Pro seniory Pro seniory Fotogalerie Napište nám Diář starosty Dění v obci

Vyhledat v textu

Drobečková navigace

Úvod > Kalendář akcí > Události od 9. 10. 2018

Kalendář akcí

Seznam událostí od 9. 10. 2018 do 22. 10. 2018


Tuesday

Informace - podpora z Olomouckého kraje

Datum: 18. 7. 2018 - 28. 2. 2019

Exkurze do Pivovaru Litovel

Datum: 30. 1. 2018 - 31. 12. 2018

Litovli se kvůli její poloze na šesti ramenech řeky Moravy říká hanácké Benátky. Město se nachází v chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví a je oblíbeným turistickým cílem pro zkoumání přírodních krás. Navíc můžete při návštěvě zavítat do hanáckého Pivovaru Litovel. V několika variantách prohlídky lze nahlédnout do zákulisí výroby místních pivních specialit, navštívit historickou varnu, ležácké sklepy a degustovat rozmanité druhy piva. Návštěvy pivovaru probíhají každý všední den od 10 do 15 hodin po předchozí domluvě. Pro rezervaci kontaktujte pivovar na telefonním čísle 724 776 392 či přes e-mail navratilova@litovel.cz. Ve spojitosti s pivem toho však Litovel nabízí ještě více. Díky emeritnímu sládkovi Miroslavu Koutkovi vzniklo Muzeum Litovel, ve kterém můžete obdivovat staré pivovarské stroje, pípy, sudy i jednotlivé druhy ječmene. Navíc se dozvíte víc o Gustavu Frištenském i to, proč na něj Litovelští nedají dopustit.

Výstava Tajemná Indonésie

Datum: 4. 5. 2018 - 31. 10. 2018

Svět o kterém, jste mysleli, že už neexistuje... Výstava prezentuje materiály největších cestovatelských osobností Jiřího Hanzelky, Miroslava Zikmunda a Miloslava Stingla. Hlavně však rozsáhlou cestovatelskou práci Rudolfa Švaříčka, který se věnuje neznámým etnikům a dobrodružným cestám do nitra ostrova. Výstava odhaluje taje Nové Guineje, Indonésie, Pacifiku i Šalamounových ostrovů. V českých podmínkách jde o zcela výjimečnou záležitost díky rozsahu záběru i zpracování jedinečných materiálů. Projekt vznikl na základě cest českých cestovatelů do zapomenuté části planety. Najdeme zde velkoformátové fotografie, unikátní etnografické sběry – obrovské rituální totemy bisj, štíty, iniciační masky, oštěpy, luky a šípy, kamenné rituální sekery a kostěné nože, čelenky i zdobení… Vše je atraktivní v bujné džungli s živými krokodýli, hady, želvami i ještěry. Nechybí unikátní stavby domorodých chýší, senzační projekce filmů... Osou expozice jsou velkoformátové fotografie. Výstava se koná pod záštitou hejtmana Olomouckého kraje. Pořadatelem je CK Livingstone

Výstava 100 let republiky

Datum: 3. 7. 2018 - 31. 10. 2018

Letos ve všech koutech České republiky slavíme toto velké jubileum a ani město Šternberk nezůstává pozadu. V prostorách Expozice času jsme si pro vás připravili výstavu, která vás donutí zavzpomínat na časy minulé. A na co se můžete těšit? -Uvidíte plno zajímavých exponátů. U některých třeba ani na první pohled nepoznáte, k čemu tyto věci sloužily. -Celou atmosféru dotvoří pečlivý výběr starým fotografií, na kterých například uvidíte budovy, které již ve Šternberku nejsou. -Dále na vás bude čekat dobový obývací pokoj či kuchyň, kde si budete moci sednout, podívat se na staré zprávy v televizi či přečíst si staré noviny. -A aby toho nebylo málo, celou výstavou Vás provede příběh šternberské rodačky, který Vás donutí trochu popřemýšlet a zahrát si pro Vás připravenou hru.

Jan Spěváček: V letním rozmaru

Datum: 29. 9. 2018 - 22. 11. 2018

Jan Spěváček se narodil 8. 9. 1973 v Teplicích, od roku 1994 žije a pracuje v Brně. Střední umělecké školy studoval v Praze a Kamenickém Šenově, aniž by jej sklářské školení odklonilo od malířské dráhy. V letech 1994-2000 studoval v malířském ateliéru Jiřího Načeradského na FaVU VUT v Brně, kde se usídlil a stal se jedním z nejznámějších malířů střední generace. Vernisáž se koná 29. 9. 2018 v 17 hodin.

Periferie v pohybu – Iva Vodrážková a Viktorie Langer

Datum: 1. 10. 2018 - 26. 10. 2018

Iva Vodrážková (* 1951, Olomouc) Iva Vodrážková v letech 1970–1974 absolvovala Pedagogickou fakultu Palackého Univerzity v Olomouci, obor výtvarná výchova a český jazyk. V 70. a 80. letech byla součástí pražské undergroundové kultury. Samostatně vystavovala v Jeruzalémě, San Francisku, New Yorku, Berkeley, Big Suru, Denveru, Vídni, Moskvě, Kyjevě, Temešváru, Bratislavě a v Praze. Kolektivně vystavovala v Berlíně, San Francisku, Vídni a v Praze. Učí na Základní umělecké škole v Praze. Viktorie Langer (* 1988, Žiar nad Hronom) Viktorie Langer v letech 2009–2015 absolvovala ateliér malířství u profesora Vladimíra Skrepla na Akademie výtvarných umění v Praze. V roce 2017 byla finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého. Samostatně vystavovala v Rotterdamu, Londýně, Praze a zúčastnila se skupinových výstav v Paříži, Budapešti, Praze a v norském Trastadu. Umělkyni zastupuje galerie Zahorian & Van Espen. Periferie v pohybu – Iva Vodrážková a Viktorie Langer Tvorbu dvou generačně odlišných umělkyň spojuje fascinace textilními materiály, které byly v tradičním uměleckém paradigmatu vytěsňovány na uměleckou periférii. Ačkoliv je pro každou z umělkyň určující jiná životní zkušenost nebo odlišnost formotvorných kulturních kódů a inspirací, symbol látkové periférie pro ně představuje důležité médium. Setkání obou výtvarnic je tak vzájemně provázaným konceptem, jehož pojítkem je nejen civilizační a kulturní fenomén periférie, ale i možnost konfrontace dvou autorských linií. Známé heslo teoretika médií Marshalla McLuhana „medium je message”, můžeme v kontextu výtvarného látkového umění chápat i tak, že tento materiál jako médium není jen prostředkem, ale je i médiem, které nese sdělení. Například v podobě skryté plasticity, kdy prohnutá vlnící se látka dokáže narušit dvojrozměrnost obrazu a nabýt formy trojrozměrného objektu. Nabízí se srovnání s tvorbou polského výtvarníka Władysława Hasiora, který vytvářel v 70tých letech textilní praporce jako objekty, inspirované zejména církevními procesími. Iva Vodrážková i Viktorie Langer pracují převážně s použitými textiliemi, které nesou na sobě stopy nejen své dřívější funkčnosti (háčkované dečky, divadelní, módní, nemocniční látky), ale i stopy skrytých příběhů. Obě umělkyně pracují intuitivní metodou a vytvářejí souhru mezi minulostí a přítomností, starým a novým. Vycházejí z výtvarného respektu k použitým věcem. Staré stopy nepřekrývají, ale naopak využívají k novým příběhům a k vzájemné komunikaci za pomoci symbolů lebky, smrtihlava, temné masky, srpku měsíce nebo ruky. Viktorie Langer vytváří nové příběhy v souhře se starými skvrnami, záplatami a vybledlé barevnosti použitých látek, které nejprve obarvuje. Chemický prostředek Savo, který se běžně používá k dezinfekci a čistění, využívá jako techniku dekoláže. Pro umělkyni je technologickým dekolorizačním prostředkem. Základní barevnost materiálů nečistí, ale odbarvuje a obrazně doslova „poskvrňuje”. Její chthonická textilní skvrnomalba na jedné straně látku dekolorizuje, na druhé straně umělkyně textilní obrazy dekolážuje, domalovává, sprejuje a například k jemné barevné látce z damašku přišívá či lepí temnou a hrubou látku. Výtvarnice hledá inspiraci ve vlastním podprahovém světě, ve sledování linií úniku, který se vyznačuje fragmentárností, vnitřním neklidem nebo utkvělými představami. Zkoumá technické možnosti výtvarných materiálů například prostřednictvím jejich narušování, aby odhalila dosud nespatřené. Iva Vodrážková své šité textilní koláže vytváří také z použitých látek a nalezených věcí. Používá techniku šití různorodých látkových materiálů a vytváří plošné náhodné výtvarné kompozice. Viktorie Langer pracuje například se secondhandovým starým nemocničním prostěradlem s tradičními modrými proužky a nápisem „chorobopisy” nebo povlakem na peřinu, kde je možno vidět dírky na knoflíky. Médium látky sice skončilo na periferii své funkčnosti, ale obě umělkyně ho oživují i s jeho dávnými příběhy. Zatímco Iva Vodrážková pracuje s jasně ohraničenými a pevnými výtvarnými a symbolickými konturami, tvorba Viktorie Langer se vyznačuje neostrými a nestabilními liniemi. Vytváří poetismus ze skvrn. Jedna umělkyně pracuje mechanickou cestou stříháním a sešíváním látek-obrazů jako kdyby se jednalo o textilní sendvičovou technologii patchwork nebo druh japonské textilie boro. Druhá umělkyně používá více chemickou cestu, pomocí Sava, akrylových barev, sprejů a barev na látky. Iva Vodrážková na svých látkách tvoří obraz světa jako kosmos barevných a symbolických událostí. Viktorie Langer pracuje spíše podzemním způsobem – zobrazuje chthonos. Jakoby se nechala volně inspirovat známým výrokem Marcela Duchampa o umělcích, kteří budou tvořit v podzemí. Na svých textilních obrazech zachycuje svět často jako triptych: horní a dolní svět a mezisvět, do něhož někdy situuje lidskou bytost. V dolním chthonickém světě je možno najít i mytologického Uroborose, právě se chystajícího pozřít vlastní ocas. Tvorba obou umělkyň prostřednictvím látkového umění odhaluje specifickou periferní multikulturnost. Ukazuje, jak samotné médium látky může být prostředkem připomínky opuštěných zón, osamocených míst, zapomenutých zákoutí a příběhů anonymního charakteru. Obecnými znaky periférie jsou rozptýlenost, fluktuace, náhodnost, stav nouze, linie úniku, ztracenosti, ale i hledání a vytváření nového počátku. Periférie se na jedné straně ukazuje být místem relativního bezpečí a nabízí otevřený prostor k dotváření příběhů a událostí, na druhé straně se ukazuje být místem nebezpečným, rizikovým a subverzivním, kterému dominuje chthonos jako podsvětí temných masek a svět sebepožírajících se bytostí a systémů. Oběma umělkyním je společná i výtvarná tvorba prostřednictvím tradiční olejové nebo akrylové malby na plátně. Byť je rozdílná svými ontologickými východisky, protože jedna umělkyně akcentuje spíše kosmos a druhá chthonos, přesto mají společný výtvarný jazyk založený na jednoduchých obrazových symbolech, na snaze o vyjádření rudimentární emoce a poetičnosti. Miroslav Vodrážka

Wednesday

Informace - podpora z Olomouckého kraje

Datum: 18. 7. 2018 - 28. 2. 2019

Exkurze do Pivovaru Litovel

Datum: 30. 1. 2018 - 31. 12. 2018

Litovli se kvůli její poloze na šesti ramenech řeky Moravy říká hanácké Benátky. Město se nachází v chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví a je oblíbeným turistickým cílem pro zkoumání přírodních krás. Navíc můžete při návštěvě zavítat do hanáckého Pivovaru Litovel. V několika variantách prohlídky lze nahlédnout do zákulisí výroby místních pivních specialit, navštívit historickou varnu, ležácké sklepy a degustovat rozmanité druhy piva. Návštěvy pivovaru probíhají každý všední den od 10 do 15 hodin po předchozí domluvě. Pro rezervaci kontaktujte pivovar na telefonním čísle 724 776 392 či přes e-mail navratilova@litovel.cz. Ve spojitosti s pivem toho však Litovel nabízí ještě více. Díky emeritnímu sládkovi Miroslavu Koutkovi vzniklo Muzeum Litovel, ve kterém můžete obdivovat staré pivovarské stroje, pípy, sudy i jednotlivé druhy ječmene. Navíc se dozvíte víc o Gustavu Frištenském i to, proč na něj Litovelští nedají dopustit.

Výstava Tajemná Indonésie

Datum: 4. 5. 2018 - 31. 10. 2018

Svět o kterém, jste mysleli, že už neexistuje... Výstava prezentuje materiály největších cestovatelských osobností Jiřího Hanzelky, Miroslava Zikmunda a Miloslava Stingla. Hlavně však rozsáhlou cestovatelskou práci Rudolfa Švaříčka, který se věnuje neznámým etnikům a dobrodružným cestám do nitra ostrova. Výstava odhaluje taje Nové Guineje, Indonésie, Pacifiku i Šalamounových ostrovů. V českých podmínkách jde o zcela výjimečnou záležitost díky rozsahu záběru i zpracování jedinečných materiálů. Projekt vznikl na základě cest českých cestovatelů do zapomenuté části planety. Najdeme zde velkoformátové fotografie, unikátní etnografické sběry – obrovské rituální totemy bisj, štíty, iniciační masky, oštěpy, luky a šípy, kamenné rituální sekery a kostěné nože, čelenky i zdobení… Vše je atraktivní v bujné džungli s živými krokodýli, hady, želvami i ještěry. Nechybí unikátní stavby domorodých chýší, senzační projekce filmů... Osou expozice jsou velkoformátové fotografie. Výstava se koná pod záštitou hejtmana Olomouckého kraje. Pořadatelem je CK Livingstone

Výstava 100 let republiky

Datum: 3. 7. 2018 - 31. 10. 2018

Letos ve všech koutech České republiky slavíme toto velké jubileum a ani město Šternberk nezůstává pozadu. V prostorách Expozice času jsme si pro vás připravili výstavu, která vás donutí zavzpomínat na časy minulé. A na co se můžete těšit? -Uvidíte plno zajímavých exponátů. U některých třeba ani na první pohled nepoznáte, k čemu tyto věci sloužily. -Celou atmosféru dotvoří pečlivý výběr starým fotografií, na kterých například uvidíte budovy, které již ve Šternberku nejsou. -Dále na vás bude čekat dobový obývací pokoj či kuchyň, kde si budete moci sednout, podívat se na staré zprávy v televizi či přečíst si staré noviny. -A aby toho nebylo málo, celou výstavou Vás provede příběh šternberské rodačky, který Vás donutí trochu popřemýšlet a zahrát si pro Vás připravenou hru.

Jan Spěváček: V letním rozmaru

Datum: 29. 9. 2018 - 22. 11. 2018

Jan Spěváček se narodil 8. 9. 1973 v Teplicích, od roku 1994 žije a pracuje v Brně. Střední umělecké školy studoval v Praze a Kamenickém Šenově, aniž by jej sklářské školení odklonilo od malířské dráhy. V letech 1994-2000 studoval v malířském ateliéru Jiřího Načeradského na FaVU VUT v Brně, kde se usídlil a stal se jedním z nejznámějších malířů střední generace. Vernisáž se koná 29. 9. 2018 v 17 hodin.

Periferie v pohybu – Iva Vodrážková a Viktorie Langer

Datum: 1. 10. 2018 - 26. 10. 2018

Iva Vodrážková (* 1951, Olomouc) Iva Vodrážková v letech 1970–1974 absolvovala Pedagogickou fakultu Palackého Univerzity v Olomouci, obor výtvarná výchova a český jazyk. V 70. a 80. letech byla součástí pražské undergroundové kultury. Samostatně vystavovala v Jeruzalémě, San Francisku, New Yorku, Berkeley, Big Suru, Denveru, Vídni, Moskvě, Kyjevě, Temešváru, Bratislavě a v Praze. Kolektivně vystavovala v Berlíně, San Francisku, Vídni a v Praze. Učí na Základní umělecké škole v Praze. Viktorie Langer (* 1988, Žiar nad Hronom) Viktorie Langer v letech 2009–2015 absolvovala ateliér malířství u profesora Vladimíra Skrepla na Akademie výtvarných umění v Praze. V roce 2017 byla finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého. Samostatně vystavovala v Rotterdamu, Londýně, Praze a zúčastnila se skupinových výstav v Paříži, Budapešti, Praze a v norském Trastadu. Umělkyni zastupuje galerie Zahorian & Van Espen. Periferie v pohybu – Iva Vodrážková a Viktorie Langer Tvorbu dvou generačně odlišných umělkyň spojuje fascinace textilními materiály, které byly v tradičním uměleckém paradigmatu vytěsňovány na uměleckou periférii. Ačkoliv je pro každou z umělkyň určující jiná životní zkušenost nebo odlišnost formotvorných kulturních kódů a inspirací, symbol látkové periférie pro ně představuje důležité médium. Setkání obou výtvarnic je tak vzájemně provázaným konceptem, jehož pojítkem je nejen civilizační a kulturní fenomén periférie, ale i možnost konfrontace dvou autorských linií. Známé heslo teoretika médií Marshalla McLuhana „medium je message”, můžeme v kontextu výtvarného látkového umění chápat i tak, že tento materiál jako médium není jen prostředkem, ale je i médiem, které nese sdělení. Například v podobě skryté plasticity, kdy prohnutá vlnící se látka dokáže narušit dvojrozměrnost obrazu a nabýt formy trojrozměrného objektu. Nabízí se srovnání s tvorbou polského výtvarníka Władysława Hasiora, který vytvářel v 70tých letech textilní praporce jako objekty, inspirované zejména církevními procesími. Iva Vodrážková i Viktorie Langer pracují převážně s použitými textiliemi, které nesou na sobě stopy nejen své dřívější funkčnosti (háčkované dečky, divadelní, módní, nemocniční látky), ale i stopy skrytých příběhů. Obě umělkyně pracují intuitivní metodou a vytvářejí souhru mezi minulostí a přítomností, starým a novým. Vycházejí z výtvarného respektu k použitým věcem. Staré stopy nepřekrývají, ale naopak využívají k novým příběhům a k vzájemné komunikaci za pomoci symbolů lebky, smrtihlava, temné masky, srpku měsíce nebo ruky. Viktorie Langer vytváří nové příběhy v souhře se starými skvrnami, záplatami a vybledlé barevnosti použitých látek, které nejprve obarvuje. Chemický prostředek Savo, který se běžně používá k dezinfekci a čistění, využívá jako techniku dekoláže. Pro umělkyni je technologickým dekolorizačním prostředkem. Základní barevnost materiálů nečistí, ale odbarvuje a obrazně doslova „poskvrňuje”. Její chthonická textilní skvrnomalba na jedné straně látku dekolorizuje, na druhé straně umělkyně textilní obrazy dekolážuje, domalovává, sprejuje a například k jemné barevné látce z damašku přišívá či lepí temnou a hrubou látku. Výtvarnice hledá inspiraci ve vlastním podprahovém světě, ve sledování linií úniku, který se vyznačuje fragmentárností, vnitřním neklidem nebo utkvělými představami. Zkoumá technické možnosti výtvarných materiálů například prostřednictvím jejich narušování, aby odhalila dosud nespatřené. Iva Vodrážková své šité textilní koláže vytváří také z použitých látek a nalezených věcí. Používá techniku šití různorodých látkových materiálů a vytváří plošné náhodné výtvarné kompozice. Viktorie Langer pracuje například se secondhandovým starým nemocničním prostěradlem s tradičními modrými proužky a nápisem „chorobopisy” nebo povlakem na peřinu, kde je možno vidět dírky na knoflíky. Médium látky sice skončilo na periferii své funkčnosti, ale obě umělkyně ho oživují i s jeho dávnými příběhy. Zatímco Iva Vodrážková pracuje s jasně ohraničenými a pevnými výtvarnými a symbolickými konturami, tvorba Viktorie Langer se vyznačuje neostrými a nestabilními liniemi. Vytváří poetismus ze skvrn. Jedna umělkyně pracuje mechanickou cestou stříháním a sešíváním látek-obrazů jako kdyby se jednalo o textilní sendvičovou technologii patchwork nebo druh japonské textilie boro. Druhá umělkyně používá více chemickou cestu, pomocí Sava, akrylových barev, sprejů a barev na látky. Iva Vodrážková na svých látkách tvoří obraz světa jako kosmos barevných a symbolických událostí. Viktorie Langer pracuje spíše podzemním způsobem – zobrazuje chthonos. Jakoby se nechala volně inspirovat známým výrokem Marcela Duchampa o umělcích, kteří budou tvořit v podzemí. Na svých textilních obrazech zachycuje svět často jako triptych: horní a dolní svět a mezisvět, do něhož někdy situuje lidskou bytost. V dolním chthonickém světě je možno najít i mytologického Uroborose, právě se chystajícího pozřít vlastní ocas. Tvorba obou umělkyň prostřednictvím látkového umění odhaluje specifickou periferní multikulturnost. Ukazuje, jak samotné médium látky může být prostředkem připomínky opuštěných zón, osamocených míst, zapomenutých zákoutí a příběhů anonymního charakteru. Obecnými znaky periférie jsou rozptýlenost, fluktuace, náhodnost, stav nouze, linie úniku, ztracenosti, ale i hledání a vytváření nového počátku. Periférie se na jedné straně ukazuje být místem relativního bezpečí a nabízí otevřený prostor k dotváření příběhů a událostí, na druhé straně se ukazuje být místem nebezpečným, rizikovým a subverzivním, kterému dominuje chthonos jako podsvětí temných masek a svět sebepožírajících se bytostí a systémů. Oběma umělkyním je společná i výtvarná tvorba prostřednictvím tradiční olejové nebo akrylové malby na plátně. Byť je rozdílná svými ontologickými východisky, protože jedna umělkyně akcentuje spíše kosmos a druhá chthonos, přesto mají společný výtvarný jazyk založený na jednoduchých obrazových symbolech, na snaze o vyjádření rudimentární emoce a poetičnosti. Miroslav Vodrážka

Thursday

Informace - podpora z Olomouckého kraje

Datum: 18. 7. 2018 - 28. 2. 2019

Exkurze do Pivovaru Litovel

Datum: 30. 1. 2018 - 31. 12. 2018

Litovli se kvůli její poloze na šesti ramenech řeky Moravy říká hanácké Benátky. Město se nachází v chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví a je oblíbeným turistickým cílem pro zkoumání přírodních krás. Navíc můžete při návštěvě zavítat do hanáckého Pivovaru Litovel. V několika variantách prohlídky lze nahlédnout do zákulisí výroby místních pivních specialit, navštívit historickou varnu, ležácké sklepy a degustovat rozmanité druhy piva. Návštěvy pivovaru probíhají každý všední den od 10 do 15 hodin po předchozí domluvě. Pro rezervaci kontaktujte pivovar na telefonním čísle 724 776 392 či přes e-mail navratilova@litovel.cz. Ve spojitosti s pivem toho však Litovel nabízí ještě více. Díky emeritnímu sládkovi Miroslavu Koutkovi vzniklo Muzeum Litovel, ve kterém můžete obdivovat staré pivovarské stroje, pípy, sudy i jednotlivé druhy ječmene. Navíc se dozvíte víc o Gustavu Frištenském i to, proč na něj Litovelští nedají dopustit.

