vystavená díla reprezentativně dokumentují a doplňují pohled na kvalitu sbírky.

Čtvrtek

Upozornění - nebezpečí požáru

Datum: 1. 11. 2017 - 31. 12. 2017

Doma – výběr ze sbírky Roberta Runtáka

Datum: 1. 11. 2017 - 30. 11. 2017

Doma – výběr ze sbírky Roberta Runtáka Galerie Caesar Olomouc / 1. 11.–30. 11. 2017 Vernisáž 1. 11. 2017 / 18:00 Vystavující umělci: Tomáš Bárta, Michal Cimala, Vladimír Houdek, Jan Kaláb, Matúš Lelovský, Michaela Maupicová, Marek Meduna, Josef Mladějovský, Alice Nikitinová, Jaromír Novotný, Jan Poupě, Robert Šalanda, Vladimír Véla. Jak jednou výstižně řekl Simon de Pury, jeden z nejbrilantnějších licitátorů a znalců trhu (dříve chairman u Sotheby‘s, dnes spoluvlastník třetí největší aukční síně Phillips de Pury & Co.), „…existuje tolik sbírek, kolik je sběratelů. I když dva sběratelé sbírají stejného umělce nebo stejnou epochu, vypadá každá sbírka naprosto odlišně. Nejdůležitější kritérium sbírky je bezpochyby kvalita.“ Soukromé sbírky a sběratelé mají v zahraničí rozdílné postavení a prestiž než u nás. Není to ale poprvé, kdy česká galerie vystavuje reprezentativní výběr, nebo dokonce celou privátní sbírku. Zrovna takové prezentace mohou napomoci změnit tento stav a současně poskytnout návod a inspirovat další potencionální sběratele, jak svoji kolekci budovat. Nezřídka taková výstava napomůže i umělcům k jejich většímu zviditelnění. Sbírání umění je svého druhu tvůrčí činnost – každá sbírka je nejen sdělením o samotném sběrateli, a chcete-li, rovněž i o jeho vnímavosti, charakteru a možných očekáváních. Zároveň je i zprávou o situaci a stavu umění určitého období a případně místa. Sbírky umění byly za první republiky prestižní záležitostí. Největšími sběrateli té doby byli průmyslník Jindřich Waldes a bankéř Jaroslav Preiss. Uplynulo mnoho let. Za minulého režimu se zajisté nepřestalo sbírky budovat,ale až po otevření západních hranic po roce 1989 se objevil větší prostor pro první soukromé galerie a příležitost pro privátní sběratelství. O současných sběratelích umění se toho fakticky až do nedávné doby moc nevědělo. Svého času privátní sbírky představoval časopis Art+Antiques nebo Revue Art, ale nezřídka bez uvedení konkrétního majitele. Bylo (nebo stále je) mnoho důvodů, proč vlastníky spíše utajovat. Poměrně nedávno se někteří soukromí sběratelé rozhodli, že přes všechna rizika, které zveřejnění sbírky (tedy i části majetku) přináší, své kolekce představovat veřejnosti. V České republice je několik jedinečných privátních sbírek výtvarného umění. Čeští sběratelé se ale věnují převážně místnímu uměnía s ohledem na finance nakupují díla zahraničních umělců jen výjimečně. Díky mediální známosti poměrně široká veřejnost zná Vladimíra Železného, o kterém se všeobecně tvrdí, že má největší a nejkvalitnější sbírku současného umění. V současnosti zde ale vzniká až deset dalších sbírek, které jsou velmi kvalitní a rozsáhlé. V průběhu několika let jsme měli možnost seznámit se s několika sbírkami, eventuálně jejich výběry – například Richarda Adama, Jiřího Valocha, bratří Marků, Jaroslava Krbůška nebo Pavla Konečného (sbírka Art brut) a dalších. Teprve nedávno, ale hned na několika výstavách (Tohle není poesie! (Zhroucení citů). Figurální umění ze sbírky Roberta Runtáka. Litomyšl; Narušená imaginace. Dům umění v Ostravě s rozšířenou reprízou v Galerii Art Mill, Szentendre, Maďarko) byly představeny výběry ze sbírky olomouckého právníka a sběratele umění Roberta Runtáka, který svoji uměleckou sbírku začal intenzivně a systematicky budovat vlastně nedávno, v roce 2007. Sbírka je rozdělena na české a zahraniční umění. V současnosti kolekce sestává ze 100 zahraničních děl a 1400 uměleckých artefaktů od české moderny až po současnost. Samozřejmě převažují díla datovaná po roce 2000 od současných umělců starší, ale převážně střední a nejmladší výtvarné generace. Runták se nechal slyšet: „… začal jsem sbírat výtvarné umění proto, abych si jím vyzdobil bydlení, když jsem v roce 2007 dokončil rekonstrukci domu v Olomouci. Architekt mi navrhl, abych na schodiště umístil nějakou sochu nebo objekt. To byl právě ten okamžik, kdy jsem se o umění začal více zajímat“. Postupně se ze sbírání stává „nádherná posedlost“ (původní, pracovní název výstavy), sběratel stále více, hlouběji a komplexněji poznává tuto oblast a dnes je opravdovým znalcem. Dosvědčuje to i skutečnost, že byl odborníky navržen a nyní již několik let působí na pozici poradce pro akvizice východní Evropy a Ruska s londýnskou Tate Modern. Robert Runták patří mezi ty sběratele, který se snaží navazovat s umělci osobní vztahy, jež velmi často přecházejí do přátelských vazeb. Navštěvuje ateliery, výstavy a vernisáže. Jeho sběratelství se mu stalo vášní, neustále hledá, objevuje a nachází nové, zajímavé autory. Snaží se umělce podporovat nejen nákupem děl, ale například i při přípravě a vydávání katalogů. Právě podpora umělců nastupující generace, kteří jsou v určité době nepříliš známí, je pro jejich další umělecký vývoj velmi důležitá. K Runtákovi se vztahuje i další role. Na přípravě výstavy Doma se podílel rovněž jako kurátor. Navrhl svůj výběr a koncept expozice se realizoval z myšlenky prezentovat klasické závěsné obrazy doplněné sochami a objekty. Společně, po několika konzultacích a menších úpravách, jsme dospěli k názoru, že představíme díla 13 umělců, kteří nebyli na předešlých výstavách prezentováni, ale tvoří nedílnou a důležitou součást sbírky a zároveň přináší další vhled do kolekce, která v současnosti zaujímá svou kvalitou a rozsáhlostí výjimečné místo nejen na české scéně. Celá řada sběratelů, a taktéž i Robert Runták, často přemýšlí o vlastní galerii, prostoru, kde se může s veřejností podělit o svoji sbírku a současně vyvíjet další činnosti nebo realizovat rezidenční programy. Díky tomu, hlavně v zahraničí, vznikl poměrně velký počet znamenitých, veřejnosti přístupných sbírek a olomoucký sběratel plánuje v blízkém čase otevřít galerii, kde bude mít prostor nejen pro prezentaci své sbírky, ale i možnost uvádět výstavy českých i zahraničních umělců. Naše výstava si jistě zaslouží pozornost zvláště proto, že zčásti navazuje, a tedy doplňuje předešlé prezentace a pečlivě vybraná vystavená díla reprezentativně dokumentují a doplňují pohled na kvalitu sbírky.

