Pro seniory Pro seniory Fotogalerie Napište nám Diář starosty Dění v obci

Vyhledat v textu

Drobečková navigace

Úvod > Kalendář akcí > Události od 4. 10. 2018

Kalendář akcí

Seznam událostí od 4. 10. 2018 do 17. 10. 2018


Thursday

Informace - podpora z Olomouckého kraje

Datum: 18. 7. 2018 - 28. 2. 2019

Exkurze do Pivovaru Litovel

Datum: 30. 1. 2018 - 31. 12. 2018

Litovli se kvůli její poloze na šesti ramenech řeky Moravy říká hanácké Benátky. Město se nachází v chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví a je oblíbeným turistickým cílem pro zkoumání přírodních krás. Navíc můžete při návštěvě zavítat do hanáckého Pivovaru Litovel. V několika variantách prohlídky lze nahlédnout do zákulisí výroby místních pivních specialit, navštívit historickou varnu, ležácké sklepy a degustovat rozmanité druhy piva. Návštěvy pivovaru probíhají každý všední den od 10 do 15 hodin po předchozí domluvě. Pro rezervaci kontaktujte pivovar na telefonním čísle 724 776 392 či přes e-mail navratilova@litovel.cz. Ve spojitosti s pivem toho však Litovel nabízí ještě více. Díky emeritnímu sládkovi Miroslavu Koutkovi vzniklo Muzeum Litovel, ve kterém můžete obdivovat staré pivovarské stroje, pípy, sudy i jednotlivé druhy ječmene. Navíc se dozvíte víc o Gustavu Frištenském i to, proč na něj Litovelští nedají dopustit.

Výstava Tajemná Indonésie

Datum: 4. 5. 2018 - 31. 10. 2018

Svět o kterém, jste mysleli, že už neexistuje... Výstava prezentuje materiály největších cestovatelských osobností Jiřího Hanzelky, Miroslava Zikmunda a Miloslava Stingla. Hlavně však rozsáhlou cestovatelskou práci Rudolfa Švaříčka, který se věnuje neznámým etnikům a dobrodružným cestám do nitra ostrova. Výstava odhaluje taje Nové Guineje, Indonésie, Pacifiku i Šalamounových ostrovů. V českých podmínkách jde o zcela výjimečnou záležitost díky rozsahu záběru i zpracování jedinečných materiálů. Projekt vznikl na základě cest českých cestovatelů do zapomenuté části planety. Najdeme zde velkoformátové fotografie, unikátní etnografické sběry – obrovské rituální totemy bisj, štíty, iniciační masky, oštěpy, luky a šípy, kamenné rituální sekery a kostěné nože, čelenky i zdobení… Vše je atraktivní v bujné džungli s živými krokodýli, hady, želvami i ještěry. Nechybí unikátní stavby domorodých chýší, senzační projekce filmů... Osou expozice jsou velkoformátové fotografie. Výstava se koná pod záštitou hejtmana Olomouckého kraje. Pořadatelem je CK Livingstone

Výstava 100 let republiky

Datum: 3. 7. 2018 - 31. 10. 2018

Letos ve všech koutech České republiky slavíme toto velké jubileum a ani město Šternberk nezůstává pozadu. V prostorách Expozice času jsme si pro vás připravili výstavu, která vás donutí zavzpomínat na časy minulé. A na co se můžete těšit? -Uvidíte plno zajímavých exponátů. U některých třeba ani na první pohled nepoznáte, k čemu tyto věci sloužily. -Celou atmosféru dotvoří pečlivý výběr starým fotografií, na kterých například uvidíte budovy, které již ve Šternberku nejsou. -Dále na vás bude čekat dobový obývací pokoj či kuchyň, kde si budete moci sednout, podívat se na staré zprávy v televizi či přečíst si staré noviny. -A aby toho nebylo málo, celou výstavou Vás provede příběh šternberské rodačky, který Vás donutí trochu popřemýšlet a zahrát si pro Vás připravenou hru.

Jan Spěváček: V letním rozmaru

Datum: 29. 9. 2018 - 22. 11. 2018

Jan Spěváček se narodil 8. 9. 1973 v Teplicích, od roku 1994 žije a pracuje v Brně. Střední umělecké školy studoval v Praze a Kamenickém Šenově, aniž by jej sklářské školení odklonilo od malířské dráhy. V letech 1994-2000 studoval v malířském ateliéru Jiřího Načeradského na FaVU VUT v Brně, kde se usídlil a stal se jedním z nejznámějších malířů střední generace. Vernisáž se koná 29. 9. 2018 v 17 hodin.

Periferie v pohybu – Iva Vodrážková a Viktorie Langer

Datum: 1. 10. 2018 - 26. 10. 2018

Iva Vodrážková (* 1951, Olomouc) Iva Vodrážková v letech 1970–1974 absolvovala Pedagogickou fakultu Palackého Univerzity v Olomouci, obor výtvarná výchova a český jazyk. V 70. a 80. letech byla součástí pražské undergroundové kultury. Samostatně vystavovala v Jeruzalémě, San Francisku, New Yorku, Berkeley, Big Suru, Denveru, Vídni, Moskvě, Kyjevě, Temešváru, Bratislavě a v Praze. Kolektivně vystavovala v Berlíně, San Francisku, Vídni a v Praze. Učí na Základní umělecké škole v Praze. Viktorie Langer (* 1988, Žiar nad Hronom) Viktorie Langer v letech 2009–2015 absolvovala ateliér malířství u profesora Vladimíra Skrepla na Akademie výtvarných umění v Praze. V roce 2017 byla finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého. Samostatně vystavovala v Rotterdamu, Londýně, Praze a zúčastnila se skupinových výstav v Paříži, Budapešti, Praze a v norském Trastadu. Umělkyni zastupuje galerie Zahorian & Van Espen. Periferie v pohybu – Iva Vodrážková a Viktorie Langer Tvorbu dvou generačně odlišných umělkyň spojuje fascinace textilními materiály, které byly v tradičním uměleckém paradigmatu vytěsňovány na uměleckou periférii. Ačkoliv je pro každou z umělkyň určující jiná životní zkušenost nebo odlišnost formotvorných kulturních kódů a inspirací, symbol látkové periférie pro ně představuje důležité médium. Setkání obou výtvarnic je tak vzájemně provázaným konceptem, jehož pojítkem je nejen civilizační a kulturní fenomén periférie, ale i možnost konfrontace dvou autorských linií. Známé heslo teoretika médií Marshalla McLuhana „medium je message”, můžeme v kontextu výtvarného látkového umění chápat i tak, že tento materiál jako médium není jen prostředkem, ale je i médiem, které nese sdělení. Například v podobě skryté plasticity, kdy prohnutá vlnící se látka dokáže narušit dvojrozměrnost obrazu a nabýt formy trojrozměrného objektu. Nabízí se srovnání s tvorbou polského výtvarníka Władysława Hasiora, který vytvářel v 70tých letech textilní praporce jako objekty, inspirované zejména církevními procesími. Iva Vodrážková i Viktorie Langer pracují převážně s použitými textiliemi, které nesou na sobě stopy nejen své dřívější funkčnosti (háčkované dečky, divadelní, módní, nemocniční látky), ale i stopy skrytých příběhů. Obě umělkyně pracují intuitivní metodou a vytvářejí souhru mezi minulostí a přítomností, starým a novým. Vycházejí z výtvarného respektu k použitým věcem. Staré stopy nepřekrývají, ale naopak využívají k novým příběhům a k vzájemné komunikaci za pomoci symbolů lebky, smrtihlava, temné masky, srpku měsíce nebo ruky. Viktorie Langer vytváří nové příběhy v souhře se starými skvrnami, záplatami a vybledlé barevnosti použitých látek, které nejprve obarvuje. Chemický prostředek Savo, který se běžně používá k dezinfekci a čistění, využívá jako techniku dekoláže. Pro umělkyni je technologickým dekolorizačním prostředkem. Základní barevnost materiálů nečistí, ale odbarvuje a obrazně doslova „poskvrňuje”. Její chthonická textilní skvrnomalba na jedné straně látku dekolorizuje, na druhé straně umělkyně textilní obrazy dekolážuje, domalovává, sprejuje a například k jemné barevné látce z damašku přišívá či lepí temnou a hrubou látku. Výtvarnice hledá inspiraci ve vlastním podprahovém světě, ve sledování linií úniku, který se vyznačuje fragmentárností, vnitřním neklidem nebo utkvělými představami. Zkoumá technické možnosti výtvarných materiálů například prostřednictvím jejich narušování, aby odhalila dosud nespatřené. Iva Vodrážková své šité textilní koláže vytváří také z použitých látek a nalezených věcí. Používá techniku šití různorodých látkových materiálů a vytváří plošné náhodné výtvarné kompozice. Viktorie Langer pracuje například se secondhandovým starým nemocničním prostěradlem s tradičními modrými proužky a nápisem „chorobopisy” nebo povlakem na peřinu, kde je možno vidět dírky na knoflíky. Médium látky sice skončilo na periferii své funkčnosti, ale obě umělkyně ho oživují i s jeho dávnými příběhy. Zatímco Iva Vodrážková pracuje s jasně ohraničenými a pevnými výtvarnými a symbolickými konturami, tvorba Viktorie Langer se vyznačuje neostrými a nestabilními liniemi. Vytváří poetismus ze skvrn. Jedna umělkyně pracuje mechanickou cestou stříháním a sešíváním látek-obrazů jako kdyby se jednalo o textilní sendvičovou technologii patchwork nebo druh japonské textilie boro. Druhá umělkyně používá více chemickou cestu, pomocí Sava, akrylových barev, sprejů a barev na látky. Iva Vodrážková na svých látkách tvoří obraz světa jako kosmos barevných a symbolických událostí. Viktorie Langer pracuje spíše podzemním způsobem – zobrazuje chthonos. Jakoby se nechala volně inspirovat známým výrokem Marcela Duchampa o umělcích, kteří budou tvořit v podzemí. Na svých textilních obrazech zachycuje svět často jako triptych: horní a dolní svět a mezisvět, do něhož někdy situuje lidskou bytost. V dolním chthonickém světě je možno najít i mytologického Uroborose, právě se chystajícího pozřít vlastní ocas. Tvorba obou umělkyň prostřednictvím látkového umění odhaluje specifickou periferní multikulturnost. Ukazuje, jak samotné médium látky může být prostředkem připomínky opuštěných zón, osamocených míst, zapomenutých zákoutí a příběhů anonymního charakteru. Obecnými znaky periférie jsou rozptýlenost, fluktuace, náhodnost, stav nouze, linie úniku, ztracenosti, ale i hledání a vytváření nového počátku. Periférie se na jedné straně ukazuje být místem relativního bezpečí a nabízí otevřený prostor k dotváření příběhů a událostí, na druhé straně se ukazuje být místem nebezpečným, rizikovým a subverzivním, kterému dominuje chthonos jako podsvětí temných masek a svět sebepožírajících se bytostí a systémů. Oběma umělkyním je společná i výtvarná tvorba prostřednictvím tradiční olejové nebo akrylové malby na plátně. Byť je rozdílná svými ontologickými východisky, protože jedna umělkyně akcentuje spíše kosmos a druhá chthonos, přesto mají společný výtvarný jazyk založený na jednoduchých obrazových symbolech, na snaze o vyjádření rudimentární emoce a poetičnosti. Miroslav Vodrážka

Friday

Informace - podpora z Olomouckého kraje

Datum: 18. 7. 2018 - 28. 2. 2019

Exkurze do Pivovaru Litovel

Datum: 30. 1. 2018 - 31. 12. 2018

Litovli se kvůli její poloze na šesti ramenech řeky Moravy říká hanácké Benátky. Město se nachází v chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví a je oblíbeným turistickým cílem pro zkoumání přírodních krás. Navíc můžete při návštěvě zavítat do hanáckého Pivovaru Litovel. V několika variantách prohlídky lze nahlédnout do zákulisí výroby místních pivních specialit, navštívit historickou varnu, ležácké sklepy a degustovat rozmanité druhy piva. Návštěvy pivovaru probíhají každý všední den od 10 do 15 hodin po předchozí domluvě. Pro rezervaci kontaktujte pivovar na telefonním čísle 724 776 392 či přes e-mail navratilova@litovel.cz. Ve spojitosti s pivem toho však Litovel nabízí ještě více. Díky emeritnímu sládkovi Miroslavu Koutkovi vzniklo Muzeum Litovel, ve kterém můžete obdivovat staré pivovarské stroje, pípy, sudy i jednotlivé druhy ječmene. Navíc se dozvíte víc o Gustavu Frištenském i to, proč na něj Litovelští nedají dopustit.

Výstava Tajemná Indonésie

Datum: 4. 5. 2018 - 31. 10. 2018

Svět o kterém, jste mysleli, že už neexistuje... Výstava prezentuje materiály největších cestovatelských osobností Jiřího Hanzelky, Miroslava Zikmunda a Miloslava Stingla. Hlavně však rozsáhlou cestovatelskou práci Rudolfa Švaříčka, který se věnuje neznámým etnikům a dobrodružným cestám do nitra ostrova. Výstava odhaluje taje Nové Guineje, Indonésie, Pacifiku i Šalamounových ostrovů. V českých podmínkách jde o zcela výjimečnou záležitost díky rozsahu záběru i zpracování jedinečných materiálů. Projekt vznikl na základě cest českých cestovatelů do zapomenuté části planety. Najdeme zde velkoformátové fotografie, unikátní etnografické sběry – obrovské rituální totemy bisj, štíty, iniciační masky, oštěpy, luky a šípy, kamenné rituální sekery a kostěné nože, čelenky i zdobení… Vše je atraktivní v bujné džungli s živými krokodýli, hady, želvami i ještěry. Nechybí unikátní stavby domorodých chýší, senzační projekce filmů... Osou expozice jsou velkoformátové fotografie. Výstava se koná pod záštitou hejtmana Olomouckého kraje. Pořadatelem je CK Livingstone

Výstava 100 let republiky

Datum: 3. 7. 2018 - 31. 10. 2018

Letos ve všech koutech České republiky slavíme toto velké jubileum a ani město Šternberk nezůstává pozadu. V prostorách Expozice času jsme si pro vás připravili výstavu, která vás donutí zavzpomínat na časy minulé. A na co se můžete těšit? -Uvidíte plno zajímavých exponátů. U některých třeba ani na první pohled nepoznáte, k čemu tyto věci sloužily. -Celou atmosféru dotvoří pečlivý výběr starým fotografií, na kterých například uvidíte budovy, které již ve Šternberku nejsou. -Dále na vás bude čekat dobový obývací pokoj či kuchyň, kde si budete moci sednout, podívat se na staré zprávy v televizi či přečíst si staré noviny. -A aby toho nebylo málo, celou výstavou Vás provede příběh šternberské rodačky, který Vás donutí trochu popřemýšlet a zahrát si pro Vás připravenou hru.

Jan Spěváček: V letním rozmaru

Datum: 29. 9. 2018 - 22. 11. 2018

Jan Spěváček se narodil 8. 9. 1973 v Teplicích, od roku 1994 žije a pracuje v Brně. Střední umělecké školy studoval v Praze a Kamenickém Šenově, aniž by jej sklářské školení odklonilo od malířské dráhy. V letech 1994-2000 studoval v malířském ateliéru Jiřího Načeradského na FaVU VUT v Brně, kde se usídlil a stal se jedním z nejznámějších malířů střední generace. Vernisáž se koná 29. 9. 2018 v 17 hodin.