Výstava Tajemná Indonésie

Datum: 4. 5. 2018 - 31. 10. 2018

Svět o kterém, jste mysleli, že už neexistuje... Výstava prezentuje materiály největších cestovatelských osobností Jiřího Hanzelky, Miroslava Zikmunda a Miloslava Stingla. Hlavně však rozsáhlou cestovatelskou práci Rudolfa Švaříčka, který se věnuje neznámým etnikům a dobrodružným cestám do nitra ostrova. Výstava odhaluje taje Nové Guineje, Indonésie, Pacifiku i Šalamounových ostrovů. V českých podmínkách jde o zcela výjimečnou záležitost díky rozsahu záběru i zpracování jedinečných materiálů. Projekt vznikl na základě cest českých cestovatelů do zapomenuté části planety. Najdeme zde velkoformátové fotografie, unikátní etnografické sběry – obrovské rituální totemy bisj, štíty, iniciační masky, oštěpy, luky a šípy, kamenné rituální sekery a kostěné nože, čelenky i zdobení… Vše je atraktivní v bujné džungli s živými krokodýli, hady, želvami i ještěry. Nechybí unikátní stavby domorodých chýší, senzační projekce filmů... Osou expozice jsou velkoformátové fotografie. Výstava se koná pod záštitou hejtmana Olomouckého kraje. Pořadatelem je CK Livingstone

Výstava 100 let republiky

Datum: 3. 7. 2018 - 31. 10. 2018

Letos ve všech koutech České republiky slavíme toto velké jubileum a ani město Šternberk nezůstává pozadu. V prostorách Expozice času jsme si pro vás připravili výstavu, která vás donutí zavzpomínat na časy minulé. A na co se můžete těšit? -Uvidíte plno zajímavých exponátů. U některých třeba ani na první pohled nepoznáte, k čemu tyto věci sloužily. -Celou atmosféru dotvoří pečlivý výběr starým fotografií, na kterých například uvidíte budovy, které již ve Šternberku nejsou. -Dále na vás bude čekat dobový obývací pokoj či kuchyň, kde si budete moci sednout, podívat se na staré zprávy v televizi či přečíst si staré noviny. -A aby toho nebylo málo, celou výstavou Vás provede příběh šternberské rodačky, který Vás donutí trochu popřemýšlet a zahrát si pro Vás připravenou hru.

Jan Spěváček: V letním rozmaru

Datum: 29. 9. 2018 - 22. 11. 2018

Jan Spěváček se narodil 8. 9. 1973 v Teplicích, od roku 1994 žije a pracuje v Brně. Střední umělecké školy studoval v Praze a Kamenickém Šenově, aniž by jej sklářské školení odklonilo od malířské dráhy. V letech 1994-2000 studoval v malířském ateliéru Jiřího Načeradského na FaVU VUT v Brně, kde se usídlil a stal se jedním z nejznámějších malířů střední generace. Vernisáž se koná 29. 9. 2018 v 17 hodin.

Periferie v pohybu – Iva Vodrážková a Viktorie Langer

Datum: 1. 10. 2018 - 26. 10. 2018

Iva Vodrážková (* 1951, Olomouc) Iva Vodrážková v letech 1970–1974 absolvovala Pedagogickou fakultu Palackého Univerzity v Olomouci, obor výtvarná výchova a český jazyk. V 70. a 80. letech byla součástí pražské undergroundové kultury. Samostatně vystavovala v Jeruzalémě, San Francisku, New Yorku, Berkeley, Big Suru, Denveru, Vídni, Moskvě, Kyjevě, Temešváru, Bratislavě a v Praze. Kolektivně vystavovala v Berlíně, San Francisku, Vídni a v Praze. Učí na Základní umělecké škole v Praze. Viktorie Langer (* 1988, Žiar nad Hronom) Viktorie Langer v letech 2009–2015 absolvovala ateliér malířství u profesora Vladimíra Skrepla na Akademie výtvarných umění v Praze. V roce 2017 byla finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého. Samostatně vystavovala v Rotterdamu, Londýně, Praze a zúčastnila se skupinových výstav v Paříži, Budapešti, Praze a v norském Trastadu. Umělkyni zastupuje galerie Zahorian & Van Espen. Periferie v pohybu – Iva Vodrážková a Viktorie Langer Tvorbu dvou generačně odlišných umělkyň spojuje fascinace textilními materiály, které byly v tradičním uměleckém paradigmatu vytěsňovány na uměleckou periférii. Ačkoliv je pro každou z umělkyň určující jiná životní zkušenost nebo odlišnost formotvorných kulturních kódů a inspirací, symbol látkové periférie pro ně představuje důležité médium. Setkání obou výtvarnic je tak vzájemně provázaným konceptem, jehož pojítkem je nejen civilizační a kulturní fenomén periférie, ale i možnost konfrontace dvou autorských linií. Známé heslo teoretika médií Marshalla McLuhana „medium je message”, můžeme v kontextu výtvarného látkového umění chápat i tak, že tento materiál jako médium není jen prostředkem, ale je i médiem, které nese sdělení. Například v podobě skryté plasticity, kdy prohnutá vlnící se látka dokáže narušit dvojrozměrnost obrazu a nabýt formy trojrozměrného objektu. Nabízí se srovnání s tvorbou polského výtvarníka Władysława Hasiora, který vytvářel v 70tých letech textilní praporce jako objekty, inspirované zejména církevními procesími. Iva Vodrážková i Viktorie Langer pracují převážně s použitými textiliemi, které nesou na sobě stopy nejen své dřívější funkčnosti (háčkované dečky, divadelní, módní, nemocniční látky), ale i stopy skrytých příběhů. Obě umělkyně pracují intuitivní metodou a vytvářejí souhru mezi minulostí a přítomností, starým a novým. Vycházejí z výtvarného respektu k použitým věcem. Staré stopy nepřekrývají, ale naopak využívají k novým příběhům a k vzájemné komunikaci za pomoci symbolů lebky, smrtihlava, temné masky, srpku měsíce nebo ruky. Viktorie Langer vytváří nové příběhy v souhře se starými skvrnami, záplatami a vybledlé barevnosti použitých látek, které nejprve obarvuje. Chemický prostředek Savo, který se běžně používá k dezinfekci a čistění, využívá jako techniku dekoláže. Pro umělkyni je technologickým dekolorizačním prostředkem. Základní barevnost materiálů nečistí, ale odbarvuje a obrazně doslova „poskvrňuje”. Její chthonická textilní skvrnomalba na jedné straně látku dekolorizuje, na druhé straně umělkyně textilní obrazy dekolážuje, domalovává, sprejuje a například k jemné barevné látce z damašku přišívá či lepí temnou a hrubou látku. Výtvarnice hledá inspiraci ve vlastním podprahovém světě, ve sledování linií úniku, který se vyznačuje fragmentárností, vnitřním neklidem nebo utkvělými představami. Zkoumá technické možnosti výtvarných materiálů například prostřednictvím jejich narušování, aby odhalila dosud nespatřené. Iva Vodrážková své šité textilní koláže vytváří také z použitých látek a nalezených věcí. Používá techniku šití různorodých látkových materiálů a vytváří plošné náhodné výtvarné kompozice. Viktorie Langer pracuje například se secondhandovým starým nemocničním prostěradlem s tradičními modrými proužky a nápisem „chorobopisy” nebo povlakem na peřinu, kde je možno vidět dírky na knoflíky. Médium látky sice skončilo na periferii své funkčnosti, ale obě umělkyně ho oživují i s jeho dávnými příběhy. Zatímco Iva Vodrážková pracuje s jasně ohraničenými a pevnými výtvarnými a symbolickými konturami, tvorba Viktorie Langer se vyznačuje neostrými a nestabilními liniemi. Vytváří poetismus ze skvrn. Jedna umělkyně pracuje mechanickou cestou stříháním a sešíváním látek-obrazů jako kdyby se jednalo o textilní sendvičovou technologii patchwork nebo druh japonské textilie boro. Druhá umělkyně používá více chemickou cestu, pomocí Sava, akrylových barev, sprejů a barev na látky. Iva Vodrážková na svých látkách tvoří obraz světa jako kosmos barevných a symbolických událostí. Viktorie Langer pracuje spíše podzemním způsobem – zobrazuje chthonos. Jakoby se nechala volně inspirovat známým výrokem Marcela Duchampa o umělcích, kteří budou tvořit v podzemí. Na svých textilních obrazech zachycuje svět často jako triptych: horní a dolní svět a mezisvět, do něhož někdy situuje lidskou bytost. V dolním chthonickém světě je možno najít i mytologického Uroborose, právě se chystajícího pozřít vlastní ocas. Tvorba obou umělkyň prostřednictvím látkového umění odhaluje specifickou periferní multikulturnost. Ukazuje, jak samotné médium látky může být prostředkem připomínky opuštěných zón, osamocených míst, zapomenutých zákoutí a příběhů anonymního charakteru. Obecnými znaky periférie jsou rozptýlenost, fluktuace, náhodnost, stav nouze, linie úniku, ztracenosti, ale i hledání a vytváření nového počátku. Periférie se na jedné straně ukazuje být místem relativního bezpečí a nabízí otevřený prostor k dotváření příběhů a událostí, na druhé straně se ukazuje být místem nebezpečným, rizikovým a subverzivním, kterému dominuje chthonos jako podsvětí temných masek a svět sebepožírajících se bytostí a systémů. Oběma umělkyním je společná i výtvarná tvorba prostřednictvím tradiční olejové nebo akrylové malby na plátně. Byť je rozdílná svými ontologickými východisky, protože jedna umělkyně akcentuje spíše kosmos a druhá chthonos, přesto mají společný výtvarný jazyk založený na jednoduchých obrazových symbolech, na snaze o vyjádření rudimentární emoce a poetičnosti. Miroslav Vodrážka

Friday

Informace - podpora z Olomouckého kraje

Datum: 18. 7. 2018 - 28. 2. 2019

Exkurze do Pivovaru Litovel

Datum: 30. 1. 2018 - 31. 12. 2018

Litovli se kvůli její poloze na šesti ramenech řeky Moravy říká hanácké Benátky. Město se nachází v chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví a je oblíbeným turistickým cílem pro zkoumání přírodních krás. Navíc můžete při návštěvě zavítat do hanáckého Pivovaru Litovel. V několika variantách prohlídky lze nahlédnout do zákulisí výroby místních pivních specialit, navštívit historickou varnu, ležácké sklepy a degustovat rozmanité druhy piva. Návštěvy pivovaru probíhají každý všední den od 10 do 15 hodin po předchozí domluvě. Pro rezervaci kontaktujte pivovar na telefonním čísle 724 776 392 či přes e-mail navratilova@litovel.cz. Ve spojitosti s pivem toho však Litovel nabízí ještě více. Díky emeritnímu sládkovi Miroslavu Koutkovi vzniklo Muzeum Litovel, ve kterém můžete obdivovat staré pivovarské stroje, pípy, sudy i jednotlivé druhy ječmene. Navíc se dozvíte víc o Gustavu Frištenském i to, proč na něj Litovelští nedají dopustit.

Výstava Tajemná Indonésie

Datum: 4. 5. 2018 - 31. 10. 2018

Svět o kterém, jste mysleli, že už neexistuje... Výstava prezentuje materiály největších cestovatelských osobností Jiřího Hanzelky, Miroslava Zikmunda a Miloslava Stingla. Hlavně však rozsáhlou cestovatelskou práci Rudolfa Švaříčka, který se věnuje neznámým etnikům a dobrodružným cestám do nitra ostrova. Výstava odhaluje taje Nové Guineje, Indonésie, Pacifiku i Šalamounových ostrovů. V českých podmínkách jde o zcela výjimečnou záležitost díky rozsahu záběru i zpracování jedinečných materiálů. Projekt vznikl na základě cest českých cestovatelů do zapomenuté části planety. Najdeme zde velkoformátové fotografie, unikátní etnografické sběry – obrovské rituální totemy bisj, štíty, iniciační masky, oštěpy, luky a šípy, kamenné rituální sekery a kostěné nože, čelenky i zdobení… Vše je atraktivní v bujné džungli s živými krokodýli, hady, želvami i ještěry. Nechybí unikátní stavby domorodých chýší, senzační projekce filmů... Osou expozice jsou velkoformátové fotografie. Výstava se koná pod záštitou hejtmana Olomouckého kraje. Pořadatelem je CK Livingstone

Výstava 100 let republiky

Datum: 3. 7. 2018 - 31. 10. 2018

Letos ve všech koutech České republiky slavíme toto velké jubileum a ani město Šternberk nezůstává pozadu. V prostorách Expozice času jsme si pro vás připravili výstavu, která vás donutí zavzpomínat na časy minulé. A na co se můžete těšit? -Uvidíte plno zajímavých exponátů. U některých třeba ani na první pohled nepoznáte, k čemu tyto věci sloužily. -Celou atmosféru dotvoří pečlivý výběr starým fotografií, na kterých například uvidíte budovy, které již ve Šternberku nejsou. -Dále na vás bude čekat dobový obývací pokoj či kuchyň, kde si budete moci sednout, podívat se na staré zprávy v televizi či přečíst si staré noviny. -A aby toho nebylo málo, celou výstavou Vás provede příběh šternberské rodačky, který Vás donutí trochu popřemýšlet a zahrát si pro Vás připravenou hru.

Jan Spěváček: V letním rozmaru

Datum: 29. 9. 2018 - 22. 11. 2018

Jan Spěváček se narodil 8. 9. 1973 v Teplicích, od roku 1994 žije a pracuje v Brně. Střední umělecké školy studoval v Praze a Kamenickém Šenově, aniž by jej sklářské školení odklonilo od malířské dráhy. V letech 1994-2000 studoval v malířském ateliéru Jiřího Načeradského na FaVU VUT v Brně, kde se usídlil a stal se jedním z nejznámějších malířů střední generace. Vernisáž se koná 29. 9. 2018 v 17 hodin.

Periferie v pohybu – Iva Vodrážková a Viktorie Langer

Datum: 1. 10. 2018 - 26. 10. 2018

Iva Vodrážková (* 1951, Olomouc) Iva Vodrážková v letech 1970–1974 absolvovala Pedagogickou fakultu Palackého Univerzity v Olomouci, obor výtvarná výchova a český jazyk. V 70. a 80. letech byla součástí pražské undergroundové kultury. Samostatně vystavovala v Jeruzalémě, San Francisku, New Yorku, Berkeley, Big Suru, Denveru, Vídni, Moskvě, Kyjevě, Temešváru, Bratislavě a v Praze. Kolektivně vystavovala v Berlíně, San Francisku, Vídni a v Praze. Učí na Základní umělecké škole v Praze. Viktorie Langer (* 1988, Žiar nad Hronom) Viktorie Langer v letech 2009–2015 absolvovala ateliér malířství u profesora Vladimíra Skrepla na Akademie výtvarných umění v Praze. V roce 2017 byla finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého. Samostatně vystavovala v Rotterdamu, Londýně, Praze a zúčastnila se skupinových výstav v Paříži, Budapešti, Praze a v norském Trastadu. Umělkyni zastupuje galerie Zahorian & Van Espen. Periferie v pohybu – Iva Vodrážková a Viktorie Langer Tvorbu dvou generačně odlišných umělkyň spojuje fascinace textilními materiály, které byly v tradičním uměleckém paradigmatu vytěsňovány na uměleckou periférii. Ačkoliv je pro každou z umělkyň určující jiná životní zkušenost nebo odlišnost formotvorných kulturních kódů a inspirací, symbol látkové periférie pro ně představuje důležité médium. Setkání obou výtvarnic je tak vzájemně provázaným konceptem, jehož pojítkem je nejen civilizační a kulturní fenomén periférie, ale i možnost konfrontace dvou autorských linií. Známé heslo teoretika médií Marshalla McLuhana „medium je message”, můžeme v kontextu výtvarného látkového umění chápat i tak, že tento materiál jako médium není jen prostředkem, ale je i médiem, které nese sdělení. Například v podobě skryté plasticity, kdy prohnutá vlnící se látka dokáže narušit dvojrozměrnost obrazu a nabýt formy trojrozměrného objektu. Nabízí se srovnání s tvorbou polského výtvarníka Władysława Hasiora, který vytvářel v 70tých letech textilní praporce jako objekty, inspirované zejména církevními procesími. Iva Vodrážková i Viktorie Langer pracují převážně s použitými textiliemi, které nesou na sobě stopy nejen své dřívější funkčnosti (háčkované dečky, divadelní, módní, nemocniční látky), ale i stopy skrytých příběhů. Obě umělkyně pracují intuitivní metodou a vytvářejí souhru mezi minulostí a přítomností, starým a novým. Vycházejí z výtvarného respektu k použitým věcem. Staré stopy nepřekrývají, ale naopak využívají k novým příběhům a k vzájemné komunikaci za pomoci symbolů lebky, smrtihlava, temné masky, srpku měsíce nebo ruky. Viktorie Langer vytváří nové příběhy v souhře se starými skvrnami, záplatami a vybledlé barevnosti použitých látek, které nejprve obarvuje. Chemický prostředek Savo, který se běžně používá k dezinfekci a čistění, využívá jako techniku dekoláže. Pro umělkyni je technologickým dekolorizačním prostředkem. Základní barevnost materiálů nečistí, ale odbarvuje a obrazně doslova „poskvrňuje”. Její chthonická textilní skvrnomalba na jedné straně látku dekolorizuje, na druhé straně umělkyně textilní obrazy dekolážuje, domalovává, sprejuje a například k jemné barevné látce z damašku přišívá či lepí temnou a hrubou látku. Výtvarnice hledá inspiraci ve vlastním podprahovém světě, ve sledování linií úniku, který se vyznačuje fragmentárností, vnitřním neklidem nebo utkvělými představami. Zkoumá technické možnosti výtvarných materiálů například prostřednictvím jejich narušování, aby odhalila dosud nespatřené. Iva Vodrážková své šité textilní koláže vytváří také z použitých látek a nalezených věcí. Používá techniku šití různorodých látkových materiálů a vytváří plošné náhodné výtvarné kompozice. Viktorie Langer pracuje například se secondhandovým starým nemocničním prostěradlem s tradičními modrými proužky a nápisem „chorobopisy” nebo povlakem na peřinu, kde je možno vidět dírky na knoflíky. Médium látky sice skončilo na periferii své funkčnosti, ale obě umělkyně ho oživují i s jeho dávnými příběhy. Zatímco Iva Vodrážková pracuje s jasně ohraničenými a pevnými výtvarnými a symbolickými konturami, tvorba Viktorie Langer se vyznačuje neostrými a nestabilními liniemi. Vytváří poetismus ze skvrn. Jedna umělkyně pracuje mechanickou cestou stříháním a sešíváním látek-obrazů jako kdyby se jednalo o textilní sendvičovou technologii patchwork nebo druh japonské textilie boro. Druhá umělkyně používá více chemickou cestu, pomocí Sava, akrylových barev, sprejů a barev na látky. Iva Vodrážková na svých látkách tvoří obraz světa jako kosmos barevných a symbolických událostí. Viktorie Langer pracuje spíše podzemním způsobem – zobrazuje chthonos. Jakoby se nechala volně inspirovat známým výrokem Marcela Duchampa o umělcích, kteří budou tvořit v podzemí. Na svých textilních obrazech zachycuje svět často jako triptych: horní a dolní svět a mezisvět, do něhož někdy situuje lidskou bytost. V dolním chthonickém světě je možno najít i mytologického Uroborose, právě se chystajícího pozřít vlastní ocas. Tvorba obou umělkyň prostřednictvím látkového umění odhaluje specifickou periferní multikulturnost. Ukazuje, jak samotné médium látky může být prostředkem připomínky opuštěných zón, osamocených míst, zapomenutých zákoutí a příběhů anonymního charakteru. Obecnými znaky periférie jsou rozptýlenost, fluktuace, náhodnost, stav nouze, linie úniku, ztracenosti, ale i hledání a vytváření nového počátku. Periférie se na jedné straně ukazuje být místem relativního bezpečí a nabízí otevřený prostor k dotváření příběhů a událostí, na druhé straně se ukazuje být místem nebezpečným, rizikovým a subverzivním, kterému dominuje chthonos jako podsvětí temných masek a svět sebepožírajících se bytostí a systémů. Oběma umělkyním je společná i výtvarná tvorba prostřednictvím tradiční olejové nebo akrylové malby na plátně. Byť je rozdílná svými ontologickými východisky, protože jedna umělkyně akcentuje spíše kosmos a druhá chthonos, přesto mají společný výtvarný jazyk založený na jednoduchých obrazových symbolech, na snaze o vyjádření rudimentární emoce a poetičnosti. Miroslav Vodrážka

Saturday

Informace - podpora z Olomouckého kraje

Datum: 18. 7. 2018 - 28. 2. 2019

Exkurze do Pivovaru Litovel

Datum: 30. 1. 2018 - 31. 12. 2018

Litovli se kvůli její poloze na šesti ramenech řeky Moravy říká hanácké Benátky. Město se nachází v chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví a je oblíbeným turistickým cílem pro zkoumání přírodních krás. Navíc můžete při návštěvě zavítat do hanáckého Pivovaru Litovel. V několika variantách prohlídky lze nahlédnout do zákulisí výroby místních pivních specialit, navštívit historickou varnu, ležácké sklepy a degustovat rozmanité druhy piva. Návštěvy pivovaru probíhají každý všední den od 10 do 15 hodin po předchozí domluvě. Pro rezervaci kontaktujte pivovar na telefonním čísle 724 776 392 či přes e-mail navratilova@litovel.cz. Ve spojitosti s pivem toho však Litovel nabízí ještě více. Díky emeritnímu sládkovi Miroslavu Koutkovi vzniklo Muzeum Litovel, ve kterém můžete obdivovat staré pivovarské stroje, pípy, sudy i jednotlivé druhy ječmene. Navíc se dozvíte víc o Gustavu Frištenském i to, proč na něj Litovelští nedají dopustit.