Pátek

Upozornění - nebezpečí požáru

Datum: 1. 11. 2017 - 31. 12. 2017

Doma – výběr ze sbírky Roberta Runtáka

Datum: 1. 11. 2017 - 30. 11. 2017

Doma – výběr ze sbírky Roberta Runtáka Galerie Caesar Olomouc / 1. 11.–30. 11. 2017 Vernisáž 1. 11. 2017 / 18:00 Vystavující umělci: Tomáš Bárta, Michal Cimala, Vladimír Houdek, Jan Kaláb, Matúš Lelovský, Michaela Maupicová, Marek Meduna, Josef Mladějovský, Alice Nikitinová, Jaromír Novotný, Jan Poupě, Robert Šalanda, Vladimír Véla. Jak jednou výstižně řekl Simon de Pury, jeden z nejbrilantnějších licitátorů a znalců trhu (dříve chairman u Sotheby‘s, dnes spoluvlastník třetí největší aukční síně Phillips de Pury & Co.), „…existuje tolik sbírek, kolik je sběratelů. I když dva sběratelé sbírají stejného umělce nebo stejnou epochu, vypadá každá sbírka naprosto odlišně. Nejdůležitější kritérium sbírky je bezpochyby kvalita.“ Soukromé sbírky a sběratelé mají v zahraničí rozdílné postavení a prestiž než u nás. Není to ale poprvé, kdy česká galerie vystavuje reprezentativní výběr, nebo dokonce celou privátní sbírku. Zrovna takové prezentace mohou napomoci změnit tento stav a současně poskytnout návod a inspirovat další potencionální sběratele, jak svoji kolekci budovat. Nezřídka taková výstava napomůže i umělcům k jejich většímu zviditelnění. Sbírání umění je svého druhu tvůrčí činnost – každá sbírka je nejen sdělením o samotném sběrateli, a chcete-li, rovněž i o jeho vnímavosti, charakteru a možných očekáváních. Zároveň je i zprávou o situaci a stavu umění určitého období a případně místa. Sbírky umění byly za první republiky prestižní záležitostí. Největšími sběrateli té doby byli průmyslník Jindřich Waldes a bankéř Jaroslav Preiss. Uplynulo mnoho let. Za minulého režimu se zajisté nepřestalo sbírky budovat,ale až po otevření západních hranic po roce 1989 se objevil větší prostor pro první soukromé galerie a příležitost pro privátní sběratelství. O současných sběratelích umění se toho fakticky až do nedávné doby moc nevědělo. Svého času privátní sbírky představoval časopis Art+Antiques nebo Revue Art, ale nezřídka bez uvedení konkrétního majitele. Bylo (nebo stále je) mnoho důvodů, proč vlastníky spíše utajovat. Poměrně nedávno se někteří soukromí sběratelé rozhodli, že přes všechna rizika, které zveřejnění sbírky (tedy i části majetku) přináší, své kolekce představovat veřejnosti. V České republice je několik jedinečných privátních sbírek výtvarného umění. Čeští sběratelé se ale věnují převážně místnímu uměnía s ohledem na finance nakupují díla zahraničních umělců jen výjimečně. Díky mediální známosti poměrně široká veřejnost zná Vladimíra Železného, o kterém se všeobecně tvrdí, že má největší a nejkvalitnější sbírku současného umění. V současnosti zde ale vzniká až deset dalších sbírek, které jsou velmi kvalitní a rozsáhlé. V průběhu několika let jsme měli možnost seznámit se s několika sbírkami, eventuálně jejich výběry – například Richarda Adama, Jiřího Valocha, bratří Marků, Jaroslava Krbůška nebo Pavla Konečného (sbírka Art brut) a dalších. Teprve nedávno, ale hned na několika výstavách (Tohle není poesie! (Zhroucení citů). Figurální umění ze sbírky Roberta Runtáka. Litomyšl; Narušená imaginace. Dům umění v Ostravě s rozšířenou reprízou v Galerii Art Mill, Szentendre, Maďarko) byly představeny výběry ze sbírky olomouckého právníka a sběratele umění Roberta Runtáka, který svoji uměleckou sbírku začal intenzivně a systematicky budovat vlastně nedávno, v roce 2007. Sbírka je rozdělena na české a zahraniční umění. V současnosti kolekce sestává ze 100 zahraničních děl a 1400 uměleckých artefaktů od české moderny až po současnost. Samozřejmě převažují díla datovaná po roce 2000 od současných umělců starší, ale převážně střední a nejmladší výtvarné generace. Runták se nechal slyšet: „… začal jsem sbírat výtvarné umění proto, abych si jím vyzdobil bydlení, když jsem v roce 2007 dokončil rekonstrukci domu v Olomouci. Architekt mi navrhl, abych na schodiště umístil nějakou sochu nebo objekt. To byl právě ten okamžik, kdy jsem se o umění začal více zajímat“. Postupně se ze sbírání stává „nádherná posedlost“ (původní, pracovní název výstavy), sběratel stále více, hlouběji a komplexněji poznává tuto oblast a dnes je opravdovým znalcem. Dosvědčuje to i skutečnost, že byl odborníky navržen a nyní již několik let působí na pozici poradce pro akvizice východní Evropy a Ruska s londýnskou Tate Modern. Robert Runták patří mezi ty sběratele, který se snaží navazovat s umělci osobní vztahy, jež velmi často přecházejí do přátelských vazeb. Navštěvuje ateliery, výstavy a vernisáže. Jeho sběratelství se mu stalo vášní, neustále hledá, objevuje a nachází nové, zajímavé autory. Snaží se umělce podporovat nejen nákupem děl, ale například i při přípravě a vydávání katalogů. Právě podpora umělců nastupující generace, kteří jsou v určité době nepříliš známí, je pro jejich další umělecký vývoj velmi důležitá. K Runtákovi se vztahuje i další role. Na přípravě výstavy Doma se podílel rovněž jako kurátor. Navrhl svůj výběr a koncept expozice se realizoval z myšlenky prezentovat klasické závěsné obrazy doplněné sochami a objekty. Společně, po několika konzultacích a menších úpravách, jsme dospěli k názoru, že představíme díla 13 umělců, kteří nebyli na předešlých výstavách prezentováni, ale tvoří nedílnou a důležitou součást sbírky a zároveň přináší další vhled do kolekce, která v současnosti zaujímá svou kvalitou a rozsáhlostí výjimečné místo nejen na české scéně. Celá řada sběratelů, a taktéž i Robert Runták, často přemýšlí o vlastní galerii, prostoru, kde se může s veřejností podělit o svoji sbírku a současně vyvíjet další činnosti nebo realizovat rezidenční programy. Díky tomu, hlavně v zahraničí, vznikl poměrně velký počet znamenitých, veřejnosti přístupných sbírek a olomoucký sběratel plánuje v blízkém čase otevřít galerii, kde bude mít prostor nejen pro prezentaci své sbírky, ale i možnost uvádět výstavy českých i zahraničních umělců. Naše výstava si jistě zaslouží pozornost zvláště proto, že zčásti navazuje, a tedy doplňuje předešlé prezentace a pečlivě vybraná vystavená díla reprezentativně dokumentují a doplňují pohled na kvalitu sbírky.