Periferie v pohybu – Iva Vodrážková a Viktorie Langer

Datum: 1. 10. 2018 - 26. 10. 2018

Iva Vodrážková (* 1951, Olomouc) Iva Vodrážková v letech 1970–1974 absolvovala Pedagogickou fakultu Palackého Univerzity v Olomouci, obor výtvarná výchova a český jazyk. V 70. a 80. letech byla součástí pražské undergroundové kultury. Samostatně vystavovala v Jeruzalémě, San Francisku, New Yorku, Berkeley, Big Suru, Denveru, Vídni, Moskvě, Kyjevě, Temešváru, Bratislavě a v Praze. Kolektivně vystavovala v Berlíně, San Francisku, Vídni a v Praze. Učí na Základní umělecké škole v Praze. Viktorie Langer (* 1988, Žiar nad Hronom) Viktorie Langer v letech 2009–2015 absolvovala ateliér malířství u profesora Vladimíra Skrepla na Akademie výtvarných umění v Praze. V roce 2017 byla finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého. Samostatně vystavovala v Rotterdamu, Londýně, Praze a zúčastnila se skupinových výstav v Paříži, Budapešti, Praze a v norském Trastadu. Umělkyni zastupuje galerie Zahorian & Van Espen. Periferie v pohybu – Iva Vodrážková a Viktorie Langer Tvorbu dvou generačně odlišných umělkyň spojuje fascinace textilními materiály, které byly v tradičním uměleckém paradigmatu vytěsňovány na uměleckou periférii. Ačkoliv je pro každou z umělkyň určující jiná životní zkušenost nebo odlišnost formotvorných kulturních kódů a inspirací, symbol látkové periférie pro ně představuje důležité médium. Setkání obou výtvarnic je tak vzájemně provázaným konceptem, jehož pojítkem je nejen civilizační a kulturní fenomén periférie, ale i možnost konfrontace dvou autorských linií. Známé heslo teoretika médií Marshalla McLuhana „medium je message”, můžeme v kontextu výtvarného látkového umění chápat i tak, že tento materiál jako médium není jen prostředkem, ale je i médiem, které nese sdělení. Například v podobě skryté plasticity, kdy prohnutá vlnící se látka dokáže narušit dvojrozměrnost obrazu a nabýt formy trojrozměrného objektu. Nabízí se srovnání s tvorbou polského výtvarníka Władysława Hasiora, který vytvářel v 70tých letech textilní praporce jako objekty, inspirované zejména církevními procesími. Iva Vodrážková i Viktorie Langer pracují převážně s použitými textiliemi, které nesou na sobě stopy nejen své dřívější funkčnosti (háčkované dečky, divadelní, módní, nemocniční látky), ale i stopy skrytých příběhů. Obě umělkyně pracují intuitivní metodou a vytvářejí souhru mezi minulostí a přítomností, starým a novým. Vycházejí z výtvarného respektu k použitým věcem. Staré stopy nepřekrývají, ale naopak využívají k novým příběhům a k vzájemné komunikaci za pomoci symbolů lebky, smrtihlava, temné masky, srpku měsíce nebo ruky. Viktorie Langer vytváří nové příběhy v souhře se starými skvrnami, záplatami a vybledlé barevnosti použitých látek, které nejprve obarvuje. Chemický prostředek Savo, který se běžně používá k dezinfekci a čistění, využívá jako techniku dekoláže. Pro umělkyni je technologickým dekolorizačním prostředkem. Základní barevnost materiálů nečistí, ale odbarvuje a obrazně doslova „poskvrňuje”. Její chthonická textilní skvrnomalba na jedné straně látku dekolorizuje, na druhé straně umělkyně textilní obrazy dekolážuje, domalovává, sprejuje a například k jemné barevné látce z damašku přišívá či lepí temnou a hrubou látku. Výtvarnice hledá inspiraci ve vlastním podprahovém světě, ve sledování linií úniku, který se vyznačuje fragmentárností, vnitřním neklidem nebo utkvělými představami. Zkoumá technické možnosti výtvarných materiálů například prostřednictvím jejich narušování, aby odhalila dosud nespatřené. Iva Vodrážková své šité textilní koláže vytváří také z použitých látek a nalezených věcí. Používá techniku šití různorodých látkových materiálů a vytváří plošné náhodné výtvarné kompozice. Viktorie Langer pracuje například se secondhandovým starým nemocničním prostěradlem s tradičními modrými proužky a nápisem „chorobopisy” nebo povlakem na peřinu, kde je možno vidět dírky na knoflíky. Médium látky sice skončilo na periferii své funkčnosti, ale obě umělkyně ho oživují i s jeho dávnými příběhy. Zatímco Iva Vodrážková pracuje s jasně ohraničenými a pevnými výtvarnými a symbolickými konturami, tvorba Viktorie Langer se vyznačuje neostrými a nestabilními liniemi. Vytváří poetismus ze skvrn. Jedna umělkyně pracuje mechanickou cestou stříháním a sešíváním látek-obrazů jako kdyby se jednalo o textilní sendvičovou technologii patchwork nebo druh japonské textilie boro. Druhá umělkyně používá více chemickou cestu, pomocí Sava, akrylových barev, sprejů a barev na látky. Iva Vodrážková na svých látkách tvoří obraz světa jako kosmos barevných a symbolických událostí. Viktorie Langer pracuje spíše podzemním způsobem – zobrazuje chthonos. Jakoby se nechala volně inspirovat známým výrokem Marcela Duchampa o umělcích, kteří budou tvořit v podzemí. Na svých textilních obrazech zachycuje svět často jako triptych: horní a dolní svět a mezisvět, do něhož někdy situuje lidskou bytost. V dolním chthonickém světě je možno najít i mytologického Uroborose, právě se chystajícího pozřít vlastní ocas. Tvorba obou umělkyň prostřednictvím látkového umění odhaluje specifickou periferní multikulturnost. Ukazuje, jak samotné médium látky může být prostředkem připomínky opuštěných zón, osamocených míst, zapomenutých zákoutí a příběhů anonymního charakteru. Obecnými znaky periférie jsou rozptýlenost, fluktuace, náhodnost, stav nouze, linie úniku, ztracenosti, ale i hledání a vytváření nového počátku. Periférie se na jedné straně ukazuje být místem relativního bezpečí a nabízí otevřený prostor k dotváření příběhů a událostí, na druhé straně se ukazuje být místem nebezpečným, rizikovým a subverzivním, kterému dominuje chthonos jako podsvětí temných masek a svět sebepožírajících se bytostí a systémů. Oběma umělkyním je společná i výtvarná tvorba prostřednictvím tradiční olejové nebo akrylové malby na plátně. Byť je rozdílná svými ontologickými východisky, protože jedna umělkyně akcentuje spíše kosmos a druhá chthonos, přesto mají společný výtvarný jazyk založený na jednoduchých obrazových symbolech, na snaze o vyjádření rudimentární emoce a poetičnosti. Miroslav Vodrážka

Saturday

Informace - podpora z Olomouckého kraje

Datum: 18. 7. 2018 - 28. 2. 2019

Exkurze do Pivovaru Litovel

Datum: 30. 1. 2018 - 31. 12. 2018

Litovli se kvůli její poloze na šesti ramenech řeky Moravy říká hanácké Benátky. Město se nachází v chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví a je oblíbeným turistickým cílem pro zkoumání přírodních krás. Navíc můžete při návštěvě zavítat do hanáckého Pivovaru Litovel. V několika variantách prohlídky lze nahlédnout do zákulisí výroby místních pivních specialit, navštívit historickou varnu, ležácké sklepy a degustovat rozmanité druhy piva. Návštěvy pivovaru probíhají každý všední den od 10 do 15 hodin po předchozí domluvě. Pro rezervaci kontaktujte pivovar na telefonním čísle 724 776 392 či přes e-mail navratilova@litovel.cz. Ve spojitosti s pivem toho však Litovel nabízí ještě více. Díky emeritnímu sládkovi Miroslavu Koutkovi vzniklo Muzeum Litovel, ve kterém můžete obdivovat staré pivovarské stroje, pípy, sudy i jednotlivé druhy ječmene. Navíc se dozvíte víc o Gustavu Frištenském i to, proč na něj Litovelští nedají dopustit.

Výstava Tajemná Indonésie

Datum: 4. 5. 2018 - 31. 10. 2018

Svět o kterém, jste mysleli, že už neexistuje... Výstava prezentuje materiály největších cestovatelských osobností Jiřího Hanzelky, Miroslava Zikmunda a Miloslava Stingla. Hlavně však rozsáhlou cestovatelskou práci Rudolfa Švaříčka, který se věnuje neznámým etnikům a dobrodružným cestám do nitra ostrova. Výstava odhaluje taje Nové Guineje, Indonésie, Pacifiku i Šalamounových ostrovů. V českých podmínkách jde o zcela výjimečnou záležitost díky rozsahu záběru i zpracování jedinečných materiálů. Projekt vznikl na základě cest českých cestovatelů do zapomenuté části planety. Najdeme zde velkoformátové fotografie, unikátní etnografické sběry – obrovské rituální totemy bisj, štíty, iniciační masky, oštěpy, luky a šípy, kamenné rituální sekery a kostěné nože, čelenky i zdobení… Vše je atraktivní v bujné džungli s živými krokodýli, hady, želvami i ještěry. Nechybí unikátní stavby domorodých chýší, senzační projekce filmů... Osou expozice jsou velkoformátové fotografie. Výstava se koná pod záštitou hejtmana Olomouckého kraje. Pořadatelem je CK Livingstone

Výstava 100 let republiky

Datum: 3. 7. 2018 - 31. 10. 2018

Letos ve všech koutech České republiky slavíme toto velké jubileum a ani město Šternberk nezůstává pozadu. V prostorách Expozice času jsme si pro vás připravili výstavu, která vás donutí zavzpomínat na časy minulé. A na co se můžete těšit? -Uvidíte plno zajímavých exponátů. U některých třeba ani na první pohled nepoznáte, k čemu tyto věci sloužily. -Celou atmosféru dotvoří pečlivý výběr starým fotografií, na kterých například uvidíte budovy, které již ve Šternberku nejsou. -Dále na vás bude čekat dobový obývací pokoj či kuchyň, kde si budete moci sednout, podívat se na staré zprávy v televizi či přečíst si staré noviny. -A aby toho nebylo málo, celou výstavou Vás provede příběh šternberské rodačky, který Vás donutí trochu popřemýšlet a zahrát si pro Vás připravenou hru.

Jan Spěváček: V letním rozmaru

Datum: 29. 9. 2018 - 22. 11. 2018

Jan Spěváček se narodil 8. 9. 1973 v Teplicích, od roku 1994 žije a pracuje v Brně. Střední umělecké školy studoval v Praze a Kamenickém Šenově, aniž by jej sklářské školení odklonilo od malířské dráhy. V letech 1994-2000 studoval v malířském ateliéru Jiřího Načeradského na FaVU VUT v Brně, kde se usídlil a stal se jedním z nejznámějších malířů střední generace. Vernisáž se koná 29. 9. 2018 v 17 hodin.

Periferie v pohybu – Iva Vodrážková a Viktorie Langer

Datum: 1. 10. 2018 - 26. 10. 2018

Iva Vodrážková (* 1951, Olomouc) Iva Vodrážková v letech 1970–1974 absolvovala Pedagogickou fakultu Palackého Univerzity v Olomouci, obor výtvarná výchova a český jazyk. V 70. a 80. letech byla součástí pražské undergroundové kultury. Samostatně vystavovala v Jeruzalémě, San Francisku, New Yorku, Berkeley, Big Suru, Denveru, Vídni, Moskvě, Kyjevě, Temešváru, Bratislavě a v Praze. Kolektivně vystavovala v Berlíně, San Francisku, Vídni a v Praze. Učí na Základní umělecké škole v Praze. Viktorie Langer (* 1988, Žiar nad Hronom) Viktorie Langer v letech 2009–2015 absolvovala ateliér malířství u profesora Vladimíra Skrepla na Akademie výtvarných umění v Praze. V roce 2017 byla finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého. Samostatně vystavovala v Rotterdamu, Londýně, Praze a zúčastnila se skupinových výstav v Paříži, Budapešti, Praze a v norském Trastadu. Umělkyni zastupuje galerie Zahorian & Van Espen. Periferie v pohybu – Iva Vodrážková a Viktorie Langer Tvorbu dvou generačně odlišných umělkyň spojuje fascinace textilními materiály, které byly v tradičním uměleckém paradigmatu vytěsňovány na uměleckou periférii. Ačkoliv je pro každou z umělkyň určující jiná životní zkušenost nebo odlišnost formotvorných kulturních kódů a inspirací, symbol látkové periférie pro ně představuje důležité médium. Setkání obou výtvarnic je tak vzájemně provázaným konceptem, jehož pojítkem je nejen civilizační a kulturní fenomén periférie, ale i možnost konfrontace dvou autorských linií. Známé heslo teoretika médií Marshalla McLuhana „medium je message”, můžeme v kontextu výtvarného látkového umění chápat i tak, že tento materiál jako médium není jen prostředkem, ale je i médiem, které nese sdělení. Například v podobě skryté plasticity, kdy prohnutá vlnící se látka dokáže narušit dvojrozměrnost obrazu a nabýt formy trojrozměrného objektu. Nabízí se srovnání s tvorbou polského výtvarníka Władysława Hasiora, který vytvářel v 70tých letech textilní praporce jako objekty, inspirované zejména církevními procesími. Iva Vodrážková i Viktorie Langer pracují převážně s použitými textiliemi, které nesou na sobě stopy nejen své dřívější funkčnosti (háčkované dečky, divadelní, módní, nemocniční látky), ale i stopy skrytých příběhů. Obě umělkyně pracují intuitivní metodou a vytvářejí souhru mezi minulostí a přítomností, starým a novým. Vycházejí z výtvarného respektu k použitým věcem. Staré stopy nepřekrývají, ale naopak využívají k novým příběhům a k vzájemné komunikaci za pomoci symbolů lebky, smrtihlava, temné masky, srpku měsíce nebo ruky. Viktorie Langer vytváří nové příběhy v souhře se starými skvrnami, záplatami a vybledlé barevnosti použitých látek, které nejprve obarvuje. Chemický prostředek Savo, který se běžně používá k dezinfekci a čistění, využívá jako techniku dekoláže. Pro umělkyni je technologickým dekolorizačním prostředkem. Základní barevnost materiálů nečistí, ale odbarvuje a obrazně doslova „poskvrňuje”. Její chthonická textilní skvrnomalba na jedné straně látku dekolorizuje, na druhé straně umělkyně textilní obrazy dekolážuje, domalovává, sprejuje a například k jemné barevné látce z damašku přišívá či lepí temnou a hrubou látku. Výtvarnice hledá inspiraci ve vlastním podprahovém světě, ve sledování linií úniku, který se vyznačuje fragmentárností, vnitřním neklidem nebo utkvělými představami. Zkoumá technické možnosti výtvarných materiálů například prostřednictvím jejich narušování, aby odhalila dosud nespatřené. Iva Vodrážková své šité textilní koláže vytváří také z použitých látek a nalezených věcí. Používá techniku šití různorodých látkových materiálů a vytváří plošné náhodné výtvarné kompozice. Viktorie Langer pracuje například se secondhandovým starým nemocničním prostěradlem s tradičními modrými proužky a nápisem „chorobopisy” nebo povlakem na peřinu, kde je možno vidět dírky na knoflíky. Médium látky sice skončilo na periferii své funkčnosti, ale obě umělkyně ho oživují i s jeho dávnými příběhy. Zatímco Iva Vodrážková pracuje s jasně ohraničenými a pevnými výtvarnými a symbolickými konturami, tvorba Viktorie Langer se vyznačuje neostrými a nestabilními liniemi. Vytváří poetismus ze skvrn. Jedna umělkyně pracuje mechanickou cestou stříháním a sešíváním látek-obrazů jako kdyby se jednalo o textilní sendvičovou technologii patchwork nebo druh japonské textilie boro. Druhá umělkyně používá více chemickou cestu, pomocí Sava, akrylových barev, sprejů a barev na látky. Iva Vodrážková na svých látkách tvoří obraz světa jako kosmos barevných a symbolických událostí. Viktorie Langer pracuje spíše podzemním způsobem – zobrazuje chthonos. Jakoby se nechala volně inspirovat známým výrokem Marcela Duchampa o umělcích, kteří budou tvořit v podzemí. Na svých textilních obrazech zachycuje svět často jako triptych: horní a dolní svět a mezisvět, do něhož někdy situuje lidskou bytost. V dolním chthonickém světě je možno najít i mytologického Uroborose, právě se chystajícího pozřít vlastní ocas. Tvorba obou umělkyň prostřednictvím látkového umění odhaluje specifickou periferní multikulturnost. Ukazuje, jak samotné médium látky může být prostředkem připomínky opuštěných zón, osamocených míst, zapomenutých zákoutí a příběhů anonymního charakteru. Obecnými znaky periférie jsou rozptýlenost, fluktuace, náhodnost, stav nouze, linie úniku, ztracenosti, ale i hledání a vytváření nového počátku. Periférie se na jedné straně ukazuje být místem relativního bezpečí a nabízí otevřený prostor k dotváření příběhů a událostí, na druhé straně se ukazuje být místem nebezpečným, rizikovým a subverzivním, kterému dominuje chthonos jako podsvětí temných masek a svět sebepožírajících se bytostí a systémů. Oběma umělkyním je společná i výtvarná tvorba prostřednictvím tradiční olejové nebo akrylové malby na plátně. Byť je rozdílná svými ontologickými východisky, protože jedna umělkyně akcentuje spíše kosmos a druhá chthonos, přesto mají společný výtvarný jazyk založený na jednoduchých obrazových symbolech, na snaze o vyjádření rudimentární emoce a poetičnosti. Miroslav Vodrážka

Sunday

Informace - podpora z Olomouckého kraje

Datum: 18. 7. 2018 - 28. 2. 2019

Exkurze do Pivovaru Litovel

Datum: 30. 1. 2018 - 31. 12. 2018

Litovli se kvůli její poloze na šesti ramenech řeky Moravy říká hanácké Benátky. Město se nachází v chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví a je oblíbeným turistickým cílem pro zkoumání přírodních krás. Navíc můžete při návštěvě zavítat do hanáckého Pivovaru Litovel. V několika variantách prohlídky lze nahlédnout do zákulisí výroby místních pivních specialit, navštívit historickou varnu, ležácké sklepy a degustovat rozmanité druhy piva. Návštěvy pivovaru probíhají každý všední den od 10 do 15 hodin po předchozí domluvě. Pro rezervaci kontaktujte pivovar na telefonním čísle 724 776 392 či přes e-mail navratilova@litovel.cz. Ve spojitosti s pivem toho však Litovel nabízí ještě více. Díky emeritnímu sládkovi Miroslavu Koutkovi vzniklo Muzeum Litovel, ve kterém můžete obdivovat staré pivovarské stroje, pípy, sudy i jednotlivé druhy ječmene. Navíc se dozvíte víc o Gustavu Frištenském i to, proč na něj Litovelští nedají dopustit.

Výstava Tajemná Indonésie

Datum: 4. 5. 2018 - 31. 10. 2018

Svět o kterém, jste mysleli, že už neexistuje... Výstava prezentuje materiály největších cestovatelských osobností Jiřího Hanzelky, Miroslava Zikmunda a Miloslava Stingla. Hlavně však rozsáhlou cestovatelskou práci Rudolfa Švaříčka, který se věnuje neznámým etnikům a dobrodružným cestám do nitra ostrova. Výstava odhaluje taje Nové Guineje, Indonésie, Pacifiku i Šalamounových ostrovů. V českých podmínkách jde o zcela výjimečnou záležitost díky rozsahu záběru i zpracování jedinečných materiálů. Projekt vznikl na základě cest českých cestovatelů do zapomenuté části planety. Najdeme zde velkoformátové fotografie, unikátní etnografické sběry – obrovské rituální totemy bisj, štíty, iniciační masky, oštěpy, luky a šípy, kamenné rituální sekery a kostěné nože, čelenky i zdobení… Vše je atraktivní v bujné džungli s živými krokodýli, hady, želvami i ještěry. Nechybí unikátní stavby domorodých chýší, senzační projekce filmů... Osou expozice jsou velkoformátové fotografie. Výstava se koná pod záštitou hejtmana Olomouckého kraje. Pořadatelem je CK Livingstone

Výstava 100 let republiky

Datum: 3. 7. 2018 - 31. 10. 2018

Letos ve všech koutech České republiky slavíme toto velké jubileum a ani město Šternberk nezůstává pozadu. V prostorách Expozice času jsme si pro vás připravili výstavu, která vás donutí zavzpomínat na časy minulé. A na co se můžete těšit? -Uvidíte plno zajímavých exponátů. U některých třeba ani na první pohled nepoznáte, k čemu tyto věci sloužily. -Celou atmosféru dotvoří pečlivý výběr starým fotografií, na kterých například uvidíte budovy, které již ve Šternberku nejsou. -Dále na vás bude čekat dobový obývací pokoj či kuchyň, kde si budete moci sednout, podívat se na staré zprávy v televizi či přečíst si staré noviny. -A aby toho nebylo málo, celou výstavou Vás provede příběh šternberské rodačky, který Vás donutí trochu popřemýšlet a zahrát si pro Vás připravenou hru.