Výstava Tajemná Indonésie

Datum: 4. 5. 2018 - 31. 10. 2018

Svět o kterém, jste mysleli, že už neexistuje... Výstava prezentuje materiály největších cestovatelských osobností Jiřího Hanzelky, Miroslava Zikmunda a Miloslava Stingla. Hlavně však rozsáhlou cestovatelskou práci Rudolfa Švaříčka, který se věnuje neznámým etnikům a dobrodružným cestám do nitra ostrova. Výstava odhaluje taje Nové Guineje, Indonésie, Pacifiku i Šalamounových ostrovů. V českých podmínkách jde o zcela výjimečnou záležitost díky rozsahu záběru i zpracování jedinečných materiálů. Projekt vznikl na základě cest českých cestovatelů do zapomenuté části planety. Najdeme zde velkoformátové fotografie, unikátní etnografické sběry – obrovské rituální totemy bisj, štíty, iniciační masky, oštěpy, luky a šípy, kamenné rituální sekery a kostěné nože, čelenky i zdobení… Vše je atraktivní v bujné džungli s živými krokodýli, hady, želvami i ještěry. Nechybí unikátní stavby domorodých chýší, senzační projekce filmů... Osou expozice jsou velkoformátové fotografie. Výstava se koná pod záštitou hejtmana Olomouckého kraje. Pořadatelem je CK Livingstone

Výstava 100 let republiky

Datum: 3. 7. 2018 - 31. 10. 2018

Letos ve všech koutech České republiky slavíme toto velké jubileum a ani město Šternberk nezůstává pozadu. V prostorách Expozice času jsme si pro vás připravili výstavu, která vás donutí zavzpomínat na časy minulé. A na co se můžete těšit? -Uvidíte plno zajímavých exponátů. U některých třeba ani na první pohled nepoznáte, k čemu tyto věci sloužily. -Celou atmosféru dotvoří pečlivý výběr starým fotografií, na kterých například uvidíte budovy, které již ve Šternberku nejsou. -Dále na vás bude čekat dobový obývací pokoj či kuchyň, kde si budete moci sednout, podívat se na staré zprávy v televizi či přečíst si staré noviny. -A aby toho nebylo málo, celou výstavou Vás provede příběh šternberské rodačky, který Vás donutí trochu popřemýšlet a zahrát si pro Vás připravenou hru.

Jan Spěváček: V letním rozmaru

Datum: 29. 9. 2018 - 22. 11. 2018

Jan Spěváček se narodil 8. 9. 1973 v Teplicích, od roku 1994 žije a pracuje v Brně. Střední umělecké školy studoval v Praze a Kamenickém Šenově, aniž by jej sklářské školení odklonilo od malířské dráhy. V letech 1994-2000 studoval v malířském ateliéru Jiřího Načeradského na FaVU VUT v Brně, kde se usídlil a stal se jedním z nejznámějších malířů střední generace. Vernisáž se koná 29. 9. 2018 v 17 hodin.

Periferie v pohybu – Iva Vodrážková a Viktorie Langer

Datum: 1. 10. 2018 - 26. 10. 2018

Iva Vodrážková (* 1951, Olomouc) Iva Vodrážková v letech 1970–1974 absolvovala Pedagogickou fakultu Palackého Univerzity v Olomouci, obor výtvarná výchova a český jazyk. V 70. a 80. letech byla součástí pražské undergroundové kultury. Samostatně vystavovala v Jeruzalémě, San Francisku, New Yorku, Berkeley, Big Suru, Denveru, Vídni, Moskvě, Kyjevě, Temešváru, Bratislavě a v Praze. Kolektivně vystavovala v Berlíně, San Francisku, Vídni a v Praze. Učí na Základní umělecké škole v Praze. Viktorie Langer (* 1988, Žiar nad Hronom) Viktorie Langer v letech 2009–2015 absolvovala ateliér malířství u profesora Vladimíra Skrepla na Akademie výtvarných umění v Praze. V roce 2017 byla finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého. Samostatně vystavovala v Rotterdamu, Londýně, Praze a zúčastnila se skupinových výstav v Paříži, Budapešti, Praze a v norském Trastadu. Umělkyni zastupuje galerie Zahorian & Van Espen. Periferie v pohybu – Iva Vodrážková a Viktorie Langer Tvorbu dvou generačně odlišných umělkyň spojuje fascinace textilními materiály, které byly v tradičním uměleckém paradigmatu vytěsňovány na uměleckou periférii. Ačkoliv je pro každou z umělkyň určující jiná životní zkušenost nebo odlišnost formotvorných kulturních kódů a inspirací, symbol látkové periférie pro ně představuje důležité médium. Setkání obou výtvarnic je tak vzájemně provázaným konceptem, jehož pojítkem je nejen civilizační a kulturní fenomén periférie, ale i možnost konfrontace dvou autorských linií. Známé heslo teoretika médií Marshalla McLuhana „medium je message”, můžeme v kontextu výtvarného látkového umění chápat i tak, že tento materiál jako médium není jen prostředkem, ale je i médiem, které nese sdělení. Například v podobě skryté plasticity, kdy prohnutá vlnící se látka dokáže narušit dvojrozměrnost obrazu a nabýt formy trojrozměrného objektu. Nabízí se srovnání s tvorbou polského výtvarníka Władysława Hasiora, který vytvářel v 70tých letech textilní praporce jako objekty, inspirované zejména církevními procesími. Iva Vodrážková i Viktorie Langer pracují převážně s použitými textiliemi, které nesou na sobě stopy nejen své dřívější funkčnosti (háčkované dečky, divadelní, módní, nemocniční látky), ale i stopy skrytých příběhů. Obě umělkyně pracují intuitivní metodou a vytvářejí souhru mezi minulostí a přítomností, starým a novým. Vycházejí z výtvarného respektu k použitým věcem. Staré stopy nepřekrývají, ale naopak využívají k novým příběhům a k vzájemné komunikaci za pomoci symbolů lebky, smrtihlava, temné masky, srpku měsíce nebo ruky. Viktorie Langer vytváří nové příběhy v souhře se starými skvrnami, záplatami a vybledlé barevnosti použitých látek, které nejprve obarvuje. Chemický prostředek Savo, který se běžně používá k dezinfekci a čistění, využívá jako techniku dekoláže. Pro umělkyni je technologickým dekolorizačním prostředkem. Základní barevnost materiálů nečistí, ale odbarvuje a obrazně doslova „poskvrňuje”. Její chthonická textilní skvrnomalba na jedné straně látku dekolorizuje, na druhé straně umělkyně textilní obrazy dekolážuje, domalovává, sprejuje a například k jemné barevné látce z damašku přišívá či lepí temnou a hrubou látku. Výtvarnice hledá inspiraci ve vlastním podprahovém světě, ve sledování linií úniku, který se vyznačuje fragmentárností, vnitřním neklidem nebo utkvělými představami. Zkoumá technické možnosti výtvarných materiálů například prostřednictvím jejich narušování, aby odhalila dosud nespatřené. Iva Vodrážková své šité textilní koláže vytváří také z použitých látek a nalezených věcí. Používá techniku šití různorodých látkových materiálů a vytváří plošné náhodné výtvarné kompozice. Viktorie Langer pracuje například se secondhandovým starým nemocničním prostěradlem s tradičními modrými proužky a nápisem „chorobopisy” nebo povlakem na peřinu, kde je možno vidět dírky na knoflíky. Médium látky sice skončilo na periferii své funkčnosti, ale obě umělkyně ho oživují i s jeho dávnými příběhy. Zatímco Iva Vodrážková pracuje s jasně ohraničenými a pevnými výtvarnými a symbolickými konturami, tvorba Viktorie Langer se vyznačuje neostrými a nestabilními liniemi. Vytváří poetismus ze skvrn. Jedna umělkyně pracuje mechanickou cestou stříháním a sešíváním látek-obrazů jako kdyby se jednalo o textilní sendvičovou technologii patchwork nebo druh japonské textilie boro. Druhá umělkyně používá více chemickou cestu, pomocí Sava, akrylových barev, sprejů a barev na látky. Iva Vodrážková na svých látkách tvoří obraz světa jako kosmos barevných a symbolických událostí. Viktorie Langer pracuje spíše podzemním způsobem – zobrazuje chthonos. Jakoby se nechala volně inspirovat známým výrokem Marcela Duchampa o umělcích, kteří budou tvořit v podzemí. Na svých textilních obrazech zachycuje svět často jako triptych: horní a dolní svět a mezisvět, do něhož někdy situuje lidskou bytost. V dolním chthonickém světě je možno najít i mytologického Uroborose, právě se chystajícího pozřít vlastní ocas. Tvorba obou umělkyň prostřednictvím látkového umění odhaluje specifickou periferní multikulturnost. Ukazuje, jak samotné médium látky může být prostředkem připomínky opuštěných zón, osamocených míst, zapomenutých zákoutí a příběhů anonymního charakteru. Obecnými znaky periférie jsou rozptýlenost, fluktuace, náhodnost, stav nouze, linie úniku, ztracenosti, ale i hledání a vytváření nového počátku. Periférie se na jedné straně ukazuje být místem relativního bezpečí a nabízí otevřený prostor k dotváření příběhů a událostí, na druhé straně se ukazuje být místem nebezpečným, rizikovým a subverzivním, kterému dominuje chthonos jako podsvětí temných masek a svět sebepožírajících se bytostí a systémů. Oběma umělkyním je společná i výtvarná tvorba prostřednictvím tradiční olejové nebo akrylové malby na plátně. Byť je rozdílná svými ontologickými východisky, protože jedna umělkyně akcentuje spíše kosmos a druhá chthonos, přesto mají společný výtvarný jazyk založený na jednoduchých obrazových symbolech, na snaze o vyjádření rudimentární emoce a poetičnosti. Miroslav Vodrážka

Sunday

Informace - podpora z Olomouckého kraje

Datum: 18. 7. 2018 - 28. 2. 2019

Exkurze do Pivovaru Litovel

Datum: 30. 1. 2018 - 31. 12. 2018

Litovli se kvůli její poloze na šesti ramenech řeky Moravy říká hanácké Benátky. Město se nachází v chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví a je oblíbeným turistickým cílem pro zkoumání přírodních krás. Navíc můžete při návštěvě zavítat do hanáckého Pivovaru Litovel. V několika variantách prohlídky lze nahlédnout do zákulisí výroby místních pivních specialit, navštívit historickou varnu, ležácké sklepy a degustovat rozmanité druhy piva. Návštěvy pivovaru probíhají každý všední den od 10 do 15 hodin po předchozí domluvě. Pro rezervaci kontaktujte pivovar na telefonním čísle 724 776 392 či přes e-mail navratilova@litovel.cz. Ve spojitosti s pivem toho však Litovel nabízí ještě více. Díky emeritnímu sládkovi Miroslavu Koutkovi vzniklo Muzeum Litovel, ve kterém můžete obdivovat staré pivovarské stroje, pípy, sudy i jednotlivé druhy ječmene. Navíc se dozvíte víc o Gustavu Frištenském i to, proč na něj Litovelští nedají dopustit.

Výstava Tajemná Indonésie

Datum: 4. 5. 2018 - 31. 10. 2018

Svět o kterém, jste mysleli, že už neexistuje... Výstava prezentuje materiály největších cestovatelských osobností Jiřího Hanzelky, Miroslava Zikmunda a Miloslava Stingla. Hlavně však rozsáhlou cestovatelskou práci Rudolfa Švaříčka, který se věnuje neznámým etnikům a dobrodružným cestám do nitra ostrova. Výstava odhaluje taje Nové Guineje, Indonésie, Pacifiku i Šalamounových ostrovů. V českých podmínkách jde o zcela výjimečnou záležitost díky rozsahu záběru i zpracování jedinečných materiálů. Projekt vznikl na základě cest českých cestovatelů do zapomenuté části planety. Najdeme zde velkoformátové fotografie, unikátní etnografické sběry – obrovské rituální totemy bisj, štíty, iniciační masky, oštěpy, luky a šípy, kamenné rituální sekery a kostěné nože, čelenky i zdobení… Vše je atraktivní v bujné džungli s živými krokodýli, hady, želvami i ještěry. Nechybí unikátní stavby domorodých chýší, senzační projekce filmů... Osou expozice jsou velkoformátové fotografie. Výstava se koná pod záštitou hejtmana Olomouckého kraje. Pořadatelem je CK Livingstone

Výstava 100 let republiky

Datum: 3. 7. 2018 - 31. 10. 2018

Letos ve všech koutech České republiky slavíme toto velké jubileum a ani město Šternberk nezůstává pozadu. V prostorách Expozice času jsme si pro vás připravili výstavu, která vás donutí zavzpomínat na časy minulé. A na co se můžete těšit? -Uvidíte plno zajímavých exponátů. U některých třeba ani na první pohled nepoznáte, k čemu tyto věci sloužily. -Celou atmosféru dotvoří pečlivý výběr starým fotografií, na kterých například uvidíte budovy, které již ve Šternberku nejsou. -Dále na vás bude čekat dobový obývací pokoj či kuchyň, kde si budete moci sednout, podívat se na staré zprávy v televizi či přečíst si staré noviny. -A aby toho nebylo málo, celou výstavou Vás provede příběh šternberské rodačky, který Vás donutí trochu popřemýšlet a zahrát si pro Vás připravenou hru.

Jan Spěváček: V letním rozmaru

Datum: 29. 9. 2018 - 22. 11. 2018

Jan Spěváček se narodil 8. 9. 1973 v Teplicích, od roku 1994 žije a pracuje v Brně. Střední umělecké školy studoval v Praze a Kamenickém Šenově, aniž by jej sklářské školení odklonilo od malířské dráhy. V letech 1994-2000 studoval v malířském ateliéru Jiřího Načeradského na FaVU VUT v Brně, kde se usídlil a stal se jedním z nejznámějších malířů střední generace. Vernisáž se koná 29. 9. 2018 v 17 hodin.

Periferie v pohybu – Iva Vodrážková a Viktorie Langer

Datum: 1. 10. 2018 - 26. 10. 2018

Iva Vodrážková (* 1951, Olomouc) Iva Vodrážková v letech 1970–1974 absolvovala Pedagogickou fakultu Palackého Univerzity v Olomouci, obor výtvarná výchova a český jazyk. V 70. a 80. letech byla součástí pražské undergroundové kultury. Samostatně vystavovala v Jeruzalémě, San Francisku, New Yorku, Berkeley, Big Suru, Denveru, Vídni, Moskvě, Kyjevě, Temešváru, Bratislavě a v Praze. Kolektivně vystavovala v Berlíně, San Francisku, Vídni a v Praze. Učí na Základní umělecké škole v Praze. Viktorie Langer (* 1988, Žiar nad Hronom) Viktorie Langer v letech 2009–2015 absolvovala ateliér malířství u profesora Vladimíra Skrepla na Akademie výtvarných umění v Praze. V roce 2017 byla finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého. Samostatně vystavovala v Rotterdamu, Londýně, Praze a zúčastnila se skupinových výstav v Paříži, Budapešti, Praze a v norském Trastadu. Umělkyni zastupuje galerie Zahorian & Van Espen. Periferie v pohybu – Iva Vodrážková a Viktorie Langer Tvorbu dvou generačně odlišných umělkyň spojuje fascinace textilními materiály, které byly v tradičním uměleckém paradigmatu vytěsňovány na uměleckou periférii. Ačkoliv je pro každou z umělkyň určující jiná životní zkušenost nebo odlišnost formotvorných kulturních kódů a inspirací, symbol látkové periférie pro ně představuje důležité médium. Setkání obou výtvarnic je tak vzájemně provázaným konceptem, jehož pojítkem je nejen civilizační a kulturní fenomén periférie, ale i možnost konfrontace dvou autorských linií. Známé heslo teoretika médií Marshalla McLuhana „medium je message”, můžeme v kontextu výtvarného látkového umění chápat i tak, že tento materiál jako médium není jen prostředkem, ale je i médiem, které nese sdělení. Například v podobě skryté plasticity, kdy prohnutá vlnící se látka dokáže narušit dvojrozměrnost obrazu a nabýt formy trojrozměrného objektu. Nabízí se srovnání s tvorbou polského výtvarníka Władysława Hasiora, který vytvářel v 70tých letech textilní praporce jako objekty, inspirované zejména církevními procesími. Iva Vodrážková i Viktorie Langer pracují převážně s použitými textiliemi, které nesou na sobě stopy nejen své dřívější funkčnosti (háčkované dečky, divadelní, módní, nemocniční látky), ale i stopy skrytých příběhů. Obě umělkyně pracují intuitivní metodou a vytvářejí souhru mezi minulostí a přítomností, starým a novým. Vycházejí z výtvarného respektu k použitým věcem. Staré stopy nepřekrývají, ale naopak využívají k novým příběhům a k vzájemné komunikaci za pomoci symbolů lebky, smrtihlava, temné masky, srpku měsíce nebo ruky. Viktorie Langer vytváří nové příběhy v souhře se starými skvrnami, záplatami a vybledlé barevnosti použitých látek, které nejprve obarvuje. Chemický prostředek Savo, který se běžně používá k dezinfekci a čistění, využívá jako techniku dekoláže. Pro umělkyni je technologickým dekolorizačním prostředkem. Základní barevnost materiálů nečistí, ale odbarvuje a obrazně doslova „poskvrňuje”. Její chthonická textilní skvrnomalba na jedné straně látku dekolorizuje, na druhé straně umělkyně textilní obrazy dekolážuje, domalovává, sprejuje a například k jemné barevné látce z damašku přišívá či lepí temnou a hrubou látku. Výtvarnice hledá inspiraci ve vlastním podprahovém světě, ve sledování linií úniku, který se vyznačuje fragmentárností, vnitřním neklidem nebo utkvělými představami. Zkoumá technické možnosti výtvarných materiálů například prostřednictvím jejich narušování, aby odhalila dosud nespatřené. Iva Vodrážková své šité textilní koláže vytváří také z použitých látek a nalezených věcí. Používá techniku šití různorodých látkových materiálů a vytváří plošné náhodné výtvarné kompozice. Viktorie Langer pracuje například se secondhandovým starým nemocničním prostěradlem s tradičními modrými proužky a nápisem „chorobopisy” nebo povlakem na peřinu, kde je možno vidět dírky na knoflíky. Médium látky sice skončilo na periferii své funkčnosti, ale obě umělkyně ho oživují i s jeho dávnými příběhy. Zatímco Iva Vodrážková pracuje s jasně ohraničenými a pevnými výtvarnými a symbolickými konturami, tvorba Viktorie Langer se vyznačuje neostrými a nestabilními liniemi. Vytváří poetismus ze skvrn. Jedna umělkyně pracuje mechanickou cestou stříháním a sešíváním látek-obrazů jako kdyby se jednalo o textilní sendvičovou technologii patchwork nebo druh japonské textilie boro. Druhá umělkyně používá více chemickou cestu, pomocí Sava, akrylových barev, sprejů a barev na látky. Iva Vodrážková na svých látkách tvoří obraz světa jako kosmos barevných a symbolických událostí. Viktorie Langer pracuje spíše podzemním způsobem – zobrazuje chthonos. Jakoby se nechala volně inspirovat známým výrokem Marcela Duchampa o umělcích, kteří budou tvořit v podzemí. Na svých textilních obrazech zachycuje svět často jako triptych: horní a dolní svět a mezisvět, do něhož někdy situuje lidskou bytost. V dolním chthonickém světě je možno najít i mytologického Uroborose, právě se chystajícího pozřít vlastní ocas. Tvorba obou umělkyň prostřednictvím látkového umění odhaluje specifickou periferní multikulturnost. Ukazuje, jak samotné médium látky může být prostředkem připomínky opuštěných zón, osamocených míst, zapomenutých zákoutí a příběhů anonymního charakteru. Obecnými znaky periférie jsou rozptýlenost, fluktuace, náhodnost, stav nouze, linie úniku, ztracenosti, ale i hledání a vytváření nového počátku. Periférie se na jedné straně ukazuje být místem relativního bezpečí a nabízí otevřený prostor k dotváření příběhů a událostí, na druhé straně se ukazuje být místem nebezpečným, rizikovým a subverzivním, kterému dominuje chthonos jako podsvětí temných masek a svět sebepožírajících se bytostí a systémů. Oběma umělkyním je společná i výtvarná tvorba prostřednictvím tradiční olejové nebo akrylové malby na plátně. Byť je rozdílná svými ontologickými východisky, protože jedna umělkyně akcentuje spíše kosmos a druhá chthonos, přesto mají společný výtvarný jazyk založený na jednoduchých obrazových symbolech, na snaze o vyjádření rudimentární emoce a poetičnosti. Miroslav Vodrážka