Sobota

Upozornění - nebezpečí požáru

Datum: 1. 11. 2017 - 31. 12. 2017

Doma – výběr ze sbírky Roberta Runtáka

Datum: 1. 11. 2017 - 30. 11. 2017

Doma – výběr ze sbírky Roberta Runtáka Galerie Caesar Olomouc / 1. 11.–30. 11. 2017 Vernisáž 1. 11. 2017 / 18:00 Vystavující umělci: Tomáš Bárta, Michal Cimala, Vladimír Houdek, Jan Kaláb, Matúš Lelovský, Michaela Maupicová, Marek Meduna, Josef Mladějovský, Alice Nikitinová, Jaromír Novotný, Jan Poupě, Robert Šalanda, Vladimír Véla. Jak jednou výstižně řekl Simon de Pury, jeden z nejbrilantnějších licitátorů a znalců trhu (dříve chairman u Sotheby‘s, dnes spoluvlastník třetí největší aukční síně Phillips de Pury & Co.), „…existuje tolik sbírek, kolik je sběratelů. I když dva sběratelé sbírají stejného umělce nebo stejnou epochu, vypadá každá sbírka naprosto odlišně. Nejdůležitější kritérium sbírky je bezpochyby kvalita.“ Soukromé sbírky a sběratelé mají v zahraničí rozdílné postavení a prestiž než u nás. Není to ale poprvé, kdy česká galerie vystavuje reprezentativní výběr, nebo dokonce celou privátní sbírku. Zrovna takové prezentace mohou napomoci změnit tento stav a současně poskytnout návod a inspirovat další potencionální sběratele, jak svoji kolekci budovat. Nezřídka taková výstava napomůže i umělcům k jejich většímu zviditelnění. Sbírání umění je svého druhu tvůrčí činnost – každá sbírka je nejen sdělením o samotném sběrateli, a chcete-li, rovněž i o jeho vnímavosti, charakteru a možných očekáváních. Zároveň je i zprávou o situaci a stavu umění určitého období a případně místa. Sbírky umění byly za první republiky prestižní záležitostí. Největšími sběrateli té doby byli průmyslník Jindřich Waldes a bankéř Jaroslav Preiss. Uplynulo mnoho let. Za minulého režimu se zajisté nepřestalo sbírky budovat,ale až po otevření západních hranic po roce 1989 se objevil větší prostor pro první soukromé galerie a příležitost pro privátní sběratelství. O současných sběratelích umění se toho fakticky až do nedávné doby moc nevědělo. Svého času privátní sbírky představoval časopis Art+Antiques nebo Revue Art, ale nezřídka bez uvedení konkrétního majitele. Bylo (nebo stále je) mnoho důvodů, proč vlastníky spíše utajovat. Poměrně nedávno se někteří soukromí sběratelé rozhodli, že přes všechna rizika, které zveřejnění sbírky (tedy i části majetku) přináší, své kolekce představovat veřejnosti. V České republice je několik jedinečných privátních sbírek výtvarného umění. Čeští sběratelé se ale věnují převážně místnímu uměnía s ohledem na finance nakupují díla zahraničních umělců jen výjimečně. Díky mediální známosti poměrně široká veřejnost zná Vladimíra Železného, o kterém se všeobecně tvrdí, že má největší a nejkvalitnější sbírku současného umění. V současnosti zde ale vzniká až deset dalších sbírek, které jsou velmi kvalitní a rozsáhlé. V průběhu několika let jsme měli možnost seznámit se s několika sbírkami, eventuálně jejich výběry – například Richarda Adama, Jiřího Valocha, bratří Marků, Jaroslava Krbůška nebo Pavla Konečného (sbírka Art brut) a dalších. Teprve nedávno, ale hned na několika výstavách (Tohle není poesie! (Zhroucení citů). Figurální umění ze sbírky Roberta Runtáka. Litomyšl; Narušená imaginace. Dům umění v Ostravě s rozšířenou reprízou v Galerii Art Mill, Szentendre, Maďarko) byly představeny výběry ze sbírky olomouckého právníka a sběratele umění Roberta Runtáka, který svoji uměleckou sbírku začal intenzivně a systematicky budovat vlastně nedávno, v roce 2007. Sbírka je rozdělena na české a zahraniční umění. V současnosti kolekce sestává ze 100 zahraničních děl a 1400 uměleckých artefaktů od české moderny až po současnost. Samozřejmě převažují díla datovaná po roce 2000 od současných umělců starší, ale převážně střední a nejmladší výtvarné generace. Runták se nechal slyšet: „… začal jsem sbírat výtvarné umění proto, abych si jím vyzdobil bydlení, když jsem v roce 2007 dokončil rekonstrukci domu v Olomouci. Architekt mi navrhl, abych na schodiště umístil nějakou sochu nebo objekt. To byl právě ten okamžik, kdy jsem se o umění začal více zajímat“. Postupně se ze sbírání stává „nádherná posedlost“ (původní, pracovní název výstavy), sběratel stále více, hlouběji a komplexněji poznává tuto oblast a dnes je opravdovým znalcem. Dosvědčuje to i skutečnost, že byl odborníky navržen a nyní již několik let působí na pozici poradce pro akvizice východní Evropy a Ruska s londýnskou Tate Modern. Robert Runták patří mezi ty sběratele, který se snaží navazovat s umělci osobní vztahy, jež velmi často přecházejí do přátelských vazeb. Navštěvuje ateliery, výstavy a vernisáže. Jeho sběratelství se mu stalo vášní, neustále hledá, objevuje a nachází nové, zajímavé autory. Snaží se umělce podporovat nejen nákupem děl, ale například i při přípravě a vydávání katalogů. Právě podpora umělců nastupující generace, kteří jsou v určité době nepříliš známí, je pro jejich další umělecký vývoj velmi důležitá. K Runtákovi se vztahuje i další role. Na přípravě výstavy Doma se podílel rovněž jako kurátor. Navrhl svůj výběr a koncept expozice se realizoval z myšlenky prezentovat klasické závěsné obrazy doplněné sochami a objekty. Společně, po několika konzultacích a menších úpravách, jsme dospěli k názoru, že představíme díla 13 umělců, kteří nebyli na předešlých výstavách prezentováni, ale tvoří nedílnou a důležitou součást sbírky a zároveň přináší další vhled do kolekce, která v současnosti zaujímá svou kvalitou a rozsáhlostí výjimečné místo nejen na české scéně. Celá řada sběratelů, a taktéž i Robert Runták, často přemýšlí o vlastní galerii, prostoru, kde se může s veřejností podělit o svoji sbírku a současně vyvíjet další činnosti nebo realizovat rezidenční programy. Díky tomu, hlavně v zahraničí, vznikl poměrně velký počet znamenitých, veřejnosti přístupných sbírek a olomoucký sběratel plánuje v blízkém čase otevřít galerii, kde bude mít prostor nejen pro prezentaci své sbírky, ale i možnost uvádět výstavy českých i zahraničních umělců. Naše výstava si jistě zaslouží pozornost zvláště proto, že zčásti navazuje, a tedy doplňuje předešlé prezentace a pečlivě vybraná vystavená díla reprezentativně dokumentují a doplňují pohled na kvalitu sbírky.

Neděle

Upozornění - nebezpečí požáru

Datum: 1. 11. 2017 - 31. 12. 2017

Doma – výběr ze sbírky Roberta Runtáka

Datum: 1. 11. 2017 - 30. 11. 2017

Doma – výběr ze sbírky Roberta Runtáka Galerie Caesar Olomouc / 1. 11.–30. 11. 2017 Vernisáž 1. 11. 2017 / 18:00 Vystavující umělci: Tomáš Bárta, Michal Cimala, Vladimír Houdek, Jan Kaláb, Matúš Lelovský, Michaela Maupicová, Marek Meduna, Josef Mladějovský, Alice Nikitinová, Jaromír Novotný, Jan Poupě, Robert Šalanda, Vladimír Véla. Jak jednou výstižně řekl Simon de Pury, jeden z nejbrilantnějších licitátorů a znalců trhu (dříve chairman u Sotheby‘s, dnes spoluvlastník třetí největší aukční síně Phillips de Pury & Co.), „…existuje tolik sbírek, kolik je sběratelů. I když dva sběratelé sbírají stejného umělce nebo stejnou epochu, vypadá každá sbírka naprosto odlišně. Nejdůležitější kritérium sbírky je bezpochyby kvalita.“ Soukromé sbírky a sběratelé mají v zahraničí rozdílné postavení a prestiž než u nás. Není to ale poprvé, kdy česká galerie vystavuje reprezentativní výběr, nebo dokonce celou privátní sbírku. Zrovna takové prezentace mohou napomoci změnit tento stav a současně poskytnout návod a inspirovat další potencionální sběratele, jak svoji kolekci budovat. Nezřídka taková výstava napomůže i umělcům k jejich většímu zviditelnění. Sbírání umění je svého druhu tvůrčí činnost – každá sbírka je nejen sdělením o samotném sběrateli, a chcete-li, rovněž i o jeho vnímavosti, charakteru a možných očekáváních. Zároveň je i zprávou o situaci a stavu umění určitého období a případně místa. Sbírky umění byly za první republiky prestižní záležitostí. Největšími sběrateli té doby byli průmyslník Jindřich Waldes a bankéř Jaroslav Preiss. Uplynulo mnoho let. Za minulého režimu se zajisté nepřestalo sbírky budovat,ale až po otevření západních hranic po roce 1989 se objevil větší prostor pro první soukromé galerie a příležitost pro privátní sběratelství. O současných sběratelích umění se toho fakticky až do nedávné doby moc nevědělo. Svého času privátní sbírky představoval časopis Art+Antiques nebo Revue Art, ale nezřídka bez uvedení konkrétního majitele. Bylo (nebo stále je) mnoho důvodů, proč vlastníky spíše utajovat. Poměrně nedávno se někteří soukromí sběratelé rozhodli, že přes všechna rizika, které zveřejnění sbírky (tedy i části majetku) přináší, své kolekce představovat veřejnosti. V České republice je několik jedinečných privátních sbírek výtvarného umění. Čeští sběratelé se ale věnují převážně místnímu uměnía s ohledem na finance nakupují díla zahraničních umělců jen výjimečně. Díky mediální známosti poměrně široká veřejnost zná Vladimíra Železného, o kterém se všeobecně tvrdí, že má největší a nejkvalitnější sbírku současného umění. V současnosti zde ale vzniká až deset dalších sbírek, které jsou velmi kvalitní a rozsáhlé. V průběhu několika let jsme měli možnost seznámit se s několika sbírkami, eventuálně jejich výběry – například Richarda Adama, Jiřího Valocha, bratří Marků, Jaroslava Krbůška nebo Pavla Konečného (sbírka Art brut) a dalších. Teprve nedávno, ale hned na několika výstavách (Tohle není poesie! (Zhroucení citů). Figurální umění ze sbírky Roberta Runtáka. Litomyšl; Narušená imaginace. Dům umění v Ostravě s rozšířenou reprízou v Galerii Art Mill, Szentendre, Maďarko) byly představeny výběry ze sbírky olomouckého právníka a sběratele umění Roberta Runtáka, který svoji uměleckou sbírku začal intenzivně a systematicky budovat vlastně nedávno, v roce 2007. Sbírka je rozdělena na české a zahraniční umění. V současnosti kolekce sestává ze 100 zahraničních děl a 1400 uměleckých artefaktů od české moderny až po současnost. Samozřejmě převažují díla datovaná po roce 2000 od současných umělců starší, ale převážně střední a nejmladší výtvarné generace. Runták se nechal slyšet: „… začal jsem sbírat výtvarné umění proto, abych si jím vyzdobil bydlení, když jsem v roce 2007 dokončil rekonstrukci domu v Olomouci. Architekt mi navrhl, abych na schodiště umístil nějakou sochu nebo objekt. To byl právě ten okamžik, kdy jsem se o umění začal více zajímat“. Postupně se ze sbírání stává „nádherná posedlost“ (původní, pracovní název výstavy), sběratel stále více, hlouběji a komplexněji poznává tuto oblast a dnes je opravdovým znalcem. Dosvědčuje to i skutečnost, že byl odborníky navržen a nyní již několik let působí na pozici poradce pro akvizice východní Evropy a Ruska s londýnskou Tate Modern. Robert Runták patří mezi ty sběratele, který se snaží navazovat s umělci osobní vztahy, jež velmi často přecházejí do přátelských vazeb. Navštěvuje ateliery, výstavy a vernisáže. Jeho sběratelství se mu stalo vášní, neustále hledá, objevuje a nachází nové, zajímavé autory. Snaží se umělce podporovat nejen nákupem děl, ale například i při přípravě a vydávání katalogů. Právě podpora umělců nastupující generace, kteří jsou v určité době nepříliš známí, je pro jejich další umělecký vývoj velmi důležitá. K Runtákovi se vztahuje i další role. Na přípravě výstavy Doma se podílel rovněž jako kurátor. Navrhl svůj výběr a koncept expozice se realizoval z myšlenky prezentovat klasické závěsné obrazy doplněné sochami a objekty. Společně, po několika konzultacích a menších úpravách, jsme dospěli k názoru, že představíme díla 13 umělců, kteří nebyli na předešlých výstavách prezentováni, ale tvoří nedílnou a důležitou součást sbírky a zároveň přináší další vhled do kolekce, která v současnosti zaujímá svou kvalitou a rozsáhlostí výjimečné místo nejen na české scéně. Celá řada sběratelů, a taktéž i Robert Runták, často přemýšlí o vlastní galerii, prostoru, kde se může s veřejností podělit o svoji sbírku a současně vyvíjet další činnosti nebo realizovat rezidenční programy. Díky tomu, hlavně v zahraničí, vznikl poměrně velký počet znamenitých, veřejnosti přístupných sbírek a olomoucký sběratel plánuje v blízkém čase otevřít galerii, kde bude mít prostor nejen pro prezentaci své sbírky, ale i možnost uvádět výstavy českých i zahraničních umělců. Naše výstava si jistě zaslouží pozornost zvláště proto, že zčásti navazuje, a tedy doplňuje předešlé prezentace a pečlivě vybraná vystavená díla reprezentativně dokumentují a doplňují pohled na kvalitu sbírky.