Jan Spěváček: V letním rozmaru

Datum: 29. 9. 2018 - 22. 11. 2018

Jan Spěváček se narodil 8. 9. 1973 v Teplicích, od roku 1994 žije a pracuje v Brně. Střední umělecké školy studoval v Praze a Kamenickém Šenově, aniž by jej sklářské školení odklonilo od malířské dráhy. V letech 1994-2000 studoval v malířském ateliéru Jiřího Načeradského na FaVU VUT v Brně, kde se usídlil a stal se jedním z nejznámějších malířů střední generace. Vernisáž se koná 29. 9. 2018 v 17 hodin.

Periferie v pohybu – Iva Vodrážková a Viktorie Langer

Datum: 1. 10. 2018 - 26. 10. 2018

Iva Vodrážková (* 1951, Olomouc) Iva Vodrážková v letech 1970–1974 absolvovala Pedagogickou fakultu Palackého Univerzity v Olomouci, obor výtvarná výchova a český jazyk. V 70. a 80. letech byla součástí pražské undergroundové kultury. Samostatně vystavovala v Jeruzalémě, San Francisku, New Yorku, Berkeley, Big Suru, Denveru, Vídni, Moskvě, Kyjevě, Temešváru, Bratislavě a v Praze. Kolektivně vystavovala v Berlíně, San Francisku, Vídni a v Praze. Učí na Základní umělecké škole v Praze. Viktorie Langer (* 1988, Žiar nad Hronom) Viktorie Langer v letech 2009–2015 absolvovala ateliér malířství u profesora Vladimíra Skrepla na Akademie výtvarných umění v Praze. V roce 2017 byla finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého. Samostatně vystavovala v Rotterdamu, Londýně, Praze a zúčastnila se skupinových výstav v Paříži, Budapešti, Praze a v norském Trastadu. Umělkyni zastupuje galerie Zahorian & Van Espen. Periferie v pohybu – Iva Vodrážková a Viktorie Langer Tvorbu dvou generačně odlišných umělkyň spojuje fascinace textilními materiály, které byly v tradičním uměleckém paradigmatu vytěsňovány na uměleckou periférii. Ačkoliv je pro každou z umělkyň určující jiná životní zkušenost nebo odlišnost formotvorných kulturních kódů a inspirací, symbol látkové periférie pro ně představuje důležité médium. Setkání obou výtvarnic je tak vzájemně provázaným konceptem, jehož pojítkem je nejen civilizační a kulturní fenomén periférie, ale i možnost konfrontace dvou autorských linií. Známé heslo teoretika médií Marshalla McLuhana „medium je message”, můžeme v kontextu výtvarného látkového umění chápat i tak, že tento materiál jako médium není jen prostředkem, ale je i médiem, které nese sdělení. Například v podobě skryté plasticity, kdy prohnutá vlnící se látka dokáže narušit dvojrozměrnost obrazu a nabýt formy trojrozměrného objektu. Nabízí se srovnání s tvorbou polského výtvarníka Władysława Hasiora, který vytvářel v 70tých letech textilní praporce jako objekty, inspirované zejména církevními procesími. Iva Vodrážková i Viktorie Langer pracují převážně s použitými textiliemi, které nesou na sobě stopy nejen své dřívější funkčnosti (háčkované dečky, divadelní, módní, nemocniční látky), ale i stopy skrytých příběhů. Obě umělkyně pracují intuitivní metodou a vytvářejí souhru mezi minulostí a přítomností, starým a novým. Vycházejí z výtvarného respektu k použitým věcem. Staré stopy nepřekrývají, ale naopak využívají k novým příběhům a k vzájemné komunikaci za pomoci symbolů lebky, smrtihlava, temné masky, srpku měsíce nebo ruky. Viktorie Langer vytváří nové příběhy v souhře se starými skvrnami, záplatami a vybledlé barevnosti použitých látek, které nejprve obarvuje. Chemický prostředek Savo, který se běžně používá k dezinfekci a čistění, využívá jako techniku dekoláže. Pro umělkyni je technologickým dekolorizačním prostředkem. Základní barevnost materiálů nečistí, ale odbarvuje a obrazně doslova „poskvrňuje”. Její chthonická textilní skvrnomalba na jedné straně látku dekolorizuje, na druhé straně umělkyně textilní obrazy dekolážuje, domalovává, sprejuje a například k jemné barevné látce z damašku přišívá či lepí temnou a hrubou látku. Výtvarnice hledá inspiraci ve vlastním podprahovém světě, ve sledování linií úniku, který se vyznačuje fragmentárností, vnitřním neklidem nebo utkvělými představami. Zkoumá technické možnosti výtvarných materiálů například prostřednictvím jejich narušování, aby odhalila dosud nespatřené. Iva Vodrážková své šité textilní koláže vytváří také z použitých látek a nalezených věcí. Používá techniku šití různorodých látkových materiálů a vytváří plošné náhodné výtvarné kompozice. Viktorie Langer pracuje například se secondhandovým starým nemocničním prostěradlem s tradičními modrými proužky a nápisem „chorobopisy” nebo povlakem na peřinu, kde je možno vidět dírky na knoflíky. Médium látky sice skončilo na periferii své funkčnosti, ale obě umělkyně ho oživují i s jeho dávnými příběhy. Zatímco Iva Vodrážková pracuje s jasně ohraničenými a pevnými výtvarnými a symbolickými konturami, tvorba Viktorie Langer se vyznačuje neostrými a nestabilními liniemi. Vytváří poetismus ze skvrn. Jedna umělkyně pracuje mechanickou cestou stříháním a sešíváním látek-obrazů jako kdyby se jednalo o textilní sendvičovou technologii patchwork nebo druh japonské textilie boro. Druhá umělkyně používá více chemickou cestu, pomocí Sava, akrylových barev, sprejů a barev na látky. Iva Vodrážková na svých látkách tvoří obraz světa jako kosmos barevných a symbolických událostí. Viktorie Langer pracuje spíše podzemním způsobem – zobrazuje chthonos. Jakoby se nechala volně inspirovat známým výrokem Marcela Duchampa o umělcích, kteří budou tvořit v podzemí. Na svých textilních obrazech zachycuje svět často jako triptych: horní a dolní svět a mezisvět, do něhož někdy situuje lidskou bytost. V dolním chthonickém světě je možno najít i mytologického Uroborose, právě se chystajícího pozřít vlastní ocas. Tvorba obou umělkyň prostřednictvím látkového umění odhaluje specifickou periferní multikulturnost. Ukazuje, jak samotné médium látky může být prostředkem připomínky opuštěných zón, osamocených míst, zapomenutých zákoutí a příběhů anonymního charakteru. Obecnými znaky periférie jsou rozptýlenost, fluktuace, náhodnost, stav nouze, linie úniku, ztracenosti, ale i hledání a vytváření nového počátku. Periférie se na jedné straně ukazuje být místem relativního bezpečí a nabízí otevřený prostor k dotváření příběhů a událostí, na druhé straně se ukazuje být místem nebezpečným, rizikovým a subverzivním, kterému dominuje chthonos jako podsvětí temných masek a svět sebepožírajících se bytostí a systémů. Oběma umělkyním je společná i výtvarná tvorba prostřednictvím tradiční olejové nebo akrylové malby na plátně. Byť je rozdílná svými ontologickými východisky, protože jedna umělkyně akcentuje spíše kosmos a druhá chthonos, přesto mají společný výtvarný jazyk založený na jednoduchých obrazových symbolech, na snaze o vyjádření rudimentární emoce a poetičnosti. Miroslav Vodrážka

Monday

Informace - podpora z Olomouckého kraje

Datum: 18. 7. 2018 - 28. 2. 2019

Exkurze do Pivovaru Litovel

Datum: 30. 1. 2018 - 31. 12. 2018

Litovli se kvůli její poloze na šesti ramenech řeky Moravy říká hanácké Benátky. Město se nachází v chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví a je oblíbeným turistickým cílem pro zkoumání přírodních krás. Navíc můžete při návštěvě zavítat do hanáckého Pivovaru Litovel. V několika variantách prohlídky lze nahlédnout do zákulisí výroby místních pivních specialit, navštívit historickou varnu, ležácké sklepy a degustovat rozmanité druhy piva. Návštěvy pivovaru probíhají každý všední den od 10 do 15 hodin po předchozí domluvě. Pro rezervaci kontaktujte pivovar na telefonním čísle 724 776 392 či přes e-mail navratilova@litovel.cz. Ve spojitosti s pivem toho však Litovel nabízí ještě více. Díky emeritnímu sládkovi Miroslavu Koutkovi vzniklo Muzeum Litovel, ve kterém můžete obdivovat staré pivovarské stroje, pípy, sudy i jednotlivé druhy ječmene. Navíc se dozvíte víc o Gustavu Frištenském i to, proč na něj Litovelští nedají dopustit.

Výstava Tajemná Indonésie

Datum: 4. 5. 2018 - 31. 10. 2018

Svět o kterém, jste mysleli, že už neexistuje... Výstava prezentuje materiály největších cestovatelských osobností Jiřího Hanzelky, Miroslava Zikmunda a Miloslava Stingla. Hlavně však rozsáhlou cestovatelskou práci Rudolfa Švaříčka, který se věnuje neznámým etnikům a dobrodružným cestám do nitra ostrova. Výstava odhaluje taje Nové Guineje, Indonésie, Pacifiku i Šalamounových ostrovů. V českých podmínkách jde o zcela výjimečnou záležitost díky rozsahu záběru i zpracování jedinečných materiálů. Projekt vznikl na základě cest českých cestovatelů do zapomenuté části planety. Najdeme zde velkoformátové fotografie, unikátní etnografické sběry – obrovské rituální totemy bisj, štíty, iniciační masky, oštěpy, luky a šípy, kamenné rituální sekery a kostěné nože, čelenky i zdobení… Vše je atraktivní v bujné džungli s živými krokodýli, hady, želvami i ještěry. Nechybí unikátní stavby domorodých chýší, senzační projekce filmů... Osou expozice jsou velkoformátové fotografie. Výstava se koná pod záštitou hejtmana Olomouckého kraje. Pořadatelem je CK Livingstone

Výstava 100 let republiky

Datum: 3. 7. 2018 - 31. 10. 2018

Letos ve všech koutech České republiky slavíme toto velké jubileum a ani město Šternberk nezůstává pozadu. V prostorách Expozice času jsme si pro vás připravili výstavu, která vás donutí zavzpomínat na časy minulé. A na co se můžete těšit? -Uvidíte plno zajímavých exponátů. U některých třeba ani na první pohled nepoznáte, k čemu tyto věci sloužily. -Celou atmosféru dotvoří pečlivý výběr starým fotografií, na kterých například uvidíte budovy, které již ve Šternberku nejsou. -Dále na vás bude čekat dobový obývací pokoj či kuchyň, kde si budete moci sednout, podívat se na staré zprávy v televizi či přečíst si staré noviny. -A aby toho nebylo málo, celou výstavou Vás provede příběh šternberské rodačky, který Vás donutí trochu popřemýšlet a zahrát si pro Vás připravenou hru.

Jan Spěváček: V letním rozmaru

Datum: 29. 9. 2018 - 22. 11. 2018

Jan Spěváček se narodil 8. 9. 1973 v Teplicích, od roku 1994 žije a pracuje v Brně. Střední umělecké školy studoval v Praze a Kamenickém Šenově, aniž by jej sklářské školení odklonilo od malířské dráhy. V letech 1994-2000 studoval v malířském ateliéru Jiřího Načeradského na FaVU VUT v Brně, kde se usídlil a stal se jedním z nejznámějších malířů střední generace. Vernisáž se koná 29. 9. 2018 v 17 hodin.

Periferie v pohybu – Iva Vodrážková a Viktorie Langer

Datum: 1. 10. 2018 - 26. 10. 2018

Iva Vodrážková (* 1951, Olomouc) Iva Vodrážková v letech 1970–1974 absolvovala Pedagogickou fakultu Palackého Univerzity v Olomouci, obor výtvarná výchova a český jazyk. V 70. a 80. letech byla součástí pražské undergroundové kultury. Samostatně vystavovala v Jeruzalémě, San Francisku, New Yorku, Berkeley, Big Suru, Denveru, Vídni, Moskvě, Kyjevě, Temešváru, Bratislavě a v Praze. Kolektivně vystavovala v Berlíně, San Francisku, Vídni a v Praze. Učí na Základní umělecké škole v Praze. Viktorie Langer (* 1988, Žiar nad Hronom) Viktorie Langer v letech 2009–2015 absolvovala ateliér malířství u profesora Vladimíra Skrepla na Akademie výtvarných umění v Praze. V roce 2017 byla finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého. Samostatně vystavovala v Rotterdamu, Londýně, Praze a zúčastnila se skupinových výstav v Paříži, Budapešti, Praze a v norském Trastadu. Umělkyni zastupuje galerie Zahorian & Van Espen. Periferie v pohybu – Iva Vodrážková a Viktorie Langer Tvorbu dvou generačně odlišných umělkyň spojuje fascinace textilními materiály, které byly v tradičním uměleckém paradigmatu vytěsňovány na uměleckou periférii. Ačkoliv je pro každou z umělkyň určující jiná životní zkušenost nebo odlišnost formotvorných kulturních kódů a inspirací, symbol látkové periférie pro ně představuje důležité médium. Setkání obou výtvarnic je tak vzájemně provázaným konceptem, jehož pojítkem je nejen civilizační a kulturní fenomén periférie, ale i možnost konfrontace dvou autorských linií. Známé heslo teoretika médií Marshalla McLuhana „medium je message”, můžeme v kontextu výtvarného látkového umění chápat i tak, že tento materiál jako médium není jen prostředkem, ale je i médiem, které nese sdělení. Například v podobě skryté plasticity, kdy prohnutá vlnící se látka dokáže narušit dvojrozměrnost obrazu a nabýt formy trojrozměrného objektu. Nabízí se srovnání s tvorbou polského výtvarníka Władysława Hasiora, který vytvářel v 70tých letech textilní praporce jako objekty, inspirované zejména církevními procesími. Iva Vodrážková i Viktorie Langer pracují převážně s použitými textiliemi, které nesou na sobě stopy nejen své dřívější funkčnosti (háčkované dečky, divadelní, módní, nemocniční látky), ale i stopy skrytých příběhů. Obě umělkyně pracují intuitivní metodou a vytvářejí souhru mezi minulostí a přítomností, starým a novým. Vycházejí z výtvarného respektu k použitým věcem. Staré stopy nepřekrývají, ale naopak využívají k novým příběhům a k vzájemné komunikaci za pomoci symbolů lebky, smrtihlava, temné masky, srpku měsíce nebo ruky. Viktorie Langer vytváří nové příběhy v souhře se starými skvrnami, záplatami a vybledlé barevnosti použitých látek, které nejprve obarvuje. Chemický prostředek Savo, který se běžně používá k dezinfekci a čistění, využívá jako techniku dekoláže. Pro umělkyni je technologickým dekolorizačním prostředkem. Základní barevnost materiálů nečistí, ale odbarvuje a obrazně doslova „poskvrňuje”. Její chthonická textilní skvrnomalba na jedné straně látku dekolorizuje, na druhé straně umělkyně textilní obrazy dekolážuje, domalovává, sprejuje a například k jemné barevné látce z damašku přišívá či lepí temnou a hrubou látku. Výtvarnice hledá inspiraci ve vlastním podprahovém světě, ve sledování linií úniku, který se vyznačuje fragmentárností, vnitřním neklidem nebo utkvělými představami. Zkoumá technické možnosti výtvarných materiálů například prostřednictvím jejich narušování, aby odhalila dosud nespatřené. Iva Vodrážková své šité textilní koláže vytváří také z použitých látek a nalezených věcí. Používá techniku šití různorodých látkových materiálů a vytváří plošné náhodné výtvarné kompozice. Viktorie Langer pracuje například se secondhandovým starým nemocničním prostěradlem s tradičními modrými proužky a nápisem „chorobopisy” nebo povlakem na peřinu, kde je možno vidět dírky na knoflíky. Médium látky sice skončilo na periferii své funkčnosti, ale obě umělkyně ho oživují i s jeho dávnými příběhy. Zatímco Iva Vodrážková pracuje s jasně ohraničenými a pevnými výtvarnými a symbolickými konturami, tvorba Viktorie Langer se vyznačuje neostrými a nestabilními liniemi. Vytváří poetismus ze skvrn. Jedna umělkyně pracuje mechanickou cestou stříháním a sešíváním látek-obrazů jako kdyby se jednalo o textilní sendvičovou technologii patchwork nebo druh japonské textilie boro. Druhá umělkyně používá více chemickou cestu, pomocí Sava, akrylových barev, sprejů a barev na látky. Iva Vodrážková na svých látkách tvoří obraz světa jako kosmos barevných a symbolických událostí. Viktorie Langer pracuje spíše podzemním způsobem – zobrazuje chthonos. Jakoby se nechala volně inspirovat známým výrokem Marcela Duchampa o umělcích, kteří budou tvořit v podzemí. Na svých textilních obrazech zachycuje svět často jako triptych: horní a dolní svět a mezisvět, do něhož někdy situuje lidskou bytost. V dolním chthonickém světě je možno najít i mytologického Uroborose, právě se chystajícího pozřít vlastní ocas. Tvorba obou umělkyň prostřednictvím látkového umění odhaluje specifickou periferní multikulturnost. Ukazuje, jak samotné médium látky může být prostředkem připomínky opuštěných zón, osamocených míst, zapomenutých zákoutí a příběhů anonymního charakteru. Obecnými znaky periférie jsou rozptýlenost, fluktuace, náhodnost, stav nouze, linie úniku, ztracenosti, ale i hledání a vytváření nového počátku. Periférie se na jedné straně ukazuje být místem relativního bezpečí a nabízí otevřený prostor k dotváření příběhů a událostí, na druhé straně se ukazuje být místem nebezpečným, rizikovým a subverzivním, kterému dominuje chthonos jako podsvětí temných masek a svět sebepožírajících se bytostí a systémů. Oběma umělkyním je společná i výtvarná tvorba prostřednictvím tradiční olejové nebo akrylové malby na plátně. Byť je rozdílná svými ontologickými východisky, protože jedna umělkyně akcentuje spíše kosmos a druhá chthonos, přesto mají společný výtvarný jazyk založený na jednoduchých obrazových symbolech, na snaze o vyjádření rudimentární emoce a poetičnosti. Miroslav Vodrážka

Tuesday

Informace - podpora z Olomouckého kraje

Datum: 18. 7. 2018 - 28. 2. 2019

Exkurze do Pivovaru Litovel

Datum: 30. 1. 2018 - 31. 12. 2018

Litovli se kvůli její poloze na šesti ramenech řeky Moravy říká hanácké Benátky. Město se nachází v chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví a je oblíbeným turistickým cílem pro zkoumání přírodních krás. Navíc můžete při návštěvě zavítat do hanáckého Pivovaru Litovel. V několika variantách prohlídky lze nahlédnout do zákulisí výroby místních pivních specialit, navštívit historickou varnu, ležácké sklepy a degustovat rozmanité druhy piva. Návštěvy pivovaru probíhají každý všední den od 10 do 15 hodin po předchozí domluvě. Pro rezervaci kontaktujte pivovar na telefonním čísle 724 776 392 či přes e-mail navratilova@litovel.cz. Ve spojitosti s pivem toho však Litovel nabízí ještě více. Díky emeritnímu sládkovi Miroslavu Koutkovi vzniklo Muzeum Litovel, ve kterém můžete obdivovat staré pivovarské stroje, pípy, sudy i jednotlivé druhy ječmene. Navíc se dozvíte víc o Gustavu Frištenském i to, proč na něj Litovelští nedají dopustit.

