Drobečková navigace

Úvod > Historie > Před založením SDH

Vzpomínky z dob před založením Sboru dobrovolných hasičů ve Štěpánově:

                   (V roce 1932 napsal bratr Tomáš Bednář)

         Pokud moje paměť sahá, t. j. asi do let šedesátých  minulého století, měla obec Štěpánov  asi 170 domovních čísel a 1200 obyvatel. Stavení byla většinou kryta slámou. Silnic obec neměla , ani uvnitř pro spojení obou konců, ani pro připojení k silnicím , jež by ji spojovaly se sousedními obcemi nebo městy Olomoucí a Šternberkem. Cesty byly v tak bídném stavu, že se dají porovnat snad jen s cestami sibiřskými, o nichž vypravují naši legionáři. Podél obou řad stavení byly po celé délce obce louže , přerušované jen výjezdy od jednotlivých usedlostí, stopy po těchto loužích lze viděti ještě v některých zahradách. Mimo to byly na rozhraní dolního a horního konce dva dosti veliké rybníky, které byly zavezeny až při regulaci řeky Oskavy. Bylo tedy obyvatelstvo štěpánovské za letních nocí uspáváno koncertem žab.

         Musím podotknouti, že v té době byly tu vlastně obce dvě - každý konec, horní i dolní, hospodařil samostatně. Pouze starosta byl pro oba konce jeden. Tento stav trval až do let osmdesátých, kdy byly oba konce úplně sloučeny. V loužích před staveními močívalo se konopí a často též dřevo, potřebné na válce a sáně, aby nepraskalo a ztvrdlo. V rybnících se chovaly ryby. Okolním obcím byly štěpánovské louže terčem vtipů: říkávalo se : ,, Pudem do Štěpánova na hode , bodó tam měť kvašeny saně.¨ Zápach a výpary těchto louží byly příčinou mnohých nemocí.

         Pro případ požáru byla obec množstvím vody jaksi zabezpečena. Stříkačku měla již odedávna: byl to starý stroj  bez hadic i savic, do něhož se voda nalévala. Ústnice byla přišroubována přímo na stříkačce a dala se otáčeti všemi směry. Při požáru muselo se zajeti se stříkačkou těsně k hořícímu objektu, neboť jinak by nebyla na oheň dostříkala. Obsluhoval ji buďto místní kovář nebo zámečník. Zvláště tento byl typickou postavou. Pamatuji si jej, jak při požáru stál vždy na stříkačce s fajkou v ústech, přehazoval ji z koutku do koutku a jako tygr řval na lidi, kteří do stříkačky nosili vodu. Vzpomínám si na ,, boží dopuštění " , které spustil pro svou fajku, již ztratil v okamžiku, kdy naň spadl kus s hořící doškové střechy. Rozumí se, že my kluci jsme měli z toho náramnou legraci a on nás obyčejně za to postříkal.

            Uprostřed obce, v místech nynějšího domku čís.385, který patří p. V. Tlachovi, stála obecní kolna, v nichž byla jmenovaná stříkačka, několik háků na strhování hořících trámů, několik žebřů, asi 12 plátěných košů na nošení vody a obecní kočár. K čemu tento sloužil, nevěděl nikdo mimo kluků, kteří si z něj udělali houpačku.

            Háky, koše a žebře byly též umístěny na horní býčni. Když časem vidělo, že tyto primitivní prostředky nestačí, zakoupila obec na tu dobu řádnou novou stříkačku. Stříkačka zde tedy byla, dobře fungovala, ale chyběli schopní lidé k její obsluze, takže docházelo často u požárů k trapným scénám. To vedlo k hovorům, projevům a debatám ve společnosti i veřejnosti, zvláště proto, že se právě vyskytla ve Štěpánově a okolí řada požárů. Tu ujala se myšlenka na založení sboru dobrovolných hasičů, jako tomu bylo už v několika místech našeho okolí. Jednalo se jen o osobu, která by věci rozuměla a měla o ni tolik zájmu a pochopení, aby ji provedla. A skutečně, v této věci měl Štěpánov štěstí.  V té době totiž dostal se do zdejších železáren inž. Julius Janoušek a sním seznámil se v továrně tehdy ještě mladík, ale o myšlenku hasičskou velmi se zajímající br. František Drnec, později starosta sboru. Tento poznal v inž. Janouškovi inteligentního, dobrého Čecha a zároveň praktického hasiče a výtečného organizátora. Bratr Drnec byl požádán, aby jej uvedl do zdejší společnosti, což se také stalo a tu už myšlenka založení sboru nabyla ostřejších obrysů.

           Když bylo vše řádně prodebatováno a od obecního představenstva slíbena nejnutnější podpora musím připomenouti, že byla tehdy obec stavbou škol a silnic velmi zadlužena, bylo usneseno sbor hasičský uvésti v život a ustavující valná hromada svolána v měsíci září 1882.

Tou uveden v život humánní spolek sbor dobrovolných hasičů ve Štěpánově