Pondělí

Upozornění - nebezpečí požáru

Datum: 1. 11. 2017 - 31. 12. 2017

Doma – výběr ze sbírky Roberta Runtáka

Datum: 1. 11. 2017 - 30. 11. 2017

Doma – výběr ze sbírky Roberta Runtáka Galerie Caesar Olomouc / 1. 11.–30. 11. 2017 Vernisáž 1. 11. 2017 / 18:00 Vystavující umělci: Tomáš Bárta, Michal Cimala, Vladimír Houdek, Jan Kaláb, Matúš Lelovský, Michaela Maupicová, Marek Meduna, Josef Mladějovský, Alice Nikitinová, Jaromír Novotný, Jan Poupě, Robert Šalanda, Vladimír Véla. Jak jednou výstižně řekl Simon de Pury, jeden z nejbrilantnějších licitátorů a znalců trhu (dříve chairman u Sotheby‘s, dnes spoluvlastník třetí největší aukční síně Phillips de Pury & Co.), „…existuje tolik sbírek, kolik je sběratelů. I když dva sběratelé sbírají stejného umělce nebo stejnou epochu, vypadá každá sbírka naprosto odlišně. Nejdůležitější kritérium sbírky je bezpochyby kvalita.“ Soukromé sbírky a sběratelé mají v zahraničí rozdílné postavení a prestiž než u nás. Není to ale poprvé, kdy česká galerie vystavuje reprezentativní výběr, nebo dokonce celou privátní sbírku. Zrovna takové prezentace mohou napomoci změnit tento stav a současně poskytnout návod a inspirovat další potencionální sběratele, jak svoji kolekci budovat. Nezřídka taková výstava napomůže i umělcům k jejich většímu zviditelnění. Sbírání umění je svého druhu tvůrčí činnost – každá sbírka je nejen sdělením o samotném sběrateli, a chcete-li, rovněž i o jeho vnímavosti, charakteru a možných očekáváních. Zároveň je i zprávou o situaci a stavu umění určitého období a případně místa. Sbírky umění byly za první republiky prestižní záležitostí. Největšími sběrateli té doby byli průmyslník Jindřich Waldes a bankéř Jaroslav Preiss. Uplynulo mnoho let. Za minulého režimu se zajisté nepřestalo sbírky budovat,ale až po otevření západních hranic po roce 1989 se objevil větší prostor pro první soukromé galerie a příležitost pro privátní sběratelství. O současných sběratelích umění se toho fakticky až do nedávné doby moc nevědělo. Svého času privátní sbírky představoval časopis Art+Antiques nebo Revue Art, ale nezřídka bez uvedení konkrétního majitele. Bylo (nebo stále je) mnoho důvodů, proč vlastníky spíše utajovat. Poměrně nedávno se někteří soukromí sběratelé rozhodli, že přes všechna rizika, které zveřejnění sbírky (tedy i části majetku) přináší, své kolekce představovat veřejnosti. V České republice je několik jedinečných privátních sbírek výtvarného umění. Čeští sběratelé se ale věnují převážně místnímu uměnía s ohledem na finance nakupují díla zahraničních umělců jen výjimečně. Díky mediální známosti poměrně široká veřejnost zná Vladimíra Železného, o kterém se všeobecně tvrdí, že má největší a nejkvalitnější sbírku současného umění. V současnosti zde ale vzniká až deset dalších sbírek, které jsou velmi kvalitní a rozsáhlé. V průběhu několika let jsme měli možnost seznámit se s několika sbírkami, eventuálně jejich výběry – například Richarda Adama, Jiřího Valocha, bratří Marků, Jaroslava Krbůška nebo Pavla Konečného (sbírka Art brut) a dalších. Teprve nedávno, ale hned na několika výstavách (Tohle není poesie! (Zhroucení citů). Figurální umění ze sbírky Roberta Runtáka. Litomyšl; Narušená imaginace. Dům umění v Ostravě s rozšířenou reprízou v Galerii Art Mill, Szentendre, Maďarko) byly představeny výběry ze sbírky olomouckého právníka a sběratele umění Roberta Runtáka, který svoji uměleckou sbírku začal intenzivně a systematicky budovat vlastně nedávno, v roce 2007. Sbírka je rozdělena na české a zahraniční umění. V současnosti kolekce sestává ze 100 zahraničních děl a 1400 uměleckých artefaktů od české moderny až po současnost. Samozřejmě převažují díla datovaná po roce 2000 od současných umělců starší, ale převážně střední a nejmladší výtvarné generace. Runták se nechal slyšet: „… začal jsem sbírat výtvarné umění proto, abych si jím vyzdobil bydlení, když jsem v roce 2007 dokončil rekonstrukci domu v Olomouci. Architekt mi navrhl, abych na schodiště umístil nějakou sochu nebo objekt. To byl právě ten okamžik, kdy jsem se o umění začal více zajímat“. Postupně se ze sbírání stává „nádherná posedlost“ (původní, pracovní název výstavy), sběratel stále více, hlouběji a komplexněji poznává tuto oblast a dnes je opravdovým znalcem. Dosvědčuje to i skutečnost, že byl odborníky navržen a nyní již několik let působí na pozici poradce pro akvizice východní Evropy a Ruska s londýnskou Tate Modern. Robert Runták patří mezi ty sběratele, který se snaží navazovat s umělci osobní vztahy, jež velmi často přecházejí do přátelských vazeb. Navštěvuje ateliery, výstavy a vernisáže. Jeho sběratelství se mu stalo vášní, neustále hledá, objevuje a nachází nové, zajímavé autory. Snaží se umělce podporovat nejen nákupem děl, ale například i při přípravě a vydávání katalogů. Právě podpora umělců nastupující generace, kteří jsou v určité době nepříliš známí, je pro jejich další umělecký vývoj velmi důležitá. K Runtákovi se vztahuje i další role. Na přípravě výstavy Doma se podílel rovněž jako kurátor. Navrhl svůj výběr a koncept expozice se realizoval z myšlenky prezentovat klasické závěsné obrazy doplněné sochami a objekty. Společně, po několika konzultacích a menších úpravách, jsme dospěli k názoru, že představíme díla 13 umělců, kteří nebyli na předešlých výstavách prezentováni, ale tvoří nedílnou a důležitou součást sbírky a zároveň přináší další vhled do kolekce, která v současnosti zaujímá svou kvalitou a rozsáhlostí výjimečné místo nejen na české scéně. Celá řada sběratelů, a taktéž i Robert Runták, často přemýšlí o vlastní galerii, prostoru, kde se může s veřejností podělit o svoji sbírku a současně vyvíjet další činnosti nebo realizovat rezidenční programy. Díky tomu, hlavně v zahraničí, vznikl poměrně velký počet znamenitých, veřejnosti přístupných sbírek a olomoucký sběratel plánuje v blízkém čase otevřít galerii, kde bude mít prostor nejen pro prezentaci své sbírky, ale i možnost uvádět výstavy českých i zahraničních umělců. Naše výstava si jistě zaslouží pozornost zvláště proto, že zčásti navazuje, a tedy doplňuje předešlé prezentace a pečlivě vybraná vystavená díla reprezentativně dokumentují a doplňují pohled na kvalitu sbírky.