Monday

Informace - podpora z Olomouckého kraje

Datum: 18. 7. 2018 - 28. 2. 2019

Exkurze do Pivovaru Litovel

Datum: 30. 1. 2018 - 31. 12. 2018

Litovli se kvůli její poloze na šesti ramenech řeky Moravy říká hanácké Benátky. Město se nachází v chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví a je oblíbeným turistickým cílem pro zkoumání přírodních krás. Navíc můžete při návštěvě zavítat do hanáckého Pivovaru Litovel. V několika variantách prohlídky lze nahlédnout do zákulisí výroby místních pivních specialit, navštívit historickou varnu, ležácké sklepy a degustovat rozmanité druhy piva. Návštěvy pivovaru probíhají každý všední den od 10 do 15 hodin po předchozí domluvě. Pro rezervaci kontaktujte pivovar na telefonním čísle 724 776 392 či přes e-mail navratilova@litovel.cz. Ve spojitosti s pivem toho však Litovel nabízí ještě více. Díky emeritnímu sládkovi Miroslavu Koutkovi vzniklo Muzeum Litovel, ve kterém můžete obdivovat staré pivovarské stroje, pípy, sudy i jednotlivé druhy ječmene. Navíc se dozvíte víc o Gustavu Frištenském i to, proč na něj Litovelští nedají dopustit.

Výstava Tajemná Indonésie

Datum: 4. 5. 2018 - 31. 10. 2018

Svět o kterém, jste mysleli, že už neexistuje... Výstava prezentuje materiály největších cestovatelských osobností Jiřího Hanzelky, Miroslava Zikmunda a Miloslava Stingla. Hlavně však rozsáhlou cestovatelskou práci Rudolfa Švaříčka, který se věnuje neznámým etnikům a dobrodružným cestám do nitra ostrova. Výstava odhaluje taje Nové Guineje, Indonésie, Pacifiku i Šalamounových ostrovů. V českých podmínkách jde o zcela výjimečnou záležitost díky rozsahu záběru i zpracování jedinečných materiálů. Projekt vznikl na základě cest českých cestovatelů do zapomenuté části planety. Najdeme zde velkoformátové fotografie, unikátní etnografické sběry – obrovské rituální totemy bisj, štíty, iniciační masky, oštěpy, luky a šípy, kamenné rituální sekery a kostěné nože, čelenky i zdobení… Vše je atraktivní v bujné džungli s živými krokodýli, hady, želvami i ještěry. Nechybí unikátní stavby domorodých chýší, senzační projekce filmů... Osou expozice jsou velkoformátové fotografie. Výstava se koná pod záštitou hejtmana Olomouckého kraje. Pořadatelem je CK Livingstone

Výstava 100 let republiky

Datum: 3. 7. 2018 - 31. 10. 2018

Letos ve všech koutech České republiky slavíme toto velké jubileum a ani město Šternberk nezůstává pozadu. V prostorách Expozice času jsme si pro vás připravili výstavu, která vás donutí zavzpomínat na časy minulé. A na co se můžete těšit? -Uvidíte plno zajímavých exponátů. U některých třeba ani na první pohled nepoznáte, k čemu tyto věci sloužily. -Celou atmosféru dotvoří pečlivý výběr starým fotografií, na kterých například uvidíte budovy, které již ve Šternberku nejsou. -Dále na vás bude čekat dobový obývací pokoj či kuchyň, kde si budete moci sednout, podívat se na staré zprávy v televizi či přečíst si staré noviny. -A aby toho nebylo málo, celou výstavou Vás provede příběh šternberské rodačky, který Vás donutí trochu popřemýšlet a zahrát si pro Vás připravenou hru.

Jan Spěváček: V letním rozmaru

Datum: 29. 9. 2018 - 22. 11. 2018

Jan Spěváček se narodil 8. 9. 1973 v Teplicích, od roku 1994 žije a pracuje v Brně. Střední umělecké školy studoval v Praze a Kamenickém Šenově, aniž by jej sklářské školení odklonilo od malířské dráhy. V letech 1994-2000 studoval v malířském ateliéru Jiřího Načeradského na FaVU VUT v Brně, kde se usídlil a stal se jedním z nejznámějších malířů střední generace. Vernisáž se koná 29. 9. 2018 v 17 hodin.

Periferie v pohybu – Iva Vodrážková a Viktorie Langer

Datum: 1. 10. 2018 - 26. 10. 2018

Iva Vodrážková (* 1951, Olomouc) Iva Vodrážková v letech 1970–1974 absolvovala Pedagogickou fakultu Palackého Univerzity v Olomouci, obor výtvarná výchova a český jazyk. V 70. a 80. letech byla součástí pražské undergroundové kultury. Samostatně vystavovala v Jeruzalémě, San Francisku, New Yorku, Berkeley, Big Suru, Denveru, Vídni, Moskvě, Kyjevě, Temešváru, Bratislavě a v Praze. Kolektivně vystavovala v Berlíně, San Francisku, Vídni a v Praze. Učí na Základní umělecké škole v Praze. Viktorie Langer (* 1988, Žiar nad Hronom) Viktorie Langer v letech 2009–2015 absolvovala ateliér malířství u profesora Vladimíra Skrepla na Akademie výtvarných umění v Praze. V roce 2017 byla finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého. Samostatně vystavovala v Rotterdamu, Londýně, Praze a zúčastnila se skupinových výstav v Paříži, Budapešti, Praze a v norském Trastadu. Umělkyni zastupuje galerie Zahorian & Van Espen. Periferie v pohybu – Iva Vodrážková a Viktorie Langer Tvorbu dvou generačně odlišných umělkyň spojuje fascinace textilními materiály, které byly v tradičním uměleckém paradigmatu vytěsňovány na uměleckou periférii. Ačkoliv je pro každou z umělkyň určující jiná životní zkušenost nebo odlišnost formotvorných kulturních kódů a inspirací, symbol látkové periférie pro ně představuje důležité médium. Setkání obou výtvarnic je tak vzájemně provázaným konceptem, jehož pojítkem je nejen civilizační a kulturní fenomén periférie, ale i možnost konfrontace dvou autorských linií. Známé heslo teoretika médií Marshalla McLuhana „medium je message”, můžeme v kontextu výtvarného látkového umění chápat i tak, že tento materiál jako médium není jen prostředkem, ale je i médiem, které nese sdělení. Například v podobě skryté plasticity, kdy prohnutá vlnící se látka dokáže narušit dvojrozměrnost obrazu a nabýt formy trojrozměrného objektu. Nabízí se srovnání s tvorbou polského výtvarníka Władysława Hasiora, který vytvářel v 70tých letech textilní praporce jako objekty, inspirované zejména církevními procesími. Iva Vodrážková i Viktorie Langer pracují převážně s použitými textiliemi, které nesou na sobě stopy nejen své dřívější funkčnosti (háčkované dečky, divadelní, módní, nemocniční látky), ale i stopy skrytých příběhů. Obě umělkyně pracují intuitivní metodou a vytvářejí souhru mezi minulostí a přítomností, starým a novým. Vycházejí z výtvarného respektu k použitým věcem. Staré stopy nepřekrývají, ale naopak využívají k novým příběhům a k vzájemné komunikaci za pomoci symbolů lebky, smrtihlava, temné masky, srpku měsíce nebo ruky. Viktorie Langer vytváří nové příběhy v souhře se starými skvrnami, záplatami a vybledlé barevnosti použitých látek, které nejprve obarvuje. Chemický prostředek Savo, který se běžně používá k dezinfekci a čistění, využívá jako techniku dekoláže. Pro umělkyni je technologickým dekolorizačním prostředkem. Základní barevnost materiálů nečistí, ale odbarvuje a obrazně doslova „poskvrňuje”. Její chthonická textilní skvrnomalba na jedné straně látku dekolorizuje, na druhé straně umělkyně textilní obrazy dekolážuje, domalovává, sprejuje a například k jemné barevné látce z damašku přišívá či lepí temnou a hrubou látku. Výtvarnice hledá inspiraci ve vlastním podprahovém světě, ve sledování linií úniku, který se vyznačuje fragmentárností, vnitřním neklidem nebo utkvělými představami. Zkoumá technické možnosti výtvarných materiálů například prostřednictvím jejich narušování, aby odhalila dosud nespatřené. Iva Vodrážková své šité textilní koláže vytváří také z použitých látek a nalezených věcí. Používá techniku šití různorodých látkových materiálů a vytváří plošné náhodné výtvarné kompozice. Viktorie Langer pracuje například se secondhandovým starým nemocničním prostěradlem s tradičními modrými proužky a nápisem „chorobopisy” nebo povlakem na peřinu, kde je možno vidět dírky na knoflíky. Médium látky sice skončilo na periferii své funkčnosti, ale obě umělkyně ho oživují i s jeho dávnými příběhy. Zatímco Iva Vodrážková pracuje s jasně ohraničenými a pevnými výtvarnými a symbolickými konturami, tvorba Viktorie Langer se vyznačuje neostrými a nestabilními liniemi. Vytváří poetismus ze skvrn. Jedna umělkyně pracuje mechanickou cestou stříháním a sešíváním látek-obrazů jako kdyby se jednalo o textilní sendvičovou technologii patchwork nebo druh japonské textilie boro. Druhá umělkyně používá více chemickou cestu, pomocí Sava, akrylových barev, sprejů a barev na látky. Iva Vodrážková na svých látkách tvoří obraz světa jako kosmos barevných a symbolických událostí. Viktorie Langer pracuje spíše podzemním způsobem – zobrazuje chthonos. Jakoby se nechala volně inspirovat známým výrokem Marcela Duchampa o umělcích, kteří budou tvořit v podzemí. Na svých textilních obrazech zachycuje svět často jako triptych: horní a dolní svět a mezisvět, do něhož někdy situuje lidskou bytost. V dolním chthonickém světě je možno najít i mytologického Uroborose, právě se chystajícího pozřít vlastní ocas. Tvorba obou umělkyň prostřednictvím látkového umění odhaluje specifickou periferní multikulturnost. Ukazuje, jak samotné médium látky může být prostředkem připomínky opuštěných zón, osamocených míst, zapomenutých zákoutí a příběhů anonymního charakteru. Obecnými znaky periférie jsou rozptýlenost, fluktuace, náhodnost, stav nouze, linie úniku, ztracenosti, ale i hledání a vytváření nového počátku. Periférie se na jedné straně ukazuje být místem relativního bezpečí a nabízí otevřený prostor k dotváření příběhů a událostí, na druhé straně se ukazuje být místem nebezpečným, rizikovým a subverzivním, kterému dominuje chthonos jako podsvětí temných masek a svět sebepožírajících se bytostí a systémů. Oběma umělkyním je společná i výtvarná tvorba prostřednictvím tradiční olejové nebo akrylové malby na plátně. Byť je rozdílná svými ontologickými východisky, protože jedna umělkyně akcentuje spíše kosmos a druhá chthonos, přesto mají společný výtvarný jazyk založený na jednoduchých obrazových symbolech, na snaze o vyjádření rudimentární emoce a poetičnosti. Miroslav Vodrážka

Tuesday

Informace - podpora z Olomouckého kraje

Datum: 18. 7. 2018 - 28. 2. 2019

Exkurze do Pivovaru Litovel

Datum: 30. 1. 2018 - 31. 12. 2018

Litovli se kvůli její poloze na šesti ramenech řeky Moravy říká hanácké Benátky. Město se nachází v chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví a je oblíbeným turistickým cílem pro zkoumání přírodních krás. Navíc můžete při návštěvě zavítat do hanáckého Pivovaru Litovel. V několika variantách prohlídky lze nahlédnout do zákulisí výroby místních pivních specialit, navštívit historickou varnu, ležácké sklepy a degustovat rozmanité druhy piva. Návštěvy pivovaru probíhají každý všední den od 10 do 15 hodin po předchozí domluvě. Pro rezervaci kontaktujte pivovar na telefonním čísle 724 776 392 či přes e-mail navratilova@litovel.cz. Ve spojitosti s pivem toho však Litovel nabízí ještě více. Díky emeritnímu sládkovi Miroslavu Koutkovi vzniklo Muzeum Litovel, ve kterém můžete obdivovat staré pivovarské stroje, pípy, sudy i jednotlivé druhy ječmene. Navíc se dozvíte víc o Gustavu Frištenském i to, proč na něj Litovelští nedají dopustit.

Výstava Tajemná Indonésie

Datum: 4. 5. 2018 - 31. 10. 2018

Svět o kterém, jste mysleli, že už neexistuje... Výstava prezentuje materiály největších cestovatelských osobností Jiřího Hanzelky, Miroslava Zikmunda a Miloslava Stingla. Hlavně však rozsáhlou cestovatelskou práci Rudolfa Švaříčka, který se věnuje neznámým etnikům a dobrodružným cestám do nitra ostrova. Výstava odhaluje taje Nové Guineje, Indonésie, Pacifiku i Šalamounových ostrovů. V českých podmínkách jde o zcela výjimečnou záležitost díky rozsahu záběru i zpracování jedinečných materiálů. Projekt vznikl na základě cest českých cestovatelů do zapomenuté části planety. Najdeme zde velkoformátové fotografie, unikátní etnografické sběry – obrovské rituální totemy bisj, štíty, iniciační masky, oštěpy, luky a šípy, kamenné rituální sekery a kostěné nože, čelenky i zdobení… Vše je atraktivní v bujné džungli s živými krokodýli, hady, želvami i ještěry. Nechybí unikátní stavby domorodých chýší, senzační projekce filmů... Osou expozice jsou velkoformátové fotografie. Výstava se koná pod záštitou hejtmana Olomouckého kraje. Pořadatelem je CK Livingstone

Výstava 100 let republiky

Datum: 3. 7. 2018 - 31. 10. 2018

Letos ve všech koutech České republiky slavíme toto velké jubileum a ani město Šternberk nezůstává pozadu. V prostorách Expozice času jsme si pro vás připravili výstavu, která vás donutí zavzpomínat na časy minulé. A na co se můžete těšit? -Uvidíte plno zajímavých exponátů. U některých třeba ani na první pohled nepoznáte, k čemu tyto věci sloužily. -Celou atmosféru dotvoří pečlivý výběr starým fotografií, na kterých například uvidíte budovy, které již ve Šternberku nejsou. -Dále na vás bude čekat dobový obývací pokoj či kuchyň, kde si budete moci sednout, podívat se na staré zprávy v televizi či přečíst si staré noviny. -A aby toho nebylo málo, celou výstavou Vás provede příběh šternberské rodačky, který Vás donutí trochu popřemýšlet a zahrát si pro Vás připravenou hru.

Jan Spěváček: V letním rozmaru

Datum: 29. 9. 2018 - 22. 11. 2018

Jan Spěváček se narodil 8. 9. 1973 v Teplicích, od roku 1994 žije a pracuje v Brně. Střední umělecké školy studoval v Praze a Kamenickém Šenově, aniž by jej sklářské školení odklonilo od malířské dráhy. V letech 1994-2000 studoval v malířském ateliéru Jiřího Načeradského na FaVU VUT v Brně, kde se usídlil a stal se jedním z nejznámějších malířů střední generace. Vernisáž se koná 29. 9. 2018 v 17 hodin.

Periferie v pohybu – Iva Vodrážková a Viktorie Langer

Datum: 1. 10. 2018 - 26. 10. 2018

Iva Vodrážková (* 1951, Olomouc) Iva Vodrážková v letech 1970–1974 absolvovala Pedagogickou fakultu Palackého Univerzity v Olomouci, obor výtvarná výchova a český jazyk. V 70. a 80. letech byla součástí pražské undergroundové kultury. Samostatně vystavovala v Jeruzalémě, San Francisku, New Yorku, Berkeley, Big Suru, Denveru, Vídni, Moskvě, Kyjevě, Temešváru, Bratislavě a v Praze. Kolektivně vystavovala v Berlíně, San Francisku, Vídni a v Praze. Učí na Základní umělecké škole v Praze. Viktorie Langer (* 1988, Žiar nad Hronom) Viktorie Langer v letech 2009–2015 absolvovala ateliér malířství u profesora Vladimíra Skrepla na Akademie výtvarných umění v Praze. V roce 2017 byla finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého. Samostatně vystavovala v Rotterdamu, Londýně, Praze a zúčastnila se skupinových výstav v Paříži, Budapešti, Praze a v norském Trastadu. Umělkyni zastupuje galerie Zahorian & Van Espen. Periferie v pohybu – Iva Vodrážková a Viktorie Langer Tvorbu dvou generačně odlišných umělkyň spojuje fascinace textilními materiály, které byly v tradičním uměleckém paradigmatu vytěsňovány na uměleckou periférii. Ačkoliv je pro každou z umělkyň určující jiná životní zkušenost nebo odlišnost formotvorných kulturních kódů a inspirací, symbol látkové periférie pro ně představuje důležité médium. Setkání obou výtvarnic je tak vzájemně provázaným konceptem, jehož pojítkem je nejen civilizační a kulturní fenomén periférie, ale i možnost konfrontace dvou autorských linií. Známé heslo teoretika médií Marshalla McLuhana „medium je message”, můžeme v kontextu výtvarného látkového umění chápat i tak, že tento materiál jako médium není jen prostředkem, ale je i médiem, které nese sdělení. Například v podobě skryté plasticity, kdy prohnutá vlnící se látka dokáže narušit dvojrozměrnost obrazu a nabýt formy trojrozměrného objektu. Nabízí se srovnání s tvorbou polského výtvarníka Władysława Hasiora, který vytvářel v 70tých letech textilní praporce jako objekty, inspirované zejména církevními procesími. Iva Vodrážková i Viktorie Langer pracují převážně s použitými textiliemi, které nesou na sobě stopy nejen své dřívější funkčnosti (háčkované dečky, divadelní, módní, nemocniční látky), ale i stopy skrytých příběhů. Obě umělkyně pracují intuitivní metodou a vytvářejí souhru mezi minulostí a přítomností, starým a novým. Vycházejí z výtvarného respektu k použitým věcem. Staré stopy nepřekrývají, ale naopak využívají k novým příběhům a k vzájemné komunikaci za pomoci symbolů lebky, smrtihlava, temné masky, srpku měsíce nebo ruky. Viktorie Langer vytváří nové příběhy v souhře se starými skvrnami, záplatami a vybledlé barevnosti použitých látek, které nejprve obarvuje. Chemický prostředek Savo, který se běžně používá k dezinfekci a čistění, využívá jako techniku dekoláže. Pro umělkyni je technologickým dekolorizačním prostředkem. Základní barevnost materiálů nečistí, ale odbarvuje a obrazně doslova „poskvrňuje”. Její chthonická textilní skvrnomalba na jedné straně látku dekolorizuje, na druhé straně umělkyně textilní obrazy dekolážuje, domalovává, sprejuje a například k jemné barevné látce z damašku přišívá či lepí temnou a hrubou látku. Výtvarnice hledá inspiraci ve vlastním podprahovém světě, ve sledování linií úniku, který se vyznačuje fragmentárností, vnitřním neklidem nebo utkvělými představami. Zkoumá technické možnosti výtvarných materiálů například prostřednictvím jejich narušování, aby odhalila dosud nespatřené. Iva Vodrážková své šité textilní koláže vytváří také z použitých látek a nalezených věcí. Používá techniku šití různorodých látkových materiálů a vytváří plošné náhodné výtvarné kompozice. Viktorie Langer pracuje například se secondhandovým starým nemocničním prostěradlem s tradičními modrými proužky a nápisem „chorobopisy” nebo povlakem na peřinu, kde je možno vidět dírky na knoflíky. Médium látky sice skončilo na periferii své funkčnosti, ale obě umělkyně ho oživují i s jeho dávnými příběhy. Zatímco Iva Vodrážková pracuje s jasně ohraničenými a pevnými výtvarnými a symbolickými konturami, tvorba Viktorie Langer se vyznačuje neostrými a nestabilními liniemi. Vytváří poetismus ze skvrn. Jedna umělkyně pracuje mechanickou cestou stříháním a sešíváním látek-obrazů jako kdyby se jednalo o textilní sendvičovou technologii patchwork nebo druh japonské textilie boro. Druhá umělkyně používá více chemickou cestu, pomocí Sava, akrylových barev, sprejů a barev na látky. Iva Vodrážková na svých látkách tvoří obraz světa jako kosmos barevných a symbolických událostí. Viktorie Langer pracuje spíše podzemním způsobem – zobrazuje chthonos. Jakoby se nechala volně inspirovat známým výrokem Marcela Duchampa o umělcích, kteří budou tvořit v podzemí. Na svých textilních obrazech zachycuje svět často jako triptych: horní a dolní svět a mezisvět, do něhož někdy situuje lidskou bytost. V dolním chthonickém světě je možno najít i mytologického Uroborose, právě se chystajícího pozřít vlastní ocas. Tvorba obou umělkyň prostřednictvím látkového umění odhaluje specifickou periferní multikulturnost. Ukazuje, jak samotné médium látky může být prostředkem připomínky opuštěných zón, osamocených míst, zapomenutých zákoutí a příběhů anonymního charakteru. Obecnými znaky periférie jsou rozptýlenost, fluktuace, náhodnost, stav nouze, linie úniku, ztracenosti, ale i hledání a vytváření nového počátku. Periférie se na jedné straně ukazuje být místem relativního bezpečí a nabízí otevřený prostor k dotváření příběhů a událostí, na druhé straně se ukazuje být místem nebezpečným, rizikovým a subverzivním, kterému dominuje chthonos jako podsvětí temných masek a svět sebepožírajících se bytostí a systémů. Oběma umělkyním je společná i výtvarná tvorba prostřednictvím tradiční olejové nebo akrylové malby na plátně. Byť je rozdílná svými ontologickými východisky, protože jedna umělkyně akcentuje spíše kosmos a druhá chthonos, přesto mají společný výtvarný jazyk založený na jednoduchých obrazových symbolech, na snaze o vyjádření rudimentární emoce a poetičnosti. Miroslav Vodrážka