Výstava Tajemná Indonésie

Datum: 4. 5. 2018 - 31. 10. 2018

Svět o kterém, jste mysleli, že už neexistuje... Výstava prezentuje materiály největších cestovatelských osobností Jiřího Hanzelky, Miroslava Zikmunda a Miloslava Stingla. Hlavně však rozsáhlou cestovatelskou práci Rudolfa Švaříčka, který se věnuje neznámým etnikům a dobrodružným cestám do nitra ostrova. Výstava odhaluje taje Nové Guineje, Indonésie, Pacifiku i Šalamounových ostrovů. V českých podmínkách jde o zcela výjimečnou záležitost díky rozsahu záběru i zpracování jedinečných materiálů. Projekt vznikl na základě cest českých cestovatelů do zapomenuté části planety. Najdeme zde velkoformátové fotografie, unikátní etnografické sběry – obrovské rituální totemy bisj, štíty, iniciační masky, oštěpy, luky a šípy, kamenné rituální sekery a kostěné nože, čelenky i zdobení… Vše je atraktivní v bujné džungli s živými krokodýli, hady, želvami i ještěry. Nechybí unikátní stavby domorodých chýší, senzační projekce filmů... Osou expozice jsou velkoformátové fotografie. Výstava se koná pod záštitou hejtmana Olomouckého kraje. Pořadatelem je CK Livingstone

Výstava 100 let republiky

Datum: 3. 7. 2018 - 31. 10. 2018

Letos ve všech koutech České republiky slavíme toto velké jubileum a ani město Šternberk nezůstává pozadu. V prostorách Expozice času jsme si pro vás připravili výstavu, která vás donutí zavzpomínat na časy minulé. A na co se můžete těšit? -Uvidíte plno zajímavých exponátů. U některých třeba ani na první pohled nepoznáte, k čemu tyto věci sloužily. -Celou atmosféru dotvoří pečlivý výběr starým fotografií, na kterých například uvidíte budovy, které již ve Šternberku nejsou. -Dále na vás bude čekat dobový obývací pokoj či kuchyň, kde si budete moci sednout, podívat se na staré zprávy v televizi či přečíst si staré noviny. -A aby toho nebylo málo, celou výstavou Vás provede příběh šternberské rodačky, který Vás donutí trochu popřemýšlet a zahrát si pro Vás připravenou hru.

Jan Spěváček: V letním rozmaru

Datum: 29. 9. 2018 - 22. 11. 2018

Jan Spěváček se narodil 8. 9. 1973 v Teplicích, od roku 1994 žije a pracuje v Brně. Střední umělecké školy studoval v Praze a Kamenickém Šenově, aniž by jej sklářské školení odklonilo od malířské dráhy. V letech 1994-2000 studoval v malířském ateliéru Jiřího Načeradského na FaVU VUT v Brně, kde se usídlil a stal se jedním z nejznámějších malířů střední generace. Vernisáž se koná 29. 9. 2018 v 17 hodin.

Periferie v pohybu – Iva Vodrážková a Viktorie Langer

Datum: 1. 10. 2018 - 26. 10. 2018

Iva Vodrážková (* 1951, Olomouc) Iva Vodrážková v letech 1970–1974 absolvovala Pedagogickou fakultu Palackého Univerzity v Olomouci, obor výtvarná výchova a český jazyk. V 70. a 80. letech byla součástí pražské undergroundové kultury. Samostatně vystavovala v Jeruzalémě, San Francisku, New Yorku, Berkeley, Big Suru, Denveru, Vídni, Moskvě, Kyjevě, Temešváru, Bratislavě a v Praze. Kolektivně vystavovala v Berlíně, San Francisku, Vídni a v Praze. Učí na Základní umělecké škole v Praze. Viktorie Langer (* 1988, Žiar nad Hronom) Viktorie Langer v letech 2009–2015 absolvovala ateliér malířství u profesora Vladimíra Skrepla na Akademie výtvarných umění v Praze. V roce 2017 byla finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého. Samostatně vystavovala v Rotterdamu, Londýně, Praze a zúčastnila se skupinových výstav v Paříži, Budapešti, Praze a v norském Trastadu. Umělkyni zastupuje galerie Zahorian & Van Espen. Periferie v pohybu – Iva Vodrážková a Viktorie Langer Tvorbu dvou generačně odlišných umělkyň spojuje fascinace textilními materiály, které byly v tradičním uměleckém paradigmatu vytěsňovány na uměleckou periférii. Ačkoliv je pro každou z umělkyň určující jiná životní zkušenost nebo odlišnost formotvorných kulturních kódů a inspirací, symbol látkové periférie pro ně představuje důležité médium. Setkání obou výtvarnic je tak vzájemně provázaným konceptem, jehož pojítkem je nejen civilizační a kulturní fenomén periférie, ale i možnost konfrontace dvou autorských linií. Známé heslo teoretika médií Marshalla McLuhana „medium je message”, můžeme v kontextu výtvarného látkového umění chápat i tak, že tento materiál jako médium není jen prostředkem, ale je i médiem, které nese sdělení. Například v podobě skryté plasticity, kdy prohnutá vlnící se látka dokáže narušit dvojrozměrnost obrazu a nabýt formy trojrozměrného objektu. Nabízí se srovnání s tvorbou polského výtvarníka Władysława Hasiora, který vytvářel v 70tých letech textilní praporce jako objekty, inspirované zejména církevními procesími. Iva Vodrážková i Viktorie Langer pracují převážně s použitými textiliemi, které nesou na sobě stopy nejen své dřívější funkčnosti (háčkované dečky, divadelní, módní, nemocniční látky), ale i stopy skrytých příběhů. Obě umělkyně pracují intuitivní metodou a vytvářejí souhru mezi minulostí a přítomností, starým a novým. Vycházejí z výtvarného respektu k použitým věcem. Staré stopy nepřekrývají, ale naopak využívají k novým příběhům a k vzájemné komunikaci za pomoci symbolů lebky, smrtihlava, temné masky, srpku měsíce nebo ruky. Viktorie Langer vytváří nové příběhy v souhře se starými skvrnami, záplatami a vybledlé barevnosti použitých látek, které nejprve obarvuje. Chemický prostředek Savo, který se běžně používá k dezinfekci a čistění, využívá jako techniku dekoláže. Pro umělkyni je technologickým dekolorizačním prostředkem. Základní barevnost materiálů nečistí, ale odbarvuje a obrazně doslova „poskvrňuje”. Její chthonická textilní skvrnomalba na jedné straně látku dekolorizuje, na druhé straně umělkyně textilní obrazy dekolážuje, domalovává, sprejuje a například k jemné barevné látce z damašku přišívá či lepí temnou a hrubou látku. Výtvarnice hledá inspiraci ve vlastním podprahovém světě, ve sledování linií úniku, který se vyznačuje fragmentárností, vnitřním neklidem nebo utkvělými představami. Zkoumá technické možnosti výtvarných materiálů například prostřednictvím jejich narušování, aby odhalila dosud nespatřené. Iva Vodrážková své šité textilní koláže vytváří také z použitých látek a nalezených věcí. Používá techniku šití různorodých látkových materiálů a vytváří plošné náhodné výtvarné kompozice. Viktorie Langer pracuje například se secondhandovým starým nemocničním prostěradlem s tradičními modrými proužky a nápisem „chorobopisy” nebo povlakem na peřinu, kde je možno vidět dírky na knoflíky. Médium látky sice skončilo na periferii své funkčnosti, ale obě umělkyně ho oživují i s jeho dávnými příběhy. Zatímco Iva Vodrážková pracuje s jasně ohraničenými a pevnými výtvarnými a symbolickými konturami, tvorba Viktorie Langer se vyznačuje neostrými a nestabilními liniemi. Vytváří poetismus ze skvrn. Jedna umělkyně pracuje mechanickou cestou stříháním a sešíváním látek-obrazů jako kdyby se jednalo o textilní sendvičovou technologii patchwork nebo druh japonské textilie boro. Druhá umělkyně používá více chemickou cestu, pomocí Sava, akrylových barev, sprejů a barev na látky. Iva Vodrážková na svých látkách tvoří obraz světa jako kosmos barevných a symbolických událostí. Viktorie Langer pracuje spíše podzemním způsobem – zobrazuje chthonos. Jakoby se nechala volně inspirovat známým výrokem Marcela Duchampa o umělcích, kteří budou tvořit v podzemí. Na svých textilních obrazech zachycuje svět často jako triptych: horní a dolní svět a mezisvět, do něhož někdy situuje lidskou bytost. V dolním chthonickém světě je možno najít i mytologického Uroborose, právě se chystajícího pozřít vlastní ocas. Tvorba obou umělkyň prostřednictvím látkového umění odhaluje specifickou periferní multikulturnost. Ukazuje, jak samotné médium látky může být prostředkem připomínky opuštěných zón, osamocených míst, zapomenutých zákoutí a příběhů anonymního charakteru. Obecnými znaky periférie jsou rozptýlenost, fluktuace, náhodnost, stav nouze, linie úniku, ztracenosti, ale i hledání a vytváření nového počátku. Periférie se na jedné straně ukazuje být místem relativního bezpečí a nabízí otevřený prostor k dotváření příběhů a událostí, na druhé straně se ukazuje být místem nebezpečným, rizikovým a subverzivním, kterému dominuje chthonos jako podsvětí temných masek a svět sebepožírajících se bytostí a systémů. Oběma umělkyním je společná i výtvarná tvorba prostřednictvím tradiční olejové nebo akrylové malby na plátně. Byť je rozdílná svými ontologickými východisky, protože jedna umělkyně akcentuje spíše kosmos a druhá chthonos, přesto mají společný výtvarný jazyk založený na jednoduchých obrazových symbolech, na snaze o vyjádření rudimentární emoce a poetičnosti. Miroslav Vodrážka

Wednesday

Informace - podpora z Olomouckého kraje

Datum: 18. 7. 2018 - 28. 2. 2019

Exkurze do Pivovaru Litovel

Datum: 30. 1. 2018 - 31. 12. 2018

Litovli se kvůli její poloze na šesti ramenech řeky Moravy říká hanácké Benátky. Město se nachází v chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví a je oblíbeným turistickým cílem pro zkoumání přírodních krás. Navíc můžete při návštěvě zavítat do hanáckého Pivovaru Litovel. V několika variantách prohlídky lze nahlédnout do zákulisí výroby místních pivních specialit, navštívit historickou varnu, ležácké sklepy a degustovat rozmanité druhy piva. Návštěvy pivovaru probíhají každý všední den od 10 do 15 hodin po předchozí domluvě. Pro rezervaci kontaktujte pivovar na telefonním čísle 724 776 392 či přes e-mail navratilova@litovel.cz. Ve spojitosti s pivem toho však Litovel nabízí ještě více. Díky emeritnímu sládkovi Miroslavu Koutkovi vzniklo Muzeum Litovel, ve kterém můžete obdivovat staré pivovarské stroje, pípy, sudy i jednotlivé druhy ječmene. Navíc se dozvíte víc o Gustavu Frištenském i to, proč na něj Litovelští nedají dopustit.

Výstava Tajemná Indonésie

Datum: 4. 5. 2018 - 31. 10. 2018

Svět o kterém, jste mysleli, že už neexistuje... Výstava prezentuje materiály největších cestovatelských osobností Jiřího Hanzelky, Miroslava Zikmunda a Miloslava Stingla. Hlavně však rozsáhlou cestovatelskou práci Rudolfa Švaříčka, který se věnuje neznámým etnikům a dobrodružným cestám do nitra ostrova. Výstava odhaluje taje Nové Guineje, Indonésie, Pacifiku i Šalamounových ostrovů. V českých podmínkách jde o zcela výjimečnou záležitost díky rozsahu záběru i zpracování jedinečných materiálů. Projekt vznikl na základě cest českých cestovatelů do zapomenuté části planety. Najdeme zde velkoformátové fotografie, unikátní etnografické sběry – obrovské rituální totemy bisj, štíty, iniciační masky, oštěpy, luky a šípy, kamenné rituální sekery a kostěné nože, čelenky i zdobení… Vše je atraktivní v bujné džungli s živými krokodýli, hady, želvami i ještěry. Nechybí unikátní stavby domorodých chýší, senzační projekce filmů... Osou expozice jsou velkoformátové fotografie. Výstava se koná pod záštitou hejtmana Olomouckého kraje. Pořadatelem je CK Livingstone

Výstava 100 let republiky

Datum: 3. 7. 2018 - 31. 10. 2018

Letos ve všech koutech České republiky slavíme toto velké jubileum a ani město Šternberk nezůstává pozadu. V prostorách Expozice času jsme si pro vás připravili výstavu, která vás donutí zavzpomínat na časy minulé. A na co se můžete těšit? -Uvidíte plno zajímavých exponátů. U některých třeba ani na první pohled nepoznáte, k čemu tyto věci sloužily. -Celou atmosféru dotvoří pečlivý výběr starým fotografií, na kterých například uvidíte budovy, které již ve Šternberku nejsou. -Dále na vás bude čekat dobový obývací pokoj či kuchyň, kde si budete moci sednout, podívat se na staré zprávy v televizi či přečíst si staré noviny. -A aby toho nebylo málo, celou výstavou Vás provede příběh šternberské rodačky, který Vás donutí trochu popřemýšlet a zahrát si pro Vás připravenou hru.

Jan Spěváček: V letním rozmaru

Datum: 29. 9. 2018 - 22. 11. 2018

Jan Spěváček se narodil 8. 9. 1973 v Teplicích, od roku 1994 žije a pracuje v Brně. Střední umělecké školy studoval v Praze a Kamenickém Šenově, aniž by jej sklářské školení odklonilo od malířské dráhy. V letech 1994-2000 studoval v malířském ateliéru Jiřího Načeradského na FaVU VUT v Brně, kde se usídlil a stal se jedním z nejznámějších malířů střední generace. Vernisáž se koná 29. 9. 2018 v 17 hodin.