Úterý

Upozornění - nebezpečí požáru

Datum: 1. 11. 2017 - 31. 12. 2017

Doma – výběr ze sbírky Roberta Runtáka

Datum: 1. 11. 2017 - 30. 11. 2017

Doma – výběr ze sbírky Roberta Runtáka Galerie Caesar Olomouc / 1. 11.–30. 11. 2017 Vernisáž 1. 11. 2017 / 18:00 Vystavující umělci: Tomáš Bárta, Michal Cimala, Vladimír Houdek, Jan Kaláb, Matúš Lelovský, Michaela Maupicová, Marek Meduna, Josef Mladějovský, Alice Nikitinová, Jaromír Novotný, Jan Poupě, Robert Šalanda, Vladimír Véla. Jak jednou výstižně řekl Simon de Pury, jeden z nejbrilantnějších licitátorů a znalců trhu (dříve chairman u Sotheby‘s, dnes spoluvlastník třetí největší aukční síně Phillips de Pury & Co.), „…existuje tolik sbírek, kolik je sběratelů. I když dva sběratelé sbírají stejného umělce nebo stejnou epochu, vypadá každá sbírka naprosto odlišně. Nejdůležitější kritérium sbírky je bezpochyby kvalita.“ Soukromé sbírky a sběratelé mají v zahraničí rozdílné postavení a prestiž než u nás. Není to ale poprvé, kdy česká galerie vystavuje reprezentativní výběr, nebo dokonce celou privátní sbírku. Zrovna takové prezentace mohou napomoci změnit tento stav a současně poskytnout návod a inspirovat další potencionální sběratele, jak svoji kolekci budovat. Nezřídka taková výstava napomůže i umělcům k jejich většímu zviditelnění. Sbírání umění je svého druhu tvůrčí činnost – každá sbírka je nejen sdělením o samotném sběrateli, a chcete-li, rovněž i o jeho vnímavosti, charakteru a možných očekáváních. Zároveň je i zprávou o situaci a stavu umění určitého období a případně místa. Sbírky umění byly za první republiky prestižní záležitostí. Největšími sběrateli té doby byli průmyslník Jindřich Waldes a bankéř Jaroslav Preiss. Uplynulo mnoho let. Za minulého režimu se zajisté nepřestalo sbírky budovat,ale až po otevření západních hranic po roce 1989 se objevil větší prostor pro první soukromé galerie a příležitost pro privátní sběratelství. O současných sběratelích umění se toho fakticky až do nedávné doby moc nevědělo. Svého času privátní sbírky představoval časopis Art+Antiques nebo Revue Art, ale nezřídka bez uvedení konkrétního majitele. Bylo (nebo stále je) mnoho důvodů, proč vlastníky spíše utajovat. Poměrně nedávno se někteří soukromí sběratelé rozhodli, že přes všechna rizika, které zveřejnění sbírky (tedy i části majetku) přináší, své kolekce představovat veřejnosti. V České republice je několik jedinečných privátních sbírek výtvarného umění. Čeští sběratelé se ale věnují převážně místnímu uměnía s ohledem na finance nakupují díla zahraničních umělců jen výjimečně. Díky mediální známosti poměrně široká veřejnost zná Vladimíra Železného, o kterém se všeobecně tvrdí, že má největší a nejkvalitnější sbírku současného umění. V současnosti zde ale vzniká až deset dalších sbírek, které jsou velmi kvalitní a rozsáhlé. V průběhu několika let jsme měli možnost seznámit se s několika sbírkami, eventuálně jejich výběry – například Richarda Adama, Jiřího Valocha, bratří Marků, Jaroslava Krbůška nebo Pavla Konečného (sbírka Art brut) a dalších. Teprve nedávno, ale hned na několika výstavách (Tohle není poesie! (Zhroucení citů). Figurální umění ze sbírky Roberta Runtáka. Litomyšl; Narušená imaginace. Dům umění v Ostravě s rozšířenou reprízou v Galerii Art Mill, Szentendre, Maďarko) byly představeny výběry ze sbírky olomouckého právníka a sběratele umění Roberta Runtáka, který svoji uměleckou sbírku začal intenzivně a systematicky budovat vlastně nedávno, v roce 2007. Sbírka je rozdělena na české a zahraniční umění. V současnosti kolekce sestává ze 100 zahraničních děl a 1400 uměleckých artefaktů od české moderny až po současnost. Samozřejmě převažují díla datovaná po roce 2000 od současných umělců starší, ale převážně střední a nejmladší výtvarné generace. Runták se nechal slyšet: „… začal jsem sbírat výtvarné umění proto, abych si jím vyzdobil bydlení, když jsem v roce 2007 dokončil rekonstrukci domu v Olomouci. Architekt mi navrhl, abych na schodiště umístil nějakou sochu nebo objekt. To byl právě ten okamžik, kdy jsem se o umění začal více zajímat“. Postupně se ze sbírání stává „nádherná posedlost“ (původní, pracovní název výstavy), sběratel stále více, hlouběji a komplexněji poznává tuto oblast a dnes je opravdovým znalcem. Dosvědčuje to i skutečnost, že byl odborníky navržen a nyní již několik let působí na pozici poradce pro akvizice východní Evropy a Ruska s londýnskou Tate Modern. Robert Runták patří mezi ty sběratele, který se snaží navazovat s umělci osobní vztahy, jež velmi často přecházejí do přátelských vazeb. Navštěvuje ateliery, výstavy a vernisáže. Jeho sběratelství se mu stalo vášní, neustále hledá, objevuje a nachází nové, zajímavé autory. Snaží se umělce podporovat nejen nákupem děl, ale například i při přípravě a vydávání katalogů. Právě podpora umělců nastupující generace, kteří jsou v určité době nepříliš známí, je pro jejich další umělecký vývoj velmi důležitá. K Runtákovi se vztahuje i další role. Na přípravě výstavy Doma se podílel rovněž jako kurátor. Navrhl svůj výběr a koncept expozice se realizoval z myšlenky prezentovat klasické závěsné obrazy doplněné sochami a objekty. Společně, po několika konzultacích a menších úpravách, jsme dospěli k názoru, že představíme díla 13 umělců, kteří nebyli na předešlých výstavách prezentováni, ale tvoří nedílnou a důležitou součást sbírky a zároveň přináší další vhled do kolekce, která v současnosti zaujímá svou kvalitou a rozsáhlostí výjimečné místo nejen na české scéně. Celá řada sběratelů, a taktéž i Robert Runták, často přemýšlí o vlastní galerii, prostoru, kde se může s veřejností podělit o svoji sbírku a současně vyvíjet další činnosti nebo realizovat rezidenční programy. Díky tomu, hlavně v zahraničí, vznikl poměrně velký počet znamenitých, veřejnosti přístupných sbírek a olomoucký sběratel plánuje v blízkém čase otevřít galerii, kde bude mít prostor nejen pro prezentaci své sbírky, ale i možnost uvádět výstavy českých i zahraničních umělců. Naše výstava si jistě zaslouží pozornost zvláště proto, že zčásti navazuje, a tedy doplňuje předešlé prezentace a pečlivě vybraná vystavená díla reprezentativně dokumentují a doplňují pohled na kvalitu sbírky.