Wednesday

Informace - podpora z Olomouckého kraje

Datum: 18. 7. 2018 - 28. 2. 2019

Exkurze do Pivovaru Litovel

Datum: 30. 1. 2018 - 31. 12. 2018

Litovli se kvůli její poloze na šesti ramenech řeky Moravy říká hanácké Benátky. Město se nachází v chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví a je oblíbeným turistickým cílem pro zkoumání přírodních krás. Navíc můžete při návštěvě zavítat do hanáckého Pivovaru Litovel. V několika variantách prohlídky lze nahlédnout do zákulisí výroby místních pivních specialit, navštívit historickou varnu, ležácké sklepy a degustovat rozmanité druhy piva. Návštěvy pivovaru probíhají každý všední den od 10 do 15 hodin po předchozí domluvě. Pro rezervaci kontaktujte pivovar na telefonním čísle 724 776 392 či přes e-mail navratilova@litovel.cz. Ve spojitosti s pivem toho však Litovel nabízí ještě více. Díky emeritnímu sládkovi Miroslavu Koutkovi vzniklo Muzeum Litovel, ve kterém můžete obdivovat staré pivovarské stroje, pípy, sudy i jednotlivé druhy ječmene. Navíc se dozvíte víc o Gustavu Frištenském i to, proč na něj Litovelští nedají dopustit.

Výstava Tajemná Indonésie

Datum: 4. 5. 2018 - 31. 10. 2018

Svět o kterém, jste mysleli, že už neexistuje... Výstava prezentuje materiály největších cestovatelských osobností Jiřího Hanzelky, Miroslava Zikmunda a Miloslava Stingla. Hlavně však rozsáhlou cestovatelskou práci Rudolfa Švaříčka, který se věnuje neznámým etnikům a dobrodružným cestám do nitra ostrova. Výstava odhaluje taje Nové Guineje, Indonésie, Pacifiku i Šalamounových ostrovů. V českých podmínkách jde o zcela výjimečnou záležitost díky rozsahu záběru i zpracování jedinečných materiálů. Projekt vznikl na základě cest českých cestovatelů do zapomenuté části planety. Najdeme zde velkoformátové fotografie, unikátní etnografické sběry – obrovské rituální totemy bisj, štíty, iniciační masky, oštěpy, luky a šípy, kamenné rituální sekery a kostěné nože, čelenky i zdobení… Vše je atraktivní v bujné džungli s živými krokodýli, hady, želvami i ještěry. Nechybí unikátní stavby domorodých chýší, senzační projekce filmů... Osou expozice jsou velkoformátové fotografie. Výstava se koná pod záštitou hejtmana Olomouckého kraje. Pořadatelem je CK Livingstone

Výstava 100 let republiky

Datum: 3. 7. 2018 - 31. 10. 2018

Letos ve všech koutech České republiky slavíme toto velké jubileum a ani město Šternberk nezůstává pozadu. V prostorách Expozice času jsme si pro vás připravili výstavu, která vás donutí zavzpomínat na časy minulé. A na co se můžete těšit? -Uvidíte plno zajímavých exponátů. U některých třeba ani na první pohled nepoznáte, k čemu tyto věci sloužily. -Celou atmosféru dotvoří pečlivý výběr starým fotografií, na kterých například uvidíte budovy, které již ve Šternberku nejsou. -Dále na vás bude čekat dobový obývací pokoj či kuchyň, kde si budete moci sednout, podívat se na staré zprávy v televizi či přečíst si staré noviny. -A aby toho nebylo málo, celou výstavou Vás provede příběh šternberské rodačky, který Vás donutí trochu popřemýšlet a zahrát si pro Vás připravenou hru.

Jan Spěváček: V letním rozmaru

Datum: 29. 9. 2018 - 22. 11. 2018

Jan Spěváček se narodil 8. 9. 1973 v Teplicích, od roku 1994 žije a pracuje v Brně. Střední umělecké školy studoval v Praze a Kamenickém Šenově, aniž by jej sklářské školení odklonilo od malířské dráhy. V letech 1994-2000 studoval v malířském ateliéru Jiřího Načeradského na FaVU VUT v Brně, kde se usídlil a stal se jedním z nejznámějších malířů střední generace. Vernisáž se koná 29. 9. 2018 v 17 hodin.

Periferie v pohybu – Iva Vodrážková a Viktorie Langer

Datum: 1. 10. 2018 - 26. 10. 2018

Iva Vodrážková (* 1951, Olomouc) Iva Vodrážková v letech 1970–1974 absolvovala Pedagogickou fakultu Palackého Univerzity v Olomouci, obor výtvarná výchova a český jazyk. V 70. a 80. letech byla součástí pražské undergroundové kultury. Samostatně vystavovala v Jeruzalémě, San Francisku, New Yorku, Berkeley, Big Suru, Denveru, Vídni, Moskvě, Kyjevě, Temešváru, Bratislavě a v Praze. Kolektivně vystavovala v Berlíně, San Francisku, Vídni a v Praze. Učí na Základní umělecké škole v Praze. Viktorie Langer (* 1988, Žiar nad Hronom) Viktorie Langer v letech 2009–2015 absolvovala ateliér malířství u profesora Vladimíra Skrepla na Akademie výtvarných umění v Praze. V roce 2017 byla finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého. Samostatně vystavovala v Rotterdamu, Londýně, Praze a zúčastnila se skupinových výstav v Paříži, Budapešti, Praze a v norském Trastadu. Umělkyni zastupuje galerie Zahorian & Van Espen. Periferie v pohybu – Iva Vodrážková a Viktorie Langer Tvorbu dvou generačně odlišných umělkyň spojuje fascinace textilními materiály, které byly v tradičním uměleckém paradigmatu vytěsňovány na uměleckou periférii. Ačkoliv je pro každou z umělkyň určující jiná životní zkušenost nebo odlišnost formotvorných kulturních kódů a inspirací, symbol látkové periférie pro ně představuje důležité médium. Setkání obou výtvarnic je tak vzájemně provázaným konceptem, jehož pojítkem je nejen civilizační a kulturní fenomén periférie, ale i možnost konfrontace dvou autorských linií. Známé heslo teoretika médií Marshalla McLuhana „medium je message”, můžeme v kontextu výtvarného látkového umění chápat i tak, že tento materiál jako médium není jen prostředkem, ale je i médiem, které nese sdělení. Například v podobě skryté plasticity, kdy prohnutá vlnící se látka dokáže narušit dvojrozměrnost obrazu a nabýt formy trojrozměrného objektu. Nabízí se srovnání s tvorbou polského výtvarníka Władysława Hasiora, který vytvářel v 70tých letech textilní praporce jako objekty, inspirované zejména církevními procesími. Iva Vodrážková i Viktorie Langer pracují převážně s použitými textiliemi, které nesou na sobě stopy nejen své dřívější funkčnosti (háčkované dečky, divadelní, módní, nemocniční látky), ale i stopy skrytých příběhů. Obě umělkyně pracují intuitivní metodou a vytvářejí souhru mezi minulostí a přítomností, starým a novým. Vycházejí z výtvarného respektu k použitým věcem. Staré stopy nepřekrývají, ale naopak využívají k novým příběhům a k vzájemné komunikaci za pomoci symbolů lebky, smrtihlava, temné masky, srpku měsíce nebo ruky. Viktorie Langer vytváří nové příběhy v souhře se starými skvrnami, záplatami a vybledlé barevnosti použitých látek, které nejprve obarvuje. Chemický prostředek Savo, který se běžně používá k dezinfekci a čistění, využívá jako techniku dekoláže. Pro umělkyni je technologickým dekolorizačním prostředkem. Základní barevnost materiálů nečistí, ale odbarvuje a obrazně doslova „poskvrňuje”. Její chthonická textilní skvrnomalba na jedné straně látku dekolorizuje, na druhé straně umělkyně textilní obrazy dekolážuje, domalovává, sprejuje a například k jemné barevné látce z damašku přišívá či lepí temnou a hrubou látku. Výtvarnice hledá inspiraci ve vlastním podprahovém světě, ve sledování linií úniku, který se vyznačuje fragmentárností, vnitřním neklidem nebo utkvělými představami. Zkoumá technické možnosti výtvarných materiálů například prostřednictvím jejich narušování, aby odhalila dosud nespatřené. Iva Vodrážková své šité textilní koláže vytváří také z použitých látek a nalezených věcí. Používá techniku šití různorodých látkových materiálů a vytváří plošné náhodné výtvarné kompozice. Viktorie Langer pracuje například se secondhandovým starým nemocničním prostěradlem s tradičními modrými proužky a nápisem „chorobopisy” nebo povlakem na peřinu, kde je možno vidět dírky na knoflíky. Médium látky sice skončilo na periferii své funkčnosti, ale obě umělkyně ho oživují i s jeho dávnými příběhy. Zatímco Iva Vodrážková pracuje s jasně ohraničenými a pevnými výtvarnými a symbolickými konturami, tvorba Viktorie Langer se vyznačuje neostrými a nestabilními liniemi. Vytváří poetismus ze skvrn. Jedna umělkyně pracuje mechanickou cestou stříháním a sešíváním látek-obrazů jako kdyby se jednalo o textilní sendvičovou technologii patchwork nebo druh japonské textilie boro. Druhá umělkyně používá více chemickou cestu, pomocí Sava, akrylových barev, sprejů a barev na látky. Iva Vodrážková na svých látkách tvoří obraz světa jako kosmos barevných a symbolických událostí. Viktorie Langer pracuje spíše podzemním způsobem – zobrazuje chthonos. Jakoby se nechala volně inspirovat známým výrokem Marcela Duchampa o umělcích, kteří budou tvořit v podzemí. Na svých textilních obrazech zachycuje svět často jako triptych: horní a dolní svět a mezisvět, do něhož někdy situuje lidskou bytost. V dolním chthonickém světě je možno najít i mytologického Uroborose, právě se chystajícího pozřít vlastní ocas. Tvorba obou umělkyň prostřednictvím látkového umění odhaluje specifickou periferní multikulturnost. Ukazuje, jak samotné médium látky může být prostředkem připomínky opuštěných zón, osamocených míst, zapomenutých zákoutí a příběhů anonymního charakteru. Obecnými znaky periférie jsou rozptýlenost, fluktuace, náhodnost, stav nouze, linie úniku, ztracenosti, ale i hledání a vytváření nového počátku. Periférie se na jedné straně ukazuje být místem relativního bezpečí a nabízí otevřený prostor k dotváření příběhů a událostí, na druhé straně se ukazuje být místem nebezpečným, rizikovým a subverzivním, kterému dominuje chthonos jako podsvětí temných masek a svět sebepožírajících se bytostí a systémů. Oběma umělkyním je společná i výtvarná tvorba prostřednictvím tradiční olejové nebo akrylové malby na plátně. Byť je rozdílná svými ontologickými východisky, protože jedna umělkyně akcentuje spíše kosmos a druhá chthonos, přesto mají společný výtvarný jazyk založený na jednoduchých obrazových symbolech, na snaze o vyjádření rudimentární emoce a poetičnosti. Miroslav Vodrážka

Venom

Americký hororový thriller nás zavádí do Louisiany na americkém jihu. Obětí praktik voodoo se stává majitel místní benzínové stanice Ray, který se po smrti proměnění v krvelačné monstrum, pronásledující partu teenagerů.Americký hororový thriller, který natočil režisér Jim Gillespie, nás zavádí do Louisiany na americkém jihu. K nehodě, která postihne starší kreolku, přispěchá na pomoc majitel místní benzínové stanice Ray. Neví ovšem, že dotyčná praktikuje voodoo a vládne temnou magickou silou, která ho po nečekané smrti promění v krvelačné monstrum. Parta teenagerů, kteří před ním prchají, aby si zachránili život, se snaží najít způsob, jak nad ním získat kontrolu a zjistit důvod kamarádovy smrti. V hlavních rolích Agnes Brucknerová, Jonathan Jackson, Meagan Goodová, Bijou Phillipsová, Method Man a Laura Ramseyová.

Venom

Americký hororový thriller nás zavádí do Louisiany na americkém jihu. Obětí praktik voodoo se stává majitel místní benzínové stanice Ray, který se po smrti proměnění v krvelačné monstrum, pronásledující partu teenagerů.Americký hororový thriller, který natočil režisér Jim Gillespie, nás zavádí do Louisiany na americkém jihu. K nehodě, která postihne starší kreolku, přispěchá na pomoc majitel místní benzínové stanice Ray. Neví ovšem, že dotyčná praktikuje voodoo a vládne temnou magickou silou, která ho po nečekané smrti promění v krvelačné monstrum. Parta teenagerů, kteří před ním prchají, aby si zachránili život, se snaží najít způsob, jak nad ním získat kontrolu a zjistit důvod kamarádovy smrti. V hlavních rolích Agnes Brucknerová, Jonathan Jackson, Meagan Goodová, Bijou Phillipsová, Method Man a Laura Ramseyová.

Země zaslíbená

Príbeh odohrávajúci sa v Lodži okolo roku 1880, ktorého hrdinami sú traja priatelia: Poliak, Nemec a žid. I oni sa chcú podieľať na hospodárskom zázraku a sú preto schopní obetovať všetky ideály a morálne zábrany. Režisér v jednom zo svojich najpôsobivejších diel, ktoré je prepisom rovnomenného románu nositeľa Nobelovej ceny W. S. Reymonta, v naturalistických obrazoch predvádza rozvoj a dôsledky industrializácie a zároveň detailne portrétuje dobu, v ktorej udávajú tón karieristi.

Thursday

Informace - podpora z Olomouckého kraje

Datum: 18. 7. 2018 - 28. 2. 2019

Exkurze do Pivovaru Litovel

Datum: 30. 1. 2018 - 31. 12. 2018

Litovli se kvůli její poloze na šesti ramenech řeky Moravy říká hanácké Benátky. Město se nachází v chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví a je oblíbeným turistickým cílem pro zkoumání přírodních krás. Navíc můžete při návštěvě zavítat do hanáckého Pivovaru Litovel. V několika variantách prohlídky lze nahlédnout do zákulisí výroby místních pivních specialit, navštívit historickou varnu, ležácké sklepy a degustovat rozmanité druhy piva. Návštěvy pivovaru probíhají každý všední den od 10 do 15 hodin po předchozí domluvě. Pro rezervaci kontaktujte pivovar na telefonním čísle 724 776 392 či přes e-mail navratilova@litovel.cz. Ve spojitosti s pivem toho však Litovel nabízí ještě více. Díky emeritnímu sládkovi Miroslavu Koutkovi vzniklo Muzeum Litovel, ve kterém můžete obdivovat staré pivovarské stroje, pípy, sudy i jednotlivé druhy ječmene. Navíc se dozvíte víc o Gustavu Frištenském i to, proč na něj Litovelští nedají dopustit.

Výstava Tajemná Indonésie

Datum: 4. 5. 2018 - 31. 10. 2018

Svět o kterém, jste mysleli, že už neexistuje... Výstava prezentuje materiály největších cestovatelských osobností Jiřího Hanzelky, Miroslava Zikmunda a Miloslava Stingla. Hlavně však rozsáhlou cestovatelskou práci Rudolfa Švaříčka, který se věnuje neznámým etnikům a dobrodružným cestám do nitra ostrova. Výstava odhaluje taje Nové Guineje, Indonésie, Pacifiku i Šalamounových ostrovů. V českých podmínkách jde o zcela výjimečnou záležitost díky rozsahu záběru i zpracování jedinečných materiálů. Projekt vznikl na základě cest českých cestovatelů do zapomenuté části planety. Najdeme zde velkoformátové fotografie, unikátní etnografické sběry – obrovské rituální totemy bisj, štíty, iniciační masky, oštěpy, luky a šípy, kamenné rituální sekery a kostěné nože, čelenky i zdobení… Vše je atraktivní v bujné džungli s živými krokodýli, hady, želvami i ještěry. Nechybí unikátní stavby domorodých chýší, senzační projekce filmů... Osou expozice jsou velkoformátové fotografie. Výstava se koná pod záštitou hejtmana Olomouckého kraje. Pořadatelem je CK Livingstone

IVAN MLÁDEK A JEHO BANJO BAND

Datum: 18. 10. 2018 - 18. 10. 2018

Zazní známé písně trampské, vodácké, kavárenské i povalečské, proložené scénkami i typickým humorem.

Výstava 100 let republiky

Datum: 3. 7. 2018 - 31. 10. 2018

Letos ve všech koutech České republiky slavíme toto velké jubileum a ani město Šternberk nezůstává pozadu. V prostorách Expozice času jsme si pro vás připravili výstavu, která vás donutí zavzpomínat na časy minulé. A na co se můžete těšit? -Uvidíte plno zajímavých exponátů. U některých třeba ani na první pohled nepoznáte, k čemu tyto věci sloužily. -Celou atmosféru dotvoří pečlivý výběr starým fotografií, na kterých například uvidíte budovy, které již ve Šternberku nejsou. -Dále na vás bude čekat dobový obývací pokoj či kuchyň, kde si budete moci sednout, podívat se na staré zprávy v televizi či přečíst si staré noviny. -A aby toho nebylo málo, celou výstavou Vás provede příběh šternberské rodačky, který Vás donutí trochu popřemýšlet a zahrát si pro Vás připravenou hru.

Jan Spěváček: V letním rozmaru

Datum: 29. 9. 2018 - 22. 11. 2018

Jan Spěváček se narodil 8. 9. 1973 v Teplicích, od roku 1994 žije a pracuje v Brně. Střední umělecké školy studoval v Praze a Kamenickém Šenově, aniž by jej sklářské školení odklonilo od malířské dráhy. V letech 1994-2000 studoval v malířském ateliéru Jiřího Načeradského na FaVU VUT v Brně, kde se usídlil a stal se jedním z nejznámějších malířů střední generace. Vernisáž se koná 29. 9. 2018 v 17 hodin.