Periferie v pohybu – Iva Vodrážková a Viktorie Langer

Datum: 1. 10. 2018 - 26. 10. 2018

Iva Vodrážková (* 1951, Olomouc) Iva Vodrážková v letech 1970–1974 absolvovala Pedagogickou fakultu Palackého Univerzity v Olomouci, obor výtvarná výchova a český jazyk. V 70. a 80. letech byla součástí pražské undergroundové kultury. Samostatně vystavovala v Jeruzalémě, San Francisku, New Yorku, Berkeley, Big Suru, Denveru, Vídni, Moskvě, Kyjevě, Temešváru, Bratislavě a v Praze. Kolektivně vystavovala v Berlíně, San Francisku, Vídni a v Praze. Učí na Základní umělecké škole v Praze. Viktorie Langer (* 1988, Žiar nad Hronom) Viktorie Langer v letech 2009–2015 absolvovala ateliér malířství u profesora Vladimíra Skrepla na Akademie výtvarných umění v Praze. V roce 2017 byla finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého. Samostatně vystavovala v Rotterdamu, Londýně, Praze a zúčastnila se skupinových výstav v Paříži, Budapešti, Praze a v norském Trastadu. Umělkyni zastupuje galerie Zahorian & Van Espen. Periferie v pohybu – Iva Vodrážková a Viktorie Langer Tvorbu dvou generačně odlišných umělkyň spojuje fascinace textilními materiály, které byly v tradičním uměleckém paradigmatu vytěsňovány na uměleckou periférii. Ačkoliv je pro každou z umělkyň určující jiná životní zkušenost nebo odlišnost formotvorných kulturních kódů a inspirací, symbol látkové periférie pro ně představuje důležité médium. Setkání obou výtvarnic je tak vzájemně provázaným konceptem, jehož pojítkem je nejen civilizační a kulturní fenomén periférie, ale i možnost konfrontace dvou autorských linií. Známé heslo teoretika médií Marshalla McLuhana „medium je message”, můžeme v kontextu výtvarného látkového umění chápat i tak, že tento materiál jako médium není jen prostředkem, ale je i médiem, které nese sdělení. Například v podobě skryté plasticity, kdy prohnutá vlnící se látka dokáže narušit dvojrozměrnost obrazu a nabýt formy trojrozměrného objektu. Nabízí se srovnání s tvorbou polského výtvarníka Władysława Hasiora, který vytvářel v 70tých letech textilní praporce jako objekty, inspirované zejména církevními procesími. Iva Vodrážková i Viktorie Langer pracují převážně s použitými textiliemi, které nesou na sobě stopy nejen své dřívější funkčnosti (háčkované dečky, divadelní, módní, nemocniční látky), ale i stopy skrytých příběhů. Obě umělkyně pracují intuitivní metodou a vytvářejí souhru mezi minulostí a přítomností, starým a novým. Vycházejí z výtvarného respektu k použitým věcem. Staré stopy nepřekrývají, ale naopak využívají k novým příběhům a k vzájemné komunikaci za pomoci symbolů lebky, smrtihlava, temné masky, srpku měsíce nebo ruky. Viktorie Langer vytváří nové příběhy v souhře se starými skvrnami, záplatami a vybledlé barevnosti použitých látek, které nejprve obarvuje. Chemický prostředek Savo, který se běžně používá k dezinfekci a čistění, využívá jako techniku dekoláže. Pro umělkyni je technologickým dekolorizačním prostředkem. Základní barevnost materiálů nečistí, ale odbarvuje a obrazně doslova „poskvrňuje”. Její chthonická textilní skvrnomalba na jedné straně látku dekolorizuje, na druhé straně umělkyně textilní obrazy dekolážuje, domalovává, sprejuje a například k jemné barevné látce z damašku přišívá či lepí temnou a hrubou látku. Výtvarnice hledá inspiraci ve vlastním podprahovém světě, ve sledování linií úniku, který se vyznačuje fragmentárností, vnitřním neklidem nebo utkvělými představami. Zkoumá technické možnosti výtvarných materiálů například prostřednictvím jejich narušování, aby odhalila dosud nespatřené. Iva Vodrážková své šité textilní koláže vytváří také z použitých látek a nalezených věcí. Používá techniku šití různorodých látkových materiálů a vytváří plošné náhodné výtvarné kompozice. Viktorie Langer pracuje například se secondhandovým starým nemocničním prostěradlem s tradičními modrými proužky a nápisem „chorobopisy” nebo povlakem na peřinu, kde je možno vidět dírky na knoflíky. Médium látky sice skončilo na periferii své funkčnosti, ale obě umělkyně ho oživují i s jeho dávnými příběhy. Zatímco Iva Vodrážková pracuje s jasně ohraničenými a pevnými výtvarnými a symbolickými konturami, tvorba Viktorie Langer se vyznačuje neostrými a nestabilními liniemi. Vytváří poetismus ze skvrn. Jedna umělkyně pracuje mechanickou cestou stříháním a sešíváním látek-obrazů jako kdyby se jednalo o textilní sendvičovou technologii patchwork nebo druh japonské textilie boro. Druhá umělkyně používá více chemickou cestu, pomocí Sava, akrylových barev, sprejů a barev na látky. Iva Vodrážková na svých látkách tvoří obraz světa jako kosmos barevných a symbolických událostí. Viktorie Langer pracuje spíše podzemním způsobem – zobrazuje chthonos. Jakoby se nechala volně inspirovat známým výrokem Marcela Duchampa o umělcích, kteří budou tvořit v podzemí. Na svých textilních obrazech zachycuje svět často jako triptych: horní a dolní svět a mezisvět, do něhož někdy situuje lidskou bytost. V dolním chthonickém světě je možno najít i mytologického Uroborose, právě se chystajícího pozřít vlastní ocas. Tvorba obou umělkyň prostřednictvím látkového umění odhaluje specifickou periferní multikulturnost. Ukazuje, jak samotné médium látky může být prostředkem připomínky opuštěných zón, osamocených míst, zapomenutých zákoutí a příběhů anonymního charakteru. Obecnými znaky periférie jsou rozptýlenost, fluktuace, náhodnost, stav nouze, linie úniku, ztracenosti, ale i hledání a vytváření nového počátku. Periférie se na jedné straně ukazuje být místem relativního bezpečí a nabízí otevřený prostor k dotváření příběhů a událostí, na druhé straně se ukazuje být místem nebezpečným, rizikovým a subverzivním, kterému dominuje chthonos jako podsvětí temných masek a svět sebepožírajících se bytostí a systémů. Oběma umělkyním je společná i výtvarná tvorba prostřednictvím tradiční olejové nebo akrylové malby na plátně. Byť je rozdílná svými ontologickými východisky, protože jedna umělkyně akcentuje spíše kosmos a druhá chthonos, přesto mají společný výtvarný jazyk založený na jednoduchých obrazových symbolech, na snaze o vyjádření rudimentární emoce a poetičnosti. Miroslav Vodrážka

Thursday

Informace - podpora z Olomouckého kraje

Datum: 18. 7. 2018 - 28. 2. 2019

Exkurze do Pivovaru Litovel

Datum: 30. 1. 2018 - 31. 12. 2018

Litovli se kvůli její poloze na šesti ramenech řeky Moravy říká hanácké Benátky. Město se nachází v chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví a je oblíbeným turistickým cílem pro zkoumání přírodních krás. Navíc můžete při návštěvě zavítat do hanáckého Pivovaru Litovel. V několika variantách prohlídky lze nahlédnout do zákulisí výroby místních pivních specialit, navštívit historickou varnu, ležácké sklepy a degustovat rozmanité druhy piva. Návštěvy pivovaru probíhají každý všední den od 10 do 15 hodin po předchozí domluvě. Pro rezervaci kontaktujte pivovar na telefonním čísle 724 776 392 či přes e-mail navratilova@litovel.cz. Ve spojitosti s pivem toho však Litovel nabízí ještě více. Díky emeritnímu sládkovi Miroslavu Koutkovi vzniklo Muzeum Litovel, ve kterém můžete obdivovat staré pivovarské stroje, pípy, sudy i jednotlivé druhy ječmene. Navíc se dozvíte víc o Gustavu Frištenském i to, proč na něj Litovelští nedají dopustit.

Výstava Tajemná Indonésie

Datum: 4. 5. 2018 - 31. 10. 2018

Svět o kterém, jste mysleli, že už neexistuje... Výstava prezentuje materiály největších cestovatelských osobností Jiřího Hanzelky, Miroslava Zikmunda a Miloslava Stingla. Hlavně však rozsáhlou cestovatelskou práci Rudolfa Švaříčka, který se věnuje neznámým etnikům a dobrodružným cestám do nitra ostrova. Výstava odhaluje taje Nové Guineje, Indonésie, Pacifiku i Šalamounových ostrovů. V českých podmínkách jde o zcela výjimečnou záležitost díky rozsahu záběru i zpracování jedinečných materiálů. Projekt vznikl na základě cest českých cestovatelů do zapomenuté části planety. Najdeme zde velkoformátové fotografie, unikátní etnografické sběry – obrovské rituální totemy bisj, štíty, iniciační masky, oštěpy, luky a šípy, kamenné rituální sekery a kostěné nože, čelenky i zdobení… Vše je atraktivní v bujné džungli s živými krokodýli, hady, želvami i ještěry. Nechybí unikátní stavby domorodých chýší, senzační projekce filmů... Osou expozice jsou velkoformátové fotografie. Výstava se koná pod záštitou hejtmana Olomouckého kraje. Pořadatelem je CK Livingstone

Výstava 100 let republiky

Datum: 3. 7. 2018 - 31. 10. 2018

Letos ve všech koutech České republiky slavíme toto velké jubileum a ani město Šternberk nezůstává pozadu. V prostorách Expozice času jsme si pro vás připravili výstavu, která vás donutí zavzpomínat na časy minulé. A na co se můžete těšit? -Uvidíte plno zajímavých exponátů. U některých třeba ani na první pohled nepoznáte, k čemu tyto věci sloužily. -Celou atmosféru dotvoří pečlivý výběr starým fotografií, na kterých například uvidíte budovy, které již ve Šternberku nejsou. -Dále na vás bude čekat dobový obývací pokoj či kuchyň, kde si budete moci sednout, podívat se na staré zprávy v televizi či přečíst si staré noviny. -A aby toho nebylo málo, celou výstavou Vás provede příběh šternberské rodačky, který Vás donutí trochu popřemýšlet a zahrát si pro Vás připravenou hru.

Jan Spěváček: V letním rozmaru

Datum: 29. 9. 2018 - 22. 11. 2018

Jan Spěváček se narodil 8. 9. 1973 v Teplicích, od roku 1994 žije a pracuje v Brně. Střední umělecké školy studoval v Praze a Kamenickém Šenově, aniž by jej sklářské školení odklonilo od malířské dráhy. V letech 1994-2000 studoval v malířském ateliéru Jiřího Načeradského na FaVU VUT v Brně, kde se usídlil a stal se jedním z nejznámějších malířů střední generace. Vernisáž se koná 29. 9. 2018 v 17 hodin.

Periferie v pohybu – Iva Vodrážková a Viktorie Langer

Datum: 1. 10. 2018 - 26. 10. 2018

Iva Vodrážková (* 1951, Olomouc) Iva Vodrážková v letech 1970–1974 absolvovala Pedagogickou fakultu Palackého Univerzity v Olomouci, obor výtvarná výchova a český jazyk. V 70. a 80. letech byla součástí pražské undergroundové kultury. Samostatně vystavovala v Jeruzalémě, San Francisku, New Yorku, Berkeley, Big Suru, Denveru, Vídni, Moskvě, Kyjevě, Temešváru, Bratislavě a v Praze. Kolektivně vystavovala v Berlíně, San Francisku, Vídni a v Praze. Učí na Základní umělecké škole v Praze. Viktorie Langer (* 1988, Žiar nad Hronom) Viktorie Langer v letech 2009–2015 absolvovala ateliér malířství u profesora Vladimíra Skrepla na Akademie výtvarných umění v Praze. V roce 2017 byla finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého. Samostatně vystavovala v Rotterdamu, Londýně, Praze a zúčastnila se skupinových výstav v Paříži, Budapešti, Praze a v norském Trastadu. Umělkyni zastupuje galerie Zahorian & Van Espen. Periferie v pohybu – Iva Vodrážková a Viktorie Langer Tvorbu dvou generačně odlišných umělkyň spojuje fascinace textilními materiály, které byly v tradičním uměleckém paradigmatu vytěsňovány na uměleckou periférii. Ačkoliv je pro každou z umělkyň určující jiná životní zkušenost nebo odlišnost formotvorných kulturních kódů a inspirací, symbol látkové periférie pro ně představuje důležité médium. Setkání obou výtvarnic je tak vzájemně provázaným konceptem, jehož pojítkem je nejen civilizační a kulturní fenomén periférie, ale i možnost konfrontace dvou autorských linií. Známé heslo teoretika médií Marshalla McLuhana „medium je message”, můžeme v kontextu výtvarného látkového umění chápat i tak, že tento materiál jako médium není jen prostředkem, ale je i médiem, které nese sdělení. Například v podobě skryté plasticity, kdy prohnutá vlnící se látka dokáže narušit dvojrozměrnost obrazu a nabýt formy trojrozměrného objektu. Nabízí se srovnání s tvorbou polského výtvarníka Władysława Hasiora, který vytvářel v 70tých letech textilní praporce jako objekty, inspirované zejména církevními procesími. Iva Vodrážková i Viktorie Langer pracují převážně s použitými textiliemi, které nesou na sobě stopy nejen své dřívější funkčnosti (háčkované dečky, divadelní, módní, nemocniční látky), ale i stopy skrytých příběhů. Obě umělkyně pracují intuitivní metodou a vytvářejí souhru mezi minulostí a přítomností, starým a novým. Vycházejí z výtvarného respektu k použitým věcem. Staré stopy nepřekrývají, ale naopak využívají k novým příběhům a k vzájemné komunikaci za pomoci symbolů lebky, smrtihlava, temné masky, srpku měsíce nebo ruky. Viktorie Langer vytváří nové příběhy v souhře se starými skvrnami, záplatami a vybledlé barevnosti použitých látek, které nejprve obarvuje. Chemický prostředek Savo, který se běžně používá k dezinfekci a čistění, využívá jako techniku dekoláže. Pro umělkyni je technologickým dekolorizačním prostředkem. Základní barevnost materiálů nečistí, ale odbarvuje a obrazně doslova „poskvrňuje”. Její chthonická textilní skvrnomalba na jedné straně látku dekolorizuje, na druhé straně umělkyně textilní obrazy dekolážuje, domalovává, sprejuje a například k jemné barevné látce z damašku přišívá či lepí temnou a hrubou látku. Výtvarnice hledá inspiraci ve vlastním podprahovém světě, ve sledování linií úniku, který se vyznačuje fragmentárností, vnitřním neklidem nebo utkvělými představami. Zkoumá technické možnosti výtvarných materiálů například prostřednictvím jejich narušování, aby odhalila dosud nespatřené. Iva Vodrážková své šité textilní koláže vytváří také z použitých látek a nalezených věcí. Používá techniku šití různorodých látkových materiálů a vytváří plošné náhodné výtvarné kompozice. Viktorie Langer pracuje například se secondhandovým starým nemocničním prostěradlem s tradičními modrými proužky a nápisem „chorobopisy” nebo povlakem na peřinu, kde je možno vidět dírky na knoflíky. Médium látky sice skončilo na periferii své funkčnosti, ale obě umělkyně ho oživují i s jeho dávnými příběhy. Zatímco Iva Vodrážková pracuje s jasně ohraničenými a pevnými výtvarnými a symbolickými konturami, tvorba Viktorie Langer se vyznačuje neostrými a nestabilními liniemi. Vytváří poetismus ze skvrn. Jedna umělkyně pracuje mechanickou cestou stříháním a sešíváním látek-obrazů jako kdyby se jednalo o textilní sendvičovou technologii patchwork nebo druh japonské textilie boro. Druhá umělkyně používá více chemickou cestu, pomocí Sava, akrylových barev, sprejů a barev na látky. Iva Vodrážková na svých látkách tvoří obraz světa jako kosmos barevných a symbolických událostí. Viktorie Langer pracuje spíše podzemním způsobem – zobrazuje chthonos. Jakoby se nechala volně inspirovat známým výrokem Marcela Duchampa o umělcích, kteří budou tvořit v podzemí. Na svých textilních obrazech zachycuje svět často jako triptych: horní a dolní svět a mezisvět, do něhož někdy situuje lidskou bytost. V dolním chthonickém světě je možno najít i mytologického Uroborose, právě se chystajícího pozřít vlastní ocas. Tvorba obou umělkyň prostřednictvím látkového umění odhaluje specifickou periferní multikulturnost. Ukazuje, jak samotné médium látky může být prostředkem připomínky opuštěných zón, osamocených míst, zapomenutých zákoutí a příběhů anonymního charakteru. Obecnými znaky periférie jsou rozptýlenost, fluktuace, náhodnost, stav nouze, linie úniku, ztracenosti, ale i hledání a vytváření nového počátku. Periférie se na jedné straně ukazuje být místem relativního bezpečí a nabízí otevřený prostor k dotváření příběhů a událostí, na druhé straně se ukazuje být místem nebezpečným, rizikovým a subverzivním, kterému dominuje chthonos jako podsvětí temných masek a svět sebepožírajících se bytostí a systémů. Oběma umělkyním je společná i výtvarná tvorba prostřednictvím tradiční olejové nebo akrylové malby na plátně. Byť je rozdílná svými ontologickými východisky, protože jedna umělkyně akcentuje spíše kosmos a druhá chthonos, přesto mají společný výtvarný jazyk založený na jednoduchých obrazových symbolech, na snaze o vyjádření rudimentární emoce a poetičnosti. Miroslav Vodrážka

Friday

Informace - podpora z Olomouckého kraje

Datum: 18. 7. 2018 - 28. 2. 2019

Exkurze do Pivovaru Litovel

Datum: 30. 1. 2018 - 31. 12. 2018

Litovli se kvůli její poloze na šesti ramenech řeky Moravy říká hanácké Benátky. Město se nachází v chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví a je oblíbeným turistickým cílem pro zkoumání přírodních krás. Navíc můžete při návštěvě zavítat do hanáckého Pivovaru Litovel. V několika variantách prohlídky lze nahlédnout do zákulisí výroby místních pivních specialit, navštívit historickou varnu, ležácké sklepy a degustovat rozmanité druhy piva. Návštěvy pivovaru probíhají každý všední den od 10 do 15 hodin po předchozí domluvě. Pro rezervaci kontaktujte pivovar na telefonním čísle 724 776 392 či přes e-mail navratilova@litovel.cz. Ve spojitosti s pivem toho však Litovel nabízí ještě více. Díky emeritnímu sládkovi Miroslavu Koutkovi vzniklo Muzeum Litovel, ve kterém můžete obdivovat staré pivovarské stroje, pípy, sudy i jednotlivé druhy ječmene. Navíc se dozvíte víc o Gustavu Frištenském i to, proč na něj Litovelští nedají dopustit.

Výstava Tajemná Indonésie

Datum: 4. 5. 2018 - 31. 10. 2018

Svět o kterém, jste mysleli, že už neexistuje... Výstava prezentuje materiály největších cestovatelských osobností Jiřího Hanzelky, Miroslava Zikmunda a Miloslava Stingla. Hlavně však rozsáhlou cestovatelskou práci Rudolfa Švaříčka, který se věnuje neznámým etnikům a dobrodružným cestám do nitra ostrova. Výstava odhaluje taje Nové Guineje, Indonésie, Pacifiku i Šalamounových ostrovů. V českých podmínkách jde o zcela výjimečnou záležitost díky rozsahu záběru i zpracování jedinečných materiálů. Projekt vznikl na základě cest českých cestovatelů do zapomenuté části planety. Najdeme zde velkoformátové fotografie, unikátní etnografické sběry – obrovské rituální totemy bisj, štíty, iniciační masky, oštěpy, luky a šípy, kamenné rituální sekery a kostěné nože, čelenky i zdobení… Vše je atraktivní v bujné džungli s živými krokodýli, hady, želvami i ještěry. Nechybí unikátní stavby domorodých chýší, senzační projekce filmů... Osou expozice jsou velkoformátové fotografie. Výstava se koná pod záštitou hejtmana Olomouckého kraje. Pořadatelem je CK Livingstone

Výstava 100 let republiky

Datum: 3. 7. 2018 - 31. 10. 2018

Letos ve všech koutech České republiky slavíme toto velké jubileum a ani město Šternberk nezůstává pozadu. V prostorách Expozice času jsme si pro vás připravili výstavu, která vás donutí zavzpomínat na časy minulé. A na co se můžete těšit? -Uvidíte plno zajímavých exponátů. U některých třeba ani na první pohled nepoznáte, k čemu tyto věci sloužily. -Celou atmosféru dotvoří pečlivý výběr starým fotografií, na kterých například uvidíte budovy, které již ve Šternberku nejsou. -Dále na vás bude čekat dobový obývací pokoj či kuchyň, kde si budete moci sednout, podívat se na staré zprávy v televizi či přečíst si staré noviny. -A aby toho nebylo málo, celou výstavou Vás provede příběh šternberské rodačky, který Vás donutí trochu popřemýšlet a zahrát si pro Vás připravenou hru.