Středa

Upozornění - nebezpečí požáru

Datum: 1. 11. 2017 - 31. 12. 2017

Doma – výběr ze sbírky Roberta Runtáka

Datum: 1. 11. 2017 - 30. 11. 2017

Doma – výběr ze sbírky Roberta Runtáka Galerie Caesar Olomouc / 1. 11.–30. 11. 2017 Vernisáž 1. 11. 2017 / 18:00 Vystavující umělci: Tomáš Bárta, Michal Cimala, Vladimír Houdek, Jan Kaláb, Matúš Lelovský, Michaela Maupicová, Marek Meduna, Josef Mladějovský, Alice Nikitinová, Jaromír Novotný, Jan Poupě, Robert Šalanda, Vladimír Véla. Jak jednou výstižně řekl Simon de Pury, jeden z nejbrilantnějších licitátorů a znalců trhu (dříve chairman u Sotheby‘s, dnes spoluvlastník třetí největší aukční síně Phillips de Pury & Co.), „…existuje tolik sbírek, kolik je sběratelů. I když dva sběratelé sbírají stejného umělce nebo stejnou epochu, vypadá každá sbírka naprosto odlišně. Nejdůležitější kritérium sbírky je bezpochyby kvalita.“ Soukromé sbírky a sběratelé mají v zahraničí rozdílné postavení a prestiž než u nás. Není to ale poprvé, kdy česká galerie vystavuje reprezentativní výběr, nebo dokonce celou privátní sbírku. Zrovna takové prezentace mohou napomoci změnit tento stav a současně poskytnout návod a inspirovat další potencionální sběratele, jak svoji kolekci budovat. Nezřídka taková výstava napomůže i umělcům k jejich většímu zviditelnění. Sbírání umění je svého druhu tvůrčí činnost – každá sbírka je nejen sdělením o samotném sběrateli, a chcete-li, rovněž i o jeho vnímavosti, charakteru a možných očekáváních. Zároveň je i zprávou o situaci a stavu umění určitého období a případně místa. Sbírky umění byly za první republiky prestižní záležitostí. Největšími sběrateli té doby byli průmyslník Jindřich Waldes a bankéř Jaroslav Preiss. Uplynulo mnoho let. Za minulého režimu se zajisté nepřestalo sbírky budovat,ale až po otevření západních hranic po roce 1989 se objevil větší prostor pro první soukromé galerie a příležitost pro privátní sběratelství. O současných sběratelích umění se toho fakticky až do nedávné doby moc nevědělo. Svého času privátní sbírky představoval časopis Art+Antiques nebo Revue Art, ale nezřídka bez uvedení konkrétního majitele. Bylo (nebo stále je) mnoho důvodů, proč vlastníky spíše utajovat. Poměrně nedávno se někteří soukromí sběratelé rozhodli, že přes všechna rizika, které zveřejnění sbírky (tedy i části majetku) přináší, své kolekce představovat veřejnosti. V České republice je několik jedinečných privátních sbírek výtvarného umění. Čeští sběratelé se ale věnují převážně místnímu uměnía s ohledem na finance nakupují díla zahraničních umělců jen výjimečně. Díky mediální známosti poměrně široká veřejnost zná Vladimíra Železného, o kterém se všeobecně tvrdí, že má největší a nejkvalitnější sbírku současného umění. V současnosti zde ale vzniká až deset dalších sbírek, které jsou velmi kvalitní a rozsáhlé. V průběhu několika let jsme měli možnost seznámit se s několika sbírkami, eventuálně jejich výběry – například Richarda Adama, Jiřího Valocha, bratří Marků, Jaroslava Krbůška nebo Pavla Konečného (sbírka Art brut) a dalších. Teprve nedávno, ale hned na několika výstavách (Tohle není poesie! (Zhroucení citů). Figurální umění ze sbírky Roberta Runtáka. Litomyšl; Narušená imaginace. Dům umění v Ostravě s rozšířenou reprízou v Galerii Art Mill, Szentendre, Maďarko) byly představeny výběry ze sbírky olomouckého právníka a sběratele umění Roberta Runtáka, který svoji uměleckou sbírku začal intenzivně a systematicky budovat vlastně nedávno, v roce 2007. Sbírka je rozdělena na české a zahraniční umění. V současnosti kolekce sestává ze 100 zahraničních děl a 1400 uměleckých artefaktů od české moderny až po současnost. Samozřejmě převažují díla datovaná po roce 2000 od současných umělců starší, ale převážně střední a nejmladší výtvarné generace. Runták se nechal slyšet: „… začal jsem sbírat výtvarné umění proto, abych si jím vyzdobil bydlení, když jsem v roce 2007 dokončil rekonstrukci domu v Olomouci. Architekt mi navrhl, abych na schodiště umístil nějakou sochu nebo objekt. To byl právě ten okamžik, kdy jsem se o umění začal více zajímat“. Postupně se ze sbírání stává „nádherná posedlost“ (původní, pracovní název výstavy), sběratel stále více, hlouběji a komplexněji poznává tuto oblast a dnes je opravdovým znalcem. Dosvědčuje to i skutečnost, že byl odborníky navržen a nyní již několik let působí na pozici poradce pro akvizice východní Evropy a Ruska s londýnskou Tate Modern. Robert Runták patří mezi ty sběratele, který se snaží navazovat s umělci osobní vztahy, jež velmi často přecházejí do přátelských vazeb. Navštěvuje ateliery, výstavy a vernisáže. Jeho sběratelství se mu stalo vášní, neustále hledá, objevuje a nachází nové, zajímavé autory. Snaží se umělce podporovat nejen nákupem děl, ale například i při přípravě a vydávání katalogů. Právě podpora umělců nastupující generace, kteří jsou v určité době nepříliš známí, je pro jejich další umělecký vývoj velmi důležitá. K Runtákovi se vztahuje i další role. Na přípravě výstavy Doma se podílel rovněž jako kurátor. Navrhl svůj výběr a koncept expozice se realizoval z myšlenky prezentovat klasické závěsné obrazy doplněné sochami a objekty. Společně, po několika konzultacích a menších úpravách, jsme dospěli k názoru, že představíme díla 13 umělců, kteří nebyli na předešlých výstavách prezentováni, ale tvoří nedílnou a důležitou součást sbírky a zároveň přináší další vhled do kolekce, která v současnosti zaujímá svou kvalitou a rozsáhlostí výjimečné místo nejen na české scéně. Celá řada sběratelů, a taktéž i Robert Runták, často přemýšlí o vlastní galerii, prostoru, kde se může s veřejností podělit o svoji sbírku a současně vyvíjet další činnosti nebo realizovat rezidenční programy. Díky tomu, hlavně v zahraničí, vznikl poměrně velký počet znamenitých, veřejnosti přístupných sbírek a olomoucký sběratel plánuje v blízkém čase otevřít galerii, kde bude mít prostor nejen pro prezentaci své sbírky, ale i možnost uvádět výstavy českých i zahraničních umělců. Naše výstava si jistě zaslouží pozornost zvláště proto, že zčásti navazuje, a tedy doplňuje předešlé prezentace a pečlivě vybraná vystavená díla reprezentativně dokumentují a doplňují pohled na kvalitu sbírky.