Nitrocel a Smädný mnich

Datum: 18. 10. 2018 - 18. 10. 2018

Periferie v pohybu – Iva Vodrážková a Viktorie Langer

Datum: 1. 10. 2018 - 26. 10. 2018

Iva Vodrážková (* 1951, Olomouc) Iva Vodrážková v letech 1970–1974 absolvovala Pedagogickou fakultu Palackého Univerzity v Olomouci, obor výtvarná výchova a český jazyk. V 70. a 80. letech byla součástí pražské undergroundové kultury. Samostatně vystavovala v Jeruzalémě, San Francisku, New Yorku, Berkeley, Big Suru, Denveru, Vídni, Moskvě, Kyjevě, Temešváru, Bratislavě a v Praze. Kolektivně vystavovala v Berlíně, San Francisku, Vídni a v Praze. Učí na Základní umělecké škole v Praze. Viktorie Langer (* 1988, Žiar nad Hronom) Viktorie Langer v letech 2009–2015 absolvovala ateliér malířství u profesora Vladimíra Skrepla na Akademie výtvarných umění v Praze. V roce 2017 byla finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého. Samostatně vystavovala v Rotterdamu, Londýně, Praze a zúčastnila se skupinových výstav v Paříži, Budapešti, Praze a v norském Trastadu. Umělkyni zastupuje galerie Zahorian & Van Espen. Periferie v pohybu – Iva Vodrážková a Viktorie Langer Tvorbu dvou generačně odlišných umělkyň spojuje fascinace textilními materiály, které byly v tradičním uměleckém paradigmatu vytěsňovány na uměleckou periférii. Ačkoliv je pro každou z umělkyň určující jiná životní zkušenost nebo odlišnost formotvorných kulturních kódů a inspirací, symbol látkové periférie pro ně představuje důležité médium. Setkání obou výtvarnic je tak vzájemně provázaným konceptem, jehož pojítkem je nejen civilizační a kulturní fenomén periférie, ale i možnost konfrontace dvou autorských linií. Známé heslo teoretika médií Marshalla McLuhana „medium je message”, můžeme v kontextu výtvarného látkového umění chápat i tak, že tento materiál jako médium není jen prostředkem, ale je i médiem, které nese sdělení. Například v podobě skryté plasticity, kdy prohnutá vlnící se látka dokáže narušit dvojrozměrnost obrazu a nabýt formy trojrozměrného objektu. Nabízí se srovnání s tvorbou polského výtvarníka Władysława Hasiora, který vytvářel v 70tých letech textilní praporce jako objekty, inspirované zejména církevními procesími. Iva Vodrážková i Viktorie Langer pracují převážně s použitými textiliemi, které nesou na sobě stopy nejen své dřívější funkčnosti (háčkované dečky, divadelní, módní, nemocniční látky), ale i stopy skrytých příběhů. Obě umělkyně pracují intuitivní metodou a vytvářejí souhru mezi minulostí a přítomností, starým a novým. Vycházejí z výtvarného respektu k použitým věcem. Staré stopy nepřekrývají, ale naopak využívají k novým příběhům a k vzájemné komunikaci za pomoci symbolů lebky, smrtihlava, temné masky, srpku měsíce nebo ruky. Viktorie Langer vytváří nové příběhy v souhře se starými skvrnami, záplatami a vybledlé barevnosti použitých látek, které nejprve obarvuje. Chemický prostředek Savo, který se běžně používá k dezinfekci a čistění, využívá jako techniku dekoláže. Pro umělkyni je technologickým dekolorizačním prostředkem. Základní barevnost materiálů nečistí, ale odbarvuje a obrazně doslova „poskvrňuje”. Její chthonická textilní skvrnomalba na jedné straně látku dekolorizuje, na druhé straně umělkyně textilní obrazy dekolážuje, domalovává, sprejuje a například k jemné barevné látce z damašku přišívá či lepí temnou a hrubou látku. Výtvarnice hledá inspiraci ve vlastním podprahovém světě, ve sledování linií úniku, který se vyznačuje fragmentárností, vnitřním neklidem nebo utkvělými představami. Zkoumá technické možnosti výtvarných materiálů například prostřednictvím jejich narušování, aby odhalila dosud nespatřené. Iva Vodrážková své šité textilní koláže vytváří také z použitých látek a nalezených věcí. Používá techniku šití různorodých látkových materiálů a vytváří plošné náhodné výtvarné kompozice. Viktorie Langer pracuje například se secondhandovým starým nemocničním prostěradlem s tradičními modrými proužky a nápisem „chorobopisy” nebo povlakem na peřinu, kde je možno vidět dírky na knoflíky. Médium látky sice skončilo na periferii své funkčnosti, ale obě umělkyně ho oživují i s jeho dávnými příběhy. Zatímco Iva Vodrážková pracuje s jasně ohraničenými a pevnými výtvarnými a symbolickými konturami, tvorba Viktorie Langer se vyznačuje neostrými a nestabilními liniemi. Vytváří poetismus ze skvrn. Jedna umělkyně pracuje mechanickou cestou stříháním a sešíváním látek-obrazů jako kdyby se jednalo o textilní sendvičovou technologii patchwork nebo druh japonské textilie boro. Druhá umělkyně používá více chemickou cestu, pomocí Sava, akrylových barev, sprejů a barev na látky. Iva Vodrážková na svých látkách tvoří obraz světa jako kosmos barevných a symbolických událostí. Viktorie Langer pracuje spíše podzemním způsobem – zobrazuje chthonos. Jakoby se nechala volně inspirovat známým výrokem Marcela Duchampa o umělcích, kteří budou tvořit v podzemí. Na svých textilních obrazech zachycuje svět často jako triptych: horní a dolní svět a mezisvět, do něhož někdy situuje lidskou bytost. V dolním chthonickém světě je možno najít i mytologického Uroborose, právě se chystajícího pozřít vlastní ocas. Tvorba obou umělkyň prostřednictvím látkového umění odhaluje specifickou periferní multikulturnost. Ukazuje, jak samotné médium látky může být prostředkem připomínky opuštěných zón, osamocených míst, zapomenutých zákoutí a příběhů anonymního charakteru. Obecnými znaky periférie jsou rozptýlenost, fluktuace, náhodnost, stav nouze, linie úniku, ztracenosti, ale i hledání a vytváření nového počátku. Periférie se na jedné straně ukazuje být místem relativního bezpečí a nabízí otevřený prostor k dotváření příběhů a událostí, na druhé straně se ukazuje být místem nebezpečným, rizikovým a subverzivním, kterému dominuje chthonos jako podsvětí temných masek a svět sebepožírajících se bytostí a systémů. Oběma umělkyním je společná i výtvarná tvorba prostřednictvím tradiční olejové nebo akrylové malby na plátně. Byť je rozdílná svými ontologickými východisky, protože jedna umělkyně akcentuje spíše kosmos a druhá chthonos, přesto mají společný výtvarný jazyk založený na jednoduchých obrazových symbolech, na snaze o vyjádření rudimentární emoce a poetičnosti. Miroslav Vodrážka

Jan P. Muchow & The Antagonists

Datum: 18. 10. 2018 - 18. 10. 2018

Unikátní živé koncertní provedení scénické hudby a písní  Jana P. Muchowa pro film v podání autora a jeho přátel: Emy Brabcové (Luno, Khoiba), Václava Havelky (Please The Trees), Marka Doubravy (Hm..., ex Tatabojs), Jana Janečky (Southpaw, Republic Of Two, Luno), Marie Dorazilové (PKF - Pražská filharmonie, Krása Quartet) a Jenovéfy Bokové (Comenius Quartet). Program se skládá ze scénické hudby a písní napsaných JPM výhradně pro jednotlivé filmy. Zazní tak legedární Lucky Boy z filmu Samotáři vedle křehkého tématu z filmu Grandhotel, Cowboy Of The River z Teorie tygra vedle temných tónů z filmů Ve stínu a Normal, nebo hravé ústřední téma z diváckého hitu Ženy v pokušení vedle westenovské Out Of Shadow z polského filmu Yuma, kde pro film poprvé spojili své síly Jan P. Muchow a Václav Havelka, aby nahráli ústřední píseň. Filmová hudba Jana P. Muchowa zazněla ve filmu poprvé v roce 1996 v kultovním debutu Davida Ondříčka Šeptej. Uplynulo 20 let a hudební filmografie JPM čítá na 30 titulů. Skládal hudbu převážně pro filmy české a slovenské, ale má na svém kontě i hudbu pro německý film Sputnik či polský eastern Yuma. A jak různorodá je tvorba JPM pro jednotlivé tituly, tak pestré je koncertní provedení samo. Housle, violoncello, klavír a podmanivý hlas Emy Brabcové, jemná rytmika, hra na pilu, elektronika, kytara a uhrančivý zpěv Václava Havelky. To vše doplněno o projekce v režii VJ Clada, které divákům obrazem připomenou konkrétní filmy a umocní jejich filmové emoce.

Venom

Americký hororový thriller nás zavádí do Louisiany na americkém jihu. Obětí praktik voodoo se stává majitel místní benzínové stanice Ray, který se po smrti proměnění v krvelačné monstrum, pronásledující partu teenagerů.Americký hororový thriller, který natočil režisér Jim Gillespie, nás zavádí do Louisiany na americkém jihu. K nehodě, která postihne starší kreolku, přispěchá na pomoc majitel místní benzínové stanice Ray. Neví ovšem, že dotyčná praktikuje voodoo a vládne temnou magickou silou, která ho po nečekané smrti promění v krvelačné monstrum. Parta teenagerů, kteří před ním prchají, aby si zachránili život, se snaží najít způsob, jak nad ním získat kontrolu a zjistit důvod kamarádovy smrti. V hlavních rolích Agnes Brucknerová, Jonathan Jackson, Meagan Goodová, Bijou Phillipsová, Method Man a Laura Ramseyová.

Robert Křesťan a Druhá Tráva

Datum: 18. 10. 2018 - 18. 10. 2018

Skupinu Druhá tráva založili v roce 1991 Robert Křesťan a Luboš Malina po svém odchodu od Poutníků. Druhou trávu charakterizují dva výrazné znaky - autorská a interpretační výjimečnost zpěváka, textaře a překladatele Roberta Křesťana a mimořádná instrumentální zdatnost ostatních členů skupiny. Kapela Druhá tráva byla hned od svého vzniku řazena mezi špičku na folk & country scéně nejen v České či Slovenské republice. Přestože bývá často označována jako bluegrassová, už od počátku existence mixuje více stylů. Bluegrass odkazuje spíše na předchozí angažmá několika členů skupiny u brněnských Poutníků. Druhá tráva dosud vydala 18 alb v Čechách i USA a je několikanásobným držitelem ocenění APH Anděl v kategorii Folk a Country. Kromě toho někteří členové kapely realizují i své sólové nahrávací projekty – banjista Luboš Malina už má na svém kontě čtyři CD a dobristovi Luboši Novotnému byly doposud vydány dvě desky. Zahraniční zkušenosti a spolupráce Jako jedna z mála českých kapel pravidelně každý rok absolvuje turné po Spojených státech amerických s velice příznivým ohlasem. Ve výčtu významných zahraničních interpretů, se kterými Druhá tráva spolupracovala či spolupracuje, nechybí takové osobnosti jako je Peter Rowan, Tony Trischka, Davey Spillane, Andy Owens nebo Charlie McCoy. Skupina Druhá tráva hraje v současné době ve složení: Robert Křesťan - sólový zpěv, mandolína, kytara Luboš Malina - banjo, irské píšťaly, tenor saxofon, vokály Luboš Novotný - dobro, lap steel, vokály Radek Hlávka - kytara, vokály Tomáš Liška – kontrabas, basová kytara Martin Novák - bicí, perkuse, cajon Přední česká kapela Druhá tráva, která se během let odchýlila od původního moderního bluegrassu k nadžánrovému výrazu, oslavila minulý rok čtvrt století na scéně. Rok oslav odstartovala vydáním kompletu DVD/CD/zpěvník nazvaném In Concert, které bylo příznivě přijato jak posluchači, tak i kritikou. Aktuální koncertní program Druhé trávy zahrnuje průřez tvorby Roberta Křesťana z celé doby existence skupiny s důrazem na skladby z nejnovějších studiových alb Pojďme se napít, Marcipán z Toleda, Shuttle to Betlehem a 1775 básní Emily Dickinsonové.

Friday

Informace - podpora z Olomouckého kraje

Datum: 18. 7. 2018 - 28. 2. 2019

Pozvánka na Mezinárodní včelařskou výstavu

Datum: 19. 10. 2018 - 20. 10. 2018

Exkurze do Pivovaru Litovel

Datum: 30. 1. 2018 - 31. 12. 2018

Litovli se kvůli její poloze na šesti ramenech řeky Moravy říká hanácké Benátky. Město se nachází v chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví a je oblíbeným turistickým cílem pro zkoumání přírodních krás. Navíc můžete při návštěvě zavítat do hanáckého Pivovaru Litovel. V několika variantách prohlídky lze nahlédnout do zákulisí výroby místních pivních specialit, navštívit historickou varnu, ležácké sklepy a degustovat rozmanité druhy piva. Návštěvy pivovaru probíhají každý všední den od 10 do 15 hodin po předchozí domluvě. Pro rezervaci kontaktujte pivovar na telefonním čísle 724 776 392 či přes e-mail navratilova@litovel.cz. Ve spojitosti s pivem toho však Litovel nabízí ještě více. Díky emeritnímu sládkovi Miroslavu Koutkovi vzniklo Muzeum Litovel, ve kterém můžete obdivovat staré pivovarské stroje, pípy, sudy i jednotlivé druhy ječmene. Navíc se dozvíte víc o Gustavu Frištenském i to, proč na něj Litovelští nedají dopustit.

Výstava Tajemná Indonésie

Datum: 4. 5. 2018 - 31. 10. 2018

Svět o kterém, jste mysleli, že už neexistuje... Výstava prezentuje materiály největších cestovatelských osobností Jiřího Hanzelky, Miroslava Zikmunda a Miloslava Stingla. Hlavně však rozsáhlou cestovatelskou práci Rudolfa Švaříčka, který se věnuje neznámým etnikům a dobrodružným cestám do nitra ostrova. Výstava odhaluje taje Nové Guineje, Indonésie, Pacifiku i Šalamounových ostrovů. V českých podmínkách jde o zcela výjimečnou záležitost díky rozsahu záběru i zpracování jedinečných materiálů. Projekt vznikl na základě cest českých cestovatelů do zapomenuté části planety. Najdeme zde velkoformátové fotografie, unikátní etnografické sběry – obrovské rituální totemy bisj, štíty, iniciační masky, oštěpy, luky a šípy, kamenné rituální sekery a kostěné nože, čelenky i zdobení… Vše je atraktivní v bujné džungli s živými krokodýli, hady, želvami i ještěry. Nechybí unikátní stavby domorodých chýší, senzační projekce filmů... Osou expozice jsou velkoformátové fotografie. Výstava se koná pod záštitou hejtmana Olomouckého kraje. Pořadatelem je CK Livingstone

Výstava 100 let republiky

Datum: 3. 7. 2018 - 31. 10. 2018

Letos ve všech koutech České republiky slavíme toto velké jubileum a ani město Šternberk nezůstává pozadu. V prostorách Expozice času jsme si pro vás připravili výstavu, která vás donutí zavzpomínat na časy minulé. A na co se můžete těšit? -Uvidíte plno zajímavých exponátů. U některých třeba ani na první pohled nepoznáte, k čemu tyto věci sloužily. -Celou atmosféru dotvoří pečlivý výběr starým fotografií, na kterých například uvidíte budovy, které již ve Šternberku nejsou. -Dále na vás bude čekat dobový obývací pokoj či kuchyň, kde si budete moci sednout, podívat se na staré zprávy v televizi či přečíst si staré noviny. -A aby toho nebylo málo, celou výstavou Vás provede příběh šternberské rodačky, který Vás donutí trochu popřemýšlet a zahrát si pro Vás připravenou hru.

INSANIA

Datum: 19. 10. 2018 - 19. 10. 2018

Jan Spěváček: V letním rozmaru

Datum: 29. 9. 2018 - 22. 11. 2018

Jan Spěváček se narodil 8. 9. 1973 v Teplicích, od roku 1994 žije a pracuje v Brně. Střední umělecké školy studoval v Praze a Kamenickém Šenově, aniž by jej sklářské školení odklonilo od malířské dráhy. V letech 1994-2000 studoval v malířském ateliéru Jiřího Načeradského na FaVU VUT v Brně, kde se usídlil a stal se jedním z nejznámějších malířů střední generace. Vernisáž se koná 29. 9. 2018 v 17 hodin.

Periferie v pohybu – Iva Vodrážková a Viktorie Langer

Datum: 1. 10. 2018 - 26. 10. 2018

Iva Vodrážková (* 1951, Olomouc) Iva Vodrážková v letech 1970–1974 absolvovala Pedagogickou fakultu Palackého Univerzity v Olomouci, obor výtvarná výchova a český jazyk. V 70. a 80. letech byla součástí pražské undergroundové kultury. Samostatně vystavovala v Jeruzalémě, San Francisku, New Yorku, Berkeley, Big Suru, Denveru, Vídni, Moskvě, Kyjevě, Temešváru, Bratislavě a v Praze. Kolektivně vystavovala v Berlíně, San Francisku, Vídni a v Praze. Učí na Základní umělecké škole v Praze. Viktorie Langer (* 1988, Žiar nad Hronom) Viktorie Langer v letech 2009–2015 absolvovala ateliér malířství u profesora Vladimíra Skrepla na Akademie výtvarných umění v Praze. V roce 2017 byla finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého. Samostatně vystavovala v Rotterdamu, Londýně, Praze a zúčastnila se skupinových výstav v Paříži, Budapešti, Praze a v norském Trastadu. Umělkyni zastupuje galerie Zahorian & Van Espen. Periferie v pohybu – Iva Vodrážková a Viktorie Langer Tvorbu dvou generačně odlišných umělkyň spojuje fascinace textilními materiály, které byly v tradičním uměleckém paradigmatu vytěsňovány na uměleckou periférii. Ačkoliv je pro každou z umělkyň určující jiná životní zkušenost nebo odlišnost formotvorných kulturních kódů a inspirací, symbol látkové periférie pro ně představuje důležité médium. Setkání obou výtvarnic je tak vzájemně provázaným konceptem, jehož pojítkem je nejen civilizační a kulturní fenomén periférie, ale i možnost konfrontace dvou autorských linií. Známé heslo teoretika médií Marshalla McLuhana „medium je message”, můžeme v kontextu výtvarného látkového umění chápat i tak, že tento materiál jako médium není jen prostředkem, ale je i médiem, které nese sdělení. Například v podobě skryté plasticity, kdy prohnutá vlnící se látka dokáže narušit dvojrozměrnost obrazu a nabýt formy trojrozměrného objektu. Nabízí se srovnání s tvorbou polského výtvarníka Władysława Hasiora, který vytvářel v 70tých letech textilní praporce jako objekty, inspirované zejména církevními procesími. Iva Vodrážková i Viktorie Langer pracují převážně s použitými textiliemi, které nesou na sobě stopy nejen své dřívější funkčnosti (háčkované dečky, divadelní, módní, nemocniční látky), ale i stopy skrytých příběhů. Obě umělkyně pracují intuitivní metodou a vytvářejí souhru mezi minulostí a přítomností, starým a novým. Vycházejí z výtvarného respektu k použitým věcem. Staré stopy nepřekrývají, ale naopak využívají k novým příběhům a k vzájemné komunikaci za pomoci symbolů lebky, smrtihlava, temné masky, srpku měsíce nebo ruky. Viktorie Langer vytváří nové příběhy v souhře se starými skvrnami, záplatami a vybledlé barevnosti použitých látek, které nejprve obarvuje. Chemický prostředek Savo, který se běžně používá k dezinfekci a čistění, využívá jako techniku dekoláže. Pro umělkyni je technologickým dekolorizačním prostředkem. Základní barevnost materiálů nečistí, ale odbarvuje a obrazně doslova „poskvrňuje”. Její chthonická textilní skvrnomalba na jedné straně látku dekolorizuje, na druhé straně umělkyně textilní obrazy dekolážuje, domalovává, sprejuje a například k jemné barevné látce z damašku přišívá či lepí temnou a hrubou látku. Výtvarnice hledá inspiraci ve vlastním podprahovém světě, ve sledování linií úniku, který se vyznačuje fragmentárností, vnitřním neklidem nebo utkvělými představami. Zkoumá technické možnosti výtvarných materiálů například prostřednictvím jejich narušování, aby odhalila dosud nespatřené. Iva Vodrážková své šité textilní koláže vytváří také z použitých látek a nalezených věcí. Používá techniku šití různorodých látkových materiálů a vytváří plošné náhodné výtvarné kompozice. Viktorie Langer pracuje například se secondhandovým starým nemocničním prostěradlem s tradičními modrými proužky a nápisem „chorobopisy” nebo povlakem na peřinu, kde je možno vidět dírky na knoflíky. Médium látky sice skončilo na periferii své funkčnosti, ale obě umělkyně ho oživují i s jeho dávnými příběhy. Zatímco Iva Vodrážková pracuje s jasně ohraničenými a pevnými výtvarnými a symbolickými konturami, tvorba Viktorie Langer se vyznačuje neostrými a nestabilními liniemi. Vytváří poetismus ze skvrn. Jedna umělkyně pracuje mechanickou cestou stříháním a sešíváním látek-obrazů jako kdyby se jednalo o textilní sendvičovou technologii patchwork nebo druh japonské textilie boro. Druhá umělkyně používá více chemickou cestu, pomocí Sava, akrylových barev, sprejů a barev na látky. Iva Vodrážková na svých látkách tvoří obraz světa jako kosmos barevných a symbolických událostí. Viktorie Langer pracuje spíše podzemním způsobem – zobrazuje chthonos. Jakoby se nechala volně inspirovat známým výrokem Marcela Duchampa o umělcích, kteří budou tvořit v podzemí. Na svých textilních obrazech zachycuje svět často jako triptych: horní a dolní svět a mezisvět, do něhož někdy situuje lidskou bytost. V dolním chthonickém světě je možno najít i mytologického Uroborose, právě se chystajícího pozřít vlastní ocas. Tvorba obou umělkyň prostřednictvím látkového umění odhaluje specifickou periferní multikulturnost. Ukazuje, jak samotné médium látky může být prostředkem připomínky opuštěných zón, osamocených míst, zapomenutých zákoutí a příběhů anonymního charakteru. Obecnými znaky periférie jsou rozptýlenost, fluktuace, náhodnost, stav nouze, linie úniku, ztracenosti, ale i hledání a vytváření nového počátku. Periférie se na jedné straně ukazuje být místem relativního bezpečí a nabízí otevřený prostor k dotváření příběhů a událostí, na druhé straně se ukazuje být místem nebezpečným, rizikovým a subverzivním, kterému dominuje chthonos jako podsvětí temných masek a svět sebepožírajících se bytostí a systémů. Oběma umělkyním je společná i výtvarná tvorba prostřednictvím tradiční olejové nebo akrylové malby na plátně. Byť je rozdílná svými ontologickými východisky, protože jedna umělkyně akcentuje spíše kosmos a druhá chthonos, přesto mají společný výtvarný jazyk založený na jednoduchých obrazových symbolech, na snaze o vyjádření rudimentární emoce a poetičnosti. Miroslav Vodrážka