Jan Spěváček: V letním rozmaru

Datum: 29. 9. 2018 - 22. 11. 2018

Jan Spěváček se narodil 8. 9. 1973 v Teplicích, od roku 1994 žije a pracuje v Brně. Střední umělecké školy studoval v Praze a Kamenickém Šenově, aniž by jej sklářské školení odklonilo od malířské dráhy. V letech 1994-2000 studoval v malířském ateliéru Jiřího Načeradského na FaVU VUT v Brně, kde se usídlil a stal se jedním z nejznámějších malířů střední generace. Vernisáž se koná 29. 9. 2018 v 17 hodin.

Periferie v pohybu – Iva Vodrážková a Viktorie Langer

Datum: 1. 10. 2018 - 26. 10. 2018

Iva Vodrážková (* 1951, Olomouc) Iva Vodrážková v letech 1970–1974 absolvovala Pedagogickou fakultu Palackého Univerzity v Olomouci, obor výtvarná výchova a český jazyk. V 70. a 80. letech byla součástí pražské undergroundové kultury. Samostatně vystavovala v Jeruzalémě, San Francisku, New Yorku, Berkeley, Big Suru, Denveru, Vídni, Moskvě, Kyjevě, Temešváru, Bratislavě a v Praze. Kolektivně vystavovala v Berlíně, San Francisku, Vídni a v Praze. Učí na Základní umělecké škole v Praze. Viktorie Langer (* 1988, Žiar nad Hronom) Viktorie Langer v letech 2009–2015 absolvovala ateliér malířství u profesora Vladimíra Skrepla na Akademie výtvarných umění v Praze. V roce 2017 byla finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého. Samostatně vystavovala v Rotterdamu, Londýně, Praze a zúčastnila se skupinových výstav v Paříži, Budapešti, Praze a v norském Trastadu. Umělkyni zastupuje galerie Zahorian & Van Espen. Periferie v pohybu – Iva Vodrážková a Viktorie Langer Tvorbu dvou generačně odlišných umělkyň spojuje fascinace textilními materiály, které byly v tradičním uměleckém paradigmatu vytěsňovány na uměleckou periférii. Ačkoliv je pro každou z umělkyň určující jiná životní zkušenost nebo odlišnost formotvorných kulturních kódů a inspirací, symbol látkové periférie pro ně představuje důležité médium. Setkání obou výtvarnic je tak vzájemně provázaným konceptem, jehož pojítkem je nejen civilizační a kulturní fenomén periférie, ale i možnost konfrontace dvou autorských linií. Známé heslo teoretika médií Marshalla McLuhana „medium je message”, můžeme v kontextu výtvarného látkového umění chápat i tak, že tento materiál jako médium není jen prostředkem, ale je i médiem, které nese sdělení. Například v podobě skryté plasticity, kdy prohnutá vlnící se látka dokáže narušit dvojrozměrnost obrazu a nabýt formy trojrozměrného objektu. Nabízí se srovnání s tvorbou polského výtvarníka Władysława Hasiora, který vytvářel v 70tých letech textilní praporce jako objekty, inspirované zejména církevními procesími. Iva Vodrážková i Viktorie Langer pracují převážně s použitými textiliemi, které nesou na sobě stopy nejen své dřívější funkčnosti (háčkované dečky, divadelní, módní, nemocniční látky), ale i stopy skrytých příběhů. Obě umělkyně pracují intuitivní metodou a vytvářejí souhru mezi minulostí a přítomností, starým a novým. Vycházejí z výtvarného respektu k použitým věcem. Staré stopy nepřekrývají, ale naopak využívají k novým příběhům a k vzájemné komunikaci za pomoci symbolů lebky, smrtihlava, temné masky, srpku měsíce nebo ruky. Viktorie Langer vytváří nové příběhy v souhře se starými skvrnami, záplatami a vybledlé barevnosti použitých látek, které nejprve obarvuje. Chemický prostředek Savo, který se běžně používá k dezinfekci a čistění, využívá jako techniku dekoláže. Pro umělkyni je technologickým dekolorizačním prostředkem. Základní barevnost materiálů nečistí, ale odbarvuje a obrazně doslova „poskvrňuje”. Její chthonická textilní skvrnomalba na jedné straně látku dekolorizuje, na druhé straně umělkyně textilní obrazy dekolážuje, domalovává, sprejuje a například k jemné barevné látce z damašku přišívá či lepí temnou a hrubou látku. Výtvarnice hledá inspiraci ve vlastním podprahovém světě, ve sledování linií úniku, který se vyznačuje fragmentárností, vnitřním neklidem nebo utkvělými představami. Zkoumá technické možnosti výtvarných materiálů například prostřednictvím jejich narušování, aby odhalila dosud nespatřené. Iva Vodrážková své šité textilní koláže vytváří také z použitých látek a nalezených věcí. Používá techniku šití různorodých látkových materiálů a vytváří plošné náhodné výtvarné kompozice. Viktorie Langer pracuje například se secondhandovým starým nemocničním prostěradlem s tradičními modrými proužky a nápisem „chorobopisy” nebo povlakem na peřinu, kde je možno vidět dírky na knoflíky. Médium látky sice skončilo na periferii své funkčnosti, ale obě umělkyně ho oživují i s jeho dávnými příběhy. Zatímco Iva Vodrážková pracuje s jasně ohraničenými a pevnými výtvarnými a symbolickými konturami, tvorba Viktorie Langer se vyznačuje neostrými a nestabilními liniemi. Vytváří poetismus ze skvrn. Jedna umělkyně pracuje mechanickou cestou stříháním a sešíváním látek-obrazů jako kdyby se jednalo o textilní sendvičovou technologii patchwork nebo druh japonské textilie boro. Druhá umělkyně používá více chemickou cestu, pomocí Sava, akrylových barev, sprejů a barev na látky. Iva Vodrážková na svých látkách tvoří obraz světa jako kosmos barevných a symbolických událostí. Viktorie Langer pracuje spíše podzemním způsobem – zobrazuje chthonos. Jakoby se nechala volně inspirovat známým výrokem Marcela Duchampa o umělcích, kteří budou tvořit v podzemí. Na svých textilních obrazech zachycuje svět často jako triptych: horní a dolní svět a mezisvět, do něhož někdy situuje lidskou bytost. V dolním chthonickém světě je možno najít i mytologického Uroborose, právě se chystajícího pozřít vlastní ocas. Tvorba obou umělkyň prostřednictvím látkového umění odhaluje specifickou periferní multikulturnost. Ukazuje, jak samotné médium látky může být prostředkem připomínky opuštěných zón, osamocených míst, zapomenutých zákoutí a příběhů anonymního charakteru. Obecnými znaky periférie jsou rozptýlenost, fluktuace, náhodnost, stav nouze, linie úniku, ztracenosti, ale i hledání a vytváření nového počátku. Periférie se na jedné straně ukazuje být místem relativního bezpečí a nabízí otevřený prostor k dotváření příběhů a událostí, na druhé straně se ukazuje být místem nebezpečným, rizikovým a subverzivním, kterému dominuje chthonos jako podsvětí temných masek a svět sebepožírajících se bytostí a systémů. Oběma umělkyním je společná i výtvarná tvorba prostřednictvím tradiční olejové nebo akrylové malby na plátně. Byť je rozdílná svými ontologickými východisky, protože jedna umělkyně akcentuje spíše kosmos a druhá chthonos, přesto mají společný výtvarný jazyk založený na jednoduchých obrazových symbolech, na snaze o vyjádření rudimentární emoce a poetičnosti. Miroslav Vodrážka

Saturday

Informace - podpora z Olomouckého kraje

Datum: 18. 7. 2018 - 28. 2. 2019

Exkurze do Pivovaru Litovel

Datum: 30. 1. 2018 - 31. 12. 2018

Litovli se kvůli její poloze na šesti ramenech řeky Moravy říká hanácké Benátky. Město se nachází v chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví a je oblíbeným turistickým cílem pro zkoumání přírodních krás. Navíc můžete při návštěvě zavítat do hanáckého Pivovaru Litovel. V několika variantách prohlídky lze nahlédnout do zákulisí výroby místních pivních specialit, navštívit historickou varnu, ležácké sklepy a degustovat rozmanité druhy piva. Návštěvy pivovaru probíhají každý všední den od 10 do 15 hodin po předchozí domluvě. Pro rezervaci kontaktujte pivovar na telefonním čísle 724 776 392 či přes e-mail navratilova@litovel.cz. Ve spojitosti s pivem toho však Litovel nabízí ještě více. Díky emeritnímu sládkovi Miroslavu Koutkovi vzniklo Muzeum Litovel, ve kterém můžete obdivovat staré pivovarské stroje, pípy, sudy i jednotlivé druhy ječmene. Navíc se dozvíte víc o Gustavu Frištenském i to, proč na něj Litovelští nedají dopustit.

Výstava Tajemná Indonésie

Datum: 4. 5. 2018 - 31. 10. 2018

Svět o kterém, jste mysleli, že už neexistuje... Výstava prezentuje materiály největších cestovatelských osobností Jiřího Hanzelky, Miroslava Zikmunda a Miloslava Stingla. Hlavně však rozsáhlou cestovatelskou práci Rudolfa Švaříčka, který se věnuje neznámým etnikům a dobrodružným cestám do nitra ostrova. Výstava odhaluje taje Nové Guineje, Indonésie, Pacifiku i Šalamounových ostrovů. V českých podmínkách jde o zcela výjimečnou záležitost díky rozsahu záběru i zpracování jedinečných materiálů. Projekt vznikl na základě cest českých cestovatelů do zapomenuté části planety. Najdeme zde velkoformátové fotografie, unikátní etnografické sběry – obrovské rituální totemy bisj, štíty, iniciační masky, oštěpy, luky a šípy, kamenné rituální sekery a kostěné nože, čelenky i zdobení… Vše je atraktivní v bujné džungli s živými krokodýli, hady, želvami i ještěry. Nechybí unikátní stavby domorodých chýší, senzační projekce filmů... Osou expozice jsou velkoformátové fotografie. Výstava se koná pod záštitou hejtmana Olomouckého kraje. Pořadatelem je CK Livingstone

Výstava 100 let republiky

Datum: 3. 7. 2018 - 31. 10. 2018

Letos ve všech koutech České republiky slavíme toto velké jubileum a ani město Šternberk nezůstává pozadu. V prostorách Expozice času jsme si pro vás připravili výstavu, která vás donutí zavzpomínat na časy minulé. A na co se můžete těšit? -Uvidíte plno zajímavých exponátů. U některých třeba ani na první pohled nepoznáte, k čemu tyto věci sloužily. -Celou atmosféru dotvoří pečlivý výběr starým fotografií, na kterých například uvidíte budovy, které již ve Šternberku nejsou. -Dále na vás bude čekat dobový obývací pokoj či kuchyň, kde si budete moci sednout, podívat se na staré zprávy v televizi či přečíst si staré noviny. -A aby toho nebylo málo, celou výstavou Vás provede příběh šternberské rodačky, který Vás donutí trochu popřemýšlet a zahrát si pro Vás připravenou hru.

Jan Spěváček: V letním rozmaru

Datum: 29. 9. 2018 - 22. 11. 2018

Jan Spěváček se narodil 8. 9. 1973 v Teplicích, od roku 1994 žije a pracuje v Brně. Střední umělecké školy studoval v Praze a Kamenickém Šenově, aniž by jej sklářské školení odklonilo od malířské dráhy. V letech 1994-2000 studoval v malířském ateliéru Jiřího Načeradského na FaVU VUT v Brně, kde se usídlil a stal se jedním z nejznámějších malířů střední generace. Vernisáž se koná 29. 9. 2018 v 17 hodin.

Periferie v pohybu – Iva Vodrážková a Viktorie Langer

Datum: 1. 10. 2018 - 26. 10. 2018

Iva Vodrážková (* 1951, Olomouc) Iva Vodrážková v letech 1970–1974 absolvovala Pedagogickou fakultu Palackého Univerzity v Olomouci, obor výtvarná výchova a český jazyk. V 70. a 80. letech byla součástí pražské undergroundové kultury. Samostatně vystavovala v Jeruzalémě, San Francisku, New Yorku, Berkeley, Big Suru, Denveru, Vídni, Moskvě, Kyjevě, Temešváru, Bratislavě a v Praze. Kolektivně vystavovala v Berlíně, San Francisku, Vídni a v Praze. Učí na Základní umělecké škole v Praze. Viktorie Langer (* 1988, Žiar nad Hronom) Viktorie Langer v letech 2009–2015 absolvovala ateliér malířství u profesora Vladimíra Skrepla na Akademie výtvarných umění v Praze. V roce 2017 byla finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého. Samostatně vystavovala v Rotterdamu, Londýně, Praze a zúčastnila se skupinových výstav v Paříži, Budapešti, Praze a v norském Trastadu. Umělkyni zastupuje galerie Zahorian & Van Espen. Periferie v pohybu – Iva Vodrážková a Viktorie Langer Tvorbu dvou generačně odlišných umělkyň spojuje fascinace textilními materiály, které byly v tradičním uměleckém paradigmatu vytěsňovány na uměleckou periférii. Ačkoliv je pro každou z umělkyň určující jiná životní zkušenost nebo odlišnost formotvorných kulturních kódů a inspirací, symbol látkové periférie pro ně představuje důležité médium. Setkání obou výtvarnic je tak vzájemně provázaným konceptem, jehož pojítkem je nejen civilizační a kulturní fenomén periférie, ale i možnost konfrontace dvou autorských linií. Známé heslo teoretika médií Marshalla McLuhana „medium je message”, můžeme v kontextu výtvarného látkového umění chápat i tak, že tento materiál jako médium není jen prostředkem, ale je i médiem, které nese sdělení. Například v podobě skryté plasticity, kdy prohnutá vlnící se látka dokáže narušit dvojrozměrnost obrazu a nabýt formy trojrozměrného objektu. Nabízí se srovnání s tvorbou polského výtvarníka Władysława Hasiora, který vytvářel v 70tých letech textilní praporce jako objekty, inspirované zejména církevními procesími. Iva Vodrážková i Viktorie Langer pracují převážně s použitými textiliemi, které nesou na sobě stopy nejen své dřívější funkčnosti (háčkované dečky, divadelní, módní, nemocniční látky), ale i stopy skrytých příběhů. Obě umělkyně pracují intuitivní metodou a vytvářejí souhru mezi minulostí a přítomností, starým a novým. Vycházejí z výtvarného respektu k použitým věcem. Staré stopy nepřekrývají, ale naopak využívají k novým příběhům a k vzájemné komunikaci za pomoci symbolů lebky, smrtihlava, temné masky, srpku měsíce nebo ruky. Viktorie Langer vytváří nové příběhy v souhře se starými skvrnami, záplatami a vybledlé barevnosti použitých látek, které nejprve obarvuje. Chemický prostředek Savo, který se běžně používá k dezinfekci a čistění, využívá jako techniku dekoláže. Pro umělkyni je technologickým dekolorizačním prostředkem. Základní barevnost materiálů nečistí, ale odbarvuje a obrazně doslova „poskvrňuje”. Její chthonická textilní skvrnomalba na jedné straně látku dekolorizuje, na druhé straně umělkyně textilní obrazy dekolážuje, domalovává, sprejuje a například k jemné barevné látce z damašku přišívá či lepí temnou a hrubou látku. Výtvarnice hledá inspiraci ve vlastním podprahovém světě, ve sledování linií úniku, který se vyznačuje fragmentárností, vnitřním neklidem nebo utkvělými představami. Zkoumá technické možnosti výtvarných materiálů například prostřednictvím jejich narušování, aby odhalila dosud nespatřené. Iva Vodrážková své šité textilní koláže vytváří také z použitých látek a nalezených věcí. Používá techniku šití různorodých látkových materiálů a vytváří plošné náhodné výtvarné kompozice. Viktorie Langer pracuje například se secondhandovým starým nemocničním prostěradlem s tradičními modrými proužky a nápisem „chorobopisy” nebo povlakem na peřinu, kde je možno vidět dírky na knoflíky. Médium látky sice skončilo na periferii své funkčnosti, ale obě umělkyně ho oživují i s jeho dávnými příběhy. Zatímco Iva Vodrážková pracuje s jasně ohraničenými a pevnými výtvarnými a symbolickými konturami, tvorba Viktorie Langer se vyznačuje neostrými a nestabilními liniemi. Vytváří poetismus ze skvrn. Jedna umělkyně pracuje mechanickou cestou stříháním a sešíváním látek-obrazů jako kdyby se jednalo o textilní sendvičovou technologii patchwork nebo druh japonské textilie boro. Druhá umělkyně používá více chemickou cestu, pomocí Sava, akrylových barev, sprejů a barev na látky. Iva Vodrážková na svých látkách tvoří obraz světa jako kosmos barevných a symbolických událostí. Viktorie Langer pracuje spíše podzemním způsobem – zobrazuje chthonos. Jakoby se nechala volně inspirovat známým výrokem Marcela Duchampa o umělcích, kteří budou tvořit v podzemí. Na svých textilních obrazech zachycuje svět často jako triptych: horní a dolní svět a mezisvět, do něhož někdy situuje lidskou bytost. V dolním chthonickém světě je možno najít i mytologického Uroborose, právě se chystajícího pozřít vlastní ocas. Tvorba obou umělkyň prostřednictvím látkového umění odhaluje specifickou periferní multikulturnost. Ukazuje, jak samotné médium látky může být prostředkem připomínky opuštěných zón, osamocených míst, zapomenutých zákoutí a příběhů anonymního charakteru. Obecnými znaky periférie jsou rozptýlenost, fluktuace, náhodnost, stav nouze, linie úniku, ztracenosti, ale i hledání a vytváření nového počátku. Periférie se na jedné straně ukazuje být místem relativního bezpečí a nabízí otevřený prostor k dotváření příběhů a událostí, na druhé straně se ukazuje být místem nebezpečným, rizikovým a subverzivním, kterému dominuje chthonos jako podsvětí temných masek a svět sebepožírajících se bytostí a systémů. Oběma umělkyním je společná i výtvarná tvorba prostřednictvím tradiční olejové nebo akrylové malby na plátně. Byť je rozdílná svými ontologickými východisky, protože jedna umělkyně akcentuje spíše kosmos a druhá chthonos, přesto mají společný výtvarný jazyk založený na jednoduchých obrazových symbolech, na snaze o vyjádření rudimentární emoce a poetičnosti. Miroslav Vodrážka

Sunday

Informace - podpora z Olomouckého kraje

Datum: 18. 7. 2018 - 28. 2. 2019

Exkurze do Pivovaru Litovel

Datum: 30. 1. 2018 - 31. 12. 2018

Litovli se kvůli její poloze na šesti ramenech řeky Moravy říká hanácké Benátky. Město se nachází v chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví a je oblíbeným turistickým cílem pro zkoumání přírodních krás. Navíc můžete při návštěvě zavítat do hanáckého Pivovaru Litovel. V několika variantách prohlídky lze nahlédnout do zákulisí výroby místních pivních specialit, navštívit historickou varnu, ležácké sklepy a degustovat rozmanité druhy piva. Návštěvy pivovaru probíhají každý všední den od 10 do 15 hodin po předchozí domluvě. Pro rezervaci kontaktujte pivovar na telefonním čísle 724 776 392 či přes e-mail navratilova@litovel.cz. Ve spojitosti s pivem toho však Litovel nabízí ještě více. Díky emeritnímu sládkovi Miroslavu Koutkovi vzniklo Muzeum Litovel, ve kterém můžete obdivovat staré pivovarské stroje, pípy, sudy i jednotlivé druhy ječmene. Navíc se dozvíte víc o Gustavu Frištenském i to, proč na něj Litovelští nedají dopustit.