Čtvrtek

Upozornění - nebezpečí požáru

Datum: 1. 11. 2017 - 31. 12. 2017

Vánoce dětem z Klokánku

Datum: 23. 11. 2017 - 24. 11. 2017

Doma – výběr ze sbírky Roberta Runtáka

Datum: 1. 11. 2017 - 30. 11. 2017

Doma – výběr ze sbírky Roberta Runtáka Galerie Caesar Olomouc / 1. 11.–30. 11. 2017 Vernisáž 1. 11. 2017 / 18:00 Vystavující umělci: Tomáš Bárta, Michal Cimala, Vladimír Houdek, Jan Kaláb, Matúš Lelovský, Michaela Maupicová, Marek Meduna, Josef Mladějovský, Alice Nikitinová, Jaromír Novotný, Jan Poupě, Robert Šalanda, Vladimír Véla. Jak jednou výstižně řekl Simon de Pury, jeden z nejbrilantnějších licitátorů a znalců trhu (dříve chairman u Sotheby‘s, dnes spoluvlastník třetí největší aukční síně Phillips de Pury & Co.), „…existuje tolik sbírek, kolik je sběratelů. I když dva sběratelé sbírají stejného umělce nebo stejnou epochu, vypadá každá sbírka naprosto odlišně. Nejdůležitější kritérium sbírky je bezpochyby kvalita.“ Soukromé sbírky a sběratelé mají v zahraničí rozdílné postavení a prestiž než u nás. Není to ale poprvé, kdy česká galerie vystavuje reprezentativní výběr, nebo dokonce celou privátní sbírku. Zrovna takové prezentace mohou napomoci změnit tento stav a současně poskytnout návod a inspirovat další potencionální sběratele, jak svoji kolekci budovat. Nezřídka taková výstava napomůže i umělcům k jejich většímu zviditelnění. Sbírání umění je svého druhu tvůrčí činnost – každá sbírka je nejen sdělením o samotném sběrateli, a chcete-li, rovněž i o jeho vnímavosti, charakteru a možných očekáváních. Zároveň je i zprávou o situaci a stavu umění určitého období a případně místa. Sbírky umění byly za první republiky prestižní záležitostí. Největšími sběrateli té doby byli průmyslník Jindřich Waldes a bankéř Jaroslav Preiss. Uplynulo mnoho let. Za minulého režimu se zajisté nepřestalo sbírky budovat,ale až po otevření západních hranic po roce 1989 se objevil větší prostor pro první soukromé galerie a příležitost pro privátní sběratelství. O současných sběratelích umění se toho fakticky až do nedávné doby moc nevědělo. Svého času privátní sbírky představoval časopis Art+Antiques nebo Revue Art, ale nezřídka bez uvedení konkrétního majitele. Bylo (nebo stále je) mnoho důvodů, proč vlastníky spíše utajovat. Poměrně nedávno se někteří soukromí sběratelé rozhodli, že přes všechna rizika, které zveřejnění sbírky (tedy i části majetku) přináší, své kolekce představovat veřejnosti. V České republice je několik jedinečných privátních sbírek výtvarného umění. Čeští sběratelé se ale věnují převážně místnímu uměnía s ohledem na finance nakupují díla zahraničních umělců jen výjimečně. Díky mediální známosti poměrně široká veřejnost zná Vladimíra Železného, o kterém se všeobecně tvrdí, že má největší a nejkvalitnější sbírku současného umění. V současnosti zde ale vzniká až deset dalších sbírek, které jsou velmi kvalitní a rozsáhlé. V průběhu několika let jsme měli možnost seznámit se s několika sbírkami, eventuálně jejich výběry – například Richarda Adama, Jiřího Valocha, bratří Marků, Jaroslava Krbůška nebo Pavla Konečného (sbírka Art brut) a dalších. Teprve nedávno, ale hned na několika výstavách (Tohle není poesie! (Zhroucení citů). Figurální umění ze sbírky Roberta Runtáka. Litomyšl; Narušená imaginace. Dům umění v Ostravě s rozšířenou reprízou v Galerii Art Mill, Szentendre, Maďarko) byly představeny výběry ze sbírky olomouckého právníka a sběratele umění Roberta Runtáka, který svoji uměleckou sbírku začal intenzivně a systematicky budovat vlastně nedávno, v roce 2007. Sbírka je rozdělena na české a zahraniční umění. V současnosti kolekce sestává ze 100 zahraničních děl a 1400 uměleckých artefaktů od české moderny až po současnost. Samozřejmě převažují díla datovaná po roce 2000 od současných umělců starší, ale převážně střední a nejmladší výtvarné generace. Runták se nechal slyšet: „… začal jsem sbírat výtvarné umění proto, abych si jím vyzdobil bydlení, když jsem v roce 2007 dokončil rekonstrukci domu v Olomouci. Architekt mi navrhl, abych na schodiště umístil nějakou sochu nebo objekt. To byl právě ten okamžik, kdy jsem se o umění začal více zajímat“. Postupně se ze sbírání stává „nádherná posedlost“ (původní, pracovní název výstavy), sběratel stále více, hlouběji a komplexněji poznává tuto oblast a dnes je opravdovým znalcem. Dosvědčuje to i skutečnost, že byl odborníky navržen a nyní již několik let působí na pozici poradce pro akvizice východní Evropy a Ruska s londýnskou Tate Modern. Robert Runták patří mezi ty sběratele, který se snaží navazovat s umělci osobní vztahy, jež velmi často přecházejí do přátelských vazeb. Navštěvuje ateliery, výstavy a vernisáže. Jeho sběratelství se mu stalo vášní, neustále hledá, objevuje a nachází nové, zajímavé autory. Snaží se umělce podporovat nejen nákupem děl, ale například i při přípravě a vydávání katalogů. Právě podpora umělců nastupující generace, kteří jsou v určité době nepříliš známí, je pro jejich další umělecký vývoj velmi důležitá. K Runtákovi se vztahuje i další role. Na přípravě výstavy Doma se podílel rovněž jako kurátor. Navrhl svůj výběr a koncept expozice se realizoval z myšlenky prezentovat klasické závěsné obrazy doplněné sochami a objekty. Společně, po několika konzultacích a menších úpravách, jsme dospěli k názoru, že představíme díla 13 umělců, kteří nebyli na předešlých výstavách prezentováni, ale tvoří nedílnou a důležitou součást sbírky a zároveň přináší další vhled do kolekce, která v současnosti zaujímá svou kvalitou a rozsáhlostí výjimečné místo nejen na české scéně. Celá řada sběratelů, a taktéž i Robert Runták, často přemýšlí o vlastní galerii, prostoru, kde se může s veřejností podělit o svoji sbírku a současně vyvíjet další činnosti nebo realizovat rezidenční programy. Díky tomu, hlavně v zahraničí, vznikl poměrně velký počet znamenitých, veřejnosti přístupných sbírek a olomoucký sběratel plánuje v blízkém čase otevřít galerii, kde bude mít prostor nejen pro prezentaci své sbírky, ale i možnost uvádět výstavy českých i zahraničních umělců. Naše výstava si jistě zaslouží pozornost zvláště proto, že zčásti navazuje, a tedy doplňuje předešlé prezentace a pečlivě vybraná vystavená díla reprezentativně dokumentují a doplňují pohled na kvalitu sbírky.