Koncert ELEKTRICK MANN

Datum: 19. 10. 2018 - 19. 10. 2018

Koncert ELEKTRICK MANN

Datum: 19. 10. 2018 - 19. 10. 2018

Venom

Americký hororový thriller nás zavádí do Louisiany na americkém jihu. Obětí praktik voodoo se stává majitel místní benzínové stanice Ray, který se po smrti proměnění v krvelačné monstrum, pronásledující partu teenagerů.Americký hororový thriller, který natočil režisér Jim Gillespie, nás zavádí do Louisiany na americkém jihu. K nehodě, která postihne starší kreolku, přispěchá na pomoc majitel místní benzínové stanice Ray. Neví ovšem, že dotyčná praktikuje voodoo a vládne temnou magickou silou, která ho po nečekané smrti promění v krvelačné monstrum. Parta teenagerů, kteří před ním prchají, aby si zachránili život, se snaží najít způsob, jak nad ním získat kontrolu a zjistit důvod kamarádovy smrti. V hlavních rolích Agnes Brucknerová, Jonathan Jackson, Meagan Goodová, Bijou Phillipsová, Method Man a Laura Ramseyová.

So What!

Datum: 19. 10. 2018 - 19. 10. 2018

Po velkém úspěchu se do „Zámečáku“ po roce vrací Přerovsko-hranická formace zralých hudebníků, včele s neodolatelným pěvcem a miláčkem publika Markem „Samem“ Khestlem! So What! neotřele reprodukují cover verze známých světových (nejen rockových) hitů.

Saturday

Informace - podpora z Olomouckého kraje

Datum: 18. 7. 2018 - 28. 2. 2019

Pozvánka na Mezinárodní včelařskou výstavu

Datum: 19. 10. 2018 - 20. 10. 2018

LUNETIC TOUR 20 LET

Datum: 20. 10. 2018 - 20. 10. 2018

LUNETIC – čtveřice kluků, která na konci devadesátých let rozbourala českou hudební populární scénu a na několik let jí drtivě ovládla. Byly to ve zkratce 3 roky velkého mejdanu, slávy a koncertování, když se v létě 2001 z osobních důvodů Lunetic rozpadá. V roce 2008 k výročí deseti let od vstupu na populární scénu vyhází CD a DVD Lunetic best of a série několika koncertů v původní čtyřčlenné sestavě s živými muzikanty. Po turné došlo k přerušení činnosti. Na podzim 2011 se ovšem fanoušci dočkali comebackového turné a nové desky. Kluci neztratili nic z původní energie. Příběh chvíli pokračoval, avšak Martinův osobní příběh z té doby je mediálně dobře známý a je jeho osobní velmi špatnou zkušeností s velkou výstrahou dnešní mladé generaci. V Martinově případě naštěstí s dobrým koncem. 24.dubna.2018 se poprvé po sedmi letech čtveřice Lunetic spolu objevila, tak jak byli zvyklí, opět před tisíci fanoušky a to při koncertě Leoše Mareše v O2 aréně, který je pozval jako hosty, aby zazpívali jeho mamince k narozeninám píseň Máma. Vlna otázek a dohadů na sebe nenechala čekat… Nyní můžeme s velkou radostí sdělit, že Lunetic jsou zpět. Jeden za všechny, všichni za jednoho, tak jako před 20 lety… A to dokonce na den přesně! 10. května 2018, tedy 20 let ode dne kdy začala svítit velká hvězda Lunetic, na tiskové konferenci kluci oznámili velký comeback ve čtyřech a výroční turné k 20 letům existence.

Exkurze do Pivovaru Litovel

Datum: 30. 1. 2018 - 31. 12. 2018

Litovli se kvůli její poloze na šesti ramenech řeky Moravy říká hanácké Benátky. Město se nachází v chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví a je oblíbeným turistickým cílem pro zkoumání přírodních krás. Navíc můžete při návštěvě zavítat do hanáckého Pivovaru Litovel. V několika variantách prohlídky lze nahlédnout do zákulisí výroby místních pivních specialit, navštívit historickou varnu, ležácké sklepy a degustovat rozmanité druhy piva. Návštěvy pivovaru probíhají každý všední den od 10 do 15 hodin po předchozí domluvě. Pro rezervaci kontaktujte pivovar na telefonním čísle 724 776 392 či přes e-mail navratilova@litovel.cz. Ve spojitosti s pivem toho však Litovel nabízí ještě více. Díky emeritnímu sládkovi Miroslavu Koutkovi vzniklo Muzeum Litovel, ve kterém můžete obdivovat staré pivovarské stroje, pípy, sudy i jednotlivé druhy ječmene. Navíc se dozvíte víc o Gustavu Frištenském i to, proč na něj Litovelští nedají dopustit.

Lorna Fothergill & NORTHSYDE (UK)

Datum: 20. 10. 2018 - 20. 10. 2018

Kapela stojí na zpěvačce Lorně Fothergill, který je také hlavní textařkou a skladatelkou. S dynamickým a silným hlasovým stylem je popisována jako "Robert Plant se setkává s Arethou Franklin s mírným nádechem Janis Joplin."  Kytary se ujal její manžel, Jules Fothergill, který přizval do rytmické sekce své dávné přátele a současně opory britské bluesové scény: basáka Iana Mauricia a bubeníka Haydena Doylea. Ianův neobvyklý, najazzlý styl (je levák, a basové struny má tím pádem obráceně) a rázné bubnování Haydena dali skupině zvuk odlišný od všech jejich současníků, hrajících v Británii moderní elektrické blues. Každý člen skupiny přinesl do skupiny jedinečné a různorodé vlivy, jejich styl je sice eklektický, ale zároveň lehce identifikovatelný: jde o opojný mix blues, soulu, funku a „Led-Zep riffů“.

Rotten Fest vol.19

Datum: 20. 10. 2018 - 20. 10. 2018

Výstava Tajemná Indonésie

Datum: 4. 5. 2018 - 31. 10. 2018

Svět o kterém, jste mysleli, že už neexistuje... Výstava prezentuje materiály největších cestovatelských osobností Jiřího Hanzelky, Miroslava Zikmunda a Miloslava Stingla. Hlavně však rozsáhlou cestovatelskou práci Rudolfa Švaříčka, který se věnuje neznámým etnikům a dobrodružným cestám do nitra ostrova. Výstava odhaluje taje Nové Guineje, Indonésie, Pacifiku i Šalamounových ostrovů. V českých podmínkách jde o zcela výjimečnou záležitost díky rozsahu záběru i zpracování jedinečných materiálů. Projekt vznikl na základě cest českých cestovatelů do zapomenuté části planety. Najdeme zde velkoformátové fotografie, unikátní etnografické sběry – obrovské rituální totemy bisj, štíty, iniciační masky, oštěpy, luky a šípy, kamenné rituální sekery a kostěné nože, čelenky i zdobení… Vše je atraktivní v bujné džungli s živými krokodýli, hady, želvami i ještěry. Nechybí unikátní stavby domorodých chýší, senzační projekce filmů... Osou expozice jsou velkoformátové fotografie. Výstava se koná pod záštitou hejtmana Olomouckého kraje. Pořadatelem je CK Livingstone

Výstava 100 let republiky

Datum: 3. 7. 2018 - 31. 10. 2018

Letos ve všech koutech České republiky slavíme toto velké jubileum a ani město Šternberk nezůstává pozadu. V prostorách Expozice času jsme si pro vás připravili výstavu, která vás donutí zavzpomínat na časy minulé. A na co se můžete těšit? -Uvidíte plno zajímavých exponátů. U některých třeba ani na první pohled nepoznáte, k čemu tyto věci sloužily. -Celou atmosféru dotvoří pečlivý výběr starým fotografií, na kterých například uvidíte budovy, které již ve Šternberku nejsou. -Dále na vás bude čekat dobový obývací pokoj či kuchyň, kde si budete moci sednout, podívat se na staré zprávy v televizi či přečíst si staré noviny. -A aby toho nebylo málo, celou výstavou Vás provede příběh šternberské rodačky, který Vás donutí trochu popřemýšlet a zahrát si pro Vás připravenou hru.

Jan Spěváček: V letním rozmaru

Datum: 29. 9. 2018 - 22. 11. 2018

Jan Spěváček se narodil 8. 9. 1973 v Teplicích, od roku 1994 žije a pracuje v Brně. Střední umělecké školy studoval v Praze a Kamenickém Šenově, aniž by jej sklářské školení odklonilo od malířské dráhy. V letech 1994-2000 studoval v malířském ateliéru Jiřího Načeradského na FaVU VUT v Brně, kde se usídlil a stal se jedním z nejznámějších malířů střední generace. Vernisáž se koná 29. 9. 2018 v 17 hodin.

Periferie v pohybu – Iva Vodrážková a Viktorie Langer

Datum: 1. 10. 2018 - 26. 10. 2018

Iva Vodrážková (* 1951, Olomouc) Iva Vodrážková v letech 1970–1974 absolvovala Pedagogickou fakultu Palackého Univerzity v Olomouci, obor výtvarná výchova a český jazyk. V 70. a 80. letech byla součástí pražské undergroundové kultury. Samostatně vystavovala v Jeruzalémě, San Francisku, New Yorku, Berkeley, Big Suru, Denveru, Vídni, Moskvě, Kyjevě, Temešváru, Bratislavě a v Praze. Kolektivně vystavovala v Berlíně, San Francisku, Vídni a v Praze. Učí na Základní umělecké škole v Praze. Viktorie Langer (* 1988, Žiar nad Hronom) Viktorie Langer v letech 2009–2015 absolvovala ateliér malířství u profesora Vladimíra Skrepla na Akademie výtvarných umění v Praze. V roce 2017 byla finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého. Samostatně vystavovala v Rotterdamu, Londýně, Praze a zúčastnila se skupinových výstav v Paříži, Budapešti, Praze a v norském Trastadu. Umělkyni zastupuje galerie Zahorian & Van Espen. Periferie v pohybu – Iva Vodrážková a Viktorie Langer Tvorbu dvou generačně odlišných umělkyň spojuje fascinace textilními materiály, které byly v tradičním uměleckém paradigmatu vytěsňovány na uměleckou periférii. Ačkoliv je pro každou z umělkyň určující jiná životní zkušenost nebo odlišnost formotvorných kulturních kódů a inspirací, symbol látkové periférie pro ně představuje důležité médium. Setkání obou výtvarnic je tak vzájemně provázaným konceptem, jehož pojítkem je nejen civilizační a kulturní fenomén periférie, ale i možnost konfrontace dvou autorských linií. Známé heslo teoretika médií Marshalla McLuhana „medium je message”, můžeme v kontextu výtvarného látkového umění chápat i tak, že tento materiál jako médium není jen prostředkem, ale je i médiem, které nese sdělení. Například v podobě skryté plasticity, kdy prohnutá vlnící se látka dokáže narušit dvojrozměrnost obrazu a nabýt formy trojrozměrného objektu. Nabízí se srovnání s tvorbou polského výtvarníka Władysława Hasiora, který vytvářel v 70tých letech textilní praporce jako objekty, inspirované zejména církevními procesími. Iva Vodrážková i Viktorie Langer pracují převážně s použitými textiliemi, které nesou na sobě stopy nejen své dřívější funkčnosti (háčkované dečky, divadelní, módní, nemocniční látky), ale i stopy skrytých příběhů. Obě umělkyně pracují intuitivní metodou a vytvářejí souhru mezi minulostí a přítomností, starým a novým. Vycházejí z výtvarného respektu k použitým věcem. Staré stopy nepřekrývají, ale naopak využívají k novým příběhům a k vzájemné komunikaci za pomoci symbolů lebky, smrtihlava, temné masky, srpku měsíce nebo ruky. Viktorie Langer vytváří nové příběhy v souhře se starými skvrnami, záplatami a vybledlé barevnosti použitých látek, které nejprve obarvuje. Chemický prostředek Savo, který se běžně používá k dezinfekci a čistění, využívá jako techniku dekoláže. Pro umělkyni je technologickým dekolorizačním prostředkem. Základní barevnost materiálů nečistí, ale odbarvuje a obrazně doslova „poskvrňuje”. Její chthonická textilní skvrnomalba na jedné straně látku dekolorizuje, na druhé straně umělkyně textilní obrazy dekolážuje, domalovává, sprejuje a například k jemné barevné látce z damašku přišívá či lepí temnou a hrubou látku. Výtvarnice hledá inspiraci ve vlastním podprahovém světě, ve sledování linií úniku, který se vyznačuje fragmentárností, vnitřním neklidem nebo utkvělými představami. Zkoumá technické možnosti výtvarných materiálů například prostřednictvím jejich narušování, aby odhalila dosud nespatřené. Iva Vodrážková své šité textilní koláže vytváří také z použitých látek a nalezených věcí. Používá techniku šití různorodých látkových materiálů a vytváří plošné náhodné výtvarné kompozice. Viktorie Langer pracuje například se secondhandovým starým nemocničním prostěradlem s tradičními modrými proužky a nápisem „chorobopisy” nebo povlakem na peřinu, kde je možno vidět dírky na knoflíky. Médium látky sice skončilo na periferii své funkčnosti, ale obě umělkyně ho oživují i s jeho dávnými příběhy. Zatímco Iva Vodrážková pracuje s jasně ohraničenými a pevnými výtvarnými a symbolickými konturami, tvorba Viktorie Langer se vyznačuje neostrými a nestabilními liniemi. Vytváří poetismus ze skvrn. Jedna umělkyně pracuje mechanickou cestou stříháním a sešíváním látek-obrazů jako kdyby se jednalo o textilní sendvičovou technologii patchwork nebo druh japonské textilie boro. Druhá umělkyně používá více chemickou cestu, pomocí Sava, akrylových barev, sprejů a barev na látky. Iva Vodrážková na svých látkách tvoří obraz světa jako kosmos barevných a symbolických událostí. Viktorie Langer pracuje spíše podzemním způsobem – zobrazuje chthonos. Jakoby se nechala volně inspirovat známým výrokem Marcela Duchampa o umělcích, kteří budou tvořit v podzemí. Na svých textilních obrazech zachycuje svět často jako triptych: horní a dolní svět a mezisvět, do něhož někdy situuje lidskou bytost. V dolním chthonickém světě je možno najít i mytologického Uroborose, právě se chystajícího pozřít vlastní ocas. Tvorba obou umělkyň prostřednictvím látkového umění odhaluje specifickou periferní multikulturnost. Ukazuje, jak samotné médium látky může být prostředkem připomínky opuštěných zón, osamocených míst, zapomenutých zákoutí a příběhů anonymního charakteru. Obecnými znaky periférie jsou rozptýlenost, fluktuace, náhodnost, stav nouze, linie úniku, ztracenosti, ale i hledání a vytváření nového počátku. Periférie se na jedné straně ukazuje být místem relativního bezpečí a nabízí otevřený prostor k dotváření příběhů a událostí, na druhé straně se ukazuje být místem nebezpečným, rizikovým a subverzivním, kterému dominuje chthonos jako podsvětí temných masek a svět sebepožírajících se bytostí a systémů. Oběma umělkyním je společná i výtvarná tvorba prostřednictvím tradiční olejové nebo akrylové malby na plátně. Byť je rozdílná svými ontologickými východisky, protože jedna umělkyně akcentuje spíše kosmos a druhá chthonos, přesto mají společný výtvarný jazyk založený na jednoduchých obrazových symbolech, na snaze o vyjádření rudimentární emoce a poetičnosti. Miroslav Vodrážka

MET in HD: Samson a Dalila

Opera Camilla Saint-Saënse.

Venom

Americký hororový thriller nás zavádí do Louisiany na americkém jihu. Obětí praktik voodoo se stává majitel místní benzínové stanice Ray, který se po smrti proměnění v krvelačné monstrum, pronásledující partu teenagerů.Americký hororový thriller, který natočil režisér Jim Gillespie, nás zavádí do Louisiany na americkém jihu. K nehodě, která postihne starší kreolku, přispěchá na pomoc majitel místní benzínové stanice Ray. Neví ovšem, že dotyčná praktikuje voodoo a vládne temnou magickou silou, která ho po nečekané smrti promění v krvelačné monstrum. Parta teenagerů, kteří před ním prchají, aby si zachránili život, se snaží najít způsob, jak nad ním získat kontrolu a zjistit důvod kamarádovy smrti. V hlavních rolích Agnes Brucknerová, Jonathan Jackson, Meagan Goodová, Bijou Phillipsová, Method Man a Laura Ramseyová.

Venom

Americký hororový thriller nás zavádí do Louisiany na americkém jihu. Obětí praktik voodoo se stává majitel místní benzínové stanice Ray, který se po smrti proměnění v krvelačné monstrum, pronásledující partu teenagerů.Americký hororový thriller, který natočil režisér Jim Gillespie, nás zavádí do Louisiany na americkém jihu. K nehodě, která postihne starší kreolku, přispěchá na pomoc majitel místní benzínové stanice Ray. Neví ovšem, že dotyčná praktikuje voodoo a vládne temnou magickou silou, která ho po nečekané smrti promění v krvelačné monstrum. Parta teenagerů, kteří před ním prchají, aby si zachránili život, se snaží najít způsob, jak nad ním získat kontrolu a zjistit důvod kamarádovy smrti. V hlavních rolích Agnes Brucknerová, Jonathan Jackson, Meagan Goodová, Bijou Phillipsová, Method Man a Laura Ramseyová.

Rap in Wall 2

Datum: 20. 10. 2018 - 20. 10. 2018

Hip hop párty "Rap in Wall" podruhé. Tentokrát přináší opravdu nadupané obsazení: Lukrecius Chang Artee Skrap Paiute Berge and Paya Lowkick Rafhajzls Madman DJ M-Beat DJ Real Gz DJ Lipa

Walesa: člověk naděje

Lech Walesa kdysi pracoval jako elektrikář v loděnici. Později se stal vůdčí osobností hnutí Solidarita, které vystupovalo proti komunistickému režimu a přispělo k jeho pádu v roce 1989. Lech Walesa je pro Polsko symbolem pádu komunismu, svobody a prvním prezidentem zvoleným v demokratických volbách. Životopisný snímek Člověk naděje vznikl k příležitosti Walesových 70. narozenin a režie se ujala ikona polské kinematografie Andrzej Wajda. Klasicky vyprávěný, ale fascinující a silný životní příběh představuje Walesu jako politika, muže záviděníhodné odvahy, ale i jako otce. Hlavní roli ztvárnil výrazný polský herec Robert Wieckiewicz.

Kanály

Druhý celovečerní film Andrzeje Wajdy není pouhou historickou freskou Varšavského povstání a jeho hrdinů, ale hlavně dramatem o prožitcích konkrétní skupiny lidí. Po stránce formální i poetické otvírá film významnou kapitolu polského filmu později nazvanou Polská škola. Motiv Varšavského povstání se objevil v polských filmech již po válce (Zakázané píšničky, Varšavský Robinson), ale teprve premiéra filmu Kanály režiséra Andrzeje Wajdy, umocněná reklamním heslem „první film o Varšavském povstání“, prolomila válečné tabu vytvořené komunistickou propagandou. Tím se staly Kanály víc než jen uměleckým počinem - věcí celého národa. Film byl na počátku přijat velice nedůvěřivě a se smíšenými pocity. Rozpoutal bouři polemik, ale v každém případě vzbudil velký zájem. Jeho význam byl v plné míře doceněn teprve po úspěchu na MFF v Cannes, kde získal Zvláštní cenu poroty (ex aequo Sedmá pečeť I. Bergmana). Záhy se prodal do 24 zemí světa, čímž pomyslně uvedl polský film do světové společnosti. Jen v Polsku ho první rok vidělo 4,2 miliónů diváků. Téma Varšavského povstání bylo jedním z válečných traumat polského národa (zahynulo v něm téměř 200 tisíc civilních obyvatel Varšavy) a od Wajdy se očekával film, který formou pomníku vzdá hold polským bojovníkům za svobodu. Film, který vznikl, ale otevřeně ukazuje psychický rozpad povstalců a ironicko-romantizujícím tónem podtrhuje zbytečnost celé akce. Děj se odehrává během posledních dnů povstání, kdy její euforické počátky již dávno vzaly za své. Jedinou možností čtyřicetičlenného oddílu poručíka „Zadry“, jak se dostat do centra Varšavy a pomoci tak posledním povstalcům, je zvolit cestu kanály. A tak celý oddíl pomyslně vstupuje do Hádova království. Jejich zkušenost z říše mrtvých (v antice nazývána jako „nekyia“) se v boji o možnost řízení vlastního osudu stává zkušeností celého národa. Kontrapunkt válečného tématu tvoří umělecké hodnoty filmu, jež upozornily na jev označený později za Polskou školu. Výrazným odklonem od socrealistické poetiky vytvořili první absolventi lodžské filmové školy snímek, jenž je zřetelným potomkem své doby – boří cenzurní hranice a umělecké doktríny. Hlavním inspiračním zdrojem celé školy se stal bezpochyby italský neorealismus, projevující se hlavně v reportážním aranžmá záznamu válečných událostí. Další umělecká inspirace, v Kanálech ještě viditelnější, vychází z filmového expresionismu a zde se projevuje v práci se světlem a v rafinované poetice záběrů. Scénárista filmu Jerzy Stefan Stawiński sepsal své osobní zážitky z Varšavského povstání nejprve ve stejnojmenné povídce, která vyšla roku 1956. Trefný výběr látky charakterizuje Wajda těmito slovy: „Největší sociální napětí se vybíjejí často v gestech, která autor scénáře může sám jen těžko vymyslet. … Přesto jistý hollywoodský scénárista blahopřál Stawińskému k jeho neobvyklému nápadu. Nedovedl si představit, že kanály byly opravdu jedinými spojovacími cestami, když nepřetržitá palba zneprůchodnila ulice.“

Sunday

Informace - podpora z Olomouckého kraje

Datum: 18. 7. 2018 - 28. 2. 2019

Exkurze do Pivovaru Litovel

Datum: 30. 1. 2018 - 31. 12. 2018

Litovli se kvůli její poloze na šesti ramenech řeky Moravy říká hanácké Benátky. Město se nachází v chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví a je oblíbeným turistickým cílem pro zkoumání přírodních krás. Navíc můžete při návštěvě zavítat do hanáckého Pivovaru Litovel. V několika variantách prohlídky lze nahlédnout do zákulisí výroby místních pivních specialit, navštívit historickou varnu, ležácké sklepy a degustovat rozmanité druhy piva. Návštěvy pivovaru probíhají každý všední den od 10 do 15 hodin po předchozí domluvě. Pro rezervaci kontaktujte pivovar na telefonním čísle 724 776 392 či přes e-mail navratilova@litovel.cz. Ve spojitosti s pivem toho však Litovel nabízí ještě více. Díky emeritnímu sládkovi Miroslavu Koutkovi vzniklo Muzeum Litovel, ve kterém můžete obdivovat staré pivovarské stroje, pípy, sudy i jednotlivé druhy ječmene. Navíc se dozvíte víc o Gustavu Frištenském i to, proč na něj Litovelští nedají dopustit.

Výstava Tajemná Indonésie

Datum: 4. 5. 2018 - 31. 10. 2018

Svět o kterém, jste mysleli, že už neexistuje... Výstava prezentuje materiály největších cestovatelských osobností Jiřího Hanzelky, Miroslava Zikmunda a Miloslava Stingla. Hlavně však rozsáhlou cestovatelskou práci Rudolfa Švaříčka, který se věnuje neznámým etnikům a dobrodružným cestám do nitra ostrova. Výstava odhaluje taje Nové Guineje, Indonésie, Pacifiku i Šalamounových ostrovů. V českých podmínkách jde o zcela výjimečnou záležitost díky rozsahu záběru i zpracování jedinečných materiálů. Projekt vznikl na základě cest českých cestovatelů do zapomenuté části planety. Najdeme zde velkoformátové fotografie, unikátní etnografické sběry – obrovské rituální totemy bisj, štíty, iniciační masky, oštěpy, luky a šípy, kamenné rituální sekery a kostěné nože, čelenky i zdobení… Vše je atraktivní v bujné džungli s živými krokodýli, hady, želvami i ještěry. Nechybí unikátní stavby domorodých chýší, senzační projekce filmů... Osou expozice jsou velkoformátové fotografie. Výstava se koná pod záštitou hejtmana Olomouckého kraje. Pořadatelem je CK Livingstone

Výstava 100 let republiky

Datum: 3. 7. 2018 - 31. 10. 2018

Letos ve všech koutech České republiky slavíme toto velké jubileum a ani město Šternberk nezůstává pozadu. V prostorách Expozice času jsme si pro vás připravili výstavu, která vás donutí zavzpomínat na časy minulé. A na co se můžete těšit? -Uvidíte plno zajímavých exponátů. U některých třeba ani na první pohled nepoznáte, k čemu tyto věci sloužily. -Celou atmosféru dotvoří pečlivý výběr starým fotografií, na kterých například uvidíte budovy, které již ve Šternberku nejsou. -Dále na vás bude čekat dobový obývací pokoj či kuchyň, kde si budete moci sednout, podívat se na staré zprávy v televizi či přečíst si staré noviny. -A aby toho nebylo málo, celou výstavou Vás provede příběh šternberské rodačky, který Vás donutí trochu popřemýšlet a zahrát si pro Vás připravenou hru.

Jan Spěváček: V letním rozmaru

Datum: 29. 9. 2018 - 22. 11. 2018

Jan Spěváček se narodil 8. 9. 1973 v Teplicích, od roku 1994 žije a pracuje v Brně. Střední umělecké školy studoval v Praze a Kamenickém Šenově, aniž by jej sklářské školení odklonilo od malířské dráhy. V letech 1994-2000 studoval v malířském ateliéru Jiřího Načeradského na FaVU VUT v Brně, kde se usídlil a stal se jedním z nejznámějších malířů střední generace. Vernisáž se koná 29. 9. 2018 v 17 hodin.

Periferie v pohybu – Iva Vodrážková a Viktorie Langer

Datum: 1. 10. 2018 - 26. 10. 2018

Iva Vodrážková (* 1951, Olomouc) Iva Vodrážková v letech 1970–1974 absolvovala Pedagogickou fakultu Palackého Univerzity v Olomouci, obor výtvarná výchova a český jazyk. V 70. a 80. letech byla součástí pražské undergroundové kultury. Samostatně vystavovala v Jeruzalémě, San Francisku, New Yorku, Berkeley, Big Suru, Denveru, Vídni, Moskvě, Kyjevě, Temešváru, Bratislavě a v Praze. Kolektivně vystavovala v Berlíně, San Francisku, Vídni a v Praze. Učí na Základní umělecké škole v Praze. Viktorie Langer (* 1988, Žiar nad Hronom) Viktorie Langer v letech 2009–2015 absolvovala ateliér malířství u profesora Vladimíra Skrepla na Akademie výtvarných umění v Praze. V roce 2017 byla finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého. Samostatně vystavovala v Rotterdamu, Londýně, Praze a zúčastnila se skupinových výstav v Paříži, Budapešti, Praze a v norském Trastadu. Umělkyni zastupuje galerie Zahorian & Van Espen. Periferie v pohybu – Iva Vodrážková a Viktorie Langer Tvorbu dvou generačně odlišných umělkyň spojuje fascinace textilními materiály, které byly v tradičním uměleckém paradigmatu vytěsňovány na uměleckou periférii. Ačkoliv je pro každou z umělkyň určující jiná životní zkušenost nebo odlišnost formotvorných kulturních kódů a inspirací, symbol látkové periférie pro ně představuje důležité médium. Setkání obou výtvarnic je tak vzájemně provázaným konceptem, jehož pojítkem je nejen civilizační a kulturní fenomén periférie, ale i možnost konfrontace dvou autorských linií. Známé heslo teoretika médií Marshalla McLuhana „medium je message”, můžeme v kontextu výtvarného látkového umění chápat i tak, že tento materiál jako médium není jen prostředkem, ale je i médiem, které nese sdělení. Například v podobě skryté plasticity, kdy prohnutá vlnící se látka dokáže narušit dvojrozměrnost obrazu a nabýt formy trojrozměrného objektu. Nabízí se srovnání s tvorbou polského výtvarníka Władysława Hasiora, který vytvářel v 70tých letech textilní praporce jako objekty, inspirované zejména církevními procesími. Iva Vodrážková i Viktorie Langer pracují převážně s použitými textiliemi, které nesou na sobě stopy nejen své dřívější funkčnosti (háčkované dečky, divadelní, módní, nemocniční látky), ale i stopy skrytých příběhů. Obě umělkyně pracují intuitivní metodou a vytvářejí souhru mezi minulostí a přítomností, starým a novým. Vycházejí z výtvarného respektu k použitým věcem. Staré stopy nepřekrývají, ale naopak využívají k novým příběhům a k vzájemné komunikaci za pomoci symbolů lebky, smrtihlava, temné masky, srpku měsíce nebo ruky. Viktorie Langer vytváří nové příběhy v souhře se starými skvrnami, záplatami a vybledlé barevnosti použitých látek, které nejprve obarvuje. Chemický prostředek Savo, který se běžně používá k dezinfekci a čistění, využívá jako techniku dekoláže. Pro umělkyni je technologickým dekolorizačním prostředkem. Základní barevnost materiálů nečistí, ale odbarvuje a obrazně doslova „poskvrňuje”. Její chthonická textilní skvrnomalba na jedné straně látku dekolorizuje, na druhé straně umělkyně textilní obrazy dekolážuje, domalovává, sprejuje a například k jemné barevné látce z damašku přišívá či lepí temnou a hrubou látku. Výtvarnice hledá inspiraci ve vlastním podprahovém světě, ve sledování linií úniku, který se vyznačuje fragmentárností, vnitřním neklidem nebo utkvělými představami. Zkoumá technické možnosti výtvarných materiálů například prostřednictvím jejich narušování, aby odhalila dosud nespatřené. Iva Vodrážková své šité textilní koláže vytváří také z použitých látek a nalezených věcí. Používá techniku šití různorodých látkových materiálů a vytváří plošné náhodné výtvarné kompozice. Viktorie Langer pracuje například se secondhandovým starým nemocničním prostěradlem s tradičními modrými proužky a nápisem „chorobopisy” nebo povlakem na peřinu, kde je možno vidět dírky na knoflíky. Médium látky sice skončilo na periferii své funkčnosti, ale obě umělkyně ho oživují i s jeho dávnými příběhy. Zatímco Iva Vodrážková pracuje s jasně ohraničenými a pevnými výtvarnými a symbolickými konturami, tvorba Viktorie Langer se vyznačuje neostrými a nestabilními liniemi. Vytváří poetismus ze skvrn. Jedna umělkyně pracuje mechanickou cestou stříháním a sešíváním látek-obrazů jako kdyby se jednalo o textilní sendvičovou technologii patchwork nebo druh japonské textilie boro. Druhá umělkyně používá více chemickou cestu, pomocí Sava, akrylových barev, sprejů a barev na látky. Iva Vodrážková na svých látkách tvoří obraz světa jako kosmos barevných a symbolických událostí. Viktorie Langer pracuje spíše podzemním způsobem – zobrazuje chthonos. Jakoby se nechala volně inspirovat známým výrokem Marcela Duchampa o umělcích, kteří budou tvořit v podzemí. Na svých textilních obrazech zachycuje svět často jako triptych: horní a dolní svět a mezisvět, do něhož někdy situuje lidskou bytost. V dolním chthonickém světě je možno najít i mytologického Uroborose, právě se chystajícího pozřít vlastní ocas. Tvorba obou umělkyň prostřednictvím látkového umění odhaluje specifickou periferní multikulturnost. Ukazuje, jak samotné médium látky může být prostředkem připomínky opuštěných zón, osamocených míst, zapomenutých zákoutí a příběhů anonymního charakteru. Obecnými znaky periférie jsou rozptýlenost, fluktuace, náhodnost, stav nouze, linie úniku, ztracenosti, ale i hledání a vytváření nového počátku. Periférie se na jedné straně ukazuje být místem relativního bezpečí a nabízí otevřený prostor k dotváření příběhů a událostí, na druhé straně se ukazuje být místem nebezpečným, rizikovým a subverzivním, kterému dominuje chthonos jako podsvětí temných masek a svět sebepožírajících se bytostí a systémů. Oběma umělkyním je společná i výtvarná tvorba prostřednictvím tradiční olejové nebo akrylové malby na plátně. Byť je rozdílná svými ontologickými východisky, protože jedna umělkyně akcentuje spíše kosmos a druhá chthonos, přesto mají společný výtvarný jazyk založený na jednoduchých obrazových symbolech, na snaze o vyjádření rudimentární emoce a poetičnosti. Miroslav Vodrážka

LICHTZWANG (OLOMOUC)

MusicOlomouc 20189.–23. 10. 201810. ročník mezinárodního festivalu soudobé hudby Lichtzwang je olomoucký ansámbl soudobé hudby, který v roce 2016 založil klavírista a skladatel Marek Keprt. Jeho cílem je propagovat zejména českou současnou tvorbu a podnítit vznik nových skladeb pro neobvyklé nástrojové kombinace. Název souboru je inspirován básnickou sbírkou Paula Celana (1920—1970). Lichtzwang: „v něm vyhasíná, co také tebe odňalo z jazyka gestem, které jsi nechal se dít, jako tanec dvou slov ze samých podzimů, hedvábí a nicotnění“. (Paul Celan) Soubor se pravidelně prezentuje na hudebních festivalech soudobé hudby MusicOlomouc, Hudební současnosti a realizuje svou vlastní koncertní řadu. PRODEJ VSTUPENEK: v Informačním centru Olomouc a před zahájením koncertu v místě konání. VSTUPNÉ: jednotlivé koncerty 150/80 Kč a permanentka na celý festival 450/250 Kč.

Venom

Americký hororový thriller nás zavádí do Louisiany na americkém jihu. Obětí praktik voodoo se stává majitel místní benzínové stanice Ray, který se po smrti proměnění v krvelačné monstrum, pronásledující partu teenagerů.Americký hororový thriller, který natočil režisér Jim Gillespie, nás zavádí do Louisiany na americkém jihu. K nehodě, která postihne starší kreolku, přispěchá na pomoc majitel místní benzínové stanice Ray. Neví ovšem, že dotyčná praktikuje voodoo a vládne temnou magickou silou, která ho po nečekané smrti promění v krvelačné monstrum. Parta teenagerů, kteří před ním prchají, aby si zachránili život, se snaží najít způsob, jak nad ním získat kontrolu a zjistit důvod kamarádovy smrti. V hlavních rolích Agnes Brucknerová, Jonathan Jackson, Meagan Goodová, Bijou Phillipsová, Method Man a Laura Ramseyová.

Venom

Americký hororový thriller nás zavádí do Louisiany na americkém jihu. Obětí praktik voodoo se stává majitel místní benzínové stanice Ray, který se po smrti proměnění v krvelačné monstrum, pronásledující partu teenagerů.Americký hororový thriller, který natočil režisér Jim Gillespie, nás zavádí do Louisiany na americkém jihu. K nehodě, která postihne starší kreolku, přispěchá na pomoc majitel místní benzínové stanice Ray. Neví ovšem, že dotyčná praktikuje voodoo a vládne temnou magickou silou, která ho po nečekané smrti promění v krvelačné monstrum. Parta teenagerů, kteří před ním prchají, aby si zachránili život, se snaží najít způsob, jak nad ním získat kontrolu a zjistit důvod kamarádovy smrti. V hlavních rolích Agnes Brucknerová, Jonathan Jackson, Meagan Goodová, Bijou Phillipsová, Method Man a Laura Ramseyová.

Monday

Informace - podpora z Olomouckého kraje

Datum: 18. 7. 2018 - 28. 2. 2019

Výstava 100 let republiky

Datum: 3. 7. 2018 - 31. 10. 2018

Letos ve všech koutech České republiky slavíme toto velké jubileum a ani město Šternberk nezůstává pozadu. V prostorách Expozice času jsme si pro vás připravili výstavu, která vás donutí zavzpomínat na časy minulé. A na co se můžete těšit? -Uvidíte plno zajímavých exponátů. U některých třeba ani na první pohled nepoznáte, k čemu tyto věci sloužily. -Celou atmosféru dotvoří pečlivý výběr starým fotografií, na kterých například uvidíte budovy, které již ve Šternberku nejsou. -Dále na vás bude čekat dobový obývací pokoj či kuchyň, kde si budete moci sednout, podívat se na staré zprávy v televizi či přečíst si staré noviny. -A aby toho nebylo málo, celou výstavou Vás provede příběh šternberské rodačky, který Vás donutí trochu popřemýšlet a zahrát si pro Vás připravenou hru.

LAYLA ZOE (CAN)

Datum: 22. 10. 2018 - 22. 10. 2018

CATCH TRIO (NĚMECKO)

MusicOlomouc 20189.–23. 10. 201810. ročník mezinárodního festivalu soudobé hudby CATCH TRIO se snaží zasáhnout (to catch) publikum virtuózním dialogem mezi různými témbry klarinetu, violoncella a klavíru, radostí ze společného vytváření hudby či neúnavným hledáním sdíleného zvuku. Boglárka Pecze (klarinet), Eva Boesch (violoncello) a Sun-Young Nam (klavír) se setkaly během stipendijního pobytu v Akademii Ensemble Modern ve Frankfurtu a následně založily Catch Trio, nazvané podle skladby Catch Thomase Adèse. Vedle klasické hudby je soudobá hudba jedním z hlavních zájmů tohoto hamburského souboru. Během dosavadní šestileté existence Catch Trio spolupracovalo se skladateli jako Mark Andre, Georges Aperghis,Beat Furrer a Helmut Lachenmann, jejichž hudbu také nahrálo na CD či pro rozhlas. Debut tria na CD (in between) vyšel v roce 2014 v péči společnosti col legno, která vydala i následující album Sanh (2016), nominované na Preis der deutschen Schallplattenkritik. Nahrávku se skladbou AER Beata Furrera vydala firma KAIROS. Trio obdrželo cenu Hermanna a Mileny Ebelových (2012), cenu banky Berenberg (2014), cenu Dwighta a Ursuly Mamlokových (2018). Trio vystoupilo na koncertech v Německu, Francii, Rakousku, Španělsku, zemích Beneluxu, Slovinsku, Chorvatsku, Maďarsku, Švýcarsku a na festivalech jako Ultraschall Berlin, Musica Strasbourg, Mezinárodní letní kurzy pro novou hudbu v Darmstadtu, Klangspuren Schwaz nebo Wittener Tage für neue Kammermusik. Členky tria jsou zapojeny také do hudební edukace. Od letního semestru 2014 působí na Vysoké škole hudební v Hamburku, kde se jako rezidenční soubor podílejí na workshopech pro studenty skladby. V obdobné roli se představily také při kompozičním workshopu Louder, uspořádaném pro děti na festivalu Klangspuren Schwaz. V roce 2016 trio iniciovalo vznik vlastní koncertní řady Ohrknacker, v níž je na každém koncertě uvedeno soudobé dílo zkomponované přímo pro soubor. PRODEJ VSTUPENEK: v Informačním centru Olomouc a před zahájením koncertu v místě konání. VSTUPNÉ: jednotlivé koncerty 150/80 Kč a permanentka na celý festival 450/250 Kč.

Venom

Americký hororový thriller nás zavádí do Louisiany na americkém jihu. Obětí praktik voodoo se stává majitel místní benzínové stanice Ray, který se po smrti proměnění v krvelačné monstrum, pronásledující partu teenagerů.Americký hororový thriller, který natočil režisér Jim Gillespie, nás zavádí do Louisiany na americkém jihu. K nehodě, která postihne starší kreolku, přispěchá na pomoc majitel místní benzínové stanice Ray. Neví ovšem, že dotyčná praktikuje voodoo a vládne temnou magickou silou, která ho po nečekané smrti promění v krvelačné monstrum. Parta teenagerů, kteří před ním prchají, aby si zachránili život, se snaží najít způsob, jak nad ním získat kontrolu a zjistit důvod kamarádovy smrti. V hlavních rolích Agnes Brucknerová, Jonathan Jackson, Meagan Goodová, Bijou Phillipsová, Method Man a Laura Ramseyová.