Výstava Tajemná Indonésie

Datum: 4. 5. 2018 - 31. 10. 2018

Svět o kterém, jste mysleli, že už neexistuje... Výstava prezentuje materiály největších cestovatelských osobností Jiřího Hanzelky, Miroslava Zikmunda a Miloslava Stingla. Hlavně však rozsáhlou cestovatelskou práci Rudolfa Švaříčka, který se věnuje neznámým etnikům a dobrodružným cestám do nitra ostrova. Výstava odhaluje taje Nové Guineje, Indonésie, Pacifiku i Šalamounových ostrovů. V českých podmínkách jde o zcela výjimečnou záležitost díky rozsahu záběru i zpracování jedinečných materiálů. Projekt vznikl na základě cest českých cestovatelů do zapomenuté části planety. Najdeme zde velkoformátové fotografie, unikátní etnografické sběry – obrovské rituální totemy bisj, štíty, iniciační masky, oštěpy, luky a šípy, kamenné rituální sekery a kostěné nože, čelenky i zdobení… Vše je atraktivní v bujné džungli s živými krokodýli, hady, želvami i ještěry. Nechybí unikátní stavby domorodých chýší, senzační projekce filmů... Osou expozice jsou velkoformátové fotografie. Výstava se koná pod záštitou hejtmana Olomouckého kraje. Pořadatelem je CK Livingstone

Výstava 100 let republiky

Datum: 3. 7. 2018 - 31. 10. 2018

Letos ve všech koutech České republiky slavíme toto velké jubileum a ani město Šternberk nezůstává pozadu. V prostorách Expozice času jsme si pro vás připravili výstavu, která vás donutí zavzpomínat na časy minulé. A na co se můžete těšit? -Uvidíte plno zajímavých exponátů. U některých třeba ani na první pohled nepoznáte, k čemu tyto věci sloužily. -Celou atmosféru dotvoří pečlivý výběr starým fotografií, na kterých například uvidíte budovy, které již ve Šternberku nejsou. -Dále na vás bude čekat dobový obývací pokoj či kuchyň, kde si budete moci sednout, podívat se na staré zprávy v televizi či přečíst si staré noviny. -A aby toho nebylo málo, celou výstavou Vás provede příběh šternberské rodačky, který Vás donutí trochu popřemýšlet a zahrát si pro Vás připravenou hru.

Jan Spěváček: V letním rozmaru

Datum: 29. 9. 2018 - 22. 11. 2018

Jan Spěváček se narodil 8. 9. 1973 v Teplicích, od roku 1994 žije a pracuje v Brně. Střední umělecké školy studoval v Praze a Kamenickém Šenově, aniž by jej sklářské školení odklonilo od malířské dráhy. V letech 1994-2000 studoval v malířském ateliéru Jiřího Načeradského na FaVU VUT v Brně, kde se usídlil a stal se jedním z nejznámějších malířů střední generace. Vernisáž se koná 29. 9. 2018 v 17 hodin.

Periferie v pohybu – Iva Vodrážková a Viktorie Langer

Datum: 1. 10. 2018 - 26. 10. 2018

Iva Vodrážková (* 1951, Olomouc) Iva Vodrážková v letech 1970–1974 absolvovala Pedagogickou fakultu Palackého Univerzity v Olomouci, obor výtvarná výchova a český jazyk. V 70. a 80. letech byla součástí pražské undergroundové kultury. Samostatně vystavovala v Jeruzalémě, San Francisku, New Yorku, Berkeley, Big Suru, Denveru, Vídni, Moskvě, Kyjevě, Temešváru, Bratislavě a v Praze. Kolektivně vystavovala v Berlíně, San Francisku, Vídni a v Praze. Učí na Základní umělecké škole v Praze. Viktorie Langer (* 1988, Žiar nad Hronom) Viktorie Langer v letech 2009–2015 absolvovala ateliér malířství u profesora Vladimíra Skrepla na Akademie výtvarných umění v Praze. V roce 2017 byla finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého. Samostatně vystavovala v Rotterdamu, Londýně, Praze a zúčastnila se skupinových výstav v Paříži, Budapešti, Praze a v norském Trastadu. Umělkyni zastupuje galerie Zahorian & Van Espen. Periferie v pohybu – Iva Vodrážková a Viktorie Langer Tvorbu dvou generačně odlišných umělkyň spojuje fascinace textilními materiály, které byly v tradičním uměleckém paradigmatu vytěsňovány na uměleckou periférii. Ačkoliv je pro každou z umělkyň určující jiná životní zkušenost nebo odlišnost formotvorných kulturních kódů a inspirací, symbol látkové periférie pro ně představuje důležité médium. Setkání obou výtvarnic je tak vzájemně provázaným konceptem, jehož pojítkem je nejen civilizační a kulturní fenomén periférie, ale i možnost konfrontace dvou autorských linií. Známé heslo teoretika médií Marshalla McLuhana „medium je message”, můžeme v kontextu výtvarného látkového umění chápat i tak, že tento materiál jako médium není jen prostředkem, ale je i médiem, které nese sdělení. Například v podobě skryté plasticity, kdy prohnutá vlnící se látka dokáže narušit dvojrozměrnost obrazu a nabýt formy trojrozměrného objektu. Nabízí se srovnání s tvorbou polského výtvarníka Władysława Hasiora, který vytvářel v 70tých letech textilní praporce jako objekty, inspirované zejména církevními procesími. Iva Vodrážková i Viktorie Langer pracují převážně s použitými textiliemi, které nesou na sobě stopy nejen své dřívější funkčnosti (háčkované dečky, divadelní, módní, nemocniční látky), ale i stopy skrytých příběhů. Obě umělkyně pracují intuitivní metodou a vytvářejí souhru mezi minulostí a přítomností, starým a novým. Vycházejí z výtvarného respektu k použitým věcem. Staré stopy nepřekrývají, ale naopak využívají k novým příběhům a k vzájemné komunikaci za pomoci symbolů lebky, smrtihlava, temné masky, srpku měsíce nebo ruky. Viktorie Langer vytváří nové příběhy v souhře se starými skvrnami, záplatami a vybledlé barevnosti použitých látek, které nejprve obarvuje. Chemický prostředek Savo, který se běžně používá k dezinfekci a čistění, využívá jako techniku dekoláže. Pro umělkyni je technologickým dekolorizačním prostředkem. Základní barevnost materiálů nečistí, ale odbarvuje a obrazně doslova „poskvrňuje”. Její chthonická textilní skvrnomalba na jedné straně látku dekolorizuje, na druhé straně umělkyně textilní obrazy dekolážuje, domalovává, sprejuje a například k jemné barevné látce z damašku přišívá či lepí temnou a hrubou látku. Výtvarnice hledá inspiraci ve vlastním podprahovém světě, ve sledování linií úniku, který se vyznačuje fragmentárností, vnitřním neklidem nebo utkvělými představami. Zkoumá technické možnosti výtvarných materiálů například prostřednictvím jejich narušování, aby odhalila dosud nespatřené. Iva Vodrážková své šité textilní koláže vytváří také z použitých látek a nalezených věcí. Používá techniku šití různorodých látkových materiálů a vytváří plošné náhodné výtvarné kompozice. Viktorie Langer pracuje například se secondhandovým starým nemocničním prostěradlem s tradičními modrými proužky a nápisem „chorobopisy” nebo povlakem na peřinu, kde je možno vidět dírky na knoflíky. Médium látky sice skončilo na periferii své funkčnosti, ale obě umělkyně ho oživují i s jeho dávnými příběhy. Zatímco Iva Vodrážková pracuje s jasně ohraničenými a pevnými výtvarnými a symbolickými konturami, tvorba Viktorie Langer se vyznačuje neostrými a nestabilními liniemi. Vytváří poetismus ze skvrn. Jedna umělkyně pracuje mechanickou cestou stříháním a sešíváním látek-obrazů jako kdyby se jednalo o textilní sendvičovou technologii patchwork nebo druh japonské textilie boro. Druhá umělkyně používá více chemickou cestu, pomocí Sava, akrylových barev, sprejů a barev na látky. Iva Vodrážková na svých látkách tvoří obraz světa jako kosmos barevných a symbolických událostí. Viktorie Langer pracuje spíše podzemním způsobem – zobrazuje chthonos. Jakoby se nechala volně inspirovat známým výrokem Marcela Duchampa o umělcích, kteří budou tvořit v podzemí. Na svých textilních obrazech zachycuje svět často jako triptych: horní a dolní svět a mezisvět, do něhož někdy situuje lidskou bytost. V dolním chthonickém světě je možno najít i mytologického Uroborose, právě se chystajícího pozřít vlastní ocas. Tvorba obou umělkyň prostřednictvím látkového umění odhaluje specifickou periferní multikulturnost. Ukazuje, jak samotné médium látky může být prostředkem připomínky opuštěných zón, osamocených míst, zapomenutých zákoutí a příběhů anonymního charakteru. Obecnými znaky periférie jsou rozptýlenost, fluktuace, náhodnost, stav nouze, linie úniku, ztracenosti, ale i hledání a vytváření nového počátku. Periférie se na jedné straně ukazuje být místem relativního bezpečí a nabízí otevřený prostor k dotváření příběhů a událostí, na druhé straně se ukazuje být místem nebezpečným, rizikovým a subverzivním, kterému dominuje chthonos jako podsvětí temných masek a svět sebepožírajících se bytostí a systémů. Oběma umělkyním je společná i výtvarná tvorba prostřednictvím tradiční olejové nebo akrylové malby na plátně. Byť je rozdílná svými ontologickými východisky, protože jedna umělkyně akcentuje spíše kosmos a druhá chthonos, přesto mají společný výtvarný jazyk založený na jednoduchých obrazových symbolech, na snaze o vyjádření rudimentární emoce a poetičnosti. Miroslav Vodrážka

Monday

Informace - podpora z Olomouckého kraje

Datum: 18. 7. 2018 - 28. 2. 2019

Exkurze do Pivovaru Litovel

Datum: 30. 1. 2018 - 31. 12. 2018

Litovli se kvůli její poloze na šesti ramenech řeky Moravy říká hanácké Benátky. Město se nachází v chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví a je oblíbeným turistickým cílem pro zkoumání přírodních krás. Navíc můžete při návštěvě zavítat do hanáckého Pivovaru Litovel. V několika variantách prohlídky lze nahlédnout do zákulisí výroby místních pivních specialit, navštívit historickou varnu, ležácké sklepy a degustovat rozmanité druhy piva. Návštěvy pivovaru probíhají každý všední den od 10 do 15 hodin po předchozí domluvě. Pro rezervaci kontaktujte pivovar na telefonním čísle 724 776 392 či přes e-mail navratilova@litovel.cz. Ve spojitosti s pivem toho však Litovel nabízí ještě více. Díky emeritnímu sládkovi Miroslavu Koutkovi vzniklo Muzeum Litovel, ve kterém můžete obdivovat staré pivovarské stroje, pípy, sudy i jednotlivé druhy ječmene. Navíc se dozvíte víc o Gustavu Frištenském i to, proč na něj Litovelští nedají dopustit.

Výstava Tajemná Indonésie

Datum: 4. 5. 2018 - 31. 10. 2018

Svět o kterém, jste mysleli, že už neexistuje... Výstava prezentuje materiály největších cestovatelských osobností Jiřího Hanzelky, Miroslava Zikmunda a Miloslava Stingla. Hlavně však rozsáhlou cestovatelskou práci Rudolfa Švaříčka, který se věnuje neznámým etnikům a dobrodružným cestám do nitra ostrova. Výstava odhaluje taje Nové Guineje, Indonésie, Pacifiku i Šalamounových ostrovů. V českých podmínkách jde o zcela výjimečnou záležitost díky rozsahu záběru i zpracování jedinečných materiálů. Projekt vznikl na základě cest českých cestovatelů do zapomenuté části planety. Najdeme zde velkoformátové fotografie, unikátní etnografické sběry – obrovské rituální totemy bisj, štíty, iniciační masky, oštěpy, luky a šípy, kamenné rituální sekery a kostěné nože, čelenky i zdobení… Vše je atraktivní v bujné džungli s živými krokodýli, hady, želvami i ještěry. Nechybí unikátní stavby domorodých chýší, senzační projekce filmů... Osou expozice jsou velkoformátové fotografie. Výstava se koná pod záštitou hejtmana Olomouckého kraje. Pořadatelem je CK Livingstone

Výstava 100 let republiky

Datum: 3. 7. 2018 - 31. 10. 2018

Letos ve všech koutech České republiky slavíme toto velké jubileum a ani město Šternberk nezůstává pozadu. V prostorách Expozice času jsme si pro vás připravili výstavu, která vás donutí zavzpomínat na časy minulé. A na co se můžete těšit? -Uvidíte plno zajímavých exponátů. U některých třeba ani na první pohled nepoznáte, k čemu tyto věci sloužily. -Celou atmosféru dotvoří pečlivý výběr starým fotografií, na kterých například uvidíte budovy, které již ve Šternberku nejsou. -Dále na vás bude čekat dobový obývací pokoj či kuchyň, kde si budete moci sednout, podívat se na staré zprávy v televizi či přečíst si staré noviny. -A aby toho nebylo málo, celou výstavou Vás provede příběh šternberské rodačky, který Vás donutí trochu popřemýšlet a zahrát si pro Vás připravenou hru.

Jan Spěváček: V letním rozmaru

Datum: 29. 9. 2018 - 22. 11. 2018

Jan Spěváček se narodil 8. 9. 1973 v Teplicích, od roku 1994 žije a pracuje v Brně. Střední umělecké školy studoval v Praze a Kamenickém Šenově, aniž by jej sklářské školení odklonilo od malířské dráhy. V letech 1994-2000 studoval v malířském ateliéru Jiřího Načeradského na FaVU VUT v Brně, kde se usídlil a stal se jedním z nejznámějších malířů střední generace. Vernisáž se koná 29. 9. 2018 v 17 hodin.

Periferie v pohybu – Iva Vodrážková a Viktorie Langer

Datum: 1. 10. 2018 - 26. 10. 2018

Iva Vodrážková (* 1951, Olomouc) Iva Vodrážková v letech 1970–1974 absolvovala Pedagogickou fakultu Palackého Univerzity v Olomouci, obor výtvarná výchova a český jazyk. V 70. a 80. letech byla součástí pražské undergroundové kultury. Samostatně vystavovala v Jeruzalémě, San Francisku, New Yorku, Berkeley, Big Suru, Denveru, Vídni, Moskvě, Kyjevě, Temešváru, Bratislavě a v Praze. Kolektivně vystavovala v Berlíně, San Francisku, Vídni a v Praze. Učí na Základní umělecké škole v Praze. Viktorie Langer (* 1988, Žiar nad Hronom) Viktorie Langer v letech 2009–2015 absolvovala ateliér malířství u profesora Vladimíra Skrepla na Akademie výtvarných umění v Praze. V roce 2017 byla finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého. Samostatně vystavovala v Rotterdamu, Londýně, Praze a zúčastnila se skupinových výstav v Paříži, Budapešti, Praze a v norském Trastadu. Umělkyni zastupuje galerie Zahorian & Van Espen. Periferie v pohybu – Iva Vodrážková a Viktorie Langer Tvorbu dvou generačně odlišných umělkyň spojuje fascinace textilními materiály, které byly v tradičním uměleckém paradigmatu vytěsňovány na uměleckou periférii. Ačkoliv je pro každou z umělkyň určující jiná životní zkušenost nebo odlišnost formotvorných kulturních kódů a inspirací, symbol látkové periférie pro ně představuje důležité médium. Setkání obou výtvarnic je tak vzájemně provázaným konceptem, jehož pojítkem je nejen civilizační a kulturní fenomén periférie, ale i možnost konfrontace dvou autorských linií. Známé heslo teoretika médií Marshalla McLuhana „medium je message”, můžeme v kontextu výtvarného látkového umění chápat i tak, že tento materiál jako médium není jen prostředkem, ale je i médiem, které nese sdělení. Například v podobě skryté plasticity, kdy prohnutá vlnící se látka dokáže narušit dvojrozměrnost obrazu a nabýt formy trojrozměrného objektu. Nabízí se srovnání s tvorbou polského výtvarníka Władysława Hasiora, který vytvářel v 70tých letech textilní praporce jako objekty, inspirované zejména církevními procesími. Iva Vodrážková i Viktorie Langer pracují převážně s použitými textiliemi, které nesou na sobě stopy nejen své dřívější funkčnosti (háčkované dečky, divadelní, módní, nemocniční látky), ale i stopy skrytých příběhů. Obě umělkyně pracují intuitivní metodou a vytvářejí souhru mezi minulostí a přítomností, starým a novým. Vycházejí z výtvarného respektu k použitým věcem. Staré stopy nepřekrývají, ale naopak využívají k novým příběhům a k vzájemné komunikaci za pomoci symbolů lebky, smrtihlava, temné masky, srpku měsíce nebo ruky. Viktorie Langer vytváří nové příběhy v souhře se starými skvrnami, záplatami a vybledlé barevnosti použitých látek, které nejprve obarvuje. Chemický prostředek Savo, který se běžně používá k dezinfekci a čistění, využívá jako techniku dekoláže. Pro umělkyni je technologickým dekolorizačním prostředkem. Základní barevnost materiálů nečistí, ale odbarvuje a obrazně doslova „poskvrňuje”. Její chthonická textilní skvrnomalba na jedné straně látku dekolorizuje, na druhé straně umělkyně textilní obrazy dekolážuje, domalovává, sprejuje a například k jemné barevné látce z damašku přišívá či lepí temnou a hrubou látku. Výtvarnice hledá inspiraci ve vlastním podprahovém světě, ve sledování linií úniku, který se vyznačuje fragmentárností, vnitřním neklidem nebo utkvělými představami. Zkoumá technické možnosti výtvarných materiálů například prostřednictvím jejich narušování, aby odhalila dosud nespatřené. Iva Vodrážková své šité textilní koláže vytváří také z použitých látek a nalezených věcí. Používá techniku šití různorodých látkových materiálů a vytváří plošné náhodné výtvarné kompozice. Viktorie Langer pracuje například se secondhandovým starým nemocničním prostěradlem s tradičními modrými proužky a nápisem „chorobopisy” nebo povlakem na peřinu, kde je možno vidět dírky na knoflíky. Médium látky sice skončilo na periferii své funkčnosti, ale obě umělkyně ho oživují i s jeho dávnými příběhy. Zatímco Iva Vodrážková pracuje s jasně ohraničenými a pevnými výtvarnými a symbolickými konturami, tvorba Viktorie Langer se vyznačuje neostrými a nestabilními liniemi. Vytváří poetismus ze skvrn. Jedna umělkyně pracuje mechanickou cestou stříháním a sešíváním látek-obrazů jako kdyby se jednalo o textilní sendvičovou technologii patchwork nebo druh japonské textilie boro. Druhá umělkyně používá více chemickou cestu, pomocí Sava, akrylových barev, sprejů a barev na látky. Iva Vodrážková na svých látkách tvoří obraz světa jako kosmos barevných a symbolických událostí. Viktorie Langer pracuje spíše podzemním způsobem – zobrazuje chthonos. Jakoby se nechala volně inspirovat známým výrokem Marcela Duchampa o umělcích, kteří budou tvořit v podzemí. Na svých textilních obrazech zachycuje svět často jako triptych: horní a dolní svět a mezisvět, do něhož někdy situuje lidskou bytost. V dolním chthonickém světě je možno najít i mytologického Uroborose, právě se chystajícího pozřít vlastní ocas. Tvorba obou umělkyň prostřednictvím látkového umění odhaluje specifickou periferní multikulturnost. Ukazuje, jak samotné médium látky může být prostředkem připomínky opuštěných zón, osamocených míst, zapomenutých zákoutí a příběhů anonymního charakteru. Obecnými znaky periférie jsou rozptýlenost, fluktuace, náhodnost, stav nouze, linie úniku, ztracenosti, ale i hledání a vytváření nového počátku. Periférie se na jedné straně ukazuje být místem relativního bezpečí a nabízí otevřený prostor k dotváření příběhů a událostí, na druhé straně se ukazuje být místem nebezpečným, rizikovým a subverzivním, kterému dominuje chthonos jako podsvětí temných masek a svět sebepožírajících se bytostí a systémů. Oběma umělkyním je společná i výtvarná tvorba prostřednictvím tradiční olejové nebo akrylové malby na plátně. Byť je rozdílná svými ontologickými východisky, protože jedna umělkyně akcentuje spíše kosmos a druhá chthonos, přesto mají společný výtvarný jazyk založený na jednoduchých obrazových symbolech, na snaze o vyjádření rudimentární emoce a poetičnosti. Miroslav Vodrážka

Tuesday

Informace - podpora z Olomouckého kraje

Datum: 18. 7. 2018 - 28. 2. 2019

Exkurze do Pivovaru Litovel

Datum: 30. 1. 2018 - 31. 12. 2018

Litovli se kvůli její poloze na šesti ramenech řeky Moravy říká hanácké Benátky. Město se nachází v chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví a je oblíbeným turistickým cílem pro zkoumání přírodních krás. Navíc můžete při návštěvě zavítat do hanáckého Pivovaru Litovel. V několika variantách prohlídky lze nahlédnout do zákulisí výroby místních pivních specialit, navštívit historickou varnu, ležácké sklepy a degustovat rozmanité druhy piva. Návštěvy pivovaru probíhají každý všední den od 10 do 15 hodin po předchozí domluvě. Pro rezervaci kontaktujte pivovar na telefonním čísle 724 776 392 či přes e-mail navratilova@litovel.cz. Ve spojitosti s pivem toho však Litovel nabízí ještě více. Díky emeritnímu sládkovi Miroslavu Koutkovi vzniklo Muzeum Litovel, ve kterém můžete obdivovat staré pivovarské stroje, pípy, sudy i jednotlivé druhy ječmene. Navíc se dozvíte víc o Gustavu Frištenském i to, proč na něj Litovelští nedají dopustit.

Výstava Tajemná Indonésie

Datum: 4. 5. 2018 - 31. 10. 2018

Svět o kterém, jste mysleli, že už neexistuje... Výstava prezentuje materiály největších cestovatelských osobností Jiřího Hanzelky, Miroslava Zikmunda a Miloslava Stingla. Hlavně však rozsáhlou cestovatelskou práci Rudolfa Švaříčka, který se věnuje neznámým etnikům a dobrodružným cestám do nitra ostrova. Výstava odhaluje taje Nové Guineje, Indonésie, Pacifiku i Šalamounových ostrovů. V českých podmínkách jde o zcela výjimečnou záležitost díky rozsahu záběru i zpracování jedinečných materiálů. Projekt vznikl na základě cest českých cestovatelů do zapomenuté části planety. Najdeme zde velkoformátové fotografie, unikátní etnografické sběry – obrovské rituální totemy bisj, štíty, iniciační masky, oštěpy, luky a šípy, kamenné rituální sekery a kostěné nože, čelenky i zdobení… Vše je atraktivní v bujné džungli s živými krokodýli, hady, želvami i ještěry. Nechybí unikátní stavby domorodých chýší, senzační projekce filmů... Osou expozice jsou velkoformátové fotografie. Výstava se koná pod záštitou hejtmana Olomouckého kraje. Pořadatelem je CK Livingstone

Výstava 100 let republiky

Datum: 3. 7. 2018 - 31. 10. 2018

Letos ve všech koutech České republiky slavíme toto velké jubileum a ani město Šternberk nezůstává pozadu. V prostorách Expozice času jsme si pro vás připravili výstavu, která vás donutí zavzpomínat na časy minulé. A na co se můžete těšit? -Uvidíte plno zajímavých exponátů. U některých třeba ani na první pohled nepoznáte, k čemu tyto věci sloužily. -Celou atmosféru dotvoří pečlivý výběr starým fotografií, na kterých například uvidíte budovy, které již ve Šternberku nejsou. -Dále na vás bude čekat dobový obývací pokoj či kuchyň, kde si budete moci sednout, podívat se na staré zprávy v televizi či přečíst si staré noviny. -A aby toho nebylo málo, celou výstavou Vás provede příběh šternberské rodačky, který Vás donutí trochu popřemýšlet a zahrát si pro Vás připravenou hru.

Jan Spěváček: V letním rozmaru

Datum: 29. 9. 2018 - 22. 11. 2018

Jan Spěváček se narodil 8. 9. 1973 v Teplicích, od roku 1994 žije a pracuje v Brně. Střední umělecké školy studoval v Praze a Kamenickém Šenově, aniž by jej sklářské školení odklonilo od malířské dráhy. V letech 1994-2000 studoval v malířském ateliéru Jiřího Načeradského na FaVU VUT v Brně, kde se usídlil a stal se jedním z nejznámějších malířů střední generace. Vernisáž se koná 29. 9. 2018 v 17 hodin.

Periferie v pohybu – Iva Vodrážková a Viktorie Langer

Datum: 1. 10. 2018 - 26. 10. 2018

Iva Vodrážková (* 1951, Olomouc) Iva Vodrážková v letech 1970–1974 absolvovala Pedagogickou fakultu Palackého Univerzity v Olomouci, obor výtvarná výchova a český jazyk. V 70. a 80. letech byla součástí pražské undergroundové kultury. Samostatně vystavovala v Jeruzalémě, San Francisku, New Yorku, Berkeley, Big Suru, Denveru, Vídni, Moskvě, Kyjevě, Temešváru, Bratislavě a v Praze. Kolektivně vystavovala v Berlíně, San Francisku, Vídni a v Praze. Učí na Základní umělecké škole v Praze. Viktorie Langer (* 1988, Žiar nad Hronom) Viktorie Langer v letech 2009–2015 absolvovala ateliér malířství u profesora Vladimíra Skrepla na Akademie výtvarných umění v Praze. V roce 2017 byla finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého. Samostatně vystavovala v Rotterdamu, Londýně, Praze a zúčastnila se skupinových výstav v Paříži, Budapešti, Praze a v norském Trastadu. Umělkyni zastupuje galerie Zahorian & Van Espen. Periferie v pohybu – Iva Vodrážková a Viktorie Langer Tvorbu dvou generačně odlišných umělkyň spojuje fascinace textilními materiály, které byly v tradičním uměleckém paradigmatu vytěsňovány na uměleckou periférii. Ačkoliv je pro každou z umělkyň určující jiná životní zkušenost nebo odlišnost formotvorných kulturních kódů a inspirací, symbol látkové periférie pro ně představuje důležité médium. Setkání obou výtvarnic je tak vzájemně provázaným konceptem, jehož pojítkem je nejen civilizační a kulturní fenomén periférie, ale i možnost konfrontace dvou autorských linií. Známé heslo teoretika médií Marshalla McLuhana „medium je message”, můžeme v kontextu výtvarného látkového umění chápat i tak, že tento materiál jako médium není jen prostředkem, ale je i médiem, které nese sdělení. Například v podobě skryté plasticity, kdy prohnutá vlnící se látka dokáže narušit dvojrozměrnost obrazu a nabýt formy trojrozměrného objektu. Nabízí se srovnání s tvorbou polského výtvarníka Władysława Hasiora, který vytvářel v 70tých letech textilní praporce jako objekty, inspirované zejména církevními procesími. Iva Vodrážková i Viktorie Langer pracují převážně s použitými textiliemi, které nesou na sobě stopy nejen své dřívější funkčnosti (háčkované dečky, divadelní, módní, nemocniční látky), ale i stopy skrytých příběhů. Obě umělkyně pracují intuitivní metodou a vytvářejí souhru mezi minulostí a přítomností, starým a novým. Vycházejí z výtvarného respektu k použitým věcem. Staré stopy nepřekrývají, ale naopak využívají k novým příběhům a k vzájemné komunikaci za pomoci symbolů lebky, smrtihlava, temné masky, srpku měsíce nebo ruky. Viktorie Langer vytváří nové příběhy v souhře se starými skvrnami, záplatami a vybledlé barevnosti použitých látek, které nejprve obarvuje. Chemický prostředek Savo, který se běžně používá k dezinfekci a čistění, využívá jako techniku dekoláže. Pro umělkyni je technologickým dekolorizačním prostředkem. Základní barevnost materiálů nečistí, ale odbarvuje a obrazně doslova „poskvrňuje”. Její chthonická textilní skvrnomalba na jedné straně látku dekolorizuje, na druhé straně umělkyně textilní obrazy dekolážuje, domalovává, sprejuje a například k jemné barevné látce z damašku přišívá či lepí temnou a hrubou látku. Výtvarnice hledá inspiraci ve vlastním podprahovém světě, ve sledování linií úniku, který se vyznačuje fragmentárností, vnitřním neklidem nebo utkvělými představami. Zkoumá technické možnosti výtvarných materiálů například prostřednictvím jejich narušování, aby odhalila dosud nespatřené. Iva Vodrážková své šité textilní koláže vytváří také z použitých látek a nalezených věcí. Používá techniku šití různorodých látkových materiálů a vytváří plošné náhodné výtvarné kompozice. Viktorie Langer pracuje například se secondhandovým starým nemocničním prostěradlem s tradičními modrými proužky a nápisem „chorobopisy” nebo povlakem na peřinu, kde je možno vidět dírky na knoflíky. Médium látky sice skončilo na periferii své funkčnosti, ale obě umělkyně ho oživují i s jeho dávnými příběhy. Zatímco Iva Vodrážková pracuje s jasně ohraničenými a pevnými výtvarnými a symbolickými konturami, tvorba Viktorie Langer se vyznačuje neostrými a nestabilními liniemi. Vytváří poetismus ze skvrn. Jedna umělkyně pracuje mechanickou cestou stříháním a sešíváním látek-obrazů jako kdyby se jednalo o textilní sendvičovou technologii patchwork nebo druh japonské textilie boro. Druhá umělkyně používá více chemickou cestu, pomocí Sava, akrylových barev, sprejů a barev na látky. Iva Vodrážková na svých látkách tvoří obraz světa jako kosmos barevných a symbolických událostí. Viktorie Langer pracuje spíše podzemním způsobem – zobrazuje chthonos. Jakoby se nechala volně inspirovat známým výrokem Marcela Duchampa o umělcích, kteří budou tvořit v podzemí. Na svých textilních obrazech zachycuje svět často jako triptych: horní a dolní svět a mezisvět, do něhož někdy situuje lidskou bytost. V dolním chthonickém světě je možno najít i mytologického Uroborose, právě se chystajícího pozřít vlastní ocas. Tvorba obou umělkyň prostřednictvím látkového umění odhaluje specifickou periferní multikulturnost. Ukazuje, jak samotné médium látky může být prostředkem připomínky opuštěných zón, osamocených míst, zapomenutých zákoutí a příběhů anonymního charakteru. Obecnými znaky periférie jsou rozptýlenost, fluktuace, náhodnost, stav nouze, linie úniku, ztracenosti, ale i hledání a vytváření nového počátku. Periférie se na jedné straně ukazuje být místem relativního bezpečí a nabízí otevřený prostor k dotváření příběhů a událostí, na druhé straně se ukazuje být místem nebezpečným, rizikovým a subverzivním, kterému dominuje chthonos jako podsvětí temných masek a svět sebepožírajících se bytostí a systémů. Oběma umělkyním je společná i výtvarná tvorba prostřednictvím tradiční olejové nebo akrylové malby na plátně. Byť je rozdílná svými ontologickými východisky, protože jedna umělkyně akcentuje spíše kosmos a druhá chthonos, přesto mají společný výtvarný jazyk založený na jednoduchých obrazových symbolech, na snaze o vyjádření rudimentární emoce a poetičnosti. Miroslav Vodrážka

Wednesday

Informace - podpora z Olomouckého kraje

Datum: 18. 7. 2018 - 28. 2. 2019

Výstava 100 let republiky

Datum: 3. 7. 2018 - 31. 10. 2018

Letos ve všech koutech České republiky slavíme toto velké jubileum a ani město Šternberk nezůstává pozadu. V prostorách Expozice času jsme si pro vás připravili výstavu, která vás donutí zavzpomínat na časy minulé. A na co se můžete těšit? -Uvidíte plno zajímavých exponátů. U některých třeba ani na první pohled nepoznáte, k čemu tyto věci sloužily. -Celou atmosféru dotvoří pečlivý výběr starým fotografií, na kterých například uvidíte budovy, které již ve Šternberku nejsou. -Dále na vás bude čekat dobový obývací pokoj či kuchyň, kde si budete moci sednout, podívat se na staré zprávy v televizi či přečíst si staré noviny. -A aby toho nebylo málo, celou výstavou Vás provede příběh šternberské rodačky, který Vás donutí trochu popřemýšlet a zahrát si pro Vás připravenou hru.

Venom

Americký hororový thriller nás zavádí do Louisiany na americkém jihu. Obětí praktik voodoo se stává majitel místní benzínové stanice Ray, který se po smrti proměnění v krvelačné monstrum, pronásledující partu teenagerů.Americký hororový thriller, který natočil režisér Jim Gillespie, nás zavádí do Louisiany na americkém jihu. K nehodě, která postihne starší kreolku, přispěchá na pomoc majitel místní benzínové stanice Ray. Neví ovšem, že dotyčná praktikuje voodoo a vládne temnou magickou silou, která ho po nečekané smrti promění v krvelačné monstrum. Parta teenagerů, kteří před ním prchají, aby si zachránili život, se snaží najít způsob, jak nad ním získat kontrolu a zjistit důvod kamarádovy smrti. V hlavních rolích Agnes Brucknerová, Jonathan Jackson, Meagan Goodová, Bijou Phillipsová, Method Man a Laura Ramseyová.

Venom

Americký hororový thriller nás zavádí do Louisiany na americkém jihu. Obětí praktik voodoo se stává majitel místní benzínové stanice Ray, který se po smrti proměnění v krvelačné monstrum, pronásledující partu teenagerů.Americký hororový thriller, který natočil režisér Jim Gillespie, nás zavádí do Louisiany na americkém jihu. K nehodě, která postihne starší kreolku, přispěchá na pomoc majitel místní benzínové stanice Ray. Neví ovšem, že dotyčná praktikuje voodoo a vládne temnou magickou silou, která ho po nečekané smrti promění v krvelačné monstrum. Parta teenagerů, kteří před ním prchají, aby si zachránili život, se snaží najít způsob, jak nad ním získat kontrolu a zjistit důvod kamarádovy smrti. V hlavních rolích Agnes Brucknerová, Jonathan Jackson, Meagan Goodová, Bijou Phillipsová, Method Man a Laura Ramseyová.

Země zaslíbená

Príbeh odohrávajúci sa v Lodži okolo roku 1880, ktorého hrdinami sú traja priatelia: Poliak, Nemec a žid. I oni sa chcú podieľať na hospodárskom zázraku a sú preto schopní obetovať všetky ideály a morálne zábrany. Režisér v jednom zo svojich najpôsobivejších diel, ktoré je prepisom rovnomenného románu nositeľa Nobelovej ceny W. S. Reymonta, v naturalistických obrazoch predvádza rozvoj a dôsledky industrializácie a zároveň detailne portrétuje dobu, v ktorej udávajú tón karieristi.