Pátek

Upozornění - nebezpečí požáru

Datum: 1. 11. 2017 - 31. 12. 2017

Pozvánka - rozsvícení vánočních stromků

Datum: 24. 11. 2017 - 10. 12. 2017

Vánoce dětem z Klokánku

Datum: 23. 11. 2017 - 24. 11. 2017

Doma – výběr ze sbírky Roberta Runtáka

Datum: 1. 11. 2017 - 30. 11. 2017

Doma – výběr ze sbírky Roberta Runtáka Galerie Caesar Olomouc / 1. 11.–30. 11. 2017 Vernisáž 1. 11. 2017 / 18:00 Vystavující umělci: Tomáš Bárta, Michal Cimala, Vladimír Houdek, Jan Kaláb, Matúš Lelovský, Michaela Maupicová, Marek Meduna, Josef Mladějovský, Alice Nikitinová, Jaromír Novotný, Jan Poupě, Robert Šalanda, Vladimír Véla. Jak jednou výstižně řekl Simon de Pury, jeden z nejbrilantnějších licitátorů a znalců trhu (dříve chairman u Sotheby‘s, dnes spoluvlastník třetí největší aukční síně Phillips de Pury & Co.), „…existuje tolik sbírek, kolik je sběratelů. I když dva sběratelé sbírají stejného umělce nebo stejnou epochu, vypadá každá sbírka naprosto odlišně. Nejdůležitější kritérium sbírky je bezpochyby kvalita.“ Soukromé sbírky a sběratelé mají v zahraničí rozdílné postavení a prestiž než u nás. Není to ale poprvé, kdy česká galerie vystavuje reprezentativní výběr, nebo dokonce celou privátní sbírku. Zrovna takové prezentace mohou napomoci změnit tento stav a současně poskytnout návod a inspirovat další potencionální sběratele, jak svoji kolekci budovat. Nezřídka taková výstava napomůže i umělcům k jejich většímu zviditelnění. Sbírání umění je svého druhu tvůrčí činnost – každá sbírka je nejen sdělením o samotném sběrateli, a chcete-li, rovněž i o jeho vnímavosti, charakteru a možných očekáváních. Zároveň je i zprávou o situaci a stavu umění určitého období a případně místa. Sbírky umění byly za první republiky prestižní záležitostí. Největšími sběrateli té doby byli průmyslník Jindřich Waldes a bankéř Jaroslav Preiss. Uplynulo mnoho let. Za minulého režimu se zajisté nepřestalo sbírky budovat,ale až po otevření západních hranic po roce 1989 se objevil větší prostor pro první soukromé galerie a příležitost pro privátní sběratelství. O současných sběratelích umění se toho fakticky až do nedávné doby moc nevědělo. Svého času privátní sbírky představoval časopis Art+Antiques nebo Revue Art, ale nezřídka bez uvedení konkrétního majitele. Bylo (nebo stále je) mnoho důvodů, proč vlastníky spíše utajovat. Poměrně nedávno se někteří soukromí sběratelé rozhodli, že přes všechna rizika, které zveřejnění sbírky (tedy i části majetku) přináší, své kolekce představovat veřejnosti. V České republice je několik jedinečných privátních sbírek výtvarného umění. Čeští sběratelé se ale věnují převážně místnímu uměnía s ohledem na finance nakupují díla zahraničních umělců jen výjimečně. Díky mediální známosti poměrně široká veřejnost zná Vladimíra Železného, o kterém se všeobecně tvrdí, že má největší a nejkvalitnější sbírku současného umění. V současnosti zde ale vzniká až deset dalších sbírek, které jsou velmi kvalitní a rozsáhlé. V průběhu několika let jsme měli možnost seznámit se s několika sbírkami, eventuálně jejich výběry – například Richarda Adama, Jiřího Valocha, bratří Marků, Jaroslava Krbůška nebo Pavla Konečného (sbírka Art brut) a dalších. Teprve nedávno, ale hned na několika výstavách (Tohle není poesie! (Zhroucení citů). Figurální umění ze sbírky Roberta Runtáka. Litomyšl; Narušená imaginace. Dům umění v Ostravě s rozšířenou reprízou v Galerii Art Mill, Szentendre, Maďarko) byly představeny výběry ze sbírky olomouckého právníka a sběratele umění Roberta Runtáka, který svoji uměleckou sbírku začal intenzivně a systematicky budovat vlastně nedávno, v roce 2007. Sbírka je rozdělena na české a zahraniční umění. V současnosti kolekce sestává ze 100 zahraničních děl a 1400 uměleckých artefaktů od české moderny až po současnost. Samozřejmě převažují díla datovaná po roce 2000 od současných umělců starší, ale převážně střední a nejmladší výtvarné generace. Runták se nechal slyšet: „… začal jsem sbírat výtvarné umění proto, abych si jím vyzdobil bydlení, když jsem v roce 2007 dokončil rekonstrukci domu v Olomouci. Architekt mi navrhl, abych na schodiště umístil nějakou sochu nebo objekt. To byl právě ten okamžik, kdy jsem se o umění začal více zajímat“. Postupně se ze sbírání stává „nádherná posedlost“ (původní, pracovní název výstavy), sběratel stále více, hlouběji a komplexněji poznává tuto oblast a dnes je opravdovým znalcem. Dosvědčuje to i skutečnost, že byl odborníky navržen a nyní již několik let působí na pozici poradce pro akvizice východní Evropy a Ruska s londýnskou Tate Modern. Robert Runták patří mezi ty sběratele, který se snaží navazovat s umělci osobní vztahy, jež velmi často přecházejí do přátelských vazeb. Navštěvuje ateliery, výstavy a vernisáže. Jeho sběratelství se mu stalo vášní, neustále hledá, objevuje a nachází nové, zajímavé autory. Snaží se umělce podporovat nejen nákupem děl, ale například i při přípravě a vydávání katalogů. Právě podpora umělců nastupující generace, kteří jsou v určité době nepříliš známí, je pro jejich další umělecký vývoj velmi důležitá. K Runtákovi se vztahuje i další role. Na přípravě výstavy Doma se podílel rovněž jako kurátor. Navrhl svůj výběr a koncept expozice se realizoval z myšlenky prezentovat klasické závěsné obrazy doplněné sochami a objekty. Společně, po několika konzultacích a menších úpravách, jsme dospěli k názoru, že představíme díla 13 umělců, kteří nebyli na předešlých výstavách prezentováni, ale tvoří nedílnou a důležitou součást sbírky a zároveň přináší další vhled do kolekce, která v současnosti zaujímá svou kvalitou a rozsáhlostí výjimečné místo nejen na české scéně. Celá řada sběratelů, a taktéž i Robert Runták, často přemýšlí o vlastní galerii, prostoru, kde se může s veřejností podělit o svoji sbírku a současně vyvíjet další činnosti nebo realizovat rezidenční programy. Díky tomu, hlavně v zahraničí, vznikl poměrně velký počet znamenitých, veřejnosti přístupných sbírek a olomoucký sběratel plánuje v blízkém čase otevřít galerii, kde bude mít prostor nejen pro prezentaci své sbírky, ale i možnost uvádět výstavy českých i zahraničních umělců. Naše výstava si jistě zaslouží pozornost zvláště proto, že zčásti navazuje, a tedy doplňuje předešlé prezentace a pečlivě vybraná vystavená díla reprezentativně dokumentují a doplňují pohled na kvalitu sbírky.

Lajka

Celovečerní loutkový animovaný sci-fi muzikál Slavná psí průkopnice Lajka žije! Malá planeta na rohu galaxie se stala novým domovem všech do vesmíru vystřelených a navždy ztracených zvířat. Dost fantaskní příběh pro loutkový animovaný muzikál. Nelehký je život fenky Lajky na periferii ruského velkoměsta. Po odchytu je násilně přeškolena na průkopnici kosmonautiky. Záhy po startu Lajku do vesmíru následuje množství dalších szvířat, překotně vypouštěných z Houstonu a Bajkonuru. Zvířata bloudí vesmírem, až nakonec prostřednictvím černé díry šťastně obydlí vzdálenou planetu. Po dlouhé době harmonického a nikým nerušeného soužití s místními živočichy k nim však doputují i dva lidští kosmonauti. Je fascinující, jakým způsobem se člověk povýšil nad všechny živé tvory na Zemi. Jak rozhoduje o jejich bytí či nebytí a jak bohorovně s nimi zachází, obzvláště ve jménu vědy.

Sobota

Upozornění - nebezpečí požáru

Datum: 1. 11. 2017 - 31. 12. 2017

Pozvánka - rozsvícení vánočních stromků

Datum: 24. 11. 2017 - 10. 12. 2017

LIVE: Kick Your Ass!!!

Datum: 25. 11. 2017 - 25. 11. 2017

Tomáš Pfeiffer - Setkání s biotronikou / Olomouc

Zveme vás na společné zamyšlení nad otázkami a záhadami života. Témata přednášek určují návštěvníci sami, a to svými dotazy. Tyto se mohou týkat velmi rozmanitých oblastí života, jako je biotronická prevence, filosofie a jiné. Okruh otázek, které se v Univerzitě Bytí objeví, je nesmírně široký. Jsou to otázky osudu, smyslu života, nauka o vznikání, tedy celkově otázky filosofie Bytí, a to i s dopady do hmotných oborů. Vstupné je dobrovolné. Na závěr přednášek proběhne biotronické působení formou rozloučení. BIOVID TV – internetová televize – Zveme Vás k živému vysílání z pondělních a pátečních přednášek Univerzity Bytí v Praze na http://www.dub.cz/biovid-tv/

Beseda u cimbálu

Děvčata z muziky Krušpánek srdečně zvou všechny příbuzné, známé, přátele i příznivce na večer plný hanáckých ale i jiných písniček a muziky při příležitosti křtu nového CD "Šlo děvče cestó". Přijďte si zazpívat, zahrát, zatannčit, posedět připít... Prostě přijďte to nové CD oslavit.

Filip Raclavský: obrazy

Datum: 25. 11. 2017 - 25. 1. 2018

Město Velká Bystřice vás zve na výstavu obrazů v galeriizet. Vernisáž proběhne 25. 11. v 17 hod.Filip Raclavský (*1976) žije a pracuje ve Velkém Týnci. Říká o sobě, že má slabost pro geometrii a dynamickou abstraktní malbu. Klíčem je pro něj práce s energií: "Přál bych si, aby energie z obrazů vyzařovala a pozitivně ovlivňovala pozorovatele, kteří jsou v jeho bezprostředním okolí."Malovat obrazy začal v roce 2004. Postupně hledal techniky, které by mu pomohly vytvořit výsledný efekt - finální obraz plný energie. Kombinuje olej, akryl, křídu, práci s nožem, špachtlí, tiskem a samozřejmě se štětcem. Malbu na závěr lakuje vrstvami lesklého akrylového laku. Obvykle pokrývá i okraje plátna a proto není nutné obrazy rámovat.


Stránky zdarma

Vytvořte si vlastní webové stránky zdarma na doméně www.stepanov.cz

Registrujte se zde

 

 

24. 11. Emílie

Zítra: Kateřina
Přivítali byste hlášení obecního rozhlasu vícekrát denně?
a) stačí 1x
  
 244
b) alespoň 2x (dopoledne a odpoledne či večer)
  
 143
c) 3x (dopoledne, odpoledne a večer)
  
 70

Kalendář akcí

Návštěvnost stránek